Verze pro tisk

Rozvrh 2002/03

Další anotace

Dalibor ANTALÍK: Úvod do dějin náboženství

Anotace:
Kurs je povinnou přednáškou pro oborové religionisty ("dějiny náboženství"; atest: zkouška). Jeho cílem je podat základní vhled do problematiky historického diskursu religionistiky a prostředkovat základní informace o náboženských kulturách Eurasie. V první řadě se bude výklad zabývat východisky, cíly a některými metodickými problémy historického přístupu k náboženství (otázkou historické podmíněnosti náboženských daností, typy pramenného materiálu a jeho interpretace, ap.) Těžištěm kursu však bude deskripce a charakterizování jednotlivých náboženských útvarů v eurasijském prostoru. V zimním semestru bude výklad systematicky probírat nejdůležitější náboženské kultury prejudaistického a preislámského Předního východu (Egypt, Mezopotámie, Syropalestina, Malá Asie) a předkřesťanské Evropy (Řekové, Římané, helénistické kulty, Keltové, Germáni, Slované). V letním semestru se pozornost soustředí na velké náboženské systémy jak teistické (mazdaismus, judaismus, křesťanství, islám) tak neteistické (hinduismus, buddhismus, džinismus, konfucianismus, taoismus). Propedeutický charakter kursu jej může zpřístupnit i studentům jiných oborů (etnologie, historie, archeologie, ap.).

Literatura:
povinná:

• ELIADE, Mircea ; CULIANU, Ioan Petru [ve spolupráci s Hillary S. Wiesnerem]. Slovník náboženství. Praha : Český spisovatel, 1993.

• ELIADE, Mircea. Dějiny náboženského myšlení, sv. I-III. Praha : Oikúmené, 1995-97.
• BLEEKER, CLAAS JOUCO ; WIDENGREN, GEO (eds.). Historia religionum : handbook for the history of religions. Vol. 2. Leiden : Brill, 1969-1971.
• ASMUSSEN, JES PETER ; LAESSOE, JORGEN ; COLPE, CARSTEN (hrgs.). Handbuch der Religionsgeschichte. 3 Bdn. Göttingen : Vandenhoeck & Ruprecht, 1971-1975.
• LENOIR, FRÉDÉRIC ; MASQUELIER, YSÉ TARDAN (eds.). Encyclopédie des religions. 2 vol. Paris : Bayard, 1997.

Anotace:
Z hlediska studijního programu religionistiky je přednáška zařazena do bloku "Náboženství starého Předního východu" (atest: zkouška). Jejím cílem je zprostředkovat základní informace o severozápadosemitské vrstvě náboženských kultur starověké Syropalestiny (Kenaanu) před vznikem judaismu a islámu. U nekenaanských (především mezopotámských a maloasijských) prvků se bude výklad zastavovat pouze z kontextuálních důvodů a okrajově. K uvedení do problematiky poslouží stručné shrnutí výsledků dosavadního archeologického výzkumu, dějinný nástin (od prehistorického do helénistického období), charakteristika jazyků a písem (sylabický a alfabetický klínopis, lineární hlásková písma), utřídění pramenů ke studiu a bibliografická orientace. Po prolegomenální části bude cca do konce zimního semestru pozornost věnována syropalestinskému panteonu, charakterizování jeho nejdůležitějších představitelů a problému jejich příležitostného identifikování s mezopotámskými a chetito-churritskými, případně řecko-římskými božstvy. Zhruba od začátku letního semestru se bude výklad postupně zastavovat u dílčích aspektů severozápadosemitské teologie (systemizace panteonu, koncepce božství, antropomorfní a zoomorfní symbolizace posvátna, problém tzv. "kosmického náboženství", monolatrické tendence, vtah lidí a bohů), kosmologie (vznik a zánik světa, otázka tzv. Chaoskampfmythu, osud jako kosmický řád, světoobraz) a antropologie (původ člověka, etické ideály, thanatologie, sapienciální tradice). Celý kurs bude ukončen přehledem kenaanského kultu: bohoslužebné prostory (svatyně a posvátné okrsky), kněžské vrstvy a jejich kompetence, bohoslužebné symboly, obětní praxe, nejdůležitější svátky, věštebné techniky, magické rituály, přechodové rituály a kult předků.

Povinná literatura:
a) Z následujících dvou titulů si lze vybrat jeden dle jazykových preferencí uchazeče/-čky o atest:
• Helmer Ringgren, Religions of the Ancient Near East. SPCK, London 1973: s.124-176.
• Helmer Ringgren, Die Religionen des Alten Orients. Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen 1979: s.198-246.

b) Z následujících dvou titulů si lze vybrat jeden dle jazykových preferencí uchazeče/-čky o atest:
• Simon B. Parker (vyd.), Ugaritic Narrative Poetry. [Přel. Mark S. Smith.] (Writings from the Ancient World, 9); Scholars Press, Atlanta 1997.
• Die mythologischen und kultischen Texte aus Ras Shamra. Přel. Joseph Aistleitner. Bibliotheca Orientalis Hungari-ca 8; Akadémici Kiado, Budapest 1959; 1964 (2. vyd.)

Doporučená literatura:
• Jan Heller, Starověká náboženství: Náboženské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Kalich, Praha 1978; 19882: s.235-360.
• Marvin Hoyle Pope & Wolfgang Röllig, "Syrien: Die Mythologie der Ugariter und Phönizier." In: Hans Wilhelm Haussig (vyd.), Wörterbuch der Mythologie. Sv.1: Götter und Mythen im Vorderen Orient. Ernst Klett, Stuttgart 1965: s. 217-312.
• Jiří Prosecký (vyd.), Encyklopedie starověkého Předního východu. Libri, Praha 1999.
• Jack M. Sasson (vyd.), Civilizations of the Ancient Near East. 4 sv. Scribner, New York 1995; Hendrickson Publishers, Peabody 2000 (reprint ve 2 sv.).
• Hartmut Gese, "Die Religionen Altsyriens." In: Christel Matthias Schröder (vyd.), Die Religionen der Menschheit. Bd. 10/2: Die Religionen Altsyriens, Altararbiens und der Mandäer. Ernst Klett, Stuttgart etc. 1970: s.1-232.
• Gregorio del Olmo Lete (vyd.), Mitología y Religión del Oriente Antiguo II: Semitas occidentales. 2 sv. Aula Orientalis Supplementa: Estudios Orientales 8-9; Editorial AUSA, Sabadell (Barcelona) 1995.

Anotace:
Z hlediska studijního programu religionistiky je přednáška zařazena do bloku "Starší evropské náboženské trad-ce", resp. "Náboženství Keltů a Germánů" (atest: zkouška). Jejím cílem je poskytnout úvod do studia germánského náboženství jako celku. Vzhledem k povaze pramenů však bude většina výkladu zaměřena na deskripci a analýzu náboženských struktur Germánů severních, tj. těch, kteří se pohybovali na území Skandinávie. V zimním semestru se postupně zastavíme u dějinného nástinu (od prehistorického do vikinského období), přehledu pramenů, pregermánských náboženství Skandinávie, fyziognomie nejdůležitějších představitelů staronordického panteonu (Ásové, Vanové) a polobožských numinózních sil (tursové, álfové, dvergové, norny, valkýry, dísy). Zhruba od začátku letního semestru se pozornost obrátí k pokusu o rekonstrukci některých teologických (pojetí posvátna, otázka vztahu božských a polobožských reprezentací k přírodním silám, atd.), antropologických (pojetí duše, heroická etika, thanatologie) a kosmologických struktur (stvoření světa, Yggdrasill a obraz světa, osud jako kosmický řád, Ragnarök a eschatologie). Závěr kursu bude věnován výkladu o staronordickém kultu (posvátná místa, nositelé posvátných rolí, obětní praxe, svátky, divinace, magické úkony, přechodové rituály, atd.) a problému christianizace germánských etnik.

Povinná literatura:
a) Z následujících tří titulů si lze vybrat jeden dle jazykových preferencí uchazeče/-čky o atest:

•  TURVILLE-PETRE, EDWARD OSWALD GABRIEL . Myths and religion of the north : the religion of ancient Scandinavia. London : Greenwood Press, 1964. [Westport : Greenwood Press, 1975 (reprint)]
• DEROLEZ, R. L. M. Götter und Mythen der Germanen. Wiesbaden : VMA-Verlag, 1963.
• DEROLEZ, R. L. M. Les dieux et la religion des Germains. Paris : Payot, 1962.

b)
•  STURLUSSON, SNORRI. Edda : sága o Ynglinzích. [Přel. Helena Kadečková]. (Živá díla minulosti, 106). Praha : Odeon, 1988. S. 7-133.

Doporučená literatura:
• BOYER, RÉGIS. Yggdrasil: La religion des anciens Scandinaves. Paris : Payot, 1981.
• DAVIDSON, HILDA ELLIS RODERIC. Gods and myths of northern Europe. Harmondsworth : Penguin Books, 1964.
• PAGE, RAYMOND IAN. Severské mýty. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997.
• SIMEK, RUDOLF. Lexikon der germanischen Mythologie. (Kröners Taschenausgabe, 386) Stuttgart : Kröner, 1984; [2. vyd. - 1995] (Angl. překl.: Dictionary of Northern Mythology. Cambridge ; Rochester : Brewer, 1993; franc. překl.: Dictionnaire de la mythologie germano-scandinave. 2 sv. Paris : Éditions du Porte-Glaive, 1996)
• VLČKOVÁ, JITKA. Encyklopedie mytologie germánských a severských národů. Praha : Libri, 1999.
• DE VRIES, JAN. Altgermanische Religionsgeschichte. 2 sv. Berlin : Walter de Gruyter, 1935-37; 1956-572; 1970 (reprint).

Sylabus:
25. 2. "Úvod do kursu" (L. Bělka, D. Berounský)
4. 3. "Tulku: tibetský převtělenec" (D. Berounský)
11. 3. "Historický vývoj tibetského buddhismu v Mongolsku a Burjatsku: náboženské a politické souvislosti" (L. Bělka)
18. 3. "Obnova náboženství v Mongolsku a Burjatsku: případová studie Bidii D. Dandarona" (L. Bělka)
25. 3. "Tradičný náboženský a politický systém v severovýchodnom Tibete (Amdo)" (M. Slobodník)
1.4. "Obnova buddhizmu v Tibete po roku 1980: náboženské a politické súvislosti" (M. Slobodník)
8. 4. "Kult lokálních božstev: Amdo a Burjatsko" (D. Berounský)
15. 4. "Závěrečná diskuse" (L. Bělka, D. Berounský, M. Slobodník)

Podrobný sylabus


Anotace:
Kurs je určen zájemcům z řad religionistů, historiků i orientalistů. Probíhá zároveň v Praze, Brně a Bratislavě a přednáškami přispějí Doc. L. Bělka, PhDr., Csc. (MU Brno), Mgr. M. Slobodník (KU Bratislava) a Mgr. D. Berounský (UK Praha). Nastiňuje historii regionu, který sahá od SV Tibetu (Amda), přes Mongolsko až po oblasti osídlené Burjaty, které jsou součástí Ruské federace. Tuto oblast lze považovat za kulturně příbuznou, převládajícím náboženstvím je tibetská forma buddhismu. Události 20. století však přinesly zásadní proměny a některé z nich budou hlavním tématem kursu. Kurs bude ukončen kolokviem.

Anotace:
V závěru LS 2002 četba dospěla k závěrečné a relativně samostatné části § 4. "Grundlage der gesamten Wissenschaftslehre", k "dedukcipředstavy". Předpokládám, že se v tomto semestru podaří tuto pasáž s porozuměním přečíst a interpretovat a získat tak celkovou představu o tématu teoretické části "Wissenschaftslehre", jež je vyjadřováno tezí "Já se klade jako určované nejá" jak z hlediska jeho konkrétní ontologické skladby (četba předchozí), tak i z hlediska jeho významu celkového "má být představa". Z důvodu snahy po prohloubení této znalosti hodláme pokračovat nikoli četbou a interpretací § 5. (praktická část WL.), nýbrž studiem "Grundriss des Eigentuemlichen der Wissenschaftslehre" (1795), který onu dosaženou představu o povaze teoretického významně konkretizuje. Nově do četby s porozuměním vstoupit je možné, nikoli však snadné. V současné chvíli se předpokládá přinejmenším zvládnutí §§1 - 3 (celkový nárys problému)a zvládnutí Fichtovy interpretace syntézy substanciality, v níž se dospívá ke schopnosti a činnosti obrazivosti jež je základem nynějších výkladů.

Anotace:
Kurs spočívá v četbě a interpretaci Heideggerovy stati "Die Frage nach der Technik". Je součástí širšího programu sledujícího soustavněji Heideggerovy texty přelomu 40. a 50. let, jež jsou věnovány problému konce prvního počátku. V tomto smyslu navazuje na dva roky pokračující kurs "Einblick in das was ist", kde byly postupně přečteny a analyzovány přednášky Das Ding, Gestell, Gefahr a Kehre. "Die Frage nach der Technik" je přepracovanou přednáškou "das Gestell" a budeme číst jen pasáže, které autor přepracoval, aby byla představa o tématu úplná. Kurs má ovšem smysl i samostatně, a to pro každého, kdo chce získat konkrétnější povědomí o Heideggerově rozumění technice a moderní době, o němž koluje mnoho "mýtů". Musí ovšem počítat s tím, že kurs není snadný.

Anotace:
Cílem semináře je získání představy o Heideggerově pojetí "počátku" (der Anfang, der erste Anfang), a to podle jednotlivých významových konstelací (epoch): FYSIS, IDEA, ENERGEIA, actualitas - Wirklichkeit, Gestell, Gefahr - Kehre.

Seminář se bude konat v letním semestru 2003 vždy v úterý od 17:30 hod. v CFB, Husova 4, v těchto termínech:

1. dubna - téma: FYSIS
29. dubna
13. května
27. května
10. června
24. června

Ke každému semináři bude týden před jeho konáním na FMS FHS UK a na CFB k dispozici podkladový text k příslušnému tématu. (Ke stažení: Ring§5.rtf ; Ring-oddíl II.rtf)

Anotace:
Blokový výběrový kurs pro studenty oboru FILOSOFIE. V tomto přednáškovém cyklu se chceme zaměřit na různé podoby filosofického relativismu a pokusit se o identifikaci obecných teoretických motivů popř. předpokladů, z nichž vyrůstají. Tyto motivy a předpoklady pak podrobíme kritickému zkoumání. Z různých podob filosofického relativismu se zejména soustředíme na historismus (W. Dilthey, O. Spengler) a pragmatismus (W. James), tj. hlavní formy filosofického relativismu první poloviny 20. století. Pozornost však bude věnována i starověké podobě relativismu (Prótagoras), jakož i současným relativistickým pozicím (zejména Joseph Margolis). V kritice relativistických pozic se opřeme jak o fenomenologicky orientované autory (Husserl, Reinach, Hildebrand, Spiegelberg, Otto), tak i o autory jiných filosofických orientací (Eduard May, Johannes Thyssen, G.E. Moore aj.).

Cíle: 1. Úvod do problematiky spojené s filosofickým relativismem, jeho myšlenkovými předpoklady a jejich kritickým zhodnocením; 2. Úvod do některých základních otázek teorie poznání, logiky a teorie hodnot; 3. Problémově zaměřené prohloubení a rozšíření znalostí některých kapitol dějin filosofie.


Vybraná literatura:
• Ayer, Alfred: The Origins of Pragmatism. Studies in the Philosophy of Charles Sanders Pierce and William James. San Francisco: Freeman, Cooper & Co., 1968
• Barger, John: ”The Meaningful Character of Value-Language: A Critique of the Linguistic Foundations of Emotivism” J Value Inquiry 14 (1980): 77-91.
• Bird, Graham: William James, London and New York: Routledge & Kegan Paul, 1986
• Crosby, John F.: ”Refutation of Scepticism and General Relativism” in: Rehabilitierung der Philosophie. Festgabe für Balduin Schwarz zum 70. Geburtstag, Regensburg: Habbel, 1974
• Dilthey, Wilhelm: Gesammelte Schriften, Bd. XIII, Stuttgart: B.G. Teubner Verlagsgesellschaft 1960.
• Catherine Z. Elgin: ”The Relativity of Fact and the Objectivity of Value” in: Relativism. Interpretation and Confrontation, edited with an introduction by Michael Krauzs, 86-98.
• Hildebrand, Dietrich von: Was ist Philosophie?, aus dem englischen übers. von Fritz Wenisch, D. von Hildebrand, Gesammelte Werke, Bd. I., Regensburg-Stuttgart: Habbel-Kohlhammer, 1976
• --tent.: Ethik, 2. Auflage, D. von Hildebrand, Gesammelte Werke, Bd. II, Kohlhammer, Stuttgart 1976
• Husserl, Edmund: Prolegomena zur reinen Logik, HUA, Bd. XVIII, Hrsg. von E. Holenstein, The Hague: M. Nijhoff Publishers, 1975
• --tent.: Philosophie als strenge Wissenschaft, Klostermann, Frankfurt am Main, 1965
• James, William: Pragmatism and Four Essays from the Meaning of Truth, Cleveland and New York: Meridian Books, 1955.
• tent.: The Principles of Psychology. Bd. II. New York: Dover Publications, Henry Holt & CO., 1950.
• Johnson, Paul: Modern Times: The World from the Twenties to the Nineties, Harper Perennial 2001.
• Kelsen, Hans: ”Relativism and Absolutism in Politics and Philosophy”, What is Justice?, Berkeley: University of California Press, 1957.
• Margolis, Joseph: The Truth About Relativism, Oxford-Cambridge: Blackwell, 1991.
• May, Eduard: Am Abgrund des Relativismus, Berlin: Lüttke Verlag, 1941.
• Mill, John Stewart: Utilitarianism, London: J.M Dent & Sons Ltd., 1947
• Moore, G.E.: Philosophical Studies. London: Kegan Paul, Trench, Trubner & Co., 1922.
• Otto, Rudolf: Aufsätze zur Ethik, München: O. Beck, 1981
• Pfänder, Alexander: Logik. Tübingen: M. Niemayer, 1964; 4.vyd. (vyd. M. Crespo) Heidelberg: C. Winter, 2000.
• Platon: Theaitétos, Prótagoras, Praha: OIKOYMENH
• Reinach, Adolf: ”William James und der Pragmatismus” in: Adolf Reinach, Sämtliche Werke. Textkritische Ausgabe in zwei Bänden, vyd. Karl Schuhman a Barry Smith, sv. 1, Wien: Philosophia Verlag, 1989, 45-50.
• Putnam, R. Anna (vyd.): The Cambridge Companion to William James, Cambridge: Cambridge University Press, 1997.
• Seifert, Josef: Erkenntnis objektiver Wahrheit, Salzburg: A. Pustet, 1976
• Spengler, Oswald: Der Untergang des Abendlandes, München: O. Beck, 1920
• Smith, Barry: ”Logic and the Sachverhalt” The Monist 72 (1972): 53-69.
• Spiegelberg, Herbert: Antirelativismus, Zürich und Leipzig: M. Niehans, 1935
• Soffer, Gail: Husserl and the Question of Relativism, Phaenomenologica 122, Dordrecht: Kluwer Academic Publishers, 1991
• Thyssen, Johannes: Der philosophische Relativismus, Bonn: L. Röhrscheid Verlag, 1947.

Anotace:
Co se to s námi vlastně děje, když jednáme? Už sama otázka zní divně. Když jednáme, sami jsme původci toho, co se děje, a nelze tedy říci, že se něco děje s námi. Nebo snad ano?

Při snaze podat rozbor jednání naráží filosofie na celou řadu obtíží. Přistupuje k celé řadě rozlišení, jež se záhy ukáží jako problematická, a přece k pochopení jednání nezbytná. Jde například o rozlišení mezi událostí (která se děje) a jednáním (kdy sami způsobujeme, že se něco děje). Dále o rozlišení mezi příčinou (po níž nutně následuje událost jakožto její účinek) a motivem (o který se jednání může opírat, kterého se může dovolávat, který však není příčinou jednání).

Kromě těchto rozlišení, jimiž se snažíme odlišit jednání od dějů, které jako jednání neoznačíme, se ve filosofii setkáme i s rozlišeními, která vnitřně diferencují jednání. Nejdůležitější z nich odlišuje jednání, jehož smyslem je dosažení nějakého cíle, od jednání, jehož smyslem je ono samo. Svou činnost - například přípravu dobré večeře - můžeme pojímat jako směřování k cíli, který teprve jí dodává smysl. Stejně tak ji ale můžeme pojímat jako činnost, která má již nyní, ve svém průběhu svou hodnotu - můžeme si při ní například odpočinout a nemyslet na nic jiného. Domnívám se, že uvedená podvojnost pohledů na jednání má zásadní význam. Například vztah možné - skutečné se artikuluje pokaždé jinak. Stejně tak i čas dané činnosti je jinak členěn. Upíná-li se jednání k cíli, je přítomnost takříkajíc "průchozím bodem". Vnímáme-li naopak jednání samo jako smysl, pak přítomnost získává svébytnost a hodnotu, jakou v prvním případě neměla. Podobně i kritérium, jímž poznáme, zda se nám jednání daří, je pokaždé jiné.

V první části kursu budeme probírat ty analýzy jednání, které vycházejí z pojmu "úmysl" ("intence", "záměr"). Lze ukázat, že většinou pojímají jednání jako činnost směřující k danému cíli - tedy v prvním uvedeném smyslu. Poté se pokusíme ukázat oprávněnost a zároveň i meze těchto analýz.

Uvedené rozlišení lze pochopitelně nalézt již u Aristotela. Proto také připomeneme jeho rozlišení poiésis - praxis, jakož i jeho nauku o proairésis a fronésis (zejm. Etika Nikomachova, kn. I - III, VI). Pokusíme se ukázat, jak tuto problematiku přejímá filosofie 20. století. Nejprve si projdeme rozbory jednání vycházející z pojmu "úmysl" (Searle, Ricoeur, Wittgenstein, Anscombe), poté se pokusíme poukázat na meze takového východiska (s pomocí autorů jako Sartre a Merleau-Ponty) a nakonec se budeme věnovat renesanci pojmu praxis ve filosofii i sociologii 20. století (Heidegger, Garamer, Arendtová, pozdní Ricoeur, Weber, Bourdieu aj.). Od jednání pojatého jako uskutečňování předem daného cíle tak přejdeme k jednání jako ději, který má smysl již ve svém průběhu.

V průběhu celé přednášky se nám bude stále znovu klást otázka, jaká je souvislost mezi uvedenými dvěma typy jednání. Více informací zde.


Základní literatura:
• Aristoteles, Etika Nikomachova (zde doporučuji používat překlady - angl. H. Rackham, něm. Rolfes/Bien, fr. Tricot)
• P. Ricoeur, Filosofie vůle I - Fenomenologie svobody, Oikúmené, Praha 2001
• J. Searle, Mozek, mysl a věda, Mladá Fronta, Praha 1994, kap. IV (Struktura jednání) a VI (Svoboda vůle)
• J. Searle, Intentionality. An essay in the philosophy of mind, CUP 1983, kap. 3 a 4.
• L. Wittgenstein, Filosofická zkoumání, Fil ústav, Praha 1993, §§ 611 - 660
• G.E.M. Anscombe, Intention (1957), Harvard University Press 2000
• J-P Sartre, L'etre et le néant, Paris, Gallimard 1943, 1999, str. 477 - 526
• M. Merleau-Ponty, La phénoménologie de la perception, Paris, Gallimard 1945
• M. Heidegger, Bytí a čas, Oikúmené, Praha 1996
• H. Arendtová, Vita activa oder vom tätigen Leben, Piper, München 1967
• P. Ricoeur, Soi-meme comme un autre, Seuil, Paris 1990.
• M. Weber, Základní sociologické pojmy, in: Metodologie, sociologie a politika, Oikúmené, Praha 1998
• P. Bourdieu, Teorie jednání, Karolinum, Praha 1998

Sekundární literatura:
• P. Aubenque, La prudence chez Aristote, Paris, PUF 1963, 1997
• V. Descombes, L'action, in : Notions de philosophie II, Paris, Gallimard 1995
• J-L Petit, L'action dans la philosophie analytique, Paris, PUF 1991
• R. Spaeman, Štěstí a vůle k dobru, Oikúmené, Praha

Anotace:
Prvním textem, jímž se budeme podrobně zabývat, je část Wittgensteinových Logických zkoumání (611-660). Poté se budeme věnovat vybraným pasážím knihy Intention, jejíž autorkou je G. E. M. Anscombeová. Po těchto dnes již klasických analýzách úmyslu a záměrného jednání přejdeme ke zvolenému textu od von Wrighta." Více informací zde.

Anotace:
Jednu z nejsoustavnějších fenomenologických analýz záměrného jednání nalezneme v prvním svazku Ricoeurovy Filosofie vůle, který nese název Fenomenologie svobody (Le volontaire et l'involontaire). Nejprve se budeme věnovat vybraným částem této analýzy. Kniha vyšla v Oikúmené v roce 2001. Poté přejdeme k podobně zaměřené analýze Johna Searla, abychom se zamysleli nad odlišnostmi obou přístupů (fenomenologie a analytické filosofie). Půjde o dvě kapitoly z knihy Mozek, mysl a věda, Mladá Fronta, Praha 1994: kap. IV (Struktura jednání) a VI (Svoboda vůle). Až do této chvíle se budeme setkávat především s úvahami, které v jednání spatřují zacílenou činnost, jejíž smysl je "mimo ni" - v konečném stavu, k němuž směřuje. Je však třeba přejít ke druhému naznačenému rozměru jednání: jako činnosti, jež má svůj smysl v sobě samé. Proto se obrátíme k Heideggerovi (vybrané pasáže z Bytí a času), ale třeba i k Weberovi, který se v textu Základní sociologické pojmy snaží rozlišit základní významy pojmu "jednání". Více informací zde.

Anotace:
Středověká filosofie - skeletový pořad pro posluchače filosofie (může být zapsán i jako výběrový pořad pro posluchače filosofie nebo religionistiky). Kurs se dělí na dvě části:

1. část - Patristická a středověká filosofie (L. Karfíková)
2. část - Aristotelská tradice (P. Dvořák): pořad je věnován filosofickému dílu Tomáše Akvinského, Dunse Scota, Viléma Ockhama a autorům druhé scholastiky s hlavním zaměřením na jejich přínos v oblasti filosofie a logiky. Kurs přináší úvod do myšlení těchto autorů a četbu ukázek z hlavních děl.


Atestace:

Z, Z, Zk - studenti 1. a 2. ročníku, kteří chtějí absolvovat kurs Středověké filosofie, si musí zapsat obě části, v obou získat zápočet za seminární práci a podrobit se na konci kursu souborné zkoušce.

Z, Z, Kv, Kv - studenti vyšších ročníků, kteří chtějí absolvovat skeletový kurs, si musí rovněž zapsat obě části a v obou získat zápočet za seminární práci, poté absolvují na konci kursu ústní zkoušku.

Z - posluchači, kteří chtějí získat zápočet z jedné části (příp. obou částí) pořadu jako výběrového kursu, musí splnit požadavky k zápočtu v dané části (seminární práce).


Literatura k 2. části viz seznam literatury k souborné zkoušce ze Středověké filosofie

Zdroje ke studiu středověké filosofie a scholastiky

12. Anselmův důkaz Boží existence a Tomášova kritika.

13. Pojetí separovaných forem u Tomáše.

14. Tomášova nauka o participaci.

15. Problém věčnosti světa.

16. Filozofická analýza pojmu stvoření.

17. Ockhamova teorie vědy

18. Ockhamova sémantika a aplikace supoziční teorie

Anotace:
Náplní semináře bude společná četba a výklad středověkých textů, jejich současných interpretací a prací, jež rozvíjejí středověké dědictví v dnešní analytické filozofii. Předmětem studia budou dva náměty: (1) Teorie predikace Tomáše Akvinského a její interpretace u P.T. Geache a G. Klimy. (2) Srovnání aristotelské sylogistiky se současnou logikou (predikátovým počtem prvního řádu s identitou). Studován zde bude především revoluční pokus F. Sommerse rozšířit aristotelskou logiku termínů v systém srovnatelný s dnešní matematickou logikou, který by byl vhodnější pro filozofické účely zachycení argumentace v přirozeném jazyce. Smyslem kursu je vytěžení ontologických a epistemologických důsledků prostřednictvím studia logické problematiky.

Požadavky na studenta:
pasivní znalost angličtiny a latiny, absolutorium základního kursu logiky či elementární znalosti v tomto oboru.

Atestace:
zápočet bude udělen za pravidelnou aktivní účast v kursu (max. 3 absence).

Literatura:
• Akvinský, Sth I, q 13, a 12; I, q 85, a 5, aj.
• P.T. Geach, "Form and Existence", God and the Soul, Routledge, London 1969.
• G. Klima, "Aquinas's Theory of the Copula and the Analogy of Being", in: Logical Analysis and History of Philosophy, sv. 5, 2002.
• G. Klima, "The Semantic Principles Underlying Saint Thomas Aquinas's Metaphysics of Being", in: Medieval Philosophy and Theology (5), 1996, str. 87-141.
• Klimovy práce na internetu: http://www.fordham.edu/gsas/phil/klima/
• Weidemann, H. "The Logic of Being in Thomas Aquinas", in: The Logic of Being, vyd. Knuuttila, Hintikka, D. Reidel 1986.
• F. Sommers, The Logic of Natural Language, Clarendon Press, Oxford 1982.
• Texty G. Englebretsena (Three Logicians, aj.) vykládající a popularizující Sommersovu logiku.

Sylabus:
19.2. - Podstata Buddhova učení.
20.2. - Historický vývoj buddhismu. Tripitaka. Praxe.
21.2. - Mahájanový buddhismus.
26.2. - Základní mahájánové sútry. Šíření mahájánového buddhismu v Indii a na Dálném východě.
27.2. - Vývoj buddhismu v Koreji (1)—obdobi Tri kralovstvi, Sjednocenna Silla, kralovstvi Korjo. Vývoj buddhismu v Koreji (2)—dynastie Čoson, 28.2. - obdobi japonské koloniální nadvlády, Korejská republika.
5.3. - “SEN”: čtyřverší sonsi zenového mistra Hamho Tuktchonga (1376–1433)—téma “svět jako sen, iluze”—Diamantová sutra.
6.3. - Diamantová sútra – mistr Wonhjo (617-686).
7.3. - “PROBUZENÍ”: čtyřverší sonsi zenového mistra Naong Hjeguna (1320-1376)—téma “probuzení”—Sútra Srdce.
12.3. - Sútra Srdce—mistr Podžo Činul (1158-1210) a jeho teorie náhlého probuzení a postupného zdokonalování.
13.3. - “NEVYSLOVITELNOST ZKUŠENOSTI PROBUZENÍ”: čtyřverší sonsi zenového mistra Čingak Hjesima (1178–1234) – téma “mlčení”—Sútra naučení Vimalakírtiho.
14.3. - Sútra naučení Vimalakírtiho – mistr Čchongho Hjudžong (Sosan) (1520-1604).

Anotace:
Kurs probírá nejprve dějiny oboru a věnuje se myšlení zakladatelů oboru (James, Pratt, Wundt aj.), pak náboženství v pohledu hlubinné psychologie (Freud, Jung, Adler, Frankl aj.), a v pohledu novějších směrů (neoanalýza, humanistická psychologie, trnspersonální psychologie); poté se věnuje náboženství s hlediska jednotlivých psychologických disciplin (vývojová psychologie, psychologie osobnosti, psychopatologie aj.) a psychologické reflexi některých náboženských fenoménů (meditace, fanatismus aj.)

Literatura:
• Wulff, D.M., Psychology of Religion. New York, 1997
• Freud, S., Totem a tabu. Praha, 1991
• Freud,S., Nespokojenost v kultuře. Praha, 1998
• Jung, C.G., Gesammelte Werke, 11.Band. Zürich – Stuttgart, 1963 (nebo angl.: Collected Works, Vol. 11. Princeton, 1969)
• Vybraná díla W. Jamese, E. Ericsona, V. Frankla, E. Fromma aj.

Anotace:
Kurs se zabývá vývojem základních věroučných článků (christologie,Trojice, eklesiologie aj.), liturgie, spirituality a sociální etiky západního křesťanství od biblických a antických kořenů po současnost. Zabývá se též dějinnými proměnami místa křesťanské víry v evropské společnosti a kultuře a vztahem k ostatním náboženstvím.

Literatura:
• Mc Grath A.E., Christian Theology. An Introduction. Blackwell: Oxford 1984 (německy: Der Weg der christlichen Theologie, München 1997)
• Küng, H., Das Christentum, Münster-Zürich 1995 (existuje i angl.)
• Waldenfels, H., Kontextová fundamentální teologie. Praha,2000
• Pokorný, P., Literární a teologickýúvod do Nového Zákona. Praha 1993
• Gnilka, J., Ježíš Naratský - poselství a historie, Praha 2001
• Schierse, F.J., Biblická teologie. Christologie. Praha 1992
• Vouga,F., Dějiny ranného křesťanství, Praha - Brno, 1997
• Sociální encykliky. Praha: Zvon, 1996
• Kuschel K.J. (ed.): Teologie 20. století. Antologie. Praha 1995
• Filipi, P., Křesťanstvo. Brno 1996

Anotace:
První zkoumání obsahuje pronikavé argumenty, které podkopávají základy metafysiky, naboženství i vědy. Budeme se věnovat jak těmto pochybnostem samým, tak Humovým vlastním pokusům o jejich (částečné) překonání teorií "stálých a univerzálních principů lidské přirozenosti".

Primární literatura:
• HUME, DAVID. An enquiry concerning human understanding [v češtině: Zkoumání o lidském rozumu. Svoboda, 1996]

Sekundární literatura:
• MOURAL, JOSEF. Metafilosofie u Davida Huma : Zkoumání a přírozený svět. Kandidátská práce, 2001.
• HILL, JAMES. Humův Naturalismus ve Zkoumání. In Filosofický časopis, 1999.
• NOVOTNÝ, ZDENĚK. David Hume a jeho teorie vědění. 1999.

Výběrová literatura:
• STROUD, BARRY. Hume. Routledge, 1977.
• WRIGHT, JOHN P. The sceptical realism of David Hume. Manchester Univ. Press, 1983

Anotace:
We will use the writings of these three thinkers to explore a number of fundamental questions, including:

1. What is a passion?
2. Are there primary passions?
3. Can a passion be a source of knowledge?
4. What rôle do passions have in motivation?
5. What is the relation between desire and the will?

The central text will be Descartes' final work The Passions of the Soul (Les Passions de l'Ame). We will also have a close look at two chapters from Locke's Essay on Human Understanding (E.II.xx and E.II.xxi), and at Hume's Discourse on the Passions.

Secondary literature - especially:
• JAMES, SUSAN. Passion and action. OUP, 1997.

Secondary literature - also very useful:
• KAMBOUCHNER, DENIS. L'homme des passions. Paris, 1995.
• DE BZUON. Physique et psychologie dans la théorie cartésienne de l'amour. In SOBOTKOVÁ (ed.). Filosofické dílo René Descarta. Filosofia, 1998.
• CHAPPELL, VERE. Locke on the Freedom of the Will. In CHAPPELLl (ed.). Locke : Oxford readings in philosophy. OUP, 1998.
• AYERS, MICHAEL. Locke. Routledge, 1991. [esp. Vol. II, chap. 16]
• STROUD, BARRY. Hume. Routledge, 1977. [esp. chap. vii and viii]

Anotace:
Tento dvousemestrální kurs má za cíl uvést posluchače do rozsáhlé a komplexní tradice nazývané buddhismus, jak se rozvíjela ve třech hlavních kulturních oblastech Asie až po dnešek, včetně jejího příchodu na Západ a podoby v současném světě. Studenti budou seznámeni se základními rysy různých buddhistických nauk a buddhistického myšlení, zvláštní pozornost bude věnována praxi a filosofickým aspektům buddhismu. Kurs je koncipován jako úvod, nepředpokládají se tudíž žádné předběžné znalosti tématu.

Atestace:
Kurs je zakončen ústní zkouškou.

Sylabus:
Zimní semestr: Raný buddhismus - tři velké buddhistické tradice, "neúplnost" buddhismu, bohové a Bůh v buddhismu, postavení buddhismu v indickém kontextu, historický Buddha a jeho život, Buddhova střední cesta a její cíl, dharma, buddhistická písma, čtyři vznešené pravdy, buddhistická kritika jáství a jeho nauka o an-átmanu, odvislé vznikání (pratítjasamutpáda), koncept "osoby", znovuzrozování a karmanový zákon, ontologie abhidharmy, buddhistická obec (sangha), mnišská pravidla (vinaja), školy raného buddhismu (sarvástiváda, sautrántika, théraváda, pudgalaváda, mahásanghika), buddhistická meditace a etika.

Letní semestr: Mahájánový buddhismus - počátky mahájány, původ a charakter mahájánových súter, pradžňápáramitová literatura, postava bódhisattvy, mahájánové filosofické školy (madhjamaka, jógáčára, tathágatagarbha, Chua-jen), Lotosová sútra, pojetí Buddhy podle mahájány, cesta bódhisattvů, víra a uctívání v mahájáně (kulty buddhů a bódhisattvů), buddhismus v jižní, severní a východní Asii a na Západě.

Předepsaná literatura:
• BONDY, EGON, Indická filosofie, 2. opravené vyd., Praha: Vokno, 1997, s. 85-190
• Buddhovy rozpravy, sv. 1, z pálijštiny přel. M. ROZEHNAL, Praha: DharmaGaia a Sdružení přátel Indie, 1994, 38 S.
• Buddhovy rozpravy, sv. 2, přel. J. MARX, Praha: DharmaGaia a Sdružení přátel Indie, 1995, 102 S.
• Buddhovy rozpravy, sv. 4, Maháparinibbánasutta, z pálijštiny přel. M. ROZEHNAL, Praha: DharmaGaia, 1995, 166 s.
• Buddhovy rozpravy sv. 5, Lví řev (Dvě rozpravy o lvím řevu), přel. J. BARTOVSKÝ, Praha: DharmaGaia a Sdružení přátel Indie, 1996, 58 s.
• CARRITHERS, MICHAEL, Buddha, přel. S. POŠUSTOVÁ-MENŠÍKOVÁ, Praha: Odeon, 1994 (originál The Buddha, Oxford University Press, Oxford 1983), 104 s.
• Dhammapadam - Buddhistická sbírka průpovědí správného života, z jazyka páli přel. V. LESNÝ, Praha: Symposion, 1947, 95 s.
• Diamantová sútra, ze sanskrtu přel. J. HOLBA, 246 s. (vybrané části: k dispozici v knihovně ÚFaR)
• FIŠER, IVO, Filosofická koncepce nejstaršího buddhismu, 2. vyd., Praha: DharmaGaia, 1992, 59 s.
• KORNFIELD, JACK, Living Dharma: Teachings of Twelve Buddhist Masters, Boston: Shambala, 1996, 320 s. (vybrané pasáže - bude upřesněno)
• LOPEZ, DONALD S. JR. (ed.), Buddhism in Practice, Princeton: Princeton University Press, 1995 (nutno přečíst vybrané části, které budou upřesněny během kursu).
• Otázky Milindovy, přel. VLADIMÍR MILTNER, Praha: Supraphon/Lyra Pragensis, 1988, 100 s.
• Rozprava o ustavení pozornosti, Satipathána-sutta, přel. LIBOR VÁLEK, Praha: Dharma, 1995, 16 S.
• ŠÁNTIDÉVA, Bódhičarjávatára - Uvedení na cestu k probuzení, přel. BHIKKHU DHAMMADÍPA, Praha: DharmaGaia, 2000, 295 s.
• WALLACE, B. ALAN, Geše Rabten. Život a dílo tibetského mistra meditace, Praha: DharmaGaia, 1999, 199 s.

Anotace:
Kurz sa zameria na mapovanie problematiky súvisiacej so spájaním štandardných teórií významu s filozofiou psychológie. Bude nás zaujímať otázka, ako možno otázku po význame jazykových entít spojiť so súčasnou psychológiou, hlavne jej filozoficky a kognitivisticky orientovanou súčasťou. Od základných teórií významu sa presunieme k debatám o prijateľnosti akejkoľvek psychologickej teórie významu (Externalizmus vs. Internalizmus), podrobnejšie predstavíme Fodorovu koncepciu jazyka mysle, neskoršie modifikácie tejto teórie ako aj jej kritikov, ukážeme si štandardné psychologické teórie pojmov a tiež diskusie o konekconizme. Jadrom kurzu budú úvahy o naturalizácii významu a diskusie o povahe obsahov myslenia (wide and narrow content).

Kurz je podporený grantom CDC Open Society Fund a študenti dostanú k dispozícii všetku literatúru vo forme skrípt ako aj možnosť pracovať s knihami zakúpenými špeciálne pre túto príležitosť. Aspoň pasívna znalosť anglického jazyka je podmiekou úspešného zvládnutia semestrálneho kurzu.

Anotace:
Cílem kursu je nabídnout odlišné pojetí předmětu, který je v religionistickém studijním plánu označován jako filosofie náboženství. Ve své standardní podobě pohlíží tento předmět na náboženství z hlediska západní (zejména novověké) filosofie. Takovýto pohled je nicméně problematický, neboť vnáší do studovaných náboženství vlastní pojmy a předpoklady, které jsou těmto náboženstvím často cizí. Náš kurs bude proto postupovat opačným způsobem: bude vycházet z prostředí jednotlivých náboženství a bude si na každém z nich všímat, jak se zde pracuje s některými z témat, jež jsou na Západě tradičně chápána jako filosofická. Jde o témata jako osud, pojetí zla, vztah bohů a lidí, pojetí poznání, pohled na kosmos a tělesnost apod. Každé z těchto témat bude v řadě přednášek probíráno z hlediska různých náboženství, aby tak vyvstaly podobnosti a odlišnosti mezi nimi. V praxi to bude znamenat, že pro každý semestr budou zvolena zhruba dvě témata a organizátoři budou do kursu zvát odborníky z různých oblastí, kteří se pokusí shrnout způsob, jímž se v dotyčném náboženství se zvoleným tématem pracuje. Přednášky budou koncipovány především jako základní přehledy, které se pokusí vystihnou to nejcharakterističtější z dané náboženské oblasti. Dostatek prostoru bude ponechán pro diskusi, která by měla mimo jiné umožňovat konfrontaci mezi různými náboženskými koncepcemi, a tím i vyjasňování základních religionistických otázek.

V LS 2003 bude tématem osud a svobodná vůle. Přesnější rozpis přednášek bude zveřejněn do začátku semestru a bude průbežně aktualizován (vhledem k organizační náročnosti kursu je nutno počítat s jistou mírou improvizace). Aktuální verze bude vždy viset na vnějších dveřích místnosti 225.

Kurs bude uznáván jako filosofie náboženství II. Podmínkou k udělení zkoušky je odevzdání dvou písemných prací na témata probíraná v rámci kursu, přičemž alespoň jedna z nich musí být koncipována jako srovnávací. Alternativně je možno za každou práci získat jeden zápočet. Účast na kursu se doporučuje každému, kdo má v úmyslu skládat u SZZK zkoušku z filosofie náboženství. Zatímco u PZK bude tato zkouška sestávat z tradičněji chápané filosofie náboženství I (tj. z rozboru západních filosofických výkladů náboženství), u SZZK bude filosofie náboženství zkoušena právě tím způsobem, o nějž usiluje náš kurs: student obdrží filosofické téma a bude ukazovat, jak se s ním pracuje v různých náboženstvích, přičemž se bude opírat především o dobrou znalost dvou okruhů, jež si k SZZK zvolil.

Anotace:
Diplomní seminář by měl vytvářet prostor, v němž mohou studenti prezentovat výsledky své práce a vystavit je diskusi. Účast je vhodná nejen pro diplomanty, ale i pro studenty nižších ročníků, kteří se důkladně zabývají nějakým tématem (např. v rámci psaní postupové práce): má-li student stručně a srozumitelně shrnout své téma před plénem různě zaměřených posluchačů, nutí jej to k mnohem jasnější a přehlednější strukturaci vlastních myšlenek, než jakou by mu umožňovalo prosté psaní. Seminář by měl zároveň přispívat k formování oboru religionistiky; měl by umožnit setkávání rozličně zaměřených studentů i pedagogů a hledání průniků či odlišností mezi jednotlivými náboženskými oblastmi, které jsou na našem ústavu rozvíjeny.

Vzhledem k tomu, že pro většinu současných diplomantů není dosud diplomní seminář závaznou součástí studijního plánu, budou se jednotlivá sezení konat nejspíše ve čtrnáctidenních intervalech v závislosti na zájmu studentů. Konkrétní náplň bude specifikována průběžně, aktuální program bude vždy viset na vnějších dveřích místnosti 225. Zápočet v kategorii "volitelný kurs" bude udělován každému, kdo alespoň jednou vystoupí s prezentaci svého tématu.

Anotace:
Kurs má za cíl studenty seznámit s některými klíčovými otázkami religionistické metodologie. Náš postup nebude historický, nýbrž tematický: budeme postupně probírat řadu základních témat, jakými jsou např. definice náboženství, emický versus etický badatelský přístup, vztah náboženství a magie, vztah mezi západní a “primitivní” mentalitou apod. Rozsáhle se budeme zabývat různými způsoby interpretace rituálu a mýtu. Metodicky bude kladen důraz především na perspektivu sociální a strukturální antropologie, která – na rozdíl např. od fenomenologie či filosofie – nemá jinak ve studijním plánu religionistiky žádné samostatné místo.

Seminář bude sestávat z referátů, které budou účastníci připravovat na základě zadaných odborných článků. Několikrát za semestr budou studenti odevzdávat též písemné eseje, o nichž poté budeme na hodinách diskutovat. Podmínkou získání atestu je prezentace alespoň jednoho referátu a vypracování všech zadaných esejů. Se studenty, kteří by si kurs chtěli zapsat pouze jako volitelný, budou individuálně dohodnuta alternativní kritéria pro získání atestů (počet referátů je omezený na zhruba šestnáct účastníků).

Referáty a eseje budou vycházet mj. z následujících článků a knih:

• Worldview in the Old Testament”, American Anthropologist 75 (1973): 1657–69
• William E. Arnal, “Definition”, in W. Braun & R. T. McCutcheon (eds.), Guide to the Study of Religion, London – New York: Cassell, 2000, str. 21–34
• John Beattie, “Ritual and Social Change”, Man 1 (1966): 60–74
• Walter Burkert, The Structure and History in Greek Mythology and Ritual, Berkeley: University of California Press, 1979, kap. II: “The Persistence of Ritual”, str. 35–52
• Mary Douglas, Purity and Danger. An Analysis of Concept of Pollution and Taboo, London – New York: Routledge, 2002 (1st ed. 1966), kap. 2 (“Secular Defilement”) a kap. 4 (“Magic and Miracle”)
• Edward E. Evans-Pritchard, Witchcraft, Oracles, and Magic among the Azande, abridged with an introduction by Eva Gillies, Oxford: Oxford University Press, 1976
• Edward E. Evans-Pritchard, Theories of Primitive Religion, Oxford: Oxford University Press, 1965, kap. 4
• Edmund Leach, “Structuralism”, in M. Eliade (ed.), The Encyclopedia of Religion, New York, 1987, sv. XIV, str. 54–62
• Edmund Leach, Claude Lévi-Strauss, Chicago: The University of Chicago Press, 1989 (1st ed. 1970), kap. 4: “The Structure of Myth”, str. 57–91
• Godfrey Lienhardt, Divinity and Experience, Oxford: Oxford University Press, 1961
• Bronislaw Malinowski, “Myth in Primitive Psychology”, in Magic, Science and Religion and Other Essays, Prospect Heights: Waveland Press, 1992 (1st ed. 1948)
• Russell T. McCutcheon, “Myth”, in W. Braun & R. T. McCutcheon (eds.), Guide to the Study of Religion, London – New York: Cassell, 2000, str. 190–208
• Jonathan Z. Smith, “The Bare Facts of Ritual”, in Imagining Religion, Chicago: The University of Chicago Press, in Imagining religion, Chicago: The University of Chicago Press, 1982, str. 53–65
• Frits Staal, “The Meaninglessness of Ritual”, Numen 26 (1979): 2–22
• Victor Turner, “A Ndembu Doctor in Practice”, in The Forests of Symbols, Ithaca – London: Cornell University Press, 1967, str. 359–93
• H. S. Versnel, “Some Reflections on the Relationship Magic – Religion”, Numen 38 (1991): 177–97
• H. S. Versnel, Transition and Reversal in Myth and Ritual, Leiden: E. J. Brill, 1994, str. 6–13, 235–260, 274–88

Anotace:
Kurs je pojat jako úvod do sociálního a politického myšlení v novověku (od Hobbese po Hegela). Studenti se seznámí: s nejdůležitějšími teoriemi společenské smlouvy, s teoriemi vlastnictví, se počátky myšlenky lidských práv a náboženské tolerance. Přednášky sledují dvojí cíl: jednak v nich půjde o systematickou rekonstrukci klíčových problémů novověké sociální a politické filosofie a jednak v nich budou nastíněny různé metody, jimiž lze politickou filosofii studovat. Četba bude sestávat z textů probíraných na přednáškách. Kurs je vhodný pro studenty filosofie, politologie, historie a dalších oborů.

Rozvrh učiva:
1-2: Charakter politické filosofie v novověku (Vztah teorie a praxe, autonomie myšlení, ideál poznání, mechanistický způsob uvažování)
3-6: T. Hobbes: Leviathan (kritika politického aristotelismu, praktická antropologie, teorie práva a společenské smlouvy, teorie státu)
7-10: J. Locke: Druhé pojednání o vládě a Dopis o toleranci (zdůvodnění soukromého vlastnictví, společenská smlouva a stát, právo na odpor, náboženská tolerance)
11-14: J. J. Rousseau: Rozprava o příčinách nerovnosti mezi lidmi a O společenské smlouvě (kritika společnosti, rekonstrukce sociálního vývoje, konstrukce pojmu státu, pojem obecné vůle)
15-18: I. Kant: K věčnému míru a Odpověď na otázku: co je to osvícenství? (autonomie, republikanismus, věčný mír, požadavek svobody myšlení)
19-22: G. W. F. Hegel: Základy filosofie práva (spekulativní pojem svobody, mravnost, občanská společnost a stát)
23-24: H. Arendtová, L. Strauss a C. B. Macpherson o sociálním a politickém myšlení v novověku (nástin novějších trendů v sekundární literatuře)

Sekundární literatura (bude upřesněna na začátku semestru):
• Hampsher-Monk, I., A history of modern political thought: major political thinkers from Hobbes to Marx, Oxford 1992.
• Ryan, A., Property and Political Theory, Oxford 1984.
• Riley, P., Will and Political Legitimacy. A Critical Exposition of Social Contract Theory in Hobbes, Locke, Rousseau, Kant, and Hegel, Cambridge UP 1982.

Verze pro tisk

Rozvrh 2002/03

Další anotace

© Moskyt

Aktualizováno: 07.04.2003