ÚFaR-termíny

ANOTACE A SEZNAMY LITERATURY K SEMINÁŘŮM 2004/05

Předchozí anotace

Rozvrh 2004/05

Další anotace

Petr JIRKŮ: Logikapro filosofy

Sylabus ( English ) :

1. Úvod
Logos. Co je logické a co není logické? Co je formální logika? Aristotel ská tradice v logice. Tři základní otázky, které si klademe v logice: 1. Co je to pravda? (Koncept pravdy z hlediska formální logiky. To není otázka po tom, které výroky jsou pravdivé, je to spiš otázka po kriteriích pravdivosti.) 2. Co je odvoditelné z pravdivých sentencí? (Sémantický pojem pravdy a syntaktický pojem odvoditelnosti (dokazatelnosti) a jejich vzájemný vztah. 3. Jak složitá mohou byt odvození?

2. Jazyk výrokové logiky
Logická struktura výroku v přirozeném jazyce. Sentence (výroky). Dvouhodnotovost. Výrokové spojky (negace, konjunkce, disjunkce, implikace, ekvivalence). Pravdivostní tabulky. Vztah přirozeného jazyka k logické struktuře sentencí. Výroková forma, výrokové proměnné a jejich koreláty v přirozeném jazyce. Formule. Problém závorek. Prefixová, infixové a postfixová notace. Kombinatorika výrokových spojek: Jednoargumentové (negace, asserce, verum, falsum). Šestnáct dvouargumentových spojek a jejich vzájemná definovatelnost (Sheffer -neslucitelnost, Peirce - oboustranná negace). Víceargumentové spojky ( if... then ... else ). Boole ovsky úplná množina spojek.

3. Tautologie, kontradikce a splnitelné formule
Koncept logicky pravdivé a logicky nepravdivé sentence. Některédůležité principy elementární logiky: princip kontradikce, terciumnon datur, princip dvojite negace. Další důlezite zákony dvouhodnotové výrokové logiky: DeMorgan ovy zákony (dualita konjunkce a disjunkce vzhledem k negaci), reductioad absurdum. Konjuktivní a disjunktivní normální forma.

4. Pojem logického důsledku
Semantický pojem vyplývání, model. Odvozovací pravidla (modus ponens, substituce, substituce podformulí za ekvivalentní formule), pojemdkůkazu, dokazatelnost, úplnost (Co je pravdivé je také dokazatelné anaopak, co je dokazatelné je i pravdivé), rozhodnutelnost. Dvouhodnotová výroková logika je bezesporná, úplná a rozhodnutelná.

5. Základní pojmy predikátové logiky
Jazyk predikatove logiky (individuové proměnné, predikátové symboly, funkční symboly, konstanty, kvantifikátory, logické symboly. Některédůležité tautologie predikátové logiky: DeMorgan ovy zákony predikátové logiky (dualita existenčního a obecného kvantifikátoru vzhledem k negaci). Interpretace, modely (relační struktury). Axiomatizace teorii prvního řádu. Bezespornost, úplnost, nezávislost (Příklad: Problém pátého postulátu Euklidovy elementární geometrie a Lobačevského řešení.). Dvouhodnotová predikátová logika je bezesporná, úplné, ale není rozhodnutelná. Prenexní normální forma, Skolem izace. Automatizace dokazování teorémů: Herbrandův model.

6. Sylogismus
Aristotelská tradice. Subjekt, predikát. Kategorický sylogismus a problémy s nim spojené. Hypotetický sylogismus. Argument (důvod). Logicky čtverec, důsledky logického čtverce - vztah k predikátové logice. Polysylogismus - řetěz argumentu. Argumentzaložený na analogii. Apagogický (nepřímý) důkaz.

7. O definici
Definiendum (to, co má být definováno) a definiens. Definice kruhem ( circulus vitiosus ). Axiomatická definice, analytická, arbitrární (významové postuláty), parciální, induktivní, kontextuální, metajazyková, nominální, operacionální, ostenzivní a rekurentní (rekursívní) definice. Definovatelnost.

Následující témata pouze informativně:

8. Goedelovy výsledky o neúplnosti
Principiálně nerozhodnutelné sentence. Goedel ova úloha z roku 1931 v jednoduchém jazyce. Nedokazatelnost bezespornosti ve formálnich systémech. Hilbert ův program formalizace a jeho meze.

9. Vícehodnotové logiky
Trojhodnotová logika. Lukasiewicz, Kleene. Kombinatorické vlastnosti trojhodnotových spojek. Vzájemná definovatelnost. Axiomatizace (Wajsberg). Vícehodnotové logiky. Struktury pravdivostních hodnot: konečně mnoho pravdivostních hodnot, racionální interval, reálný interval. Pravděpodobnostní logika.

10. Modální logiky
Modality nutnost i a možnost i. Aristotelský přístup. C. Lewis. Kripkeho sémantika modálních logik (možné světy, relace alternativnosti, relace dosažitelnosti). Systémy K, D, T, S4, S5. Externí negace. Definice modalit ve trojhodnotové logice s externí negací.

11. Intuitionistická logika
Princip tercium non datur jako očekávání řešitelnosti. Konstruktivní důkazy, konstruktivní matematika. Browerova filosofie ( Urintuicion ). Heytingovy algeby. Vztah ke dvouhodnotové logice. Vztah ke trojhodnotove logice ( Heyting, Goedel ). Topologická interpretace intuitionistické logiky ( Tarski ).

12. Metodologické problémy deduktivních věd
Dedukce. Obecné vlastnosti operace logického důsledku (reflexivnost, monotónnost, tranzitivnost, kompaktnost). Deduktivní uzávěr. Deduktivní systémy. Perzistence, determinovanost, koherence, spolehlivost.Axiomatizace, axiomatizovatelnost.

13. Metodologické problémy induktivních věd
Indukce. Verifikace, falsifikace. Vídeňský kroužek, Rudolph Carnap, K. R. Popper, Thomas S. Kuhn. Revidovatelné teorie: logika defaultů, circumscription (omezení), autoepistemické logiky. Usuzování a dynamikaepistemických stavů. Expanze, kontrakce, a revise teorii.

Literatura:
• BENDOVÁ, KAMILA. Sylogistika. Praha : Karolinum, 1998. 102 s. ISBN 80-7184-568-X.
• BERKA, KAREL. Úvod do dějin logiky. [skriptum]. Praha : Karlova univerzita, 1994. ISBN 80-7066-917-9.
• GAHÉR, FRANTIŠEK. Logika pre každého. Logic for everyone. Bratislava : IRIS, 995. ISBN 80-967013-9-8.
• JIRKŮ, PETR. Logika : neformální výklad formální logiky. Logic :informal approach to logic. [skriptum]. Praha : VŠE, 1995. 108 s. ISBN 80-7079-663-4. (dvi file) (ps file)
•JIRKŮ, P.; VEJNAROVÁ, J. Logika -Neformální výklad zakladu formální logiky. 2. dopl. a rozš. vyd. Praha : VŠE, 2000. (PS soubor možno prohlížet/tisknout např. prohlížečem GSView
• MLEZIVA, MIROSLAV. Neklasické logiky. Nonclassical logics. Praha : Svoboda, 1970.
• ŠTĚPÁN, JAN. Formální logika. Formal logic. Olomouc : FIN, 1995. 109 s.
• TARSKI, ALFRED. Introduction to logic and to methodology of deductive sciences. Paris : Gauthier-Villno, 1971. [český překlad: Praha :Academia, 1964].
• ZICH, OTAKAR [et al.]. Moderní logika. Modern logic. Praha, 1958.

Filip KARFÍK: Kapitoly z antické filosofie

Anotace -zimní semestr:
Předsókratovská filosofie – Sókratés, Platóna Stará akademie – Aristotelés

Předepsaná literatura:
KIRK – RAVEN – SCHOFIELD, Předsókratovští filosofové. Praha : Oikoymene2004.
GRAESER, A. Řecká filosofie klasického období. Praha : Oikoymenh, 2000.
SVOBODA, K. Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha, 1944 [a další vydání] nebo KIRK – RAVEN – SCHOFIELD, Předsókratovští filosofové.Praha : Oikoymene 2004.
PLATÓN. Ústava; Faidón; Sofistés
ARISTOTELÉS. Kategorie; Metafyzika IV, V, IX, XII; Etika NikomachovaI-III, VI-VII; Fyzika II.

Doporučená literatura:
PATOČKA, J. Předsókratovská filosofie
ROSS, D. Plato’s Theory of Ideas, Oxford 1951 a další vydání
ROSS, D. Aristotle, Oxford 1953 a další vydání

Anotace - letní semestr:
Stoicismus – epikureismus – ekepticismus –novoplatonismus

Předepsaná literatura:
LONG, A.A. Hellenistická filosofie. Praha : Oikoymenh, 2003.
ARMSTRONG, A.H. (ed.). Řecká filosofie pozdní doby. Praha : Oikoymenh,2002.
DIOGENÉS LAERTIOS. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. KnihaX, Epikúros. Praha, 1964 [1995].
CICERO. O přirozenosti bohů (De natura deorum). Kniha II. Praha, 1948.
CICERO. O nejvyšším dobru a zlu (De finibus bonorum et malorum). KnihaIII. In Antická próza : dialog a satira. Praha, 1977.
SEXTUS EMPIRICUS. Základy pyrrhónskej skepsy (Pyrrhóneioihypotypóseis). Kniha I. Bratislava, 1984.
PLOTINOS. Enneady. I, 6. In PLÓTÍNOS. Dvě pojednání o kráse. Praha :Rezek, 1994.
PLOTINOS. Enneady. VI, 9. In PLÓTÍNOS. O klidu. Praha : Rezek, 1997, s.29-100.

Doporučená literatura:
LONG, A. A. – SEDLEY D.N., The Hellenistic Philosophers, I-II,Cambridge University Press 1987.
Atestace viz zkoušky z dějin a systematiky.

Filip KARFÍK: Kapitoly z antické filosofie - seminář

Anotace
Zimní semestr - Parmenidés, zl. B 1,22-32; 2-3; 6-8 Diels-Kranz – Platón, Faidón 95e7-407b10; Parmenidés 127d6-135 – Aristotelés, Metafyzika VII,1-6; IX,5-8.

Letní semestr - LS =
A.A.Long – D.N.Sedley, The Hellenistic philosophers, I, Cambridge Univ. Press 1987;
A.A.Long – D.N.Sedley, Les philosophes hellénistiques I-III, Paris,Flammarion, 2001;
A.A.Long – D.N.Sedley, DieHellenistischen Philosophen, Stuttgart - Weimar, Metzler, 2000

úterý čtvrtek

(22.2. 24.2)

stoa LS 27-30 1.3. 3.3.

stoa LS 31-33 8.3. 10.3.

stoa LS 44-46 15.3. 17.3.

stoa LS 47-48, 52 22.3. 24.3.

(29.3. 31.3.)

Epikur LS 4-5, 7-8, 11 5.4. 7.4.

Epikur LS 16-18 12.4. 14.4.

skept. LS 68-69 19.4. 21.4.

skept. LS 1-2, 71-72 26.4. 28.4.

Plotin VI 9,1-2 3.5. 5.5

Plotin VI 9,3-4 10.5. 12.5.

Plotin VI 9,5-6 17.5. 19.5.

Plotin VI 9,7-8 24.5. 26.5.

Podmínky získání zápočtu : pravidelná aktivní účast, připravená a přednesená interpretace zadaného textu, písemná seminární práce v rozsahu 5-7 normostran.

Lenka KARFÍKOVÁ: Středověká filosofie

Anotace:
Středověká filosofie - skeletový pořad pro posluchače filosofie (může být zapsán i jako výběrový pořad pro posluchače filosofie nebo religionistiky). Kurs se dělí na dvě části:

1. část - Patristická a středověká filosofie (L. Karfíková, D. Rukriglová): pořad je věnován hlavním postavám křesťanské filosofické tradice s přihlédnutím k teologickému kontextu jejich díla (Origenes, Řehoř z Nyssy, Marius Victorinus, Augustin, Dionysius Areopagita, Boethius, Eriugena, Anselm z Canterbury, škola v Chartres, škola Sv. Viktora, Petr Abelard). Stručně budou představeni též hlavní zástupci arabské filosofie al-Fárábí, Avicenna, ibn Tufajl a Averroes (připraví D. Rukriglová). Kurs přináší úvod do myšlení těchto autorů a četbu ukázek z hlavních děl
2. část - Aristotelská tradice (P. Dvořák): pořad je věnován filosofickému dílu Tomáše Akvinského, Dunse Scota, Viléma Ockhama a autorům druhé scholastiky s hlavním zaměřením na jejich přínos v oblasti filosofie a logiky. Kurs přináší úvod do myšlení těchto autorů a četbu ukázek z hlavních děl.

(Alternativně lze položku " Středověká filosofie " ve studijním plánu absolvovat také v kursu dr. Polívky " Historicko- systematickýúvod do metafysiky ".)

Atestace pro posluchače zapsané v roce 2001/02 a později:

Posluchač/ka, který/á chce absolvovat kurs Středověké filosofie, si musí zapsat obě části, v obou získat zápočet za seminární práci a podrobit se na konci kursu komisionální zkoušce.

(Atestace pro posluchače zapsané v roce 2000/01 a dříve - viz Skeletové semináře a literatura ).

Syllabus 1. části:
1. Řehoř z Nyssy, Proti Eunomiovi II (teorie řeči a významu) [PDF I, PDF II]
2. Marius Victorinus, Proti Ariovi IB (trojina bytí-život-myšlení) [PDF]
3. Augustin, Vyznání IX (co je čas) [PDF]
4. Boethius, Útěcha filosofie [PDF]
5. Dionysius Areopagita, O mystické teologii [PDF]
6. Jan Eriugena, O rozdělení přiroznosti (Boží transcendence a imnence)
7. Anselm z Canterbury, Proslogion 2-4, polemika s Gaunilonem [PDF]
8. Thierry ze Chartres, O stvoření světa [PDF]
9. Farabi, Ctnostné město [PDF]
10. Maimonides, Osm kapitol [PDF]
11. Averroes, Rozhodná rozprava [PDF]
12. Avicenna [PDF]

Seznam a obsah souborů k semináři středověké filosofie 2004-2005:

Soubory k Řehořovi z Nyssy
[Členění.pdf] - Struktura spisu Proti Eunomiovi, 1 strana
[Encyclopaedie.pdf] - Heslo o Řehořovi z Encyclopaedia of Religion, 2 strany
[Routledge.pdf] - Heslo (velmi stručně) pojednávající o patristice z Routledge Encyclopaedia of Philosophy, 4 strany

Literatura k referátům:

Řehoř z Nyssy

·   Gregorii Nysseni opera, I, II, ed.W. Jaeger e.a., Leiden 1960-. (F2001/364; F2001/365)
·   Daniélou, J., L'être et le temps chez Grégoire deNysse, Leiden 1970. (Fd2003/643)
·   Karfíkova, L., Řehoř z Nyssy. Boží a lidskánekonečnost, Praha 1999 (další literatura). (F-D1-GrN.K-1)
·   Schmitter, P. (Hrsg.), Geschichte der Sprachtheorie 2: Sprachtheorien der abendländischen Antike, Tübingen 1991(presokratici až novoplatonismus). (C2.0-Sch-1)

MariusVictorinus

·   Beierwaltes, W., Trinitarisches Denken. Substantia und Subsistentia bei Marius Victorinus, in: Beierwaltes, W., Platonismus im Christentum, Frankfurt a.M. 1998, str. 25-43. (F-I10-Bei-1,a)
·    Bell, D. N., Esse, Vivere, Intelligere: The NoeticTriad and the Image of God, RechThAM 52, 1985, str. 5-43. (64.Vict-5)
·   Hadot,P., Porphyre et Victorinus, I-II, Paris 1968. (D1-Por.H-1)
·    Hadot, P., Christlicher Platonismus: Die theologischen Schriften des Marius Victorinus, Zürich - Stuttgart 1967,str. 1-71. (64.Vict-3)
·   Hadot, P., L' image de la Trinité dans l'âme chez Victorinus et chez Augustin, in: Studia patristica, 6, 1962, str.409-442. (64.25.8)
·    Henry, P., The “Adversus Arium” of Marius Victorinus, the First Systematic Exposition of the Doctrine of the Trinity, in: Journal of TheologicalStudies, NS, 1, 1950, str. 41-55. (64.Vict-2)
·   Karfíková, L., Nepřijal člověka, ale stal se jím. Vtělení božského Logu podle Maria Victorina, in: Karfíková, L., Studiez patristiky a scholastikyII, Praha 2003, str. 13-58. (F-D0-Kar-2/2,a,b)
·   Karfíková, L., Naše žití spočívá vždy jen v přítomnosti. Poznámky k pojetí času podle Maria Victorina, in: Karfíková, L., Studie z patristiky a scholastikyII, Praha 2003, str.59-67. (F-D0-Kar-2/2,a,b)
·    Majercik, R., The Existence-Life-Intellect Triade in Gnosticism and Neoplatonism, Classical Quarterly 42/2, 1992, str.475-488. (64.Vict-4)
·   Němec, V., Duch svatý v trojičním konceptu Maria Victorina, in: L. Karfíková - Š. Špinka (vyd.), Pán a Dárce života. Setkání s Duchem svatým v Novém zákoně a křesťanské tradici, Brno 1999,str. 26-55. (64.Vict-1)

Augustin

·   Augustin, Confessionum libri XIII, vyd. L. Verheijen, Corpus Christianorum, Series Latina, 27, Turnhout 1981. (F2002/929)
·   Augustin, De libero arbitrio libri tres, vyd. W. M.Green, Corpus Christianorum, Series Latina, 29, Turnhout 1970. (66.3)
·   Augustin, De civitate Dei libri XXII, vyd. B. Dombart – A. Kalb, Corpus Christianorum, Series Latina, 47-48, Turnhout1955. (Flf-Tbl-20)
·   Augustin, De trinitate libri XV, vyd. W. J. Mountain – F. Glorie, Corpus Christianorum, Series Latina, 50-50A,Turnhout 1968. (64.25.4,a)
·   Beierwaltes, W., Zu Augustins Metaphysik derSprache, Augustinian Studies 2, 1971, str. 179-195. (64.25.5)
·   Berthold, F., Free Will and Theodicy in Augustine: An Exposition and Critique, in: Religious Studies, 17, 1981, str.525-535. (66.5)
·   Blic, J. de, Les arguments de saint Augustin contre l´éternité du monde, Mélanges de science religieuse, 2, 1945, str.33-44. (64.25.15)
·   Brachtendorf, J., Gott und sein Bild, Paderborn2000. (64.25.6)
·   Deferrari, R. J. – Keeler, M. J., St. Augustine´s City of God: its Plan and Development, American Journal of Philology,50/2, str. 109-137. (64.25.16)
·   Flasch, K., Augustin. Einführung in sein Denken,Stuttgart 1980. (F-D1-Aug.F-1)
·   Flasch, K., Was ist Zeit? Augustinus von Hippo. Das XI. Buch der Confessiones (Text – Übersetzung – Kommentar), Frankfurta.M. 1993. (D1-Aug.F-2)
·   Gilson, E., Introduction à l´étude de saintAugustin, Paris 1929(1987). (F-D1-Aug.G-2)
·   Guitton, J., Le temps et l'éternité chez Plotin etsaint Augustin, Paris 1971. (Fd2003/616)
·   Hadot, P., L' image de la Trinité dans l'âme chez Victorinus et chez Augustin, in: Studia patristica, 6, 1962, str.409-442. (64.25.8)
·   Haider, F., Augustinus und das psychologische Problem des freien Willens, in: E. Herbrich, vyd., Der Mensch alspersönlichkeit und Problem, München 1963, str. 231-255. (66.4)
·   Harrison, C., Beauty and Revelation in the Thoughtof Saint Augustine, Oxford 1992. (64.25.14)
·   Hošek, R., Aurelius Augustinus. Říman, člověk,světec, Praha 2000, str. 124-251. (F-D1-Aug3-2,a,b)
·   Ivánka, E. von, Die unmittelbare Gotteserkenntnis als Grundlage des natürlichen Erkennens und als Ziel des übernatürlichen Strebens bei Augustin, Scholastik, 13, 1938, str.521-543. (64.25.10)
·   Karfíková, L., Lidská mysl jako model Trojice podle Augustinova spisu De Trinitate IX, X a XV, in: Karfíková, L., Studie u patristiky a scholastiky, Praha 1997. (64.25.3a,b,c,d,e;F-D0-Kar-2/1a,b)
·   Kienzler, K., Gott in der Zeit berühren: eineAuslegung der Confessiones des Augustinus, Würzburg 1998. (Fd2003/713)
·   McDonough, T., The Notion of Order in St. Augustine´s On Free Choice of the Will, in: The Irish TheologicalQuarterly, 46, 1979, str. 51-55. (66.6)
·   Meijering, E. P., Augustin über Schöpfung, Ewigkeitund Zeit, Leiden 1979. (D1-Aug.M-1,a)
·   O´Daly, G., Time as Distentio and St. Augustine´s Exegesis of Philippians 3,12-14, Révue des études augustiniennes, 23,1977, str. 265-271. (64.25.12)
·   Pépin, J., Le temps et le mythe, Les ÉtudesPhilosophiques, 17, 1962, str. 55-68. (64.25.18)
·   Plinval, G. de, Aspects du déterminisme et de la liberté dans la doctrine de saint Augustin, in: Revue des étudesaugustiniennes, 1, 1955, str. 347-378. (66.7)
·   Rist, J. M., Augustine: Ancient Thought Baptized,Cambridge 1994. (D1-Aug.R-1)
·   Rist, J. M., Augustine on Free Will and Predestination, in: Journal of Theological Studies (N. S.), 22, 1969,str. 420-447. (66.10)
·   Solignac, A., Exegése et Métaphysique Gn 1,1-3 chez saint Augustin, in: Vignaux, P. (ed.), In principio. Interprétationsdes premiers versets de la Genése, Paris 1973, str. 153-171. (64.25.17)
·   Sciacca, M. F., Trinité et unité de l´esprit, in: Augustinus Magister: Congres International Augustinien, Paris 1954, Ba.I, str. 521-533. (64.25.9)
·   Schmaus, M., Die Denkform Augustins in seinem WerkDe Trinitate, München 1962. (64.25.7)
·   Sontag, F., Augustine´s Metaphysics and Free Will,in: Harvard Theological Review, 60, 1967, str. 297-306. (66.9)
·   Thonnard, F.-J., La notion de liberté en philosophie augustinienne, in: Revue des études augustiniennes, 16,1970, str. 243-270. (66.8)
·   Tremblay, R., La théorie psychologique de la Trinité chez saint Augustin, Études et Recherches. Cahiers de Théologieet Philosophie, 8, 1952, str. 83-109. (64.25.13)

Další doporučená literatura k Augustinovi mimo knihovnu ÚFaRu:

·   Berlinger, R., Zeit und Zeitlichkeit bei Aurelius Augustinus, in: Zeitschrift für philosophische Forschung, 7, 1953, str. 493-510.
·   Brachtendorf, J., Die Struktur des menschlichenGeistes nach Augustinus, Hamburg 2000.
·   Brunner, P., Zur Auseinandersetzung zwischen antiken und christlichen Zeit- und Geschichtsverständnis bei Augustin,in: Zeitschrift für Theologie und Kirche, N. F., 14, 1933.
·   Callahan, Basil of Caesarea, a New Source for St. Augustine's Theory of Time, in: Harvard Studies in Classical Philology,63, 1958, str. 437-454.
·   Corradini, R., Zeit und Text. Studien zumtempus-Begriff des Augustinus, Wien - München 1997.
·   Duchrow, U., Der sogenannte psychologische Zeitbegriff Augustins im Verhältnis zur physikalischen und geschichtlichen Zeit, in: Zeitschrift für Theologie und Kirche, 63,1966, str. 267-288.
·   Herrmann, F.-W. von, Augustinus und diephänomenologische Frage nach der Zeit, Frankfurt a. M. 1992.
·   Hölscher, L., The Reality of Mind, London - NewYork 1986.
·   Müller, Ch., Geschichtsbewusstsein bei Augustinus. Ontologische, anthropologische und universalgeschichtlich/heilsgeschichtliche Elemente eineraugustinischen “Geschichtstheorie”, Würzburg 1993.
·   O´Daly, G., Augustine´s Philosophy of Mind, London1987.
·   Roy, O. de, L´intelligence de la foi et la Trinité selon saint Augustin. Genèse de sa théologie trinitaire jusqu´en 391,Paris 1966.
·   Schulte-Klöcker, U., Das Verhältnis von Ewigkeit und Zeit als Widerspiegelung der Beziehung zwischen Schöpfer und Schöpfung. Eine textbegleitende Interpretation der Bücher XI-XIII derConfessiones des Augustinus, Bonn 2000.

Boethius

·   Boethius, Theologické pojednání I, prac. Překlad P. Zavadil, L. Karfíková. (64.Boe-T1)
·   Boethius, De consolatione philosophiae, Opuscula theologica, vyd. C. Moreschini. München – Leipzig, 2000 (BibliothecaTeubneriana). (F2002/2183)
·   Boethius, Die Theologischen Traktate, překlad,komentář a úvodní studie M. Elsässer, Hamburg 1988. (F-D1-Boe2-1,a)
·   Boethius, The Theological Tractates and the Consolation of Philosophy, vyd. a přel. H. F. Stewart, E.K. Rand, S. J.Tester, London 1973. (F2001/937)
·   Boèce, Courts traités de théologie, Opuscula sacra,kom. a překl. H. Merle, Paris 1991. (64.Boe-1)
·   Boëthius, Filosofie utěšitelka, přel. J. Hrůša,Praha 1942, Olomouc 1995. (F-D1-Boe3-1b,c)
·   Boëthius – poslední Říman, přel. V. Bahník, Praha 1981. (Obsahuje spisy: Filosofie utěšitelkou; Úvod do hudby I,1; [ pseudo-Boëthius,] Školská výchova; Ennodiův dopis Boëthiovi VIII,1;Cassiodorův dopis Boëthiovi psaný jménem krále Theodoricha.) (PVH-A2771)
·   Andrews, R., Boethius on Relation in De Trinitate, in: Asztalos, M. (vyd.), The Editing of Theological and Philosophical Texts from the Middle Ages. Acts of the Conference Arranged by the Department of Classical Languages, University of Stockholm, Stockholm1986, str. 281-292. (64.Boe-2)
·   Beinhauer, R., Untersuchungen zu philosophisch-theologischen Termini in De trinitate des Boethius,dizertační práce, Wien 1990. (Fd2004/1264)
·   Courtine, J.-F., Note complémentaire pour l’historie du vocabulaire de l’être, in: P. Aubenque (vyd.), Conceptset catégories dans la pensée antique, Paris 1980, str. 33-87. (64.Boe-3)
·   Ebbesen, S., Boethius as an Aristotelian Scholar, in: J Wiesner (vyd.), Aristoteles, Werk und Wirkung, II, Berlin – NewYork – 1987, str. 286-311. (64.Boe-4)
·   Hadot, P., La distinction de l’être et de l’étant dans le De hebdomadibus de Boèce, in: Miscellanea Mediaevalia, Berlin1963, str. 147-153. (64.Boe-5)
·   Hadot, P., Forma essendi. Interprétation philologique et interprétation philosophique d’une formule de Boèce,in: Les Études Classiques, 38, 1970, str. 143-156. (64.Boe-6)
·   Chadwick, H., Boethius: the Consolations of Music,Logic, Theology and Philosophy, Oxford 1981. (F-D1-Boe.Ch-1)
·   Obertello, L., Severino Boezio, I-II, Genova 1974.(64.Boe-7)
·   Obertello, L. (vyd.), Atti: CongressoInternazionale Di Studi Boeziani, Roma 1981. (64.Boe-8)
·   Obertello, L., L’Universo Boeziano, in: Obertello, L. (vyd.), Atti: Congresso Internazionale Di Studi Boeziani, Roma 1981,str. 157-168. (64.Boe-8)
·   Pessin, S., Hebdomads: Boethius meets theNeopythagoreans, in: JHPh, 37 (1), 1999, str. 29-48. (64.Boe-9)
·   Rijk, L. M. de, Boèce logicien et philosophe: Ses positions sémantiques et sa métaphysique de l’être, in: Obertello, L. (vyd.), Atti: Congresso Internazionale Di Studi Boeziani, Roma 1981,str. 141-156. (64.Boe-8)
·   Schrimpf, G., Die Axiomenschrift des Boethius (De hebdomadibus) als philosophisches Lehrbuch des Mittelalters, Leiden1966. (64.Boe-10)
·   Wald, B., Aristoteles, Boethius und der Begriff der Person im Mittelalter, in: Archiv für Begriffsgeschichte, 39, 1996,str. 161-179. (64.Boe-11)

Dionysius Areopagita

·    Corpus Dionysiacum I-II, vyd. B. R. Suchla, G. Heil, A. M. Ritter, Berlin – New York 1990-1991. (Fd2004/624; Fd2004/628)
·    Pseudo-Dionysius Areopagita, Die Namen Gottes, překlad, úvod, poznámky B. R. Suchla, Stuttgart 1988 (Bibliothek dergriechischen Literatur, 26). (Fd2004/1261)
·    Pseudo-Dionysius Areopagite, The Divine Names and Mystical Theology, překlad, úvod, poznámky J. D. Jones, Milwaukee, Wisconsin 1980 (Mediaeval Philosophical Texts in Translation, 21).(Fd2004/1259)
·    Andia, Y. de, Henosis. L´union à Dieu chez Denysl´Aréopagite, Leiden 1996. (Fd2004/1262)
·    Beierwaltes, W., Dionysios Areopagites - ein christlicher Proklos?, in: Beierwaltes, W., Platonismus imChristentum, Frankfurt a.M. 1998, str. 44-84. (F-I10-Bei-1,a)
·    Beierwaltes, W., Gutheit als Grund der Trinität. Dionysius und Bonaventura, in: Beierwaltes, W., Platonismus imChristentum, Frankfurt a.M. 1998, str. 85-99. (F-I10-Bei-1,a)
·    Beierwaltes, W., Der verborgene Gott. Cusanus und Dionysius, in: Beierwaltes, W., Platonismus imChristentum, Frankfurt a.M. 1998, str. 130-171. (F-I10-Bei-1,a)
·   Roques, R., La hiérarchie céleste, Paris 1970 (=SC58). (Fd2004/1123)

Jan Eriugena

·   Armstrong, A. H., Apophatic-Kataphatic Tensions in Religious Thought from the Third to the Sixth Century A.D. A Background for Augustine and Eriugena, in: Löwe, H. (ed.), Die Iren und Europa im früheren Mittelalter, II, Stuttgart 1982, str. 779-818. (64.Eriu-2)
·   Beierwaltes, W., Eriugena. Grundzüge seinesDenkens, Frankfurt a.M. 1994. (Fd2004/1279)
·   Cappuyns, M., Jean Scot Érigène. Sa vie, son oeuvre, sa pensée, Louvain - Paris 1933 (přetisk Bruxelles 1969).(Fd2004/1267)
·   Gracia, J. J., Ontological Characterisation of the Relation Between Man and Created Nature in Eriugena, Journal of theHistory of Philosophy, 16, 1978, str. 155-166. (64.Eriu-3)
·   Gregory, T., Giovanni Scoto Eriugena, Tre studi,Firenze 1963, str. 27-91. (64.Eriu-4a)
·   Gregory, T., Giovanni Scoto Eriugena, Tre studi,Firenze 1963, str. 58-82. (64.Eriu-4b)
·   Gregory, T., Vom Einen zum Vielen. Zur Metaphysik des Johannes Scotus Eriugena, in: W. Beierwaltes (vyd.), Platonismus in der Philosophie des Mittelalters, Darmstadt 1969, str. 343-365.(Fd2004/1271)
·   Gregory, T., L´escatologia di Giovanni Scoto, Studimedievali, 3. serie, 16, 1975, str. 497-535. (64.Eriu-5)
·   Jeauneau, É., Études Erigéniennes, Paris 1987, str.365-394. (64.Eriu-6)
·   O´Meara, D., Eriugena, Oxford 1988. (Fd2004/1263)
·   Karfíková, L., Jan Eriugena: svět jako božské zjevení, in: F. Karfík - V. Němec - F. Vilím (vyd.), Křesťanství a filosofie. Postavy latinské tradice, Praha 1994, str. 42-78 (dalšíliteratura). (F-D0-Kar-1,a,b)
·   Kreuzer, J., Natur als Selbstbewegung Gottes – Überlegungen zur Schrift Periphyseon des Johannes Scottus Eriugena, in: Zimmermann, A. – Speer, A. (ed.), Mensch und Natur im Mittelalter, I.,Berlin - New York 1991, str. 3-19. (64.Eriu-7)
·   Madec, G., Observations sur le dossier augustinien du „Periphyseon“, in: Beierwaltes, W. (ed.), Eriugena: Studien zuseinen Quellen, Heidelberg 1980, str. 75-84. (64.Eriu-8)
·   Piemonte, G. A., Acerca de la formula eriugeniana „Deus est omnia“ y sus fuentes neoplatonicas, Patristica etMediaevalia, 13, 1992, str. 23-60. (64.Eriu-9)
·   Roques, R., Remarques sur la signification de Jean Scot Érigene, in: Miscellanea A. Combes, I, Roma 1967, str. 245-329.(64.Eriu-10)
·   Richmond, J. A. (ed.), From Augustine to Eriugena,Washington1991, str. 12-21. (64.Eriu-1)
·   Teratologie et Theologie chez Jean Scot Érigene, in: Libres seutiers vers l´érigénisme, Roma 1973, str. 19-43.(64.Eriu-11)
·   Érigene et la théophanie créatrice, in: O´Meara, D. – Biere, L. (ed.), The Mind of Eriugena, Dublin 1973, str. 98-113.(64.Eriu-12)

Anselm z Canterbury

·   Anselm z Canterbury, Fides quaerens intellectum, Kalich, Praha 1990. (F-D2-Ans2-4a,b)
·   Becher, R., Anselm´s Argument. The Logic of Divine Existence, Hants – Vermont 1985. (Fd2004/1270)
·   Evans, Anselm and Talking about God, Oxford 1978.(Fd2004/1268)
·   Gersh, S., Anselm of Canterbury , in: P. Dronke (vyd.), A History of Twelfth-Century Western Philosophy, Cambridge1988, str. 255-277. (Fd2004/1276; F2002/1534)
·   Hick, J. – McGill, A. C., The Many.Faced Argument. Recent Studies on the Ontological Argument for the Existence of God,London – Melbourne 1968. (Fd2004/1269)

Thierry ze Chartres

·   Thierry ze Chartres, Tractatus de sex dierum operibus / O stvoření světa, Oikúmené, Praha 2000. (F-D2-Thi2-1,a)
·   Dronke, P., Theirry of Chartres, in: P. Dronke (vyd.), A History of Twelfth-Century Western Philosophy, Cambridge1988, str. 358-385. (Fd2004/1276; F2002/1534)
·    Stollenwerk, A., Der Genesiskommentar Thierrys von Chartres und die Thierry von Chartres zugeschriebenen Kommentare zuBoethius De Trinitate, Köln 1971. (Fd2004/1275)

Petr Abélard

· Pierre Abélard, Pierre le Vénérable. Les courants philosophiques, littéraires et artistiques en Occident au millieu du XIIe siécle, Abbaye de Cluny 2 au 9 juillet 1972, Paris 1975. (D2-Abe.o-1) - Obsahuje:

Vignaux, P., Note sur le nominalisme d`Abélard, str. 523-527.
Jolivet, J., Notes de lexicographie abélardienne, str. 531-543.
De Rijk, L.-M., La signification de la proposition (dictumpropositionis) chez Abélard, str. 547-555.
Peppermüller, R., Zum Fortwirkrn von Abaelards Römerbriefkommentar inder mittelalterlichen Exegese, str. 557-567.
Gregory, T., Considération sur ratio et natura chez Abélard, str.569-581.
Gandillac, M. de, Intention et loi dans l`éthique d`Abélard, str.585-608.
Alverny, M.-T. de, Abélard et l`astrologie, str. 611-628.

·    Blackwell, D. F., Non-Ontological Constructs. The Effects of Abaelard`s Logical and Ethical Theories on His Theology: A Study in Meaning and Verification, Bern u.a. 1988. (D2-Abe.B-1)
·    Jolivet, J., Aspects de la pensée médiévale:Abélard. Doctrines du langage, Paris 1987. (D2-Abe.J-1)
·    Thomas, R. (Hrsg.), Petrus Abaelardus (1079-1142).Person, Werk und Wirkung, Trier 1980. (D2-Abe.T-1)

Lenka KARFÍKOVÁ: De libero arbitrio

Anotace:
Četba vybraných pasáží Augustinova spisu „O svobodě rozhodování“. Kurs může být zapsán jako latinská četba (v tomto případě se k získání zápočtu požaduje překlad a výklad určené pasáže textu), nebo jako výběrový pořad (v tomto případě se k získání zápočtu požaduje sepsání eseje s přihlédnutím k Augustinovu spisu a aspoň jednomu titulu cizojazyčné odborné literatury).

Atestace:
Zápočet lze získat ve čtvrtek 13.1.2005 v 16,45 hod. , Celetná, místnost 208. Každý uchazeč si připraví úvahu o celku Augustinova spisu a rovněž si vybere a podrobně připraví tři strany z edice:

Augustinus, De libero arbitrio libri tres, vyd. W. M. Green, Corpus Christianorum, Series Latina, 29, Turnhout 1970.

Účastníci kursu mohou zápočet získat za stejných podmínek také v pozdějším termínu podle dohody s vedoucí kursu.

Sylabus:
14.10.04 I,1,1-6,15 Odkud zlo? Původ zla ve vášni? Je zlo to, co odporuje zákonu? (CCL 29, 211-220)

21.10.04 I, 7,16-16,35 Hřích vzniká z podřízení rozumu vášni, jeho zdrojem je svobodné rozhodování; blaženost závisí na vůli; hřích je odvrat do věcí trvalých (CCL 29, 221-235)

4.11.04 II,1,1-6,14 Proč dal Bůh člověku svobodné rozhodování? Zda je zřejmé, že Bůh existuje? Jistota vlastního bytí, života, nahlížení. Bůh překračuje tělesné smysly, vnitřní smysl i rozum (CCL 29, 236-247)

11.11.04 II,7,15-15,39 Čísla nahlížená rozumem jsou společná pro všechny lidi; podobně moudrost; obojí patří k neproměnné pravdě, která přesahuje lidský rozum (CCL 29, 247-264)

18.11.04 II,15,40-20,54 Úsilí o moudrost znamená obrat k tomu, co postihujeme myslí. Prozřetelnost vše řídí prostřednictvím čísel; každé dobro pochází od Boha; také svobodné rozhodování je dobro (CCL 29, 264-273)

25.11.04 III,1,1-4,11 Odkud vzniká pohyb vůle odvracející se od trvalého dobra? Ruší Boží předvědění lidskou svobodu? (CCL 29, 274-281)

2.12.04 III,5,12-8,23 Bůh není původce zla; věci jsou dobré již tím, že jsou (CCL 29, 282-289)

9.12.04 III,9,24-16,46 Hřích není nutný k dokonalému řádu světa, ale nemůže ho zrušit; k řádu patří trest za hřích; svobodná vůle jako aktér hříchu a oběť svodu; je třeba rozlišovat dobrou přirozenost a její pochybení; dobrá přirozenost je dlužnicí Boha; Bůh není původcem hříchu (CCL 29, 289-303)

16.12.04 III,17,47-22,65 Příčinou vůle je vůle sama; lidská situace je však poznamenána též trestem za volní činy, nejen vůlí. Jsou duše dětí tvořeny z duší rodičů, aby si lidé předávali bídu trestu? Člověk dědí lidskou bídu, je však posuzován jen podle vlastních činů (CCL 29, 303-314)

6.1.05 III,23,66-25,77 Vyvrácení námitek proti Boží prozřetelnosti: Proč trpí malé děti a zvířata? Proč Bůh stvořil prvního člověka tak, aby padl? (CCL 29, 314-321)

Edice:

• Augustinus, De libero arbitrio libritres, vyd. W. M. Green, Corpus Christianorum, Series Latina, 29, Turnhout 1970 (text); (66.3)
• vyd. F. De Capitani, Milano 1987 (text, úvod, italský překlad,komentář); (D1-Aug2-3)
• vyd. G. Madec, Bibliothèque Augustinienne, 6, Paris 1976, 2. vyd. (textCCL 29, francouzský překlad a poznámky).

Český překlad:
R. Hošek, Aurelius Augustinus. Říman, člověk, světec, Praha 2000, str. 124-251. (D1-Aug3-2,a,b)

Literatura:
F. Berthold, Free Will and Theodicy in Augustine: An Exposition andCritique, in: Religious Studies, 17, 1981, str. 525-535. (66.5)
F. De Capitani, úvod ve vydání Il „De libero arbitrio“ di S. Agostino,Milano 1987, str. 17-233. (D1-Aug2-5)
F. De Capitani, Quomodo sit manifestum deum esse. Lettura del libro II,in: „ De Libero Arbitrio“ di Agostino d´Ippona, Palermo 1990, str. 35-57.
F. Haider, Augustinus und das psychologische Problem des freienWillens, in: E. Herbrich, vyd., DerMensch als persönlichkeit und Problem, München 1963, str. 231-255. (66.4)
R. Holte, St. Augustine on Free Will. De libero arbitrio III, in: „ De Libero Arbitrio“ di Agostino d´Ippona, Palermo 1990, str. 67-84.
G. Madec, Unde malum? Le livre I du De libero arbitrio, in: „ De Libero Arbitrio“ di Agostino d´Ippona, Palermo 1990, str. 13-34.
B. T. McDonough, The Notion of Order in St. Augustine´s On Free Choiceof the Will, in: The IrishTheological Quarterly, 46, 1979, str. 51-55. (66.6)
G. de Plinval, Aspects du déterminisme et de la liberté dans ladoctrine de saint Augustin, in: Revuedes études augustiniennes, 1, 1955, str. 347-378. (66.7)
J. M. Rist, Augustine: AncientThought Baptized, Cambridge 1994. (D1-Aug.R-1)
J. M. Rist, Augustine on Free Will and Predestination, in: Journal of Theological Studies (N. S.), 22, 1969, str. 420-447. (66.10)
F. Sontag, Augustine´s Metaphysics and Free Will, in: Harvard Theological Review, 60, 1967, str. 297-306. (66.9)
F.-J. Thonnard, La notion de liberté en philosophie augustinienne, in: Revue des études augustiniennes, 16, 1970, str. 243-270. (66.8)
L. F. Tuninetti, Sed nos id quod credimus nosse et intellegere cupimus.De libero arbitrio II,2,5, in: „De Libero Arbitrio“ di Agostino d´Ippona, Palermo 1990, str. 59-65.

Erazim KOHÁK: Rozum a iracionalita ve fenomenologii

Anotace:
Kurs se zabývá projektem fenomenologie vetří textech, Husserlových Ideen I a II , Heidegerově Sein und Zeit a Husserlově Die Krisis der euro. Wissenschaften. Není to však historicky zaměřený kurs . Nejde mi o mens auctoris či lidově, co měl H. „doopravdy“ na mysli, ani na positivistické historiografii text, wie es eigentlich gewesen . Jde mi o to, jak rozumět H‘ovu myšlení z hlediska naléhavých filosofických problémů, které vyvstávají v soudobém žití (zdůrazňuji, a ne ve studiu filosofických textů).

Jde mi o dvě otázky. Jednou je pojetí rozumu. S osvícenským pojetím rozumu nevystačíme, jenže iracionalitu nepovažuji za náhradu: jsem alergický na alle an die Begriffe Eidos, Wesen anheftenden mystischen Gedanken (I.I § 3). Může H‘ova fenomenologie poskytnout dokonalejší pojetí rozumu? Pak druhá otázka: může H‘ova fenomenologie poskytnout základ pro nadindividuální platnost soudů o hodnotě a smyslu? Obě otázky považuji za otevřené, leč naléhavé.

Poznámky k četbě [PDF]:
Husserl - Ideen § 1-5, § 18-24, § 27-32, § 33-38, § 39-43, § 44-46

Literatura:
V tomto semináři bych se vámi rád zamyslilnad vybranými částmi tří knih, dnes dostupných v češtině. Je to:

• Husserlovy Ideje k čisté fenomenologii (překlad první knihy, Obecný úvod do fenomenologie, přel Urban a Rettová, vydalo nakl. Oikuméné; strojopisný překlad druhé knihy, Fenomenologické studie ke konstituci (tj. k ustavování), je v elektronické podobě k dispozici členům semináře výhradně pro osobní užití - Ideje II [RTF] - a doufám, ne bezdůvodně, že do konce školního roku bude i tento překlad k disposici v tištěné formě

• Heideggerovo Sein und Zeit (přel. Chvatík a kol, vyd. Oikoumene) – tato kni ha mězajímá jen okrajově, jako příklad jednoho možného výkladu fenomenologie, který nepovažuji za plodný – a ovšem také jako dialog s Husserlem, který pomohl podnítit Husserlovo pozdější myšlení

• Husserlovu Krizi evropských věd, na které jsem se poprvé seznámil s fenomenologií (v roce 1956) a která notně ovlivnila můj výklad.

Seminář nepředpokládá znalost němčiny, ač ta není na škodu. Předpokládá základní znalost novodobé evropskéfilosofie a především ochotu číst náročný text a přistupovat k tomu, co čteme, bez předsudků, jen s otázkou, jak tomu rozumět, aby to mělo smysl a význam

Atestace:
Možná atestace je v každém semestru zápočet na základě písemné práce v rozsahu 3-5 normostránek, o jejímž námětu dále v semináři. Vítámstudentské referáty jako přípravu pro touž.

Zadání zápočtové práce ve formátu RTF a PDF.

Protože si kurs představuji jako diskusi nad texty, které si přečteme předem, nemohu vám předložit program na celý semestr či rok, jak mám vezvyku, když jde o přednášky. Chci začít četbou Ideen I , avšak jak budeme postupovat bude záležet především na vás. Výběrový seminář má výhodu v tom, že nemusíme „pokrýt“ určité pensum textu. Jde o to, abychom dosáhli jasného porozumění – abychom jasně nahlédli a věrně vyjádřili nazřené reality. Jako obvykle, vyvěsím na pavučině (web (angl.) = pavučina) jak své poznámky, tak protokol – tedy stručný zápis-- o jehož přípravu požádám vždy jednoho z vás)

Sylabus:
1. zasedání, pondělí 4. září
Protože nemám ponětí, koho v semináři očekávat, budiž námětem pro diskusi v prvním semináři otázka, jak každý z vás – či z nás – vykládá pojem „fenomenologie“, co to je, na čem se to zakládá, co z toho vyplývá. Přijďte připraveni vysvětlit své pojetí ostatním. Než skončíme, odpovím na tyto otázky i já sám za sebe, ač konečnou odpověď budeme hledat celý rok.

2. zasedání, pondělí 11. září

Jako přípravu na druhé zasedání prosím, abyste si přečetli I.I (To jest Ideen, první svazek či kniha) §§ 1-5 a položili si otázku, co by mohl znamenat mnohoznačný pojem Wesen, který R+U přeložili jako podstata, ačsám jsem se snažil prosadit pojem bytnost

Pokud by se vám to zdálo mále, (i) nejspíš čtete bez pro- a do-mýšlení), (ii) můžete se podívat na další blok, jímž budou I.I §§27-32. Sekundární literaturu v tomto stadiu nedoporučuji, považuji za důležité setkání s prvotním textem v surové podobě, jak se s ním setkávali první čtenáři v roce 1913.

(Pro zvědavé, ano, mám jak první vydání v Jahrbuch, tak Niemeyerovo první knižní vydání. Tento původní text najdete v druhém Kluwerovském vydání, redigovaném Karlem Schuhmannem, ve kterém najdete v dodatcích i variabilní texty z vydání Biehmelova. Český překlad Rettové a Urbana se zakládá na Schumannově edici. Leč užívat lze kteroukoliv verzi. V tomto kursu nám opravdu nejde o mens auctoris ani o kritický text, nýbrž osmysl projektu fenomenologie.

EK

Erazim KOHÁK: Rozum a iracionalita ve fenomenologii
Program na LS 2005

Milé kolegyně, milí kolegové

Raduji se z vašich písemných prací. Prokázali jste mi, že vzdor velmi nerovným východiskům a kostrbatým začátkům jste si všichni dokázali vytvořit vcelku jasnou představu Husserlova projektu fenomenologie jako racionálního (či "positivního") přístupu k filosofickému poznávání a jste připraveni sledovat Husserla v jeho dalších zkoumáních.

Základním námětem tu je zkoumání lidské totožnosti - lidského Já - v jeho vztazích k přírodnímu i lidskému osvětí, a zkoumání problematičnosti našehopojetí téhož, čili v dramatickém pojmosloví třicátých let, krize evropského totožnosti.

K tomu navrhuji četbu z druhého svazku Idejí a z Krize evropských věd. Překlad Idejí II jsem odevzdal nakladateli. Rád bych s vámi pročetl I.II §§ 49-61. To je celkem 54 překladových stran. Všem, kdo si to mohou vytisknout, pošlu příslušné stránky z definitivní verze (značené "finito"). Stačí mi dát emajlovou adresu, na které máte tiskárnu. Pokud nemáte potřebnou techniku, ochotně zaůjčím papírovou kopii na kopírování.

Z Krize evropských věd s vámi chci přečíst §§ 1-6, pak §§ 72-73, a konečně Wiener Vortrag, což jsou str. 332-364 v českém překladu. Kubův překladse dá běžně koupit, ale levný není. Proto doporučuji, aby jeden z nás, kdo má Krisis z dotisku, připravil jednu ostrou kopii (moje je z r. 1968, zežloutlá a špatně se kopíruje) a abychom z této kopie nechali udělat potřebný počet exemplářů.

Pak bychom sledovali následující program četby (je snazší než Ideje I):

A. Člověk a svět

21.2.   Retrospekt: hlavní body projektu fenomenologie z Ideen I Personalistický svět, I.II § 49, a Person v osvětí a společnosti, §§ 50 a 51 (předem jste načetli § 50, dále prosím načtěte uvedené části)

28. 2.   Jevy a věci, §§ 52. a Zkoumání přírody a kultury ("ducha") § 53

7. 3.   Já ve vědomí sebe, já a osvětí, §§ 54 a 55

14.3.   Rozum a jeho podmíněnost (motivace), § 56.a až 56.e

21.3.   Nutnost a svoboda (Kauzalita a motivace), § 56.f až 56.g

4.4.   Jednota těla a duše, "oduševněné" objekty, § 56.h

B. Ustavení lidské totožnosti

11.4.   Čisté Já, Osoba, reflexe, §§ 57-58

18.4.   Já jako schopnost (jako "mohu"), §§ 60.a+b

25.4.   Svoboda a druzí, §§ 60.c+d

2.5.   Kulturní Já (oproti čistému Já), § 61

C. Krize kulturní totožnosti

9.5.   Krize evropského vědění, Krize §§ 1-6 (cz str. 25-38)

16. 5.   Krize a transcendentální subjektivita, Krize §§ 72-73 (cz str. 280-289)

23.5.   Vídeňská přednáška, Krize cz str. 332-364

Je to náročný program, avšak vaše zápočtové práce mě ujišťují, že je v našich mezích, a výjimkou K § 72-73 je to snazší četba než Ideje I. Těším se na to
kohák

Petr KOLÁŘ: Kapitoly z analytické metafyziky

Anotace:

Analytickou metafyzikou budeme rozumět filosofická zkoumání, která se zabývají obecnými aspekty reality neboli jsoucna pomocí metod analytické filosofie. K těmto metodám náležejí pojmová analýza, logická argumentace a logická analýza jazyka. Výsledkem takových zkoumání (v ideálním případě) je vytvoření schématu či alternativních schémat, která popisují základní druhy či kategorie jsoucna a vztahy mezi nimi.

Analytická metafyzika se soustřeďuje především na otázky kategoriální struktury reality, povahy existence, modalit, příčinnosti, času, vztahu mysli a těla. V našem kursu budeme vybraná témata z analytické metafyziky zkoumat s důrazem na následující metodologické principy a) princip identity, b) princip ontologického závazku, c) princip ontologické přijatelnosti.

Orientace na výše uvedené otázky poněkud zužuje původní aristotelovské nebo tradiční vymezení metafyziky, ale to nám nebude vadit, neboť základy této tradiční disciplíny a alternativní pohledy na ni můžete získat v jiných kursech.

Struktura kursu:
1. Analytická metafyzika: základní vymezení a metodologické principy
2. Existence a neexistence
3. Jednotliviny
4. Možné světy, posibilia
5. Obecniny a abstraktní jednotliviny
6. Události
7. Kauzalita
8. Čas
9. Supervenience
10. Osobní identita
11. Pravda, fakty
12. Neurčitost

Doporučená literatura k přednášce:
• Grayling,A. (ed.), Philosophy. A Guidethrough the Subject. Oxford University Press. Oxford 1995.
• Kim,J. – Sosa,E. (eds.), Metaphysics. AnAnthology. Blackwell Publishers, Oxford 1999.
• Kolář,P., Argumenty filosofické logiky. Filosofia, Praha 1999.
• Kolář,P., Pravda a fakt. Filosofia, Praha – vyjde na podzim 2002.
• Kolář,P. – Svoboda,V.: Logika a etika. Filosofia, Praha 1997. (Kap. XIII - Supervenience a zevšeobecnitelnost)
• Laurence,S. – Macdonald,C., ContemporaryReadings in the Foundations of Metaphysics. Blackwell Publishers, Oxford 1998.
• Loux, M.J.: Metaphysics. A contemporary introduction . Routledge, London – N.Y. 1998.

Četba pro seminář :
(seznam může být modifikován, pouze některé texty vybereme k referátům; jedna kopie každého vybraného textu budek dispozici v knihovně ÚFaR.)

Jde převážně o texty z antologií:
(KS) Kim,J. – Sosa,E. (eds.), Metaphysics. An Anthology. Blackwell Publishers, Oxford 1999.
(LM) Laurence,S. – Macdonald,C., Contemporary Readings in theFoundations of Metaphysics. Blackwell Publishers, Oxford 1998.

• Allaire,E.B.: Bare Particulars. (LM)
• Armstrong, D.: Universals as Attributes. (KS)
• Black, M.: The Identity of Indiscernibles. (KS)
• Bealer, G.: Universals and Properties. (LM)
• Campbell, K.: The Metaphysics of Abstract Particulars. (LM)
• Carnap, R.: Empiricism, Semantics, and Ontology. (KS)
• Chisholm, R.M.: The Persistence of Persons. (KS)
• Chisholm, R.M.: Identity through Possible Worlds. (KS)
• Davidson, D.: The Individuation of Events. (LM)
• Davidson, D.: Causal Relations. (KS)
• Haack, S: Descriptive and Revisionary Metaphysics. (LM)
• Kim, J.: Supervenience as a Philosophical Concept. (KS)
• Kripke, S.A.: Identity and Necessity. (KS)
• Lewis, D.: New Work for a Theory of Universals. (KS)
• Lewis, D.: Possible Worlds. (LM)
• Lombard, L.B.: Ontologies of Events. (LM)
• Loux, M.J.: Beyond Substrata and Bundles: A Prolegomenon to a Substance Ontology. (LM)
• Lycan, W.G.: Possible Worlds and Possibilia. (LM)
• Macdonald, C.: Tropes and Other Things. (LM)
• Oliver, A.: The Metaphysics of Properties. Mind, Vol. 105, No. 417, 1996.
• Parfit, D.: Personal Identity. (KS)
• Plantinga, A.: Modalities: Basic Concepts and Distinctions. (KS)
• Quine, W.V.O.: On What There Is. (LM), (KS)
• Russell, B.: Existence and Description. (KS)
• Sainsbury, R.M.: Paradoxes. Cambridge University Press, Cambridge 1995.
• Shoemaker, S.: Causality and Properties. (KS)
• Simons, P.: Particulars in Particular clothing: Three Trope Theories of Substance. (LM)
• Stalnaker, R.: Possible worlds. (LM)
• Strawson,P.F., Individuals. AnEssay in Descriptive Metaphysics. University Paperbacks, Methuen, London 1965. (Původně publikováno v r.1959, první publikace v University Paperpbacks v r.1964.)
• Swinburne, R.: Personal Identity: The Dualist Theory. (KS)
• Tichý: Jednotliviny a ich roly. (Překlad z německého Einzeldinge als Amtsinhaberz, anglického Things-to-be.) Organon F 1994, čísla 1 - 4
• Tichý, P.: Existence a Bůh. In: Tichý, P.: O čem mluvíme? Vybrané stati k logice a sémantice . (J. Peregrin ed.) Filosofia, Praha 1996.
• Tye, M.: Vague Objects. Mind, Vol. 99, 396, 1990.
• van Inwagen, P.: The Nature of Metaphysics. (LM)
• Van Cleve, J.: Three Versions of the Bundle Theory. (LM)
• Williamson, T.: Vagueness. Routledge, London 1994.

Podmínky pro udělení atestací:
Přednáška/semestr: esej 50% - ústní pohovor 50%

Četba/semestr: aktivní účast 30% - referát nepřednesený 40% - přednesený 70% - ústní pohovor 30%
K získání atestace postačuje pouhých 100%.

Jan KOLÁŘ: Filosofie mysli

Anotace:
Cílem tohoto úvodního kurzu je seznámit posluchače se základními pojmy, argumenty a teoriemi, na nichž stojí dnešní diskuze týkající se problematiky mysli a mentálních fenoménů. Půjde vesměs o teorie, které byly rozpracovány během posledního půlstoletí v rámci anglo-americké "analytické" filosofie. Studenti, kteří kurz absolvují, by po jeho skončení měli být schopni kriticky reagovat na většinu současných textů, které se některým z aspektů mysli zabývají.

V první části kurzu se budeme věnovat povaze mentálních vlastností: budeme se zabývat tím, jaký je ontologický status těchto vlastností a jaký je vztah mezi myslí a entitami, které mají ne-mentální (fyzikální) povahu. V této části kurzu bude tedy rámcem naší debaty tzv. "mind-body problem". Seznámíme se však nejen s hlavními přístupy k tomuto problému (s dualismem a nejrůznějšími formami materialismu - behaviorismem, teorií identity a funkcionalismem), ale budeme probírat i otázky, které s povahou relace mezi tělem a myslí souvisejí: zabývat se budeme problematikou supervenience; smyslem fyzikalismu; tím, co je to realistický a instrumentalistický přístup mentálním stavům; nebo tím, zda má analýza mysli apriorní či aposteriorní charakter.

Druhá část kurzu je zaměřena na problémy a otázky spojené s intencionálním obsahem mentálních stavů: budeme se tedy věnovat tomu, jak je vůbec možné, že mentální stavy nějaký obsah nesou, případně jakou strukturu musí mentální stavy mít, mají-li být schopné nějaký obsah nést. Další otázkou je to, zda obsah našich mentálních stavů závisí pouze na stavech našeho mozku nebo zda je obsah našich mentálních stavů určován i vnějšími faktory. Vedle toho se budeme zabývat i rolí, jakou mentální obsah hraje v rámci psychologického vysvětlení chování, a problémy spojenými s tzv. mentální kauzalitou.Kurz je koncipován jako úvod do filosofie mysli - nepředpokládá tedy žádnou předchozí obeznámenost s tématy, o nichž budeme v rámci semináře diskutovat, a je otevřen všem zájemcům. Předpokladem jeho absolvování je však alespoň minimální povědomí o analytické filosofii a (více než minimální) schopnost pracovat s anglicky psanými texty.

Literatura

učebnice: David Braddon-Mitchell & Frank Jackson: Philosophy of Mind and Cognition, Blackwell, Oxford, 1996. [BMJ]
antologie: David Rosenthal (ed.): The Nature of Mind, Oxford University Press, Oxford, 1991. [NM]

- webové stránky přednášejícího ke kursu

Sylabus (14 sezení)

1) úvod (představení hlavních témat, administrativní záležitosti)

A. Povaha mentálních vlastností - mind/body problem

2) dualismus (argumenty pro a proti; substanční dualismus vs. dualismus vlastností); materialismus a supervenience
René Descartes: Meditace o první filosofii - výňatky (II. a VI. Meditace, odpovědi na čtvrté námitky)
Terry Horgan: "From Supervenience to Superdupervenience: Meeting the Demands of a Material World", Mind, 102 (1993), str. 555-86.
BMJ: kap. 1

3) behaviorismus (motivace a problémy; realismus vs. instrumentalismus)
Daniel Dennett: "True Believers: Intentional Strategy and Why It Works" [NM, kap. 36]
Gilbert Ryle: "Descartes' Myth" [NM, kap. 4]
BMJ: kap. 2
případně:Ned Block: "Psychologism and Behaviourism", Philosophical Review, 90 (1981), str. 5-43.
Hilary Putnam: "Brains and Behaviour" [NM, kap.16]

4) teorie identity (rozdíl mezi "token" a "type" identitou; esencialismus)
J. J. C. Smart: "Sensations and Brain Processes" [NM, kap. 17]
Saul Kripke: výňatky z Naming and Necessity [NM, kap. 25]
BMJ: kap. 6
případně:David Lewis: "An Argument for the Identity Theory", Journal of Philosophy, 63 (1966), str. 17-25.

5) funkcionalismus (vícenásobná realizovatelnost; "Ramseyho věty")
David Lewis: "Psychophysical and Theoretical Identifications" [NM, kap. 22]BMJ: kap. 3
případně:David Lewis: "Mad Pain and Martian Pain" [NM, kap. 24]

6) psycho-funkcionalismus (povaha funkcionalismu - pojmová analýza nebo empirická teorie; námitky proti psychologickému "liberalismu" a "šovinismu")
Ned Block: "Troubles with Functionalism" [NM, kap. 23]
BMJ: kap. 5
případně:Hilary Putnam: "The Nature of Mental States" [NM, kap. 21]

7) Argument s čínskou místností (funkcionalismus a intencionalita) John Searle: "Minds, Brains and Programs" + diskuse Searle vs. Fodo
r [NM, kap. 55]
BMJ: kap. 7
případně:John Searle: "Is The Brain's Mind a Computer Program?", Scientific American, 262 (1990), str. 20-5.
Josef Moural: "The Chinese Room Argument", in: ???

B. Problematika mentálního obsahu

· struktura mentálních stavů

8) hypotéza jazyka myšlení (argumenty týkající se systematičnosti a produktivity propozičních postojů; relace přesvědčení a chování; alternativní "mapová" teorie)
texty: Jerry Fodor: "Why There Still Has to Be the Language of Thought", in: Jerry Fodor: Psychosemantics, MIT Press, Cambridge, Mass., 1987
David Lewis: "Reduction of Mind", in: David Lewis: Essays in Metaphysics and Epistemology, OUP;
BMJ: kap. 10
případně:Daniel Dennett: "Brain Writing and Mind Reading" [NM, kap. 54]

· externalismus vs. internalismus

9) externalismus (Burgovy myšlenkové experimenty; rozlišení mezi "širokým" a "úzkým" obsahem; problém sebe-poznání)
texty: Tyler Burge: "Individualism and the Mental" [NM, kap. 57]
Hříbkův, Burgův a Davidsonův text ve Filosofickém časopise 2003/3
případně: Brian Loar: "Social Content and Psyhological Content" [NM, kap. 58]

10) internalismus (kauzální argumenty proti externalismu)
texty: Jerry Fodor, Psychosemantics, kap. 2v Robert Stalnaker: "On What's in the Head" [NM, kap. 59]BMJ: kap. 12
případně:Jerry Fodor: "A Modal Argument for Narrow Content"

· naturalizace obsahu

11) obsah (informační, teleologická sémantika; "disjunktivní problém"; asymetrická závislost)
texty: Fred Dretske: "Misrepresentation", in: ???
Jerry Fodor: "Information and Representation", in: ???
BMJ: kap. 11
případně:Barry Loewer: "Naturalized Semantics", in: ???

· Psychologické vysvětlení I (lidová vs. vědecká psychologie)

12) role obsahu v rámci psychologického vysvětlení (Potřebujeme obsah? Eliminativismus a odpovědi na něj)
texty: Paul Churchland: "Eliminative Materialism and the Propositional Attitudes"
Terrence Horgan and Philip Pettit: "Folk Psychology Is Here To Stay", ???BMJ. kap. 13
případně:Hartry Field: "Mental Representation", in: Hartry Field: Truth and the Absence of Fact, Oxford University Press, Oxford, 2001.

13) autonomie psychologického vysvětlení (argumenty pro nepostradatelnost a neredukovatelnost mentálního obsahu)
texty: Donald Davidson: "Mental Events" [NM, kap. 26]
Colin McGinn: "The Structure of Content"

· Psychologické vysvětlení II (problém mentální kauzality)

14) mentální kauzalita a problém pro ne-reduktivní materialismus
texty: Jaegwon Kim: "The Myth of Non-Reductive Physicalism", in: ???
případně:Tyler Burge, Lynn Rudder-Baker, Jeniffer Hornsby o mentální kauzalitě

Stanislav KOMÁREK: Obraz lidské přirozenosti v dílech význačných biologů 19. a 20.století Anotace:
Lidskou přirozenost reflektovala nejen filosofie, ale zejména v novověku stále častěji i biologie. Přednáška se věnuje jejímu obrazu v dílech Ch.Darwina, A.R.Wallace, A.Portmanna, K.Lorenze, I. Eibl-Eibesfeldta, E.O.Wilsona, R.Dawkinse a dalších, v celkovém společenském kontextu významných biologických myslitelů. Zabývá se akceptováním biologických koncepcí v oblasti filosofie a společenských nauk a jejich vzájemnou provázaností přes koncept sociomorfního modelování a zacyklením tohoto způsobu uvažování v oblasti etiky, která se nejčastěji na biologickou povahu "lidské přirozenosti" ptá. Rovněž jsou zohledněny sociální aplikace biologických dedukcí - sociální darwinismus, eugenika, pokusy takto aplikovat sociobiologické myšlení atd. Přednáška zahrnuje i určité nezbytné minimum biologických, zejména evolučních a etologických poznatků pro studenty filosofických a příbuzných disciplín.

Pavel KOUBA: Přítomnost v moderní filosofii

Anotace:
Myšlení XX. stol. hluboce poznamenala kritika filosofické tradice jako „metafyziky přítomnosti“, jež nivelizovala a „zapomněla“ původní zkušenost času. Nejvýznamnějším krokem tímto směrem byla Heideggerova kritika antické ontologie a v návaznosti na ni celé ontologické tradice. Smysl bytí, který je podle Heideggera pro tuto ontologii směrodatný, je přítomnost. Že něco jest, znamená, že se vyskytuje jako stav, hotový statek, který se ve své přítomnosti nabízí nazírání. Toto omezení bytí na vyskytující se přítomnost je Heideggerovi jakýmsi společným znakem metafyziky vůbec.

Heidegger proti tomu staví jak známo své pojetí časovosti lidského bytí. Na rozdíl od jsoucen, která vystupují „v“ přítomnosti, je pobyt ekstaticky, což konkrétně znamená, že jest jakožto předstih „budoucně“ a jakožto vržený „minulostně“. Naproti tomu „nitročasovost“ jsoucího tkví právě v tom, že je omezeno na přítomnost. Proto také „fyzika“, jakožto věda o vyskytujících se jsoucnech, od počátku určuje podstatu metafyziky.
Druhou linii kritiky tzv. „metafyziky přítomnosti“ představuje Derridova kritika ideje absolutní přítomnosti, v tomto případě husserlovsky pojaté reflexivní sebe-přítomnosti subjektivity a přítomné evidence jakožto plné danosti předmětu. „„istá prezentace“ předmětu se u Husserla stala normou poznání, což v časovém ohledu znamenalo pokusteoreticky fixovat nedělitelnou jednotu přítomnosti.

Cílem kursu je prozkoumat některé uzlové body filosofických úvah o čase, a to se zvláštním zřetelem k pojmu přítomnosti. Bude třeba si polońit otázku, proč vlastně tradiční ontologická určení vycházejí tak tvrdošíjně z přítomnosti a zda to neznamená nŤco jiného neń pochopení jsoucna "s ohledem na jeden určitý časový modus" (Heidegger). Východiskem bude připomenutí základního půdorysu otázky po čase u Aristotela a Augustina, na to naváže analýza několika moderních koncepcí přítomnosti (Bergson, McTaggart, James, Husserl) a nakonec přezkoumání kritiky „přítomnosti“ (jako redukované nebo absolutní) u Heideggera a Derridy. Jedním z vodítek bude otázka, zda a v jakém smyslu je čas „všude“, nebo zda je vázán na „duši“.
První dvouhodinová část kursu bude věnována výkladu primárních textů uvedených autorů, druhá referování a diskusi vybrané literaturysekundární. Její výběr mohou účastníci semináře ovlivňovat a doplňovat.

Literatura:
ARISTOTELES: Fysika IV, 10-14
• WIELAND, W.: Die aristotelische Physik (kap. Das Kontinuum)
• BRAGUE, R. : Sur la formule aristotélicienne HO POTE ON (Du temps... 97-144)
• BRAGUE, R.: La phénoménologie comme voie d’accès au monde grec. Note sur la critique de la Vorhandenheit comme modèle ontologique dans la lecture heideggérienne d’Aristote. In: Marion, J.-L. / Planty-Bonjour, G. (vyd.), Phénoménologie et Métaphysique, s. 247-273.
• WAGNER: Physikvorlesung (Nachwort und Kommentar)
• SZEGEDI, N.: Die Seele und die Zeit. Unterschiede zwischen Heideggers und Ricoeurs Deutung der Aristotelischen Definition der Zeit. Mesotes 2/92.
• WATERLOW, S.: Aristotle's Now. Philos. Quarterly 34 (1984), No. 135, 104-
• MOST, G. W.: Ein Problem in der aristotelischen Zeitabhandlung
• VOLPI, F.: Die aristotelische Aporie von Physik IV 223 a 16-29
• KUHLMANN, H: "Jetzt"? Zur Konzeption des NYN in der Zeitabhandl. des A.
• CONRAD-MARTIUS: Was sagt Aristoteles über die Zeit?
• BAEKERS, S. F.: L'equivoque du temps chez Aristote. Archive de philosophie 53, Nr. 3 (1990), 461-477
• ANNAS, J.: Aristotle, Number & Time. Philos. Quarterly 25 (1975), 97-113.
• SORABJI, R.: Time, Creation & The Continuum. 1983

AUGUSTINUS AURELIUS: Confessiones (X), XI
• BEIERWALTES, W. EXAIFNÉS oder: Die Paradoxie des Augenblicks, in: Philos. Jahrbuch 74 (1966/67).
• BERLINGER, R. Zeit und Zeitlichkeit bei Augustin, in: Zeitschrift für philos. Forschung 7 (1953)
• GLOY, K.: Die Struktur der Augustinischen Zeittheorie im XI. Buch der Confessiones, in: Philos. Jahrbuch 95 (1988)
• HEIDEGGER, M.: Augustinus und der Neuplatonismus, GA 60.
• HERRMANN, F. v.: Augustinus und die phänomenologische Frage nach der Zeit. Ffm, Klostermann 1992.
• LAMPEY, E.: Das Zeitproblem nach den Bekenntnissen Augustins
• KREUZER, J: Erinnerung, Zeit und Geschichte. Augustin und die Anfänge der mittelalterlichen Philosophie.
• RUDOLPH, E.: Einheit und Differenz. Anmerkungen zu Augustins Zeitauffassung im XI. Buch der C., in: Einheit als Grundfrage der Philosophie.
• RICOEUR, P.: Čas a vyprávění I.

BERGSON, H.: Matière et mémoire (Kap. O přežívání obrazů. Paměť a duch); Durée et simultaneié (3. kap.)
• WORMS, F. Introduction à la Matière et Mémoire de Bergson, Paris 1997.

JAMES, W.: The Principles of Phychology, Chap. XV, vol. I (1890): ThePerception of Time
• MILER, D. I.:   William James and the specious present
• PLUMER, G.: The Myth of Specious Present.
• STEVENS, R.: James and Husserl: The Foundations of Meaning.

McTAGGART: The Unreality of Time
• PRIOR, A.: Changes in Events and Changes in Things
• MELLOR, D. H.: The Unreality of Tense
• SHOEMAKER, S.: Time without Change
• FORBES, G.: Time, Events, and Modality
• DUMMET, M.: A Defence of McTaggart’s Proof of the Unreality of Time, in: Truht and Other Enigmas, London 1978.
• DUMMET, M.: Bringing about the Past

HUSSERL, E.: Vorlesungen zur Phänomenologie des inneren Zeitbewußtseins (Hua IX); Česky: Přednášky k fenomenologii vnitřního časového vědomí, Praha, SPN 1970; Texte zur Phänomenologiedes inneren Zeitbewußtseins (1893-1917); Ideen I, 81-83
• BERNET, R.: Einleitung zu „Texte….“
• BERNET, R.: Phänomenologische Forschungen 18 (1986), 51-112.
• BERNET, R.:    Is the Present ever present? Research in Phenomenology 1982, 12, s. 85-112
• HELD, K.: Phänomenologie der Zeit nach Husserl. In: Perspektiven der Philosophie, Bd. 7, 1981, S. 212 ff.
• HELD, K.: Lebendige Gegenwart.
• BOEHM, R.: Einleitung zu Husserliana X
• BOEHM, R.: Vom Gesichtspunkt der Phänomenologie II. kap. VI.: Bewußtsein als Gegenwart des Vergangenen
• LÜBKE, P.: Die Naturzeit als Problem bei Husserl und Heidegger
• OLIVIER, A.: The Limits of the Present. Husserl and Heidegger on temporal limitation

HEIDEGGER, M.: Sein und Zeit, '' 81-82; Bytí a čas, Praha 1996; Die Grundprobleme der Phänomenologie, GA 24, 324-361, ' 19; Zeitund Sein (1969);
Der Begriff der Zeit (sep. Niemeyer)
• BOEHM, R.: Vom Gesichtspunkt der Phänomenologie II. kap. X.: XIASMA. Merleau-Ponty und Heidegger
• BOEHM, R.: Zeitlichkeit und Endlichkeit bei Merleau-Ponty. Phänom. Forschungen 13, str. 90-106
• KISIEL, Th. : Der Zeitbegriff beim frühen Heidegger (um 1925). Phänom. Forschungen 14, str. 192-211

DERRIDA, J.: La voix et le phénomène. Paris, P.U.F. 1967 (česky in: Texty ke dekonstrukci, přel. M. Petříček, Bratislava 1993, str. 48-145; OUSIA et GRAMMÈ. Note sur une note de Sein und Zeit. In: Margesde la philosophie, Les Éditions de Minuit 1972, str. 31-78

Pavel Kouba: Seminář k bakalářským a magisterským pracem z novověké a moderní filosofie

Anotace:
Cílem jednosemestrálního (v obou semestrech vypsaného) semináře je vytvořit prostor, v němž by bylo možné v pracovní podobě prezentovat a společně diskutovat vznikající závěrečné práce. Seminář je proto určen především studentům, kteří začínají psát nebo píší bakalářské, diplomové (příp. i disertační prác), srdečně zváni jsou však také další vážní zájemci.

Forma semináře předpokládá aktivní účast referenta i ostatních účastníků semináře. Témata budou určena a bližší program semináře stanovenv souladu se zaměřením účastníků semináře a pokročilostí jejich práce.

Seminář bude ve stejné podobě vypsán v zimním i v letním semestru.Seminář je možné si zapsat také jako výběrový kurs.

Zdeněk KRATOCHVÍL: Uvedení k filosofii

Anotace:
Sledování vztahů filosofie a ne-filosofie (tedy různých náboženství, literárních žánrů i oborů vědy) na příkladech z různých dob a prostředí. Rozdělení přednášek je tematické, nikoliv chronologické, přesto časté odkazy na "dějiny filosofie" a na problém dějinnosti nebo evoluce i mimo filosofii. Co vlastně je filosofie? Může býtfilosofie výsadním polem pěstování bytostné moudrosti?

Doporučeno pro studenty nefilosofických oborů FF a pro oborové studenty religionistiky jako splnění požadavku z filosofie v rámci společného základu. Zkouška probíhá výhradně u přednášejícího, ať už písemně nebo ústně.

Sylabus:
Zimní semestr:

1) Proč filosofie? Co je to filosofie? Etymologický význam („láska k moudrosti", viz Porfyriova legenda o Pýthagorovi) a tradiční významy tohoto slova (zavedeného asi Platónem).
Není už v určení filosofie zakotven europocentrismus (dokonce graecocentrismus)? Řecká filosofie a jiné moudrostní tradice, zvl.neevropské. Jaké tradice vlastně považujeme za „evropské"?
Pavouček souvislostí: geograficky a chronologicky, orientační jména azákladní pojmy.
Genealogická odvislost evropských filosofických tradic (vč. arabské ahebrejské) z řecké filosofie.
Mimo řecký vliv je jen Indie do 4. st. př.n.l. a vzdálenější kultury aždo novověku.

2) Tradiční hrdost filosofie: zvláštní nárok na pravdu. Není vlastní jenom Evropě a jenom filosofii, ale v evropské filosofii a vědě dostává zvláštní podoby. Odkud se bere pravda a nárok filosofie na ni?
Zvláštnost filosofie: Možnost diskutovat vlastní předpoklady.
Je pravda, že „filosofie hledá pravdu"? Proč občas (a kdy?) stojíme o „pravdu" a co tím vlastně myslíme? Vzájemný soulad dvou výpovědí? Soulad výpovědi s věcí? Soulad věci s čímsi, o co v ní jde, nebo s jejímprojevem? Zjevnost, neskrytost?
Filosofie bez problému pravdy (Hérakleitos nebo jinak zase postmoderna)a filosofie hledající pravdu.
Paradoxy vztahu celku a části. Paradoxy vědomí smrtelnosti.

3) Příklady pojetí filosofie a pravdy:
Tradiční metafyzika (např. Tomáš Akvinský, 13.st.):
Pravda výpovědi: Soulad výpovědi naší mysli s věcí, o které vypovídá.(Např. věta: „Toto zlato je pravé.")
Pravda věci: Soulad věci s myslí boží. (Např. pravost toho zlata.)
(Pravdivost výpovědi se zakládá na pravdivosti věci. Naše mysl dosahujepravdy díky neklamnosti mysli boží.)

Zákon tří stadií (August Comte, „pozitivní filosofie", 1830, vzorem je přírodověda):
1. Stadium: Mýtické (náboženské, dětské); netáže se - nebo máneověřované hotové odpovědi na obecné otázky.
2. Stadium: Metafyzické (theologické, filosofie do Comtea, dospívání);táže se, ale spokojuje se s obecnými a ne vždy ověřitelnými odpověďmi.
3. Stadium: Pozitivní (vědecké, dospělost); táže se na objektivní fakta tak, aby to bylo užitečné - a za odpověď považuje pouze ověřitelnáfakta. (K tomu se vrátíme při problémech vědy na konci kursu.)

Nauka o třech pohybech ( Patočka, 1970):
1. Pohyb přijímání
2. Pohyb reprodukce
3. Pohyb transcendence

Podobnosti, rozdíly a vliv těchto i jiných pojetí. Pro které se rozhodnout a proč?

4) Je pravda, že „filosofie hledá pravdu"? Proč občas a kdy stojíme o „pravdu" a co tím vlastně myslíme?
Antropocentrismus a antropomorfismus našeho myšlení a vnímání.
Co je „objektivní" a co je „subjektivní"?
Přirozenost, skutečnost, objekt a pravda.
Vztah pravdy a morálního hlediska.
Myšlení a řeč. Pravda v různých diskurzech a žánrech. Pluralita literárních žánrů užívaných pro filosofii - v chronologickém pořadí se objevují např.: poezie, satyra, moudrostní (sapienciální) výroky, parafráze náboženské řeči, logická argumentace, dialog, naučnépojednání, traktát, esej, vědecké zkoumání, román.
Vztah žánru (diskurzu) a pojetí pravdy - např. v matematickém důkazy av pohádce.

5) Hledání životního tvaru: dá se najít jako hotový, nebo musí vyrůst, nebo je dán či vnucen? Vztahy svobody a mezí. Tradice jako opora nebo okovy. Svoboda a osudová moc (různá pojetí svobody a různá pojetí osudu).
Vztahy tradice a náboženství, náboženství a filosofie.
Hypotéza: Filosofie možná vyrůstá ze situace, kdy náboženství otevírá nějaké možnosti nebo nároky, které jsou čistě náboženskými prostředkyobtížně uskutečnitelné.

6) Co je „náboženství" (EUSEBEIA, religio). „Úcta, vztah" (SEABS, opak k neglegere).
Jaká náboženství máme. Náboženství jako základ společenství nebo jako soukromá záležitost. Ateismus a jeho formy. Naivní rozlišovánínáboženství: podle počtu bohů, podle „pravdivosti", „zjevenosti"...
Rozlišování podle religionisticky podstatnějších hledisek: podle role rituálu, role mýtů, role základních textů (včetně jejich vnitřního pojetí jako např. zjevených - a jakým způsobem), existence a váhy nauky, životní praxe, existence a typu náboženských institucí, povahaumění (zobrazování, hudba...).

Příklady:

Křesťanství: Různá role ritu ve škále od pravoslaví (největší), katolické církve, luterských církví po liberální protestantismus; role mýtů většinou nepřiznávaná, historicismus; Bible jako zjevené Slovo boží, leč složité pojetí zjevenosti; vypracovaná náboženská nauka (maximum v katolické věrouce); důraz na životní praxi (eupraktičnost) v průměrné míře; vypracované církevní instituce (ve škále od katolické církve přes pravoslaví po evangelické církve); zobrazování ve škále od pravoslaví po kalvinismus značná role hudby, ale až na výjimky bez tance.

Řecké náboženství: Obvyklá role ritu (leč málo známá); mohutná role mýtů; malá role textů (na poměry gramotného prostředí); málo náboženské nauky (a nejednotné); eupraktičnost v základních věcech; téměř bez významných institucí (jen při některých kultech); mohutné zobrazování, hudba, zvláštní role divadla (tragédie).

Islám: Minimalizovaný ritus; krajní historicismus (mýty jen nepřiznaně); krajní role textu s jednoduchým pojetím jeho zjevení (Korán je božská skutečnost sestoupivší přímo k Prorokovi); vypracovaná nauka právního charakteru; církevní instituce jen v menšinách (hlavně Šía); zákaz zobrazování, téměř bez náboženské hudby, hudba a tanec v neortodoxním prostředí (dervišové).

7) Základní náboženské obrazy, přítomné často i ve filosofii (ať už přejaté, transformované nebo kritizované):
Kosmos (mundus), celek, tabu, mana, kult (cultus, ritus), mýtus, původ,počátek, vzor (pravzor)...
Různá určení mýtu:
Primordiální příběh, navazování vztahu k počátku jeho kultickýmvyprávěním.
Zpřítomňující manifestace posvátna slovem.
Zpřítomnění prapůvodního děje slovem.
Slovní stránka rituálu.
Mýtus a cyklický čas: Obnovování, vztah k počátku, původu, který jejiného řádu.
Pravzor a jeho uskutečňující nápodoba rituálem i každou činností. Jehozpřítomnění mýtem.
Evropská představa o lineárním čase, otevřeném filosofií, vědou, vírou.

8) Dědictví starých (předřeckých) náboženství:
Anatolie a egejská oblast: obrazy Bohyně, krocení Býka, pole apěstování.
Mýtus o Gilgaméšovi. Transkulturní motivy a analogie: hledánínesmrtelnosti, potopa, had...
Mýtus knihy Genesis o Stvoření (Hexaemeron). Rozdíly od novodobého „kreacionismu". Zvláštnosti Boha Stvořitele v náboženství a vefilosofii.

9) Mudrci a filosofie (v Řecku: „7 mudrců").
Transkulturnost sapienciální vrstvy řady velkých náboženství:
Obraz „probuzení" (Indie: „Buddha", v Řecku: Xenofanés, Parmenidés, Hérakleitos, Sókratés, Platón... ). Dědictví ve filosofii: „vědomí",poznání sebe sama (gnóthi seuauton), záhada „Egó".
V Řecku jako dědictví Apollónova kultu v Delfách (Chilón, Sókratés,Plútarchos).
Emenace a koncentrace, mnohost a jednota, sestup (pád) a návrat,koloběh života, cyklus duše.
Obraz narušené rovnováhy - nebo spíše rovnováhy v cyklu vychýlení z ní.
Co míníme slovem duše? Pojetí filosofie jako péče o duši.

10) Řecké náboženství a jeho dopad ve filosofii:
Různé hypotézy o zrodu filosofie: negace mýtu, logizace mýtu,transformace...
Zeus (jedno, osud, světlo), Athéna (myšlenka), Apollón (řeč, osud, mysl, harmonie, světlo), Dionýsos (mnohost, emoce), Hermés (řeč,rozhraní, horizont), Hádés (Neviditelný, emoce), Artemis (fysis).
Epos, mytologie, lyrika, tragédie, moudrost, filosofie (ale i komedie,román).
Klasická (platónská) filosofie jako zásadní intelektuální reformaApollónova kultu:
důraz na vědomí (koncentrace), vědění (poznání, epistémé); světelnámetaforika poznání; etické souvislosti, politické souvislosti.

11) Fysis (příroda, přirozenost) a kultura:
Sofistické rozlišení: „od přírody" (přirozenosti, fysis) - „dohodou,zákonem" (nomó).
Proměnlivost, mnohovýznamovost a uplývavost fysis. Její uchopování apěstování, ale i destrukce a zapomenutí.
Péče o přirozenost a péče o duši.
Přirozenost, tělesnost, duše.

12) Latinské náboženství a jeho dopad ve filosofii:
Velká role ritu (a rituálního práva); destrukce mýtu (fabula) už ve staré době (pak převzetí řeckých mýtů a nová tvorba vlastních verzí); tajné texty; právní náboženská nauka; výrazná eupraktičnost a moralismus; četné instituce; málo zobazování (hodně pak až pod řeckýmvlivem), divadlo až převzaté z Řecka.
Dopad ve filosofii: pojmy „fundatio, institutio, actoritas, cultura,meritum (zásluha), poena (odplata, trest)".
Rozlišení „přirozený" (naturalis, původně ve významu „rodný") - „nadpřirozené" (nadpřirozený), původně v rámci Ciceronova učení o trojítheologii: „přirozené, politické a nadpřirozené".
Touha po jednoznačné jasnosti a zřetelnosti (clare et distincte) myšlenkového výrazu, ale samo převzetí řecké filosofie do jiného jazykového a kulturního prostředí je provázeno terminologickýmizmatky, které chce napravit až scholastická metoda pojmových distinkcí.

13) Křesťanství a jeho dopad ve filosofii:
Víra (pistis), milost (charis, gratia), naděje (elpis); dávající láska(agapé).
Rozlišení „přirozenost (fysis)" - milost (charis)", zvl. Pavel z Tarsua pak Aurelis Augustinus.
Zúžení významu slova „inspirace (eunthusiasmos, inspiratio)" na význam náboženský, resp. pak rozlišování mezi tímto striktním a širším obecným významem. (Zatímco pro řecké náboženství není rozdíl mezi inspiracínáboženskou a třeba uměleckou, alespoň ne slovně.)
Zvláštní pojem „zjevení (epifania, revelatio)", užšší než v řeckémnáboženství, analogicky k „inspiraci".
Problém různých významů slovního spojení „křesťanská filosofie":
biblické myšlení, nauka odkázaná Ježíšem (tak u prvních apologétu vraném 2. st.);
řecká filosofie provozovaná křesťany a také z křesťanské náboženské inspirace (tak poprvé u apologéty Justina kolem poloviny 2. st., navíc kpředchozímu významu, podobně pak u Klémenta a Órigena).

Letní semestr:

1) Péče o duši a výchova, vzdělání (Platón, Patočka).
Vzdělání a působnost řeči (náboženské, filosofické, školní, poetické,politické - sofisté).
Paradoxy výchovy, vzdělání a učení (odkud se bere pravda a životníorientace).
Augustinův paradox učitele.
Scholastické pojetí vzdělání, založené na autoritě a její interpretaci.
Paradoxy knižní vzdělanosti (M. Ficino, 15.st.).

2) Sókratés - zakladatelská legendární postava filosofie nebo kverulant a ironický tazatel? „Porodnické umění" myšlenek.
Síla otázky. Kde se vynucuje odpověď: ve škole a při soudním šetření.
Hermeneutická otázka po předpokladech řečeného.
Platón - racionalista nebo mystik? Vztah myšlení (nazírání duchem) avnímání (prožívání). Podobenství o jeskyni.
Různé interpretace jeskyně: svět, klenba lebeční, děloha ...
Různé interpretace vytahování: vtělení, porod, dospívání, smrt.
Co vytahuje z jeskyně?

3) Podobenství o úsečce:
Co je vnímatelné a co nazírané duchem.
Vnímatelné se dělí na zcela zdánlivé nápodoby a na běžně zakoušené věci.
Nazírané duchem se dělí na matematické entity a na skutečné ideje.
Čtyři stavy duše: napodobování, důvěra, rozum, duchovní nazírání.
Idea dobra je ještě i mimo toto dělení.
Anamnésis.
Idea a ideály, Erós a sublimace. Krása.
Role „dialektiky" a „důkazu".
Scholastická metoda dělení pojmů. Sic et non (Petr Abaelard).

4) Bůh, Dobro, smysl, účel. Výsostnost a problematičnost těchto výrazů, které vyslovujeme vždy jaksi „na dluh".
Myšlení analogií.
Příčina a následek (účinek). Řetězce příčin?
Kdy lze rozlišovat mezi smyslem a náhodou?
Osud a determinismus nebo svoboda (nahodilá nebo účelná)?
Paradoxy každého z těchto pojetí.

5) Jak se dělá tradiční věda do novověku (do zač.17.st.)?
Filosofie a vznik věd. Zvláštní postavení geometrie.
Aristotelés: Jak se dělá pojem a jak se s ním zachází. Abstrakce adedukce.
Co je to „důkaz". Problémy empirismu; problémy experimentální metody.
Filosofie jako metafyzika: role logiky.
Rozklišení fyziky a theologie (Albert Velký).
Rozlišení filosofie a theologie (Tomáš Akvinský).

6) Proměna novověké filosofie a vědy. Cogito sum (Descartes), subjekt a objekt.
Pojem „redukce". Nárok vědy na platnou pravdu.
Kumulativní pojetí poznání (osvícenství, pozitivismus).
Pojem „paradigmatu" (Thomas Kuhn).
Pozitivistické a popperovské určení vědeckosti vědy (verifikace afalzifikace).

7) Problém statutu společenských věd:
Rozdělení na přírodní vědu a „duchovědu" (Geistwissenschaft), resp.„humanitní obory".
Novověká představa člověka jako jediného zdroje (nebo alespoň jedinéhoměřítka) hodnot.
Možnosti formalizace (logizace, matematizace) společenských věd.
Společenské vědy a zrod ideologií.
Filosofie a politika: ústavnost, demokracie, utopie, „poradenství",„konstruktivismus". Ideologie.

8) Dějiny: Historická věda a vědomí dějin.
Dějiny filosofie a filosofie dějin (problematičnost obojího,Augustinus, Hegel, Patočka):
Vázanost dějin na vědomého člověka, kontinuita tradice.
Křesťanský mýtus o dějinách (Augustin) a jeho dědicové.
Dějiny nebo eschatologie - nebo pokrok (osvícenství) nebo evoluce?
Krize dějin nebo krize určitého mýtu o dějinách a krize latinskétradice?

9) Novodobé výzvy vědy filosofii:
Evoluce, astrofyzikální kosmologie, fyzika mikrosvěta, sociobiologie,kybernetika, média.

10) Jaké je „náboženství" dnešní doby?
Role různých náboženských tradic i ateismu, synkretismus.
Lze myslet životní orientaci v mediálním světě „informace" a reklamy?

Zdeněk KRATOCHVÍL: Hérakleitos

Anotace:
Zachovaný text. Základní výrazové prostředky a významová pole základních výrazů. Postupný výklad všech zachovaných "přímých" zlomků (B), některých nepřímých svědectví (A) a imitací (C).

Předpoklad: ochota myslet i dost složitě a neobvykle, ochota vstoupit do originálního pojmosloví. Zvýhodněni jsou posluchači s alespoňčástečnou znalostí jazyka.

V rubrice Hérakleitos na fysis.cz je přístupné všechno, co jsem v té věci zatím udělal (celkem je toho přes tisíc normostran): řecký text, český překlad, kritický aparát, výkladové poznámky, komentáře zlomků, studie k jednotlivým tématům, literatura.

Zdeněk KRATOCHVÍL: Řecké obrázky

Anotace:
Základní místa řeckého náboženství. Charakter míst. Památky výtvarného umění jako svědectví náboženského vnímání. Starší kontexty řeckého náboženství od neolitu. Pozdější vlivy a transformace: Řím, křesťanství po Byzanc. To vše s obrázky posvátných míst i muzejních věcí. Zápočet za zpracování literárních odkazů. Určeno pro studenty religionistiky i ostatní jako výběrový kurs.

Thomas LEINKAUF a Filip KARFÍK: Nicolaus Cusanus - Seminar

(Vorlesung auf deutsch, Seminar auf englisch und auf deutsch.)

Texte:
• Cusanus, Nikolaus: Der Laie über den Geist : Idiota de mente. Meiner, Hamburg, 1995. ISBN 3-7873-0975-6.

• Cusa, Nicholas of: On wisdom and knowledge. Banning Press, Minneapolis, 1996. ISBN 0-938060-46-5. On-line: http://www.cla.umn.edu/jhopkins/DeMente12-2000.pdf

Milan LYČKA: Hebrejština pro religionisty

Anotace:
Čtyřsemestrální jazykový kurs pro studenty religionistiky, kteří si takto mohou splnit povinnost naučit se jeden orientální jazyk v rozsahu, vyžadovaném studijním plánem k interpretaci primárního textu zvoleného náboženského systému (v tomto případě judaismu) při SZZK. Cílem je dosáhnout takové pasívní znalosti staré (biblické) hebrejštiny, která umožní absolventovi kursu samostatně číst a překládat standardní (vokalizovaný) texthebrejské Bible ( Tanachu ). Standardní výuková jednotka se skládá ze dvou částí: V první přednášející vyloží novou látku a zadá úkoly ke studiu, druhá část je věnována intenzívním praktickým cvičením. Velký důraz se klade na samostatnou práci mimo rámec vyučování.

Atestace:
Studenti získají po prvním, druhém a třetím semestru zápočet a po čtvrtém semestru skládají zkoušku. Připuštění ke zkoušce je podmíněno získáním zápočtů, udělení zápočtu závisí na aktivní účasti nakursu a úspěšném absolvování kontrolního testu.

Povinnáliteratura:
• WENGREEN, JACOB. Učebnice biblickéhebrejštiny. Praha : Karolinum, 1997.
• Biblia Hebraica Stuttgartensia. Stuttgart : Deutsche Bibelgesellschaft, 1967/77 etc.

Doporučená literatura:
• KLÍMA, OTAKAR ; SEGERT, STANISLAV. Mluvnicehebrejštiny a aramejštiny. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1956.
• PRUDKÝ, MARTIN. Cvičebnicebiblické hebrejštiny. Praha : Scriptum, 1992.
• PÍPAL, BOHUSLAV. Hebrejsko-českýslovník ke Starému zákonu. Praha : Kalich, 1974 [2.vyd].
• SCHNEIDER, WOLFGANG. Grammatik desbiblischen Hebräisch. München : Claudius Verlag, 1985 [6. vyd.].
• GESENIUS, WILHELM. Hebräisches undAramäisches Handwörterbuch über das Alte Testament. Berlin : Springer-Verlag, 1962 [17. vyd. ].

Milan LYČKA: Četba hebrejských náboženských textů

Anotace:

Seminář seznámí účastníky se základními typy židovských náboženských textů. V prvním semestru se četba soustředí na biblický (starozákonní) text s rabínským komentářem, v druhém semestru se kurs zaměří na filosoficko-náboženské texty středověkého judaismu.

1. Základem je souvislá četba biblického textu Ex 1,1-13,16 v hebrejském originále. Důraz bude kladen na jazykové porozumění textu; u složitějších tvarů bude prováděn gramatický rozbor. Text bude průběžně interpretován z hlediska rabínské exegeze. Spolu s biblickým textem budou čteny úryvky z Rašiho komentáře (Šlomo Jicchaki, 1040-1105. Rašiho komentář stojí na počátku řady „průběžných komentářů“ a po svém zařazení do standardního studijního programu v průběhu 16. století se stal základem židovského porozumění Písmu.)

Na vhodných úryvcích z Rašiho komentáře se ukáže jeho implicitní metodologie i rejstřík jeho výkladových postupů, pro rabínskou exegezi tak charakteristických. Pro srovnání se bude přihlížet i k dalším biblickým komentářům (Ibn Ezra, Nachmanides, Chajim Itter, Efrajim Šlomo Lunčic, Ovadja Sforno aj.) a k suprakomentářům (Jehuda Loew, Šabtaj Bass, Elijahu Mizrachi). Biblický text i Rašiho komentář budou k dispozici ve vokalizované bilingvní verzi (hebrejština - angličtina) a v kvadrátním písmu.

2. Pozornost se soustředí na vybrané texty význačných středověkých židovských myslitelů Bachji ibn Pakudy (2. pol. 11. stol.), Jehudy ha-Leviho (1085-1141) a Mojžíše Maimonida (1135-1204). Úryvky z knih Povinnosti srdce Bachji ibn Pakudy, Kuzari Jehudy ha-Leviho a Maimonidův Úvod k Mišně se budou číst v hebrejském vokalizovaném (punktovaném) překladu (xerokopie relevantních částí bude dodána), k dispozici bude anglický překlad. Studenti se seznámí s židovskou filosofickou reflexí rabínského judaismu a základními pojmy aristotelsko-novoplatónské filosofie v adaptaci a aplikaci filosofie judaismu.

Podmínkou účasti na semináři je alespoň základní znalost hebrejštiny a židovské náboženské tradice.

< style="font-weight: bold; color: rgb(0, 0, 153);"> Atestace: Studenti získají po prvním a druhém semestru zápočet. Podmínkou udělení zápočtu je aktivn íúčast na semináři včetně domácí jazykové přípravy, která bude ověřována vedoucím semináře.

Literatura:

• Herczeg, Yisrael Isser Zvi (transl.), The Torah: With Rashi’s Commentary. Translated, Annotated, Elucidated. The ArtScroll Series, Mesorah Publications, New York, 19941, 19974. (Xerokopie bude k dispozici)

• Bachya ben Joseph ibn Paquda, Duties of the Heart. Engl. trans. by Daniel Haberman, Feldheim Publishers, Jerusalem - New York, 1996.

• Judah Halevi, The Kuzari. An Argument for the Faith of Israel. Engl. trans. by Hartwig Hirschfeld, Schocken Books, New York, 1964.

• Maimonides’ Introduction to his Commentary on the Mishnah. Translated and annotated by Fred Rosner, Jason Aronson, Inc., Northvale, New Jersey - London, 1995.

• Weingreen, Jacob, Učebnice biblické hebrejštiny. Karolinum, Praha, 1996.

Doporučená literatura:

• Gesenius, William, Hebrew Grammar (A. E. Cowley, transl.). Oxford University Press, 19952.

• Brown, Francis; Driver, S. R.; Briggs, Charles A., A Hebrew and English Lexicon of the Old Testament. Clarendon Press, Oxford, 1906, rev. 1951, mnoho reprintù.

• Jastrow, Marcus, A Dictionary of the Targumim, the Talmud Babli and Yerushalmi, and the Midrashic Literature. The Judaica Press, New York, 1903(1.vyd.), 1971 (2.vyd.), mnoho reprintù.

• Halivni, David Weiss, Peshat and Derash. Plain and Applied Meaning in Rabbinic Exegesis. Oxford University Press, New York / Oxford, 1991, 1998 (pb).

• Guttmann, Julius, Philosophies of Judaism. Anchor Books, Doubleday & Company, Inc., New York, 1966.

• Sirat, Colette, A History of Jewish Philosophy in the Middle Ages. Cambridge University Press, Cambridge, 1985.

Milan LYČKA: Mircea Eliade: Posvátné a profánní

Anotace:

Seminář se zabývá rozborem dvojice protikladných a komplementárních pojmů posvátné/profánní, jak je chápal jeden z největších moderních fenomenologů náboženství Mircea Eliade, zejména s ohledem na kategorie prostoru (svaté místo) a času (mýtus). Rozbor se bude opírat především o četbu díla Posvátné a profánní a Mýtus o věčném návratu, s přihlédnutím k některým pasážím jiných Eliadeho děl, ve kterých se rovněž zabývá uvedenou problematikou.

Atestace:

Semestrální seminář je ukončen zápočtem. Zápočet je podmíněn aktivní účastí na semináři, vypracováním písemného referátu na téma zadané vedoucím semináře a jeho případnou ústní prezentací.

Literatura:

a/ povinná:

• Mircea Eliade, Posvátné a profánní (Česká křesťanská akademie, Praha 1994)

• Mircea Eliade, Mýtus o věčném návratu (Archetypy a opakování) (Oikúmené, Praha 1993)

b/ doporučená:

• Mircea Eliade, Aspects du mythe (Éditions Gallimard, 1963)

• Mircea Eliade, Patterns in Comparative Religion (Meridian Books, The World Publishing Company, Cleveland and New York, 1963)

Předchozí anotace

Rozvrh 2004/05

Další anotace

Aktualizováno: 23.3.2005

axiomatizovatelnost.

13. Metodologické problémy induktivních věd
Indukce. Verifikace, falsifikace. Vídeňský kroužek, Rudolph Carnap, K. R. Popper, Thomas S. Kuhn. Revidovatelné teorie: logika defaultů, circumscription (omezení), autoepistemické logiky. Usuzování a dynamika epistemických stavů. Expanze, kontrakce, a revise teorii.

Literatura:
• BENDOVÁ, KAMILA. Sylogistika. Praha : Karolinum, 1998. 102 s. ISBN 80-7184-568-X.
• BERKA, KAREL. Úvod do dějin logiky. [skriptum]. Praha : Karlova univerzita, 1994. ISBN 80-7066-917-9.
• GAHÉR, FRANTIŠEK. Logika pre každého. Logic for everyone. Bratislava : IRIS, 995. ISBN 80-967013-9-8.
• JIRKŮ, PETR. Logika : neformální výklad formální logiky. Logic :informal approach to logic. [skriptum]. Praha : VŠE, 1995. 108 s. ISBN 80-7079-663-4. (dvi file) (ps file)
•JIRKŮ, P.; VEJNAROVÁ, J. Logika - Neformální výklad zakladu formální logiky. 2. dopl. a rozš. vyd. Praha : VŠE, 2000. (PS soubor možno prohlížet/tisknout např. prohlížečem GSView
• MLEZIVA, MIROSLAV. Neklasické logiky. Nonclassical logics. Praha : Svoboda, 1970.
• ŠTĚPÁN, JAN. Formální logika. Formal logic. Olomouc : FIN, 1995. 109 s.
• TARSKI, ALFRED. Introduction to logic and to methodology of deductive sciences. Paris : Gauthier-Villno, 1971. [český překlad: Praha : Academia, 1964].
• ZICH, OTAKAR [et al.]. Moderní logika. Modern logic. Praha, 1958.

Filip KARFÍK: Kapitoly z antické filosofie

Anotace -zimní semestr:
Předsókratovská filosofie – Sókratés, Platón a Stará akademie – Aristotelés

Předepsaná literatura:
KIRK – RAVEN – SCHOFIELD, Předsókratovští filosofové. Praha : Oikoymene 2004.
GRAESER, A. Řecká filosofie klasického období. Praha : Oikoymenh, 2000.
SVOBODA, K. Zlomky předsokratovských myslitelů. Praha, 1944 [a další vydání] nebo KIRK – RAVEN – SCHOFIELD, Předsókratovští filosofové. Praha : Oikoymene 2004.
PLATÓN. Ústava; Faidón; Sofistés
ARISTOTELÉS. Kategorie; Metafyzika IV, V, IX, XII; Etika Nikomachova I-III, VI-VII; Fyzika II.

Doporučená literatura:
PATOČKA, J. Předsókratovská filosofie
ROSS, D. Plato’s Theory of Ideas, Oxford 1951 a další vydání
ROSS, D. Aristotle, Oxford 1953 a další vydání

Anotace - letní semestr:
Stoicismus – epikureismus – ekepticismus – novoplatonismus

Předepsaná literatura:
LONG, A.A. Hellenistická filosofie. Praha : Oikoymenh, 2003.
ARMSTRONG, A.H. (ed.). Řecká filosofie pozdní doby. Praha : Oikoymenh, 2002.
DIOGENÉS LAERTIOS. Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Kniha X, Epikúros. Praha, 1964 [1995].
CICERO. O přirozenosti bohů (De natura deorum). Kniha II. Praha, 1948.
CICERO. O nejvyšším dobru a zlu (De finibus bonorum et malorum). Kniha III. In Antická próza : dialog a satira. Praha, 1977.
SEXTUS EMPIRICUS. Základy pyrrhónskej skepsy (Pyrrhóneioi hypotypóseis). Kniha I. Bratislava, 1984.
PLOTINOS. Enneady. I, 6. In PLÓTÍNOS. Dvě pojednání o kráse. Praha : Rezek, 1994.
PLOTINOS. Enneady. VI, 9. In PLÓTÍNOS. O klidu. Praha : Rezek, 1997, s. 29-100.

Doporučená literatura:
LONG, A. A. – SEDLEY D.N., The Hellenistic Philosophers, I-II, Cambridge University Press 1987.
Atestace viz zkoušky z dějin a systematiky.

Filip KARFÍK: Kapitoly z antické filosofie - seminář

Anotace
Zimní semestr - Parmenidés, zl. B 1,22-32; 2-3; 6-8 Diels-Kranz – Platón, Faidón 95e7-407b10; Parmenidés 127d6-135 – Aristotelés, Metafyzika VII,1-6; IX,5-8.
LS - Stoicismus: 27-30 a 44-48 Sedley-Long – Epikúros, List Hérodotovi – Sextus Empiricus, Pyrrh. Hypotypóseis I – Plótínos, Enn. VI,9

Letní semestr -

(LS = A.A.Long – D.N.Sedley, The Hellenistic philosophers, I, Cambridge Univ. Press 1987; A.A.Long – D.N.Sedley, Les philosophes hellénistiques I-III, Paris,Flammarion, 2001; A.A.Long – D.N.Sedley, DieHellenistischen Philosophen, Stuttgart - Weimar, Metzler, 2000) 19.4. 21.4.

úterý čtvrtek

(22.2. 24.2)

stoa LS 27-30 1.3. 3.3.

stoa LS 31-33 8.3. 10.3.

stoa LS 44-46 15.3. 17.3.

stoa LS 47-48, 52 22.3. 24.3.

(29.3. 31.3.)

Epikur LS 4-5, 7-8, 11 5.4. 7.4.

Epikur LS 16-18 12.4. 14.4.

skept. LS 68-69 19.4. 21.4.skept. LS 68-69
skept. LS 1-2, 71-72 26.4. 28.4.

Plotin VI 9,1-2 3.5. 5.5

Plotin VI 9,3-4 10.5. 12.5.

Plotin VI 9,5-6 17.5. 19.5.

Plotin VI 9,7-8 24.5. 26.5.

Podmínky získání zápočtu : pravidelná aktivní účast, připravená a přednesená interpretace zadaného textu, písemná seminární práce v rozsahu 5-7 normostran.

Lenka KARFÍKOVÁ: Středověká filosofie

Anotace:
Středověká filosofie - skeletový pořad pro posluchače filosofie (může být zapsán i jako výběrový pořad pro posluchače filosofie nebo religionistiky). Kurs se dělí na dvě části:

1. část - Patristická a středověká filosofie (L. Karfíková, D. Rukriglová): pořad je věnován hlavním postavám křesťanské filosofické tradice s přihlédnutím k teologickému kontextu jejich díla (Origenes, Řehoř z Nyssy, Marius Victorinus, Augustin, Dionysius Areopagita, Boethius, Eriugena, Anselm z Canterbury, škola v Chartres, škola Sv. Viktora, Petr Abelard). Stručně budou představeni též hlavní zástupci arabské filosofie al-Fárábí, Avicenna, ibn Tufajl a Averroes (připraví D. Rukriglová). Kurs přináší úvod do myšlení těchto autorů a četbu ukázek z hlavních děl
2. část - Aristotelská tradice (P. Dvořák): pořad je věnován filosofickému dílu Tomáše Akvinského, Dunse Scota, Viléma Ockhama a autorům druhé scholastiky s hlavním zaměřením na jejich přínos v oblasti filosofie a logiky. Kurs přináší úvod do myšlení těchto autorů a četbu ukázek z hlavních děl.

(Alternativně lze položku " Středověká filosofie " ve studijním plánu absolvovat také v kursu dr. Polívky " Historicko- systematický úvod do metafysiky ".)

Atestace pro posluchače zapsané v roce 2001/02 a později:

Posluchač/ka, který/á chce absolvovat kurs Středověké filosofie, si musí zapsat obě části, v obou získat zápočet za seminární práci a podrobit se na konci kursu komisionální zkoušce.

(Atestace pro posluchače zapsané v roce 2000/01 a dříve - viz Skeletové semináře a literatura ).

Syllabus 1. části:
1. Řehoř z Nyssy Proti Eunomiovi II (teorie řeči a významu) [ PDF I, PDF II ]
2. Marius Victorinus Proti Ariovi IB (trojina bytí-život-myšlení) [ RTF / PDF ]
3. Augustin Vyznání IX (co je čas) [ PDF ]
4. Boethius Útěcha filosofie [ PDF ]
5. Dionysius Areopagita O mystické teologii [ PDF ]
6. Jan Eriugena O rozdělení přiroznosti (Boží transcendence a imnence)
7. Anselm z Canterbury Proslogion 2-4, polemika s Gaunilonem [ PDF ]
8. Thierry ze Chartres O stvoření světa
9. Avicenna, Averroes, Maimonides [ Avicenna.pdf ] (D. Rukriglová)

Seznam a obsah souborů k semináři středověké filosofie 2004-2005:

Soubory k Řehořovi z Nyssy
[ Členění.pdf ] - Struktura spisu Proti Eunomiovi, 1 strana
[ Encyclopaedie.pdf ] - Heslo o Řehořovi z Encyclopaedia of Religion, 2 strany
[ Routledge.pdf ] - Heslo (velmi stručně) pojednávající o patristice z Routledge Encyclopaedia of Philosophy, 4 strany

Literatura k referátům:

Řehoř z Nyssy

·   Gregorii Nysseni opera, I, II, ed.W. Jaeger e.a., Leiden 1960-. (F2001/364; F2001/365)
·   Daniélou, J., L'être et le temps chez Grégoire de Nysse, Leiden 1970. (Fd2003/643)
·   Karfíkova, L., Řehoř z Nyssy. Boží a lidská nekonečnost, Praha 1999 (další literatura). (F-D1-GrN.K-1)
·   Schmitter, P. (Hrsg.), Geschichte der Sprachtheorie 2: Sprachtheorien der abendländischen Antike, Tübingen 1991 (presokratici až novoplatonismus). (C2.0-Sch-1)

Marius Victorinus

·   Beierwaltes, W., Trinitarisches Denken. Substantia und Subsistentia bei Marius Victorinus, in: Beierwaltes, W., Platonismus im Christentum, Frankfurt a.M. 1998, str. 25-43. (F-I10-Bei-1,a)
·    Bell, D. N., Esse, Vivere, Intelligere: The Noetic Triad and the Image of God, RechThAM 52, 1985, str. 5-43. (64.Vict-5)
·   Hadot, P., Porphyre et Victorinus, I-II, Paris 1968. (D1-Por.H-1)
·    Hadot, P., Christlicher Platonismus: Dietheologischen Schriften des Marius Victorinus, Zürich - Stuttgart 1967, str. 1-71. (64.Vict-3)
·   Hadot, P., L' image de la Trinité dans l'âme chez Victorinus et chez Augustin, in: Studia patristica, 6, 1962, str. 409-442. (64.25.8)
·    Henry, P., The “Adversus Arium” of Marius Victorinus, the First Systematic Exposition of the Doctrine of the Trinity, in: Journal of Theological Studies, NS, 1, 1950, str. 41-55. (64.Vict-2)
·   Karfíková, L., Nepřijal člověka, ale stal se jím. Vtělení božského Logu podle Maria Victorina, in: Karfíková, L., Studie z patristiky a scholastikyII, Praha 2003, str. 13-58. (F-D0-Kar-2/2,a,b)
·   Karfíková, L., Naše žití spočívá vždy jen v přítomnosti. Poznámky k pojetí času podle Maria Victorina, in: Karfíková, L., Studie z patristiky a scholastikyII, Praha 2003, str. 59-67. (F-D0-Kar-2/2,a,b)
·    Majercik, R., The Existence-Life-Intellect Triadein Gnosticism and Neoplatonism, Classical Quarterly 42/2, 1992, str. 475-488. (64.Vict-4)
·   Němec, V., Duch svatý v trojičním konceptu Maria Victorina, in: L. Karfíková - Š. Špinka (vyd.), Pán a Dárce života. Setkání s Duchem svatým v Novém zákoně a křesťanské tradici, Brno 1999, str. 26-55. (64.Vict-1)

Augustin

·   Augustin, Confessionum libri XIII, vyd. L. Verheijen, Corpus Christianorum, Series Latina, 27, Turnhout 1981. (F2002/929)
·   Augustin, De libero arbitrio libri tres, vyd. W. M. Green, Corpus Christianorum, Series Latina, 29, Turnhout 1970. (66.3)
·   Augustin, De civitate Dei libri XXII, vyd. B. Dombart – A. Kalb, Corpus Christianorum, Series Latina, 47-48, Turnhout 1955. (Flf-Tbl-20)
·   Augustin, De trinitate libri XV, vyd. W. J. Mountain – F. Glorie, Corpus Christianorum, Series Latina, 50-50A, Turnhout 1968. (64.25.4,a)
·   Beierwaltes, W., Zu Augustins Metaphysik der Sprache, Augustinian Studies 2, 1971, str. 179-195. (64.25.5)
·   Berthold, F., Free Will and Theodicy in Augustine: An Exposition and Critique, in: Religious Studies, 17, 1981, str. 525-535. (66.5)
·   Blic, J. de, Les arguments de saint Augustin contre l´éternité du monde, Mélanges de science religieuse, 2, 1945, str. 33-44. (64.25.15)
·   Brachtendorf, J., Gott und sein Bild, Paderborn 2000. (64.25.6)
·   Deferrari, R. J. – Keeler, M. J., St. Augustine´s City of God: its Plan and Development, American Journal of Philology, 50/2, str. 109-137. (64.25.16)
·   Flasch, K., Augustin. Einführung in sein Denken, Stuttgart 1980. (F-D1-Aug.F-1)
·   Flasch, K., Was ist Zeit? Augustinus von Hippo. Das XI. Buch der Confessiones (Text – Übersetzung – Kommentar), Frankfurt a.M. 1993. (D1-Aug.F-2)
·   Gilson, E., Introduction à l´étude de saint Augustin, Paris 1929(1987). (F-D1-Aug.G-2)
·   Guitton, J., Le temps et l'éternité chez Plotin et saint Augustin, Paris 1971. (Fd2003/616)
·   Hadot, P., L' image de la Trinité dans l'âme chez Victorinus et chez Augustin, in: Studia patristica, 6, 1962, str. 409-442. (64.25.8)
·   Haider, F., Augustinus und das psychologische Problem des freien Willens, in: E. Herbrich, vyd., Der Mensch als persönlichkeit und Problem, München 1963, str. 231-255. (66.4)
·   Harrison, C., Beauty and Revelation in the Thought of Saint Augustine, Oxford 1992. (64.25.14)
·   Hošek, R., Aurelius Augustinus. Říman, člověk, světec, Praha 2000, str. 124-251. (F-D1-Aug3-2,a,b)
·   Ivánka, E. von, Die unmittelbare Gotteserkenntnis als Grundlage des natürlichen Erkennens und als Ziel des übernatürlichen Strebens bei Augustin, Scholastik, 13, 1938, str.521-543. (64.25.10)
·   Karfíková, L., Lidská mysl jako model Trojice podle Augustinova spisu De Trinitate IX, X a XV, in: Karfíková, L., Studie u patristiky a scholastiky, Praha 1997. (64.25.3a,b,c,d,e; F-D0-Kar-2/1a,b)
·   Kienzler, K., Gott in der Zeit berühren: eine Auslegung der Confessiones des Augustinus, Würzburg 1998. (Fd2003/713)
·   McDonough, T., The Notion of Order in St. Augustine´s On Free Choice of the Will, in: The Irish Theological Quarterly, 46, 1979, str. 51-55. (66.6)
·   Meijering, E. P., Augustin über Schöpfung, Ewigkeit und Zeit, Leiden 1979. (D1-Aug.M-1,a)
·   O´Daly, G., Time as Distentio and St. Augustine´s Exegesis of Philippians 3,12-14, Révue des études augustiniennes, 23, 1977, str. 265-271. (64.25.12)
·   Pépin, J., Le temps et le mythe, Les Études Philosophiques, 17, 1962, str. 55-68. (64.25.18)
·   Plinval, G. de, Aspects du déterminisme et de la liberté dans la doctrine de saint Augustin, in: Revue des études augustiniennes, 1, 1955, str. 347-378. (66.7)
·   Rist, J. M., Augustine: Ancient Thought Baptized, Cambridge 1994. (D1-Aug.R-1)
·   Rist, J. M., Augustine on Free Will and Predestination, in: Journal of Theological Studies (N. S.), 22, 1969, str. 420-447. (66.10)
·   Solignac, A., Exegése et Métaphysique Gn 1,1-3 chez saint Augustin, in: Vignaux, P. (ed.), In principio. Interprétations des premiers versets de la Genése, Paris 1973, str. 153-171. (64.25.17)
·   Sciacca, M. F., Trinité et unité de l´esprit, in: Augustinus Magister: Congres International Augustinien, Paris 1954, Ba. I, str. 521-533. (64.25.9)
·   Schmaus, M., Die Denkform Augustins in seinem Werk De Trinitate, München 1962. (64.25.7)
·   Sontag, F., Augustine´s Metaphysics and Free Will,in: Harvard Theological Review, 60, 1967, str. 297-306. (66.9)
·   Thonnard, F.-J., La notion de liberté en philosophie augustinienne, in: Revue des études augustiniennes, 16, 1970, str. 243-270. (66.8)
·   Tremblay, R., La théorie psychologique de la Trinité chez saint Augustin, Études et Recherches. Cahiers de Théologie et Philosophie, 8, 1952, str. 83-109. (64.25.13)

Další doporučená literatura k Augustinovi mimo knihovnu ÚFaRu:

·   Berlinger, R., Zeit und Zeitlichkeit bei Aurelius Augustinus, in: Zeitschrift für philosophische Forschung, 7, 1953, str. 493-510.
·   Brachtendorf, J., Die Struktur des menschlichen Geistes nach Augustinus, Hamburg 2000.
·   Brunner, P., Zur Auseinandersetzung zwischen antiken und christlichen Zeit- und Geschichtsverständnis bei Augustin, in: Zeitschrift für Theologie und Kirche, N. F., 14, 1933.
·   Callahan, Basil of Caesarea, a New Source for St. Augustine's Theory of Time, in: Harvard Studies in Classical Philology, 63, 1958, str. 437-454.
·   Corradini, R., Zeit und Text. Studien zum tempus-Begriff des Augustinus, Wien - München 1997.
·   Duchrow, U., Der sogenannte psychologische Zeitbegriff Augustins im Verhältnis zur physikalischen und geschichtlichen Zeit, in: Zeitschrift für Theologie und Kirche, 63, 1966, str. 267-288.
·   Herrmann, F.-W. von, Augustinus und die phänomenologische Frage nach der Zeit, Frankfurt a. M. 1992.
·   Hölscher, L., The Reality of Mind, London - New York 1986.
·   Müller, Ch., Geschichtsbewusstsein bei Augustinus. Ontologische, anthropologische und universalgeschichtlich/heilsgeschichtliche Elemente einer augustinischen “Geschichtstheorie”, Würzburg 1993.
·   O´Daly, G., Augustine´s Philosophy of Mind, London 1987.
·   Roy, O. de, L´intelligence de la foi et la Trinité selon saint Augustin. Genèse de sa théologie trinitaire jusqu´en 391, Paris 1966.
·   Schulte-Klöcker, U., Das Verhältnis von Ewigkeit und Zeit als Widerspiegelung der Beziehung zwischen Schöpfer und Schöpfung. Eine textbegleitende Interpretation der Bücher XI-XIII der Confessiones des Augustinus, Bonn 2000.

Boethius

·   Boethius, Theologické pojednání I, prac. Překlad P. Zavadil, L. Karfíková. (64.Boe-T1)
·   Boethius, De consolatione philosophiae, Opuscula theologica, vyd. C. Moreschini. München – Leipzig, 2000 (Bibliotheca Teubneriana). (F2002/2183)
·   Boethius, Die Theologischen Traktate, překlad, komentář a úvodní studie M. Elsässer, Hamburg 1988. (F-D1-Boe2-1,a)
·   Boethius, The Theological Tractates and theConsolation of Philosophy, vyd. a přel. H. F. Stewart, E.K. Rand, S. J. Tester, London 1973. (F2001/937)
·   Boèce, Courts traités de théologie, Opuscula sacra, kom. a překl. H. Merle, Paris 1991. (64.Boe-1)
·   Boëthius, Filosofie utěšitelka, přel. J. Hrůša, Praha 1942, Olomouc 1995. (F-D1-Boe3-1b,c)
·   Boëthius – poslední Říman, přel. V. Bahník, Praha 1981. (Obsahuje spisy: Filosofie utěšitelkou; Úvod do hudby I,1; [ pseudo-Boëthius,] Školská výchova; Ennodiův dopis Boëthiovi VIII,1; Cassiodorův dopis Boëthiovi psaný jménem krále Theodoricha.) (PVH-A2771)
·   Andrews, R., Boethius on Relation in De Trinitate, in: Asztalos, M. (vyd.), The Editing of Theological and Philosophical Texts from the Middle Ages. Acts of the Conference Arranged by the Department of Classical Languages, University of Stockholm, Stockholm 1986, str. 281-292. (64.Boe-2)
·   Beinhauer, R., Untersuchungen zuphilosophisch-theologischen Termini in De trinitate des Boethius, dizertační práce, Wien 1990. (Fd2004/1264)
·   Courtine, J.-F., Note complémentaire pour l’historie du vocabulaire de l’être, in: P. Aubenque (vyd.), Concepts et catégories dans la pensée antique, Paris 1980, str. 33-87. (64.Boe-3)
·   Ebbesen, S., Boethius as an Aristotelian Scholar, in: J Wiesner (vyd.), Aristoteles, Werk und Wirkung, II, Berlin – New York – 1987, str. 286-311. (64.Boe-4)
·   Hadot, P., La distinction de l’être et de l’étant dans le De hebdomadibus de Boèce, in: Miscellanea Mediaevalia, Berlin 1963, str. 147-153. (64.Boe-5)
·   Hadot, P., Forma essendi. Interprétation philologique et interprétation philosophique d’une formule de Boèce, in: Les Études Classiques, 38, 1970, str. 143-156. (64.Boe-6)
·   Chadwick, H., Boethius: the Consolations of Music,Logic, Theology and Philosophy, Oxford 1981. (F-D1-Boe.Ch-1)
·   Obertello, L., Severino Boezio, I-II, Genova 1974. (64.Boe-7)
·   Obertello, L. (vyd.), Atti: Congresso Internazionale Di Studi Boeziani, Roma 1981. (64.Boe-8)
·   Obertello, L., L’Universo Boeziano, in: Obertello, L. (vyd.), Atti: Congresso Internazionale Di Studi Boeziani, Roma 1981, str. 157-168. (64.Boe-8)
·   Pessin, S., Hebdomads: Boethius meets the Neopythagoreans, in: JHPh, 37 (1), 1999, str. 29-48. (64.Boe-9)
·   Rijk, L. M. de, Boèce logicien et philosophe: Ses positions sémantiques et sa métaphysique de l’être, in: Obertello, L. (vyd.), Atti: Congresso Internazionale Di Studi Boeziani, Roma 1981, str. 141-156. (64.Boe-8)
·   Schrimpf, G., Die Axiomenschrift des Boethius (De hebdomadibus) als philosophisches Lehrbuch des Mittelalters, Leiden 1966. (64.Boe-10)
·   Wald, B., Aristoteles, Boethius und der Begriff der Person im Mittelalter, in: Archiv für Begriffsgeschichte, 39, 1996, str. 161-179. (64.Boe-11)

Dionysius Areopagita

·    Corpus Dionysiacum I-II, vyd. B. R. Suchla, G. Heil, A. M. Ritter, Berlin – New York 1990-1991. (Fd2004/624; Fd2004/628)
·    Pseudo-Dionysius Areopagita, Die Namen Gottes, překlad, úvod, poznámky B. R. Suchla, Stuttgart 1988 (Bibliothek der griechischen Literatur, 26). (Fd2004/1261)
·    Pseudo-Dionysius Areopagite, The Divine Names and Mystical Theology, překlad, úvod, poznámky J. D. Jones, Milwaukee, Wisconsin 1980 (Mediaeval Philosophical Texts in Translation, 21). (Fd2004/1259)
·    Andia, Y. de, Henosis. L´union à Dieu chez Denys l´Aréopagite, Leiden 1996. (Fd2004/1262)
·    Beierwaltes, W., Dionysios Areopagites - einchristlicher Proklos?, in: Beierwaltes, W., Platonismus im Christentum, Frankfurt a.M. 1998, str. 44-84. (F-I10-Bei-1,a)
·    Beierwaltes, W., Gutheit als Grund der Trinität. Dionysius und Bonaventura, in: Beierwaltes, W., Platonismus im Christentum, Frankfurt a.M. 1998, str. 85-99. (F-I10-Bei-1,a)
·    Beierwaltes, W., Der verborgene Gott. Cusanus und Dionysius, in: Beierwaltes, W., Platonismus im Christentum, Frankfurt a.M. 1998, str. 130-171. (F-I10-Bei-1,a)
·   Roques, R., La hiérarchie céleste, Paris 1970 (=SC 58). (Fd2004/1123)

Jan Eriugena

·   Armstrong, A. H., Apophatic-Kataphatic Tensions in Religious Thought from the Third to the Sixth Century A.D. A Background for Augustine and Eriugena, in: Löwe, H. (ed.), Die Iren und Europa im früheren Mittelalter, II, Stuttgart 1982, str. 779-818. (64.Eriu-2)
·   Beierwaltes, W., Eriugena. Grundzüge seinesDenkens, Frankfurt a.M. 1994. (Fd2004/1279)
·   Cappuyns, M., Jean Scot Érigène. Sa vie, son oeuvre, sa pensée, Louvain - Paris 1933 (přetisk Bruxelles 1969). (Fd2004/1267)
·   Gracia, J. J., Ontological Characterisation of the Relation Between Man and Created Nature in Eriugena, Journal of the History of Philosophy, 16, 1978, str. 155-166. (64.Eriu-3)
·   Gregory, T., Giovanni Scoto Eriugena, Tre studi, Firenze 1963, str. 27-91. (64.Eriu-4a)
·   Gregory, T., Giovanni Scoto Eriugena, Tre studi, Firenze 1963, str. 58-82. (64.Eriu-4b)
·   Gregory, T., Vom Einen zum Vielen. Zur Metaphysik des Johannes Scotus Eriugena, in: W. Beierwaltes (vyd.), Platonismus in der Philosophie des Mittelalters, Darmstadt 1969, str. 343-365. (Fd2004/1271)
·   Gregory, T., L´escatologia di Giovanni Scoto, Studi medievali, 3. serie, 16, 1975, str. 497-535. (64.Eriu-5)
·   Jeauneau, É., Études Erigéniennes, Paris 1987, str. 365-394. (64.Eriu-6)
·   O´Meara, D., Eriugena, Oxford 1988. (Fd2004/1263)
·   Karfíková, L., Jan Eriugena: svět jako božské zjevení, in: F. Karfík - V. Němec - F. Vilím (vyd.), Křesťanství a filosofie. Postavy latinské tradice, Praha 1994, str. 42-78 (další literatura). (F-D0-Kar-1,a,b)
·   Kreuzer, J., Natur als Selbstbewegung Gottes – Überlegungen zur Schrift Periphyseon des Johannes Scottus Eriugena, in: Zimmermann, A. – Speer, A. (ed.), Mensch und Natur im Mittelalter, I., Berlin - New York 1991, str. 3-19. (64.Eriu-7)
·   Madec, G., Observations sur le dossier augustinien du „Periphyseon“, in: Beierwaltes, W. (ed.), Eriugena: Studien zu seinen Quellen, Heidelberg 1980, str. 75-84. (64.Eriu-8)
·   Piemonte, G. A., Acerca de la formula eriugeniana „Deus est omnia“ y sus fuentes neoplatonicas, Patristica etMediaevalia, 13, 1992, str. 23-60. (64.Eriu-9)
·   Roques, R., Remarques sur la signification de Jean Scot Érigene, in: Miscellanea A. Combes, I, Roma 1967, str. 245-329. (64.Eriu-10)
·   Richmond, J. A. (ed.), From Augustine to Eriugena, Washington1991, str. 12-21. (64.Eriu-1)
·   Teratologie et Theologie chez Jean Scot Érigene, in: Libres seutiers vers l´érigénisme, Roma 1973, str. 19-43. (64.Eriu-11)
·   Érigene et la théophanie créatrice, in: O´Meara, D. – Biere, L. (ed.), The Mind of Eriugena, Dublin 1973, str. 98-113. (64.Eriu-12)

Anselm z Canterbury

·   Anselm z Canterbury, Fides quaerens intellectum, Kalich, Praha 1990. (F-D2-Ans2-4a,b)
·   Becher, R., Anselm´s Argument. The Logic of Divine Existence, Hants – Vermont 1985. (Fd2004/1270)
·   Evans, Anselm and Talking about God, Oxford 1978. (Fd2004/1268)
·   Gersh, S., Anselm of Canterbury , in: P. Dronke (vyd.), A History of Twelfth-Century Western Philosophy, Cambridge 1988, str. 255-277. (Fd2004/1276; F2002/1534)
·   Hick, J. – McGill, A. C., The Many.Faced Argument. Recent Studies on the Ontological Argument for the Existence of God, London – Melbourne 1968. (Fd2004/1269)

Thierry ze Chartres

·   Thierry ze Chartres, Tractatus de sex dierum operibus / O stvoření světa, Oikúmené, Praha 2000. (F-D2-Thi2-1,a)
·   Dronke, P., Theirry of Chartres, in: P. Dronke (vyd.), A History of Twelfth-Century Western Philosophy, Cambridge 1988, str. 358-385. (Fd2004/1276; F2002/1534)
·    Stollenwerk, A., Der Genesiskommentar Thierrys von Chartres und die Thierry von Chartres zugeschriebenen Kommentare zu Boethius De Trinitate, Köln 1971. (Fd2004/1275)

Petr Abélard

Vignaux, P., Note sur le nominalisme d`Abélard, str. 523-527.
Jolivet, J., Notes de lexicographie abélardienne, str. 531-543.
De Rijk, L.-M., La signification de la proposition (dictum propositionis) chez Abélard, str. 547-555.
Peppermüller, R., Zum Fortwirkrn von Abaelards Römerbriefkommentar in der mittelalterlichen Exegese, str. 557-567.
Gregory, T., Considération sur ratio et natura chez Abélard, str. 569-581.
Gandillac, M. de, Intention et loi dans l`éthique d`Abélard, str. 585-608.
Alverny, M.-T. de, Abélard et l`astrologie, str. 611-628.

·    Blackwell, D. F., Non-Ontological Constructs. The Effects of Abaelard`s Logical and Ethical Theories on His Theology: A Study in Meaning and Verification, Bern u.a. 1988. (D2-Abe.B-1)
·    Jolivet, J., Aspects de la pensée médiévale: Abélard. Doctrines du langage, Paris 1987. (D2-Abe.J-1)
·    Thomas, R. (Hrsg.), Petrus Abaelardus (1079-1142). Person, Werk und Wirkung, Trier 1980. (D2-Abe.T-1)

Lenka KARFÍKOVÁ: De libero arbitrio

Augustinus, De libero arbitrio libri tres, vyd. W. M. Green, Corpus Christianorum, Series Latina, 29, Turnhout 1970.

• Augustinus, De libero arbitrio libri tres, vyd. W. M. Green, Corpus Christianorum, Series Latina, 29, Turnhout 1970 (text); (66.3)
• vyd. F. De Capitani, Milano 1987 (text, úvod, italský překlad, komentář); (D1-Aug2-3)
• vyd. G. Madec, Bibliothèque Augustinienne, 6, Paris 1976, 2. vyd. (text CCL 29, francouzský překlad a poznámky).

Český překlad:
R. Hošek, Aurelius Augustinus. Říman, člověk, světec, Praha 2000, str. 124-251. (D1-Aug3-2,a,b)

Literatura:
F. Berthold, Free Will and Theodicy in Augustine: An Exposition andCritique, in: Religious Studies, 17, 1981, str. 525-535. (66.5)
F. De Capitani, úvod ve vydání Il „De libero arbitrio“ di S. Agostino, Milano 1987, str. 17-233. (D1-Aug2-5)
F. De Capitani, Quomodo sit manifestum deum esse. Lettura del libro II, in: „ De Libero Arbitrio“ di Agostino d´Ippona, Palermo 1990, str. 35-57.
F. Haider, Augustinus und das psychologische Problem des freien Willens, in: E. Herbrich, vyd., Der Mensch als persönlichkeit und Problem, München 1963, str. 231-255. (66.4)
R. Holte, St. Augustine on Free Will. De libero arbitrio III, in: „ De Libero Arbitrio“ di Agostino d´Ippona, Palermo 1990, str. 67-84.
G. Madec, Unde malum? Le livre I du De libero arbitrio, in: „ De Libero Arbitrio“ di Agostino d´Ippona, Palermo 1990, str. 13-34.
B. T. McDonough, The Notion of Order in St. Augustine´s On Free Choice of the Will, in: The Irish Theological Quarterly, 46, 1979, str. 51-55. (66.6)
G. de Plinval, Aspects du déterminisme et de la liberté dans la doctrine de saint Augustin, in: Revue des études augustiniennes, 1, 1955, str. 347-378. (66.7)
J. M. Rist, Augustine: Ancient Thought Baptized, Cambridge 1994. (D1-Aug.R-1)
J. M. Rist, Augustine on Free Will and Predestination, in: Journal of Theological Studies (N. S.), 22, 1969, str. 420-447. (66.10)
F. Sontag, Augustine´s Metaphysics and Free Will, in: Harvard Theological Review, 60, 1967, str. 297-306. (66.9)
F.-J. Thonnard, La notion de liberté en philosophie augustinienne, in: Revue des études augustiniennes, 16, 1970, str. 243-270. (66.8)
L. F. Tuninetti, Sed nos id quod credimus nosse et intellegere cupimus. De libero arbitrio II,2,5, in: „De Libero Arbitrio“ di Agostino d´Ippona, Palermo 1990, str. 59-65.

Erazim KOHÁK: Rozum a iracionalita ve fenomenologii

Anotace:
Kurs se zabývá projektem fenomenologie ve tří textech, Husserlových Ideen I a II , Heidegerově Sein und Zeit a Husserlově Die Krisis der euro. Wissenschaften. Není to však historicky zaměřený kurs . Nejde mi o mens auctoris či lidově, co měl H. „doopravdy“ na mysli, ani na positivistické historiografii text, wie es eigentlich gewesen . Jde mi o to, jak rozumět H‘ovu myšlení z hlediska naléhavých filosofických problémů, které vyvstávají v soudobém žití (zdůrazňuji, a ne ve studiu filosofických textů).

Poznámky k četbě [PDF]:
Husserl - Ideen § 1-5, § 18-24, § 27-32, § 33-38, § 39-43, § 44-46

Literatura:
V tomto semináři bych se vámi rád zamyslil nad vybranými částmi tří knih, dnes dostupných v češtině. Je to:

• Husserlovy Ideje k čisté fenomenologii (překlad první knihy, Obecný úvod do fenomenologie, přel Urban a Rettová, vydalo nakl. Oikuméné; strojopisný překlad druhé knihy, Fenomenologické studie ke konstituci (tj. k ustavování), je v elektronické podobě k dispozici členům semináře výhradně pro osobní užití - Ideje II [RTF] - a doufám, ne bezdůvodně, že do konce školního roku bude i tento překlad k disposici v tištěné formě

• Heideggerovo Sein und Zeit (přel. Chvatík a kol, vyd. Oikoumene) – tato kni ha mězajímá jen okrajově, jako příklad jednoho možného výkladu fenomenologie, který nepovažuji za plodný – a ovšem také jako dialog s Husserlem, který pomohl podnítit Husserlovo pozdější myšlení

• Husserlovu Krizi evropských věd, na které jsem se poprvé seznámil s fenomenologií (v roce 1956) a která notně ovlivnila můj výklad.

Seminář nepředpokládá znalost němčiny, ač ta není na škodu. Předpokládá základní znalost novodobé evropskéfilosofie a především ochotu číst náročný text a přistupovat k tomu, co čteme, bez předsudků, jen s otázkou, jak tomu rozumět, aby to mělo smysl a význam

Atestace:
Možná atestace je v každém semestru zápočet na základě písemné práce v rozsahu 3-5 normostránek, o jejímž námětu dále v semináři. Vítám studentské referáty jako přípravu pro touž.

Zadání zápočtové práce ve formátu RTF a PDF.

Protože si kurs představuji jako diskusi nad texty, které si přečteme předem, nemohu vám předložit program na celý semestr či rok, jak mám ve zvyku, když jde o přednášky. Chci začít četbou Ideen I , avšak jak budeme postupovat bude záležet především na vás. Výběrový seminář má výhodu v tom, že nemusíme „pokrýt“ určité pensum textu. Jde o to, abychom dosáhli jasného porozumění – abychom jasně nahlédli a věrně vyjádřili nazřené reality. Jako obvykle, vyvěsím na pavučině (web (angl.) = pavučina) jak své poznámky, tak protokol – tedy stručný zápis-- o jehož přípravu požádám vždy jednoho z vás)

Sylabus:
1. zasedání, pondělí 4. září
Protože nemám ponětí, koho v semináři očekávat, budiž námětem pro diskusi v prvním semináři otázka, jak každý z vás – či z nás – vykládá pojem „fenomenologie“, co to je, na čem se to zakládá, co z toho vyplývá. Přijďte připraveni vysvětlit své pojetí ostatním. Než skončíme, odpovím na tyto otázky i já sám za sebe, ač konečnou odpověď budeme hledat celý rok.

2. zasedání, pondělí 11. září

Jako přípravu na druhé zasedání prosím, abyste si přečetli I.I (To jest Ideen, první svazek či kniha) §§ 1-5 a položili si otázku, co by mohl znamenat mnohoznačný pojem Wesen, který R+U přeložili jako podstata, ač sám jsem se snažil prosadit pojem bytnost

Pokud by se vám to zdálo mále, (i) nejspíš čtete bez pro- a do-mýšlení), (ii) můžete se podívat na další blok, jímž budou I.I §§ 27-32. Sekundární literaturu v tomto stadiu nedoporučuji, považuji za důležité setkání s prvotním textem v surové podobě, jak se s ním setkávali první čtenáři v roce 1913.

(Pro zvědavé, ano, mám jak první vydání v Jahrbuch, tak Niemeyerovo první knižní vydání. Tento původní text najdete v druhém Kluwerovském vydání, redigovaném Karlem Schuhmannem, ve kterém najdete v dodatcích i variabilní texty z vydání Biehmelova. Český překlad Rettové a Urbana se zakládá na Schumannově edici. Leč užívat lze kteroukoliv verzi. V tomto kursu nám opravdu nejde o mens auctoris ani o kritický text, nýbrž o smysl projektu fenomenologie.

EK

Erazim KOHÁK: Rozum a iracionalita ve fenomenologii
Program na LS 2005

21.2.   Retrospekt: hlavní body projektu fenomenologie z Ideen I Personalistický svět, I.II § 49, a Person v osvětí a společnosti, §§ 50 a 51 (předem jste načetli § 50, dále prosím načtěte uvedené části)

28. 2.   Jevy a věci, §§ 52. a Zkoumání přírody a kultury ("ducha") § 53

7. 3.   Já ve vědomí sebe, já a osvětí, §§ 54 a 55

14.3.   Rozum a jeho podmíněnost (motivace), § 56.a až 56.e

21.3.   Nutnost a svoboda (Kauzalita a motivace), § 56.f až 56.g

4.4.   Jednota těla a duše, "oduševněné" objekty, § 56.h

B. Ustavení lidské totožnosti

11.4.   Čisté Já, Osoba, reflexe, §§ 57-58

18.4.   Já jako schopnost (jako "mohu"), §§ 60.a+b

25.4.   Svoboda a druzí, §§ 60.c+d

2.5.   Kulturní Já (oproti čistému Já), § 61

C. Krize kulturní totožnosti

9.5.   Krize evropského vědění, Krize §§ 1-6 (cz str. 25-38)

16. 5.   Krize a transcendentální subjektivita, Krize §§ 72-73 (cz str. 280-289)

23.5.   Vídeňská přednáška, Krize cz str. 332-364

Je to náročný program, avšak vaše zápočtové práce mě ujišťují, že je v našich mezích, a výjimkou K § 72-73 je to snazší četba než Ideje I. Těším se na to
kohák

Petr KOLÁŘ: Kapitoly z analytické metafyziky

Anotace:

Doporučená literatura k přednášce:
• Grayling,A. (ed.), Philosophy. A Guide through the Subject. Oxford University Press. Oxford 1995.
• Kim,J. – Sosa,E. (eds.), Metaphysics. An Anthology. Blackwell Publishers, Oxford 1999.
• Kolář,P., Argumenty filosofické logiky. Filosofia, Praha 1999.
• Kolář,P., Pravda a fakt. Filosofia, Praha – vyjde na podzim 2002.
• Kolář,P. – Svoboda,V.: Logika a etika. Filosofia, Praha 1997. (Kap. XIII - Supervenience a zevšeobecnitelnost)
• Laurence,S. – Macdonald,C., Contemporary Readings in the Foundations of Metaphysics. Blackwell Publishers, Oxford 1998.
• Loux, M.J.: Metaphysics. A contemporary introduction . Routledge, London – N.Y. 1998.

Četba pro seminář :
(seznam může být modifikován, pouze některé texty vybereme k referátům; jedna kopie každého vybraného textu bude k dispozici v knihovně ÚFaR.)

Jde převážně o texty z antologií:
(KS) Kim,J. – Sosa,E. (eds.), Metaphysics. An Anthology. Blackwell Publishers, Oxford 1999.
(LM) Laurence,S. – Macdonald,C., Contemporary Readings in the Foundations of Metaphysics. Blackwell Publishers, Oxford 1998.

• Allaire,E.B.: Bare Particulars. (LM)
• Armstrong, D.: Universals as Attributes. (KS)
• Black, M.: The Identity of Indiscernibles. (KS)
• Bealer, G.: Universals and Properties. (LM)
• Campbell, K.: The Metaphysics of Abstract Particulars. (LM)
• Carnap, R.: Empiricism, Semantics, and Ontology. (KS)
• Chisholm, R.M.: The Persistence of Persons. (KS)
• Chisholm, R.M.: Identity through Possible Worlds. (KS)
• Davidson, D.: The Individuation of Events. (LM)
• Davidson, D.: Causal Relations. (KS)
• Haack, S: Descriptive and Revisionary Metaphysics. (LM)
• Kim, J.: Supervenience as a Philosophical Concept. (KS)
• Kripke, S.A.: Identity and Necessity. (KS)
• Lewis, D.: New Work for a Theory of Universals. (KS)
• Lewis, D.: Possible Worlds. (LM)
• Lombard, L.B.: Ontologies of Events. (LM)
• Loux, M.J.: Beyond Substrata and Bundles: A Prolegomenon to a Substance Ontology. (LM)
• Lycan, W.G.: Possible Worlds and Possibilia. (LM)
• Macdonald, C.: Tropes and Other Things. (LM)
• Oliver, A.: The Metaphysics of Properties. Mind, Vol. 105, No. 417, 1996.
• Parfit, D.: Personal Identity. (KS)
• Plantinga, A.: Modalities: Basic Concepts and Distinctions. (KS)
• Quine, W.V.O.: On What There Is. (LM), (KS)
• Russell, B.: Existence and Description. (KS)
• Sainsbury, R.M.: Paradoxes. Cambridge University Press, Cambridge 1995.
• Shoemaker, S.: Causality and Properties. (KS)
• Simons, P.: Particulars in Particular clothing: Three Trope Theories of Substance. (LM)
• Stalnaker, R.: Possible worlds. (LM)
• Strawson,P.F., Individuals. An Essay in Descriptive Metaphysics. University Paperbacks, Methuen, London 1965. (Původně publikováno v r.1959, první publikace v University Paperpbacks v r.1964.)
• Swinburne, R.: Personal Identity: The Dualist Theory. (KS)
• Tichý: Jednotliviny a ich roly. (Překlad z německého Einzeldinge als Amtsinhaberz, anglického Things-to-be.) Organon F 1994, čísla 1 - 4
• Tichý, P.: Existence a Bůh. In: Tichý, P.: O čem mluvíme? Vybrané stati k logice a sémantice . (J. Peregrin ed.) Filosofia, Praha 1996.
• Tye, M.: Vague Objects. Mind, Vol. 99, 396, 1990.
• van Inwagen, P.: The Nature of Metaphysics. (LM)
• Van Cleve, J.: Three Versions of the Bundle Theory. (LM)
• Williamson, T.: Vagueness. Routledge, London 1994.

Podmínky pro udělení atestací:
Přednáška/semestr: esej 50% - ústní pohovor 50%

Četba/semestr: aktivní účast 30% - referát nepřednesený 40% - přednesený 70% - ústní pohovor 30%
K získání atestace postačuje pouhých 1 00%.

Jan KOLÁŘ: Filosofie mysli

Anotace:
Cílem tohoto úvodního kurzu je seznámit posluchače se základními pojmy, argumenty a teoriemi, na nichž stojí dnešní diskuze týkající se problematiky mysli a mentálních fenoménů. Půjde vesměs o teorie, které byly rozpracovány během posledního půlstoletí v rámci anglo-americké "analytické" filosofie. Studenti, kteří kurz absolvují, by po jeho skončení měli být schopni kriticky reagovat na většinu současných textů, které se některým z aspektů mysli zabývají.

V první části kurzu se budeme věnovat povaze mentálních vlastností: budeme se zabývat tím, jaký je ontologický status těchto vlastností a jaký je vztah mezi myslí a entitami, které mají ne-mentální (fyzikální) povahu. V této části kurzu bude tedy rámcem naší debaty tzv. "mind-body problem". Seznámíme se však nejen s hlavními přístupy k tomuto problému (s dualismem a nejrůznějšími formami materialismu - behaviorismem, teorií identity a funkcionalismem), ale budeme probírat i otázky, které s povahou relace mezi tělem a myslí souvisejí: zabývat se budeme problematikou supervenience; smyslem fyzikalismu; tím, co je to realistický a instrumentalistický přístup mentálním stavům; nebo tím, zda má analýza mysli apriorní či aposteriorní charakter.

Druhá část kurzu je zaměřena na problémy a otázky spojené s intencionálním obsahem mentálních stavů: budeme se tedy věnovat tomu, jak je vůbec možné, že mentální stavy nějaký obsah nesou, případně jakou strukturu musí mentální stavy mít, mají-li být schopné nějaký obsah nést. Další otázkou je to, zda obsah našich mentálních stavů závisí pouze na stavech našeho mozku nebo zda je obsah našich mentálních stavů určován i vnějšími faktory. Vedle toho se budeme zabývat i rolí, jakou mentální obsah hraje v rámci psychologického vysvětlení chování, a problémy spojenými s tzv. mentální kauzalitou. Kurz je koncipován jako úvod do filosofie mysli - nepředpokládá tedy žádnou předchozí obeznámenost s tématy, o nichž budeme v rámci semináře diskutovat, a je otevřen všem zájemcům. Předpokladem jeho absolvování je však alespoň minimální povědomí o analytické filosofii a (více než minimální) schopnost pracovat s anglicky psanými texty.

Literatura

učebnice: David Braddon-Mitchell & Frank Jackson: Philosophy of Mind and Cognition, Blackwell, Oxford, 1996. [BMJ]
antologie: David Rosenthal (ed.): The Nature of Mind, Oxford University Press, Oxford, 1991. [NM]

- webové stránky přednášejícího ke kursu

Sylabus (14 sezení)

1) úvod (představení hlavních témat, administrativní záležitosti)

A. Povaha mentálních vlastností - mind/body problem

2) dualismus (argumenty pro a proti; substanční dualismus vs. dualismus vlastností); materialismus a supervenience
René Descartes: Meditace o první filosofii - výňatky (II. a VI. Meditace, odpovědi na čtvrté námitky)
Terry Horgan: "From Supervenience to Superdupervenience: Meeting the Demands of a Material World", Mind, 102 (1993), str. 555-86.
BMJ: kap. 1

3) behaviorismus (motivace a problémy; realismus vs. instrumentalismus)
Daniel Dennett: "True Believers: Intentional Strategy and Why It Works" [NM, kap. 36]
Gilbert Ryle: "Descartes' Myth" [NM, kap. 4]
BMJ: kap. 2
případně: Ned Block: "Psychologism and Behaviourism", Philosophical Review, 90 (1981), str. 5-43.
Hilary Putnam: "Brains and Behaviour" [NM, kap.16]

4) teorie identity (rozdíl mezi "token" a "type" identitou; esencialismus)
J. J. C. Smart: "Sensations and Brain Processes" [NM, kap. 17]
Saul Kripke: výňatky z Naming and Necessity [NM, kap. 25]
BMJ: kap. 6
případně: David Lewis: "An Argument for the Identity Theory", Journal of Philosophy, 63 (1966), str. 17-25.

5) funkcionalismus (vícenásobná realizovatelnost; "Ramseyho věty")
David Lewis: "Psychophysical and Theoretical Identifications" [NM, kap. 22] BMJ: kap. 3
případně: David Lewis: "Mad Pain and Martian Pain" [NM, kap. 24]

6) psycho-funkcionalismus (povaha funkcionalismu - pojmová analýza nebo empirická teorie; námitky proti psychologickému "liberalismu" a "šovinismu")
Ned Block: "Troubles with Functionalism" [NM, kap. 23]
BMJ: kap. 5
případně: Hilary Putnam: "The Nature of Mental States" [NM, kap. 21]

7) Argument s čínskou místností (funkcionalismus a intencionalita) John Searle: "Minds, Brains and Programs" + diskuse Searle vs. Fodo
r [NM, kap. 55]
BMJ: kap. 7
případně: John Searle: "Is The Brain's Mind a Computer Program?", Scientific American, 262 (1990), str. 20-5.
Josef Moural: "The Chinese Room Argument", in: ???

B. Problematika mentálního obsahu

· struktura mentálních stavů

8) hypotéza jazyka myšlení (argumenty týkající se systematičnosti a produktivity propozičních postojů; relace přesvědčení a chování; alternativní "mapová" teorie)
texty: Jerry Fodor: "Why There Still Has to Be the Language of Thought", in: Jerry Fodor: Psychosemantics, MIT Press, Cambridge, Mass., 1987
David Lewis: "Reduction of Mind", in: David Lewis: Essays in Metaphysics and Epistemology, OUP;
BMJ: kap. 10
případně: Daniel Dennett: "Brain Writing and Mind Reading" [NM, kap. 54]

· externalismus vs. internalismus

9) externalismus (Burgovy myšlenkové experimenty; rozlišení mezi "širokým" a "úzkým" obsahem; problém sebe-poznání)
texty: Tyler Burge: "Individualism and the Mental" [NM, kap. 57]
Hříbkův, Burgův a Davidsonův text ve Filosofickém časopise 2003/3
případně: Brian Loar: "Social Content and Psyhological Content" [NM, kap. 58]

10) internalismus (kauzální argumenty proti externalismu)
texty: Jerry Fodor, Psychosemantics, kap. 2v Robert Stalnaker: "On What's in the Head" [NM, kap. 59] BMJ: kap. 12
případně: Jerry Fodor: "A Modal Argument for Narrow Content"

· naturalizace obsahu

11) obsah (informační, teleologická sémantika; "disjunktivní problém"; asymetrická závislost)
texty: Fred Dretske: "Misrepresentation", in: ???
Jerry Fodor: "Information and Representation", in: ???
BMJ: kap. 11
případně: Barry Loewer: "Naturalized Semantics", in: ???

· Psychologické vysvětlení I (lidová vs. vědecká psychologie)

12) role obsahu v rámci psychologického vysvětlení (Potřebujeme obsah? Eliminativismus a odpovědi na něj)
texty: Paul Churchland: "Eliminative Materialism and the Propositional Attitudes"
Terrence Horgan and Philip Pettit: "Folk Psychology Is Here To Stay", ??? BMJ. kap. 13
případně: Hartry Field: "Mental Representation", in: Hartry Field: Truth and the Absence of Fact, Oxford University Press, Oxford, 2001.

13) autonomie psychologického vysvětlení (argumenty pro nepostradatelnost a neredukovatelnost mentálního obsahu)
texty: Donald Davidson: "Mental Events" [NM, kap. 26]
Colin McGinn: "The Structure of Content"

· Psychologické vysvětlení II (problém mentální kauzality)

14) mentální kauzalita a problém pro ne-reduktivní materialismus
texty: Jaegwon Kim: "The Myth of Non-Reductive Physicalism", in: ???
případně: Tyler Burge, Lynn Rudder-Baker, Jeniffer Hornsby o mentální kauzalitě

Pavel KOUBA: Přítomnost v moderní filosofii

Heidegger proti tomu staví jak známo své pojetí časovosti lidského bytí. Na rozdíl od jsoucen, která vystupují „v“ přítomnosti, je pobyt ekstaticky, což konkrétně znamená, že jest jakožto předstih „budoucně“ a jakožto vržený „minulostně“. Naproti tomu „nitročasovost“ jsoucího tkví právě v tom, že je omezeno na přítomnost. Proto také „fyzika“, jakožto věda o vyskytujících se jsoucnech, od počátku určuje podstatu metafyziky.
Druhou linii kritiky tzv. „metafyziky přítomnosti“ představuje Derridova kritika ideje absolutní přítomnosti, v tomto případě husserlovsky pojaté reflexivní sebe-přítomnosti subjektivity a přítomné evidence jakožto plné danosti předmětu. „„istá prezentace“ předmětu se u Husserla stala normou poznání, což v časovém ohledu znamenalo pokus teoreticky fixovat nedělitelnou jednotu přítomnosti.

Cílem kursu je prozkoumat některé uzlové body filosofických úvah o čase, a to se zvláštním zřetelem k pojmu přítomnosti. Bude třeba si polońit otázku, proč vlastně tradiční ontologická určení vycházejí tak tvrdošíjně z přítomnosti a zda to neznamená nŤco jiného neń pochopení jsoucna "s ohledem na jeden určitý časový modus" (Heidegger). Východiskem bude připomenutí základního půdorysu otázky po čase u Aristotela a Augustina, na to naváže analýza několika moderních koncepcí přítomnosti (Bergson, McTaggart, James, Husserl) a nakonec přezkoumání kritiky „přítomnosti“ (jako redukované nebo absolutní) u Heideggera a Derridy. Jedním z vodítek bude otázka, zda a v jakém smyslu je čas „všude“, nebo zda je vázán na „duši“.
První dvouhodinová část kursu bude věnována výkladu primárních textů uvedených autorů, druhá referování a diskusi vybrané literatury sekundární. Její výběr mohou účastníci semináře ovlivňovat a doplňovat.

Literatura:
ARISTOTELES: Fysika IV, 10-14
• WIELAND, W.: Die aristotelische Physik (kap. Das Kontinuum)
• BRAGUE, R. : Sur la formule aristotélicienne HO POTE ON (Du temps... 97-144)
• BRAGUE, R.: La phénoménologie comme voie d’accès au monde grec. Note sur la critique de la Vorhandenheit comme modèle ontologique dans la lecture heideggérienne d’Aristote. In: Marion, J.-L. / Planty-Bonjour, G. (vyd.), Phénoménologie et Métaphysique, s. 247-273.
• WAGNER: Physikvorlesung (Nachwort und Kommentar)
• SZEGEDI, N.: Die Seele und die Zeit. Unterschiede zwischen Heideggers und Ricoeurs Deutung der Aristotelischen Definition der Zeit. Mesotes 2/92.
• WATERLOW, S.: Aristotle's Now. Philos. Quarterly 34 (1984), No. 135, 104-
• MOST, G. W.: Ein Problem in der aristotelischen Zeitabhandlung
• VOLPI, F.: Die aristotelische Aporie von Physik IV 223 a 16-29
• KUHLMANN, H: "Jetzt"? Zur Konzeption des NYN in der Zeitabhandl. des A.
• CONRAD-MARTIUS: Was sagt Aristoteles über die Zeit?
• BAEKERS, S. F.: L'equivoque du temps chez Aristote. Archive de philosophie 53, Nr. 3 (1990), 461-477
• ANNAS, J.: Aristotle, Number & Time. Philos. Quarterly 25 (1975), 97-113.
• SORABJI, R.: Time, Creation & The Continuum. 1983

AUGUSTINUS AURELIUS: Confessiones (X), XI
• BEIERWALTES, W. EXAIFNÉS oder: Die Paradoxie des Augenblicks, in: Philos. Jahrbuch 74 (1966/67).
• BERLINGER, R. Zeit und Zeitlichkeit bei Augustin, in: Zeitschrift für philos. Forschung 7 (1953)
• GLOY, K.: Die Struktur der Augustinischen Zeittheorie im XI. Buch der Confessiones, in: Philos. Jahrbuch 95 (1988)
• HEIDEGGER, M.: Augustinus und der Neuplatonismus, GA 60.
• HERRMANN, F. v.: Augustinus und die phänomenologische Frage nach der Zeit. Ffm, Klostermann 1992.
• LAMPEY, E.: Das Zeitproblem nach den Bekenntnissen Augustins
• KREUZER, J: Erinnerung, Zeit und Geschichte. Augustin und die Anfänge der mittelalterlichen Philosophie.
• RUDOLPH, E.: Einheit und Differenz. Anmerkungen zu Augustins Zeitauffassung im XI. Buch der C., in: Einheit als Grundfrage der Philosophie.
• RICOEUR, P.: Čas a vyprávění I.

BERGSON, H.: Matière et mémoire (Kap. O přežívání obrazů. Paměť a duch); Durée et simultaneié (3. kap.)
• WORMS, F. Introduction à la Matière et Mémoire de Bergson, Paris 1997.

JAMES, W.: The Principles of Phychology, Chap. XV, vol. I (1890): The Perception of Time
• MILER, D. I.:   William James and the specious present
• PLUMER, G.: The Myth of Specious Present.
• STEVENS, R.: James and Husserl: The Foundations of Meaning.

McTAGGART: The Unreality of Time
• PRIOR, A.: Changes in Events and Changes in Things
• MELLOR, D. H.: The Unreality of Tense
• SHOEMAKER, S.: Time without Change
• FORBES, G.: Time, Events, and Modality
• DUMMET, M.: A Defence of McTaggart’s Proof of the Unreality of Time, in: Truht and Other Enigmas, London 1978.
• DUMMET, M.: Bringing about the Past

HUSSERL, E.: Vorlesungen zur Phänomenologie des inneren Zeitbewußtseins (Hua IX); Česky: Přednášky k fenomenologii vnitřního časového vědomí, Praha, SPN 1970; Texte zur Phänomenologie des inneren Zeitbewußtseins (1893-1917); Ideen I, 81-83
• BERNET, R.: Einleitung zu „Texte….“
• BERNET, R.: Phänomenologische Forschungen 18 (1986), 51-112.
• BERNET, R.:    Is the Present ever present? Research in Phenomenology 1982, 12, s. 85-112
• HELD, K.: Phänomenologie der Zeit nach Husserl. In: Perspektiven der Philosophie, Bd. 7, 1981, S. 212 ff.
• HELD, K.: Lebendige Gegenwart.
• BOEHM, R.: Einleitung zu Husserliana X
• BOEHM, R.: Vom Gesichtspunkt der Phänomenologie II. kap. VI.: Bewußtsein als Gegenwart des Vergangenen
• LÜBKE, P.: Die Naturzeit als Problem bei Husserl und Heidegger
• OLIVIER, A.: The Limits of the Present. Husserl and Heidegger on temporal limitation

HEIDEGGER, M.: Sein und Zeit, '' 81-82; Bytí a čas, Praha 1996; Die Grundprobleme der Phänomenologie, GA 24, 324-361, ' 19; Zeit und Sein (1969);
Der Begriff der Zeit (sep. Niemeyer)
• BOEHM, R.: Vom Gesichtspunkt der Phänomenologie II. kap. X.: XIASMA. Merleau-Ponty und Heidegger
• BOEHM, R.: Zeitlichkeit und Endlichkeit bei Merleau-Ponty. Phänom. Forschungen 13, str. 90-106
• KISIEL, Th. : Der Zeitbegriff beim frühen Heidegger (um 1925). Phänom. Forschungen 14, str. 192-211

DERRIDA, J.: La voix et le phénomène. Paris, P.U.F. 1967 (česky in: Texty ke dekonstrukci, přel. M. Petříček, Bratislava 1993, str. 48-145; OUSIA et GRAMMÈ. Note sur une note de Sein und Zeit. In: Marges de la philosophie, Les Éditions de Minuit 1972, str. 31-78

Pavel Kouba: Seminář k bakalářským a magisterským pracem z novověké a moderní filosofie

Anotace:
Cílem jednosemestrálního (v obou semestrech vypsaného) semináře je vytvořit prostor, v němž by bylo možné v pracovní podobě prezentovat a společně diskutovat vznikající závěrečné práce. Seminář je proto určen především studentům, kteří začínají psát nebo píší bakalářské, diplomové (příp. i disertační prác), srdečně zváni jsou však také další vážní zájemci.

Forma semináře předpokládá aktivní účast referenta i ostatních účastníků semináře. Témata budou určena a bližší program semináře stanoven v souladu se zaměřením účastníků semináře a pokročilostí jejich práce.

Seminář bude ve stejné podobě vypsán v zimním i v letním semestru. Seminář je možné si zapsat také jako výběrový kurs.

Zdeněk KRATOCHVÍL: Uvedení k filosofii

Anotace:
Sledování vztahů filosofie a ne-filosofie (tedy různých náboženství, literárních žánrů i oborů vědy) na příkladech z různých dob aprostředí. Rozdělení přednášek je tematické, nikoliv chronologické, přesto časté odkazy na "dějiny filosofie" a na problém dějinnosti nebo evoluce i mimo filosofii. Co vlastně je filosofie? Může být filosofie výsadním polem pěstování bytostné moudrosti?

1) Proč filosofie? Co je to filosofie? Etymologický význam („láska k moudrosti", viz Porfyriova legenda o Pýthagorovi) a tradiční významy tohoto slova (zavedeného asi Platónem).
Není už v určení filosofie zakotven europocentrismus (dokoncegraecocentrismus)? Řecká filosofie a jiné moudrostní tradice, zvl. neevropské. Jaké tradice vlastně považujeme za „evropské"?
Pavouček souvislostí: geograficky a chronologicky, orientační jména a základní pojmy.
Genealogická odvislost evropských filosofických tradic (vč. arabské a hebrejské) z řecké filosofie.
Mimo řecký vliv je jen Indie do 4. st. př.n.l. a vzdálenější kultury až do novověku.

2) Tradiční hrdost filosofie: zvláštní nárok na pravdu. Není vlastní jenom Evropě a jenom filosofii, ale v evropské filosofii a vědě dostává zvláštní podoby. Odkud se bere pravda a nárok filosofie na ni?
Zvláštnost filosofie: Možnost diskutovat vlastní předpoklady.
Je pravda, že „filosofie hledá pravdu"? Proč občas (a kdy?) stojíme o „pravdu" a co tím vlastně myslíme? Vzájemný soulad dvou výpovědí? Soulad výpovědi s věcí? Soulad věci s čímsi, o co v ní jde, nebo s jejím projevem? Zjevnost, neskrytost?
Filosofie bez problému pravdy (Hérakleitos nebo jinak zase postmoderna)a filosofie hledající pravdu.
Paradoxy vztahu celku a části. Paradoxy vědomí smrtelnosti.

3) Příklady pojetí filosofie a pravdy:
Tradiční metafyzika (např. Tomáš Akvinský, 13.st.):
Pravda výpovědi: Soulad výpovědi naší mysli s věcí, o které vypovídá. (Např. věta: „Toto zlato je pravé.")
Pravda věci: Soulad věci s myslí boží. (Např. pravost toho zlata.)
(Pravdivost výpovědi se zakládá na pravdivosti věci. Naše mysl dosahuje pravdy díky neklamnosti mysli boží.)

Zákon tří stadií (August Comte, „pozitivní filosofie", 1830, vzorem je přírodověda):
1. Stadium: Mýtické (náboženské, dětské); netáže se - nebo má neověřované hotové odpovědi na obecné otázky.
2. Stadium: Metafyzické (theologické, filosofie do Comtea, dospívání); táže se, ale spokojuje se s obecnými a ne vždy ověřitelnými odpověďmi.
3. Stadium: Pozitivní (vědecké, dospělost); táže se na objektivní fakta tak, aby to bylo užitečné - a za odpověď považuje pouze ověřitelnáfakta. (K tomu se vrátíme při problémech vědy na konci kursu.)

Nauka o třech pohybech ( Patočka, 1970):
1. Pohyb přijímání
2. Pohyb reprodukce
3. Pohyb transcendence

Podobnosti, rozdíly a vliv těchto i jiných pojetí. Pro které se rozhodnout a proč?

4) Je pravda, že „filosofie hledá pravdu"? Proč občas a kdy stojíme o „pravdu" a co tím vlastně myslíme?
Antropocentrismus a antropomorfismus našeho myšlení a vnímání.
Co je „objektivní" a co je „subjektivní"?
Přirozenost, skutečnost, objekt a pravda.
Vztah pravdy a morálního hlediska.
Myšlení a řeč. Pravda v různých diskurzech a žánrech. Pluralita literárních žánrů užívaných pro filosofii - v chronologickém pořadí se objevují např.: poezie, satyra, moudrostní (sapienciální) výroky, parafráze náboženské řeči, logická argumentace, dialog, naučné pojednání, traktát, esej, vědecké zkoumání, román.
Vztah žánru (diskurzu) a pojetí pravdy - např. v matematickém důkazy a v pohádce.

6) Co je „náboženství" (EUSEBEIA, religio). „Úcta, vztah" (SEABS, opak k neglegere).
Jaká náboženství máme. Náboženství jako základ společenství nebo jako soukromá záležitost. Ateismus a jeho formy. Naivní rozlišování náboženství: podle počtu bohů, podle „pravdivosti", „zjevenosti"...
Rozlišování podle religionisticky podstatnějších hledisek: podle role rituálu, role mýtů, role základních textů (včetně jejich vnitřního pojetí jako např. zjevených - a jakým způsobem), existence a váhynauky, životní praxe, existence a typu náboženských institucí, povaha umění (zobrazování, hudba...).

Příklady:

7) Základní náboženské obrazy, přítomné často i ve filosofii (ať už přejaté, transformované nebo kritizované):
Kosmos (mundus), celek, tabu, mana, kult (cultus, ritus), mýtus, původ, počátek, vzor (pravzor)...
Různá určení mýtu:
Primordiální příběh, navazování vztahu k počátku jeho kultickým vyprávěním.
Zpřítomňující manifestace posvátna slovem.
Zpřítomnění prapůvodního děje slovem.
Slovní stránka rituálu.
Mýtus a cyklický čas: Obnovování, vztah k počátku, původu, který je jiného řádu.
Pravzor a jeho uskutečňující nápodoba rituálem i každou činností. Jeho zpřítomnění mýtem.
Evropská představa o lineárním čase, otevřeném filosofií, vědou, vírou.

8) Dědictví starých (předřeckých) náboženství:
Anatolie a egejská oblast: obrazy Bohyně, krocení Býka, pole a pěstování.
Mýtus o Gilgaméšovi. Transkulturní motivy a analogie: hledání nesmrtelnosti, potopa, had...
Mýtus knihy Genesis o Stvoření (Hexaemeron). Rozdíly od novodobého „kreacionismu". Zvláštnosti Boha Stvořitele v náboženství a ve filosofii.

9) Mudrci a filosofie (v Řecku: „7 mudrců").
Transkulturnost sapienciální vrstvy řady velkých náboženství:
Obraz „probuzení" (Indie: „Buddha", v Řecku: Xenofanés, Parmenidés, Hérakleitos, Sókratés, Platón... ). Dědictví ve filosofii: „vědomí", poznání sebe sama (gnóthi seuauton), záhada „Egó".
V Řecku jako dědictví Apollónova kultu v Delfách (Chilón, Sókratés, Plútarchos).
Emenace a koncentrace, mnohost a jednota, sestup (pád) a návrat, koloběh života, cyklus duše.
Obraz narušené rovnováhy - nebo spíše rovnováhy v cyklu vychýlení z ní.
Co míníme slovem duše? Pojetí filosofie jako péče o duši.

10) Řecké náboženství a jeho dopad ve filosofii:
Různé hypotézy o zrodu filosofie: negace mýtu, logizace mýtu, transformace...
Zeus (jedno, osud, světlo), Athéna (myšlenka), Apollón (řeč, osud, mysl, harmonie, světlo), Dionýsos (mnohost, emoce), Hermés (řeč, rozhraní, horizont), Hádés (Neviditelný, emoce), Artemis (fysis).
Epos, mytologie, lyrika, tragédie, moudrost, filosofie (ale i komedie, román).
Klasická (platónská) filosofie jako zásadní intelektuální reforma Apollónova kultu:
důraz na vědomí (koncentrace), vědění (poznání, epistémé); světelná metaforika poznání; etické souvislosti, politické souvislosti.

11) Fysis (příroda, přirozenost) a kultura:
Sofistické rozlišení: „od přírody" (přirozenosti, fysis) - „dohodou, zákonem" (nomó).
Proměnlivost, mnohovýznamovost a uplývavost fysis. Její uchopování apěstování, ale i destrukce a zapomenutí.
Péče o přirozenost a péče o duši.
Přirozenost, tělesnost, duše.

12) Latinské náboženství a jeho dopad ve filosofii:
Velká role ritu (a rituálního práva); destrukce mýtu (fabula) už ve staré době (pak převzetí řeckých mýtů a nová tvorba vlastních verzí); tajné texty; právní náboženská nauka; výrazná eupraktičnost a moralismus; četné instituce; málo zobazování (hodně pak až pod řeckým vlivem), divadlo až převzaté z Řecka.
Dopad ve filosofii: pojmy „fundatio, institutio, actoritas, cultura, meritum (zásluha), poena (odplata, trest)".
Rozlišení „přirozený" (naturalis, původně ve významu „rodný") - „nadpřirozené" (nadpřirozený), původně v rámci Ciceronova učení o trojí theologii: „přirozené, politické a nadpřirozené".
Touha po jednoznačné jasnosti a zřetelnosti (clare et distincte) myšlenkového výrazu, ale samo převzetí řecké filosofie do jiného jazykového a kulturního prostředí je provázeno terminologickýmizmatky, které chce napravit až scholastická metoda pojmových distinkcí.

13) Křesťanství a jeho dopad ve filosofii:
Víra (pistis), milost (charis, gratia), naděje (elpis); dávající láska (agapé).
Rozlišení „přirozenost (fysis)" - milost (charis)", zvl. Pavel z Tarsu a pak Aurelis Augustinus.
Zúžení významu slova „inspirace (eunthusiasmos, inspiratio)" na význam náboženský, resp. pak rozlišování mezi tímto striktním a širším obecným významem. (Zatímco pro řecké náboženství není rozdíl mezi inspirací náboženskou a třeba uměleckou, alespoň ne slovně.)
Zvláštní pojem „zjevení (epifania, revelatio)", užšší než v řeckém náboženství, analogicky k „inspiraci".
Problém různých významů slovního spojení „křesťanská filosofie":
biblické myšlení, nauka odkázaná Ježíšem (tak u prvních apologétu v raném 2. st.);
řecká filosofie provozovaná křesťany a také z křesťanské náboženské inspirace (tak poprvé u apologéty Justina kolem poloviny 2. st., navíc kpředchozímu významu, podobně pak u Klémenta a Órigena).

Letní semestr:

1) Péče o duši a výchova, vzdělání (Platón, Patočka).
Vzdělání a působnost řeči (náboženské, filosofické, školní, poetické, politické - sofisté).
Paradoxy výchovy, vzdělání a učení (odkud se bere pravda a životní orientace).
Augustinův paradox učitele.
Scholastické pojetí vzdělání, založené na autoritě a její interpretaci.
Paradoxy knižní vzdělanosti (M. Ficino, 15.st.).

2) Sókratés - zakladatelská legendární postava filosofie nebo kverulant a ironický tazatel? „Porodnické umění" myšlenek.
Síla otázky. Kde se vynucuje odpověď: ve škole a při soudním šetření.
Hermeneutická otázka po předpokladech řečeného.
Platón - racionalista nebo mystik? Vztah myšlení (nazírání duchem) a vnímání (prožívání). Podobenství o jeskyni.
Různé interpretace jeskyně: svět, klenba lebeční, děloha ...
Různé interpretace vytahování: vtělení, porod, dospívání, smrt.
Co vytahuje z jeskyně?

5) Jak se dělá tradiční věda do novověku (do zač.17.st.)?
Filosofie a vznik věd. Zvláštní postavení geometrie.
Aristotelés: Jak se dělá pojem a jak se s ním zachází. Abstrakce a dedukce.
Co je to „důkaz". Problémy empirismu; problémy experimentální metody.
Filosofie jako metafyzika: role logiky.
Rozklišení fyziky a theologie (Albert Velký).
Rozlišení filosofie a theologie (Tomáš Akvinský).

7) Problém statutu společenských věd:
Rozdělení na přírodní vědu a „duchovědu" (Geistwissenschaft), resp. „humanitní obory".
Novověká představa člověka jako jediného zdroje (nebo alespoň jediného měřítka) hodnot.
Možnosti formalizace (logizace, matematizace) společenských věd.
Společenské vědy a zrod ideologií.
Filosofie a politika: ústavnost, demokracie, utopie, „poradenství", „konstruktivismus". Ideologie.

8) Dějiny: Historická věda a vědomí dějin.
Dějiny filosofie a filosofie dějin (problematičnost obojího, Augustinus, Hegel, Patočka):
Vázanost dějin na vědomého člověka, kontinuita tradice.
Křesťanský mýtus o dějinách (Augustin) a jeho dědicové.
Dějiny nebo eschatologie - nebo pokrok (osvícenství) nebo evoluce?
Krize dějin nebo krize určitého mýtu o dějinách a krize latinské tradice?

9) Novodobé výzvy vědy filosofii:
Evoluce, astrofyzikální kosmologie, fyzika mikrosvěta, sociobiologie, kybernetika, média.

10) Jaké je „náboženství" dnešní doby?
Role různých náboženských tradic i ateismu, synkretismus.
Lze myslet životní orientaci v mediálním světě „informace" a reklamy?

Zdeněk KRATOCHVÍL: Hérakleitos

Anotace:
Zachovaný text. Základní výrazové prostředky a významová pole základních výrazů. Postupný výklad všech zachovaných "přímých" zlomků (B), některých nepřímých svědectví (A) a imitací (C).

Předpoklad: ochota myslet i dost složitě a neobvykle, ochota vstoupit do originálního pojmosloví. Zvýhodněni jsou posluchači s alespoň částečnou znalostí jazyka.

V rubrice Hérakleitos na fysis.cz je přístupné všechno, co jsem v té věci zatím udělal (celkem je toho přes tisíc normostran): řecký text, český překlad, kritický aparát, výkladové poznámky, komentáře zlomků, studie k jednotlivým tématům, literatura.

Zdeněk KRATOCHVÍL: Řecké obrázky

Thomas LEINKAUF a Filip KARFÍK: Nicolaus Cusanus - Seminar

Milan LYČKA: Hebrejština pro religionisty

Anotace:
Čtyřsemestrální jazykový kurs pro studenty religionistiky, kteří si takto mohou splnit povinnost naučit se jeden orientální jazyk v rozsahu, vyžadovaném studijním plánem k interpretaci primárního textu zvoleného náboženského systému (v tomto případě judaismu) při SZZK. Cílem je dosáhnout takové pasívní znalosti staré (biblické) hebrejštiny, která umožní absolventovi kursu samostatně číst a překládat standardní (vokalizovaný) text hebrejské Bible ( Tanachu ). Standardní výuková jednotka se skládá ze dvou částí: V první přednášející vyloží novou látku a zadá úkoly ke studiu, druhá část je věnována intenzívním praktickým cvičením. Velký důraz se klade na samostatnou práci mimo rámec vyučování.

Atestace:
Studenti získají po prvním, druhém a třetím semestru zápočet a po čtvrtém semestru skládají zkoušku. Připuštění ke zkoušce je podmíněno získáním zápočtů, udělení zápočtu závisí na aktivní účasti na kursu a úspěšném absolvování kontrolního testu.

Povinná literatura:
• WENGREEN, JACOB. Učebnice biblické hebrejštiny. Praha : Karolinum, 1997.
• Biblia Hebraica Stuttgartensia. Stuttgart : Deutsche Bibelgesellschaft, 1967/77 etc.

Doporučená literatura:
• KLÍMA, OTAKAR ; SEGERT, STANISLAV. Mluvnice hebrejštiny a aramejštiny. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1956.
• PRUDKÝ, MARTIN. Cvičebnice biblické hebrejštiny. Praha : Scriptum, 1992.
• PÍPAL, BOHUSLAV. Hebrejsko-český slovník ke Starému zákonu. Praha : Kalich, 1974 [2.vyd].
• SCHNEIDER, WOLFGANG. Grammatik des biblischen Hebräisch. München : Claudius Verlag, 1985 [6. vyd.].
• GESENIUS, WILHELM. Hebräisches und Aramäisches Handwörterbuch über das Alte Testament. Berlin : Springer-Verlag, 1962 [17. vyd. ].

Milan LYČKA: Četba hebrejských náboženských textů

Anotace:

Podmínkou účasti na semináři je alespoň základní znalost hebrejštiny a židovské náboženské tradice.

Literatura:

• Bachya ben Joseph ibn Paquda, Duties of the Heart. Engl. trans. by Daniel Haberman, Feldheim Publishers, Jerusalem - New York, 1996.

• Judah Halevi, The Kuzari. An Argument for the Faith of Israel. Engl. trans. by Hartwig Hirschfeld, Schocken Books, New York, 1964.

• Maimonides’ Introduction to his Commentary on the Mishnah. Translated and annotated by Fred Rosner, Jason Aronson, Inc., Northvale, New Jersey - London, 1995.

• Weingreen, Jacob, Učebnice biblické hebrejštiny. Karolinum, Praha, 1996.

Doporučená literatura:

• Gesenius, William, Hebrew Grammar (A. E. Cowley, transl.). Oxford University Press, 19952.

• Brown, Francis; Driver, S. R.; Briggs, Charles A., A Hebrew and English Lexicon of the Old Testament. Clarendon Press, Oxford, 1906, rev. 1951, mnoho reprintù.

• Jastrow, Marcus, A Dictionary of the Targumim, the Talmud Babli and Yerushalmi, and the Midrashic Literature. The Judaica Press, New York, 1903(1.vyd.), 1971 (2.vyd.), mnoho reprintù.

• Halivni, David Weiss, Peshat and Derash. Plain and Applied Meaning in Rabbinic Exegesis. Oxford University Press, New York / Oxford, 1991, 1998 (pb).

• Guttmann, Julius, Philosophies of Judaism. Anchor Books, Doubleday & Company, Inc., New York, 1966.

• Sirat, Colette, A History of Jewish Philosophy in the Middle Ages. Cambridge University Press, Cambridge, 1985.

Milan LYČKA: Mircea Eliade: Posvátné a profánní

Anotace:

Atestace:

Literatura:

a/ povinná:

• Mircea Eliade, Posvátné a profánní (Česká křesťanská akademie, Praha 1994)

• Mircea Eliade, Mýtus o věčném návratu (Archetypy a opakování) (Oikúmené, Praha 1993)

b/ doporučená:

• Mircea Eliade, Aspects du mythe (Éditions Gallimard, 1963)

• Mircea Eliade, Patterns in Comparative Religion (Meridian Books, The World Publishing Company, Cleveland and New York, 1963)

Předchozí anotace

Rozvrh 2004/05

Další anotace

Aktualizováno: 23.5.2005

	úterý	čtvrtek
	(22.2.	24.2)
stoa LS 27-30	1.3.	3.3.
stoa LS 31-33	8.3.	10.3.
stoa LS 44-46	15.3.	17.3.
stoa LS 47-48, 52	22.3.	24.3.
	(29.3.	31.3.)
Epikur LS 4-5, 7-8, 11	5.4.	7.4.
Epikur LS 16-18	12.4.	14.4.
skept. LS 68-69	19.4.	21.4.
skept. LS 1-2, 71-72	26.4.	28.4.
Plotin VI 9,1-2	3.5.	5.5
Plotin VI 9,3-4	10.5.	12.5.
Plotin VI 9,5-6	17.5.	19.5.
Plotin VI 9,7-8	24.5.	26.5.