Kompletní anotace2002

ANOTACE A SEZNAMY LITERATURY K SEMINÁŘŮM ÚSTAVU FILOSOFIE A RELIGIONISTIKY
2002/2003

Anotace:
Kurs je povinnou přednáškou pro oborové religionisty ("dějiny náboženství"; atest: zkouška). Jeho cílem je podat základní vhled do problematiky historického diskursu religionistiky a prostředkovat základní informace o náboženských kulturách Eurasie. V první řadě se bude výklad zabývat východisky, cíly a některými metodickými problémy historického přístupu k náboženství (otázkou historické podmíněnosti náboženských daností, typy pramenného materiálu a jeho interpretace, ap.) Těžištěm kursu však bude deskripce a charakterizování jednotlivých náboženských útvarů v eurasijském prostoru. V zimním semestru bude výklad systematicky probírat nejdůležitější náboženské kultury prejudaistického a preislámského Předního východu (Egypt, Mezopotámie, Syropalestina, Malá Asie) a předkřesťanské Evropy (Řekové, Římané, helénistické kulty, Keltové, Germáni, Slované). V letním semestru se pozornost soustředí na velké náboženské systémy jak teistické (mazdaismus, judaismus, křesťanství, islám) tak neteistické (hinduismus, buddhismus, džinismus, konfucianismus, taoismus). Propedeutický charakter kursu jej může zpřístupnit i studentům jiných oborů (etnologie, historie, archeologie, ap.).

Literatura:
povinná:

• ELIADE, Mircea ; CULIANU, Ioan Petru [ve spolupráci s Hillary S. Wiesnerem]. Slovník náboženství. Praha : Český spisovatel, 1993.

• ELIADE, Mircea. Dějiny náboženského myšlení, sv. I-III. Praha : Oikúmené, 1995-97.
• BLEEKER, CLAAS JOUCO ; WIDENGREN, GEO (eds.). Historia religionum : handbook for the history of religions. Vol. 2. Leiden : Brill, 1969-1971.
• ASMUSSEN, JES PETER ; LAESSOE, JORGEN ; COLPE, CARSTEN (hrgs.). Handbuch der Religionsgeschichte. 3 Bdn. Göttingen : Vandenhoeck & Ruprecht, 1971-1975.
• LENOIR, FRÉDÉRIC ; MASQUELIER, YSÉ TARDAN (eds.). Encyclopédie des religions. 2 vol. Paris : Bayard, 1997.

Anotace:
Z hlediska studijního programu religionistiky je přednáška zařazena do bloku "Náboženství starého Předního východu" (atest: zkouška). Jejím cílem je zprostředkovat základní informace o severozápadosemitské vrstvě náboženských kultur starověké Syropalestiny (Kenaanu) před vznikem judaismu a islámu. U nekenaanských (především mezopotámských a maloasijských) prvků se bude výklad zastavovat pouze z kontextuálních důvodů a okrajově. K uvedení do problematiky poslouží stručné shrnutí výsledků dosavadního archeologického výzkumu, dějinný nástin (od prehistorického do helénistického období), charakteristika jazyků a písem (sylabický a alfabetický klínopis, lineární hlásková písma), utřídění pramenů ke studiu a bibliografická orientace. Po prolegomenální části bude cca do konce zimního semestru pozornost věnována syropalestinskému panteonu, charakterizování jeho nejdůležitějších představitelů a problému jejich příležitostného identifikování s mezopotámskými a chetito-churritskými, případně řecko-římskými božstvy. Zhruba od začátku letního semestru se bude výklad postupně zastavovat u dílčích aspektů severozápadosemitské teologie (systemizace panteonu, koncepce božství, antropomorfní a zoomorfní symbolizace posvátna, problém tzv. "kosmického náboženství", monolatrické tendence, vtah lidí a bohů), kosmologie (vznik a zánik světa, otázka tzv. Chaoskampfmythu, osud jako kosmický řád, světoobraz) a antropologie (původ člověka, etické ideály, thanatologie, sapienciální tradice). Celý kurs bude ukončen přehledem kenaanského kultu: bohoslužebné prostory (svatyně a posvátné okrsky), kněžské vrstvy a jejich kompetence, bohoslužebné symboly, obětní praxe, nejdůležitější svátky, věštebné techniky, magické rituály, přechodové rituály a kult předků.

Povinná literatura:
a) Z následujících dvou titulů si lze vybrat jeden dle jazykových preferencí uchazeče/-čky o atest:
• Helmer Ringgren, Religions of the Ancient Near East. SPCK, London 1973: s.124-176.
• Helmer Ringgren, Die Religionen des Alten Orients. Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen 1979: s.198-246.

b) Z následujících dvou titulů si lze vybrat jeden dle jazykových preferencí uchazeče/-čky o atest:
• Simon B. Parker (vyd.), Ugaritic Narrative Poetry. [Přel. Mark S. Smith.] (Writings from the Ancient World, 9); Scholars Press, Atlanta 1997.
• Die mythologischen und kultischen Texte aus Ras Shamra. Přel. Joseph Aistleitner. Bibliotheca Orientalis Hungari-ca 8; Akadémici Kiado, Budapest 1959; 1964 (2. vyd.)

Doporučená literatura:
• Jan Heller, Starověká náboženství: Náboženské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Kalich, Praha 1978; 19882: s.235-360.
• Marvin Hoyle Pope & Wolfgang Röllig, "Syrien: Die Mythologie der Ugariter und Phönizier." In: Hans Wilhelm Haussig (vyd.), Wörterbuch der Mythologie. Sv.1: Götter und Mythen im Vorderen Orient. Ernst Klett, Stuttgart 1965: s. 217-312.
• Jiří Prosecký (vyd.), Encyklopedie starověkého Předního východu. Libri, Praha 1999.
• Jack M. Sasson (vyd.), Civilizations of the Ancient Near East. 4 sv. Scribner, New York 1995; Hendrickson Publishers, Peabody 2000 (reprint ve 2 sv.).
• Hartmut Gese, "Die Religionen Altsyriens." In: Christel Matthias Schröder (vyd.), Die Religionen der Menschheit. Bd. 10/2: Die Religionen Altsyriens, Altararbiens und der Mandäer. Ernst Klett, Stuttgart etc. 1970: s.1-232.
• Gregorio del Olmo Lete (vyd.), Mitología y Religión del Oriente Antiguo II: Semitas occidentales. 2 sv. Aula Orientalis Supplementa: Estudios Orientales 8-9; Editorial AUSA, Sabadell (Barcelona) 1995.

Anotace:
Z hlediska studijního programu religionistiky je přednáška zařazena do bloku "Starší evropské náboženské trad-ce", resp. "Náboženství Keltů a Germánů" (atest: zkouška). Jejím cílem je poskytnout úvod do studia germánského náboženství jako celku. Vzhledem k povaze pramenů však bude většina výkladu zaměřena na deskripci a analýzu náboženských struktur Germánů severních, tj. těch, kteří se pohybovali na území Skandinávie. V zimním semestru se postupně zastavíme u dějinného nástinu (od prehistorického do vikinského období), přehledu pramenů, pregermánských náboženství Skandinávie, fyziognomie nejdůležitějších představitelů staronordického panteonu (Ásové, Vanové) a polobožských numinózních sil (tursové, álfové, dvergové, norny, valkýry, dísy). Zhruba od začátku letního semestru se pozornost obrátí k pokusu o rekonstrukci některých teologických (pojetí posvátna, otázka vztahu božských a polobožských reprezentací k přírodním silám, atd.), antropologických (pojetí duše, heroická etika, thanatologie) a kosmologických struktur (stvoření světa, Yggdrasill a obraz světa, osud jako kosmický řád, Ragnarök a eschatologie). Závěr kursu bude věnován výkladu o staronordickém kultu (posvátná místa, nositelé posvátných rolí, obětní praxe, svátky, divinace, magické úkony, přechodové rituály, atd.) a problému christianizace germánských etnik.

Povinná literatura:
a) Z následujících tří titulů si lze vybrat jeden dle jazykových preferencí uchazeče/-čky o atest:

• TURVILLE-PETRE, EDWARD OSWALD GABRIEL . Myths and religion of the north : the religion of ancient Scandinavia. London : Greenwood Press, 1964. [Westport : Greenwood Press, 1975 (reprint)]
• DEROLEZ, R. L. M. Götter und Mythen der Germanen. Wiesbaden : VMA-Verlag, 1963.
• DEROLEZ, R. L. M. Les dieux et la religion des Germains. Paris : Payot, 1962.

b)
• STURLUSSON, SNORRI. Edda : sága o Ynglinzích. [Přel. Helena Kadečková]. (Živá díla minulosti, 106). Praha : Odeon, 1988. S. 7-133.

Doporučená literatura:
• BOYER, RÉGIS. Yggdrasil: La religion des anciens Scandinaves. Paris : Payot, 1981.
• DAVIDSON, HILDA ELLIS RODERIC. Gods and myths of northern Europe. Harmondsworth : Penguin Books, 1964.
• PAGE, RAYMOND IAN. Severské mýty. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997.
• SIMEK, RUDOLF. Lexikon der germanischen Mythologie. (Kröners Taschenausgabe, 386) Stuttgart : Kröner, 1984; [2. vyd. - 1995] (Angl. překl.: Dictionary of Northern Mythology. Cambridge ; Rochester : Brewer, 1993; franc. překl.: Dictionnaire de la mythologie germano-scandinave. 2 sv. Paris : Éditions du Porte-Glaive, 1996)
• VLČKOVÁ, JITKA. Encyklopedie mytologie germánských a severských národů. Praha : Libri, 1999.
• DE VRIES, JAN. Altgermanische Religionsgeschichte. 2 sv. Berlin : Walter de Gruyter, 1935-37; 1956-572; 1970 (reprint).

Texty:
• HOBBES, T. Leviathan [WinZip]
• KANT, I. Grundlegung zu Metaphysik der Sitten [WinZip]

Luboš BĚLKA, Daniel BEROUNSKÝ, Martin SLOBODNÍK: Dějiny tibetského buddhismu ve Vnitřní Asii ve 20. století

Sylabus:
25. 2. "Úvod do kursu" (L. Bělka, D. Berounský)
4. 3. "Tulku: tibetský převtělenec" (D. Berounský)
11. 3. "Historický vývoj tibetského buddhismu v Mongolsku a Burjatsku: náboženské a politické souvislosti" (L. Bělka)
18. 3. "Obnova náboženství v Mongolsku a Burjatsku: případová studie Bidii D. Dandarona" (L. Bělka)
25. 3. "Tradičný náboženský a politický systém v severovýchodnom Tibete (Amdo)" (M. Slobodník)
1.4. "Obnova buddhizmu v Tibete po roku 1980: náboženské a politické súvislosti" (M. Slobodník)
8. 4. "Kult lokálních božstev: Amdo a Burjatsko" (D. Berounský)
15. 4. "Závěrečná diskuse" (L. Bělka, D. Berounský, M. Slobodník)

Podrobný sylabus

Anotace:
Kurs je určen zájemcům z řad religionistů, historiků i orientalistů. Probíhá zároveň v Praze, Brně a Bratislavě a přednáškami přispějí Doc. L. Bělka, PhDr., Csc. (MU Brno), Mgr. M. Slobodník (KU Bratislava) a Mgr. D. Berounský (UK Praha). Nastiňuje historii regionu, který sahá od SV Tibetu (Amda), přes Mongolsko až po oblasti osídlené Burjaty, které jsou součástí Ruské federace. Tuto oblast lze považovat za kulturně příbuznou, převládajícím náboženstvím je tibetská forma buddhismu. Události 20. století však přinesly zásadní proměny a některé z nich budou hlavním tématem kursu. Kurs bude ukončen kolokviem.

Ladislav BENYOVSZKY: Fichte: Grundlage der gesammten Wissenschaftslehre - četba a komentář

Anotace:
V závěru LS 2002 četba dospěla k závěrečné a relativně samostatné části § 4. "Grundlage der gesamten Wissenschaftslehre", k "dedukcipředstavy". Předpokládám, že se v tomto semestru podaří tuto pasáž s porozuměním přečíst a interpretovat a získat tak celkovou představu o tématu teoretické části "Wissenschaftslehre", jež je vyjadřováno tezí "Já se klade jako určované nejá" jak z hlediska jeho konkrétní ontologické skladby (četba předchozí), tak i z hlediska jeho významu celkového "má být představa". Z důvodu snahy po prohloubení této znalosti hodláme pokračovat nikoli četbou a interpretací § 5. (praktická část WL.), nýbrž studiem "Grundriss des Eigentuemlichen der Wissenschaftslehre" (1795), který onu dosaženou představu o povaze teoretického významně konkretizuje. Nově do četby s porozuměním vstoupit je možné, nikoli však snadné. V současné chvíli se předpokládá přinejmenším zvládnutí §§1 - 3 (celkový nárys problému)a zvládnutí Fichtovy interpretace syntézy substanciality, v níž se dospívá ke schopnosti a činnosti obrazivosti jež je základem nynějších výkladů.

Anotace:
Kurs spočívá v četbě a interpretaci Heideggerovy stati "Die Frage nach der Technik". Je součástí širšího programu sledujícího soustavněji Heideggerovy texty přelomu 40. a 50. let, jež jsou věnovány problému konce prvního počátku. V tomto smyslu navazuje na dva roky pokračující kurs "Einblick in das was ist", kde byly postupně přečteny a analyzovány přednášky Das Ding, Gestell, Gefahr a Kehre. "Die Frage nach der Technik" je přepracovanou přednáškou "das Gestell" a budeme číst jen pasáže, které autor přepracoval, aby byla představa o tématu úplná. Kurs má ovšem smysl i samostatně, a to pro každého, kdo chce získat konkrétnější povědomí o Heideggerově rozumění technice a moderní době, o němž koluje mnoho "mýtů". Musí ovšem počítat s tím, že kurs není snadný.

Anotace:
V tomto přednáškovém cyklu se chceme zaměřit na různé podoby filosofického relativismu a pokusit se o identifikaci obecných teoretických motivů popř. předpokladů, z nichž vyrůstají. Tyto motivy a předpoklady pak podrobíme kritickému zkoumání. Z různých podob filosofického relativismu se zejména soustředíme na historismus (W. Dilthey, O. Spengler) a pragmatismus (W. James), tj. hlavní formy filosofického relativismu první poloviny 20. století. Pozornost však bude věnována i starověké podobě relativismu (Prótagoras), jakož i současným relativistickým pozicím (zejména Joseph Margolis). V kritice relativistických pozic se opřeme jak o fenomenologicky orientované autory (Husserl, Reinach, Hildebrand, Spiegelberg, Otto), tak i o autory jiných filosofických orientací (Eduard May, Johannes Thyssen, G.E. Moore aj.).

Cíle: 1. Úvod do problematiky spojené s filosofickým relativismem, jeho myšlenkovými předpoklady a jejich kritickým zhodnocením; 2. Úvod do některých základních otázek teorie poznání, logiky a teorie hodnot; 3. Problémově zaměřené prohloubení a rozšíření znalostí některých kapitol dějin filosofie.

Vybraná literatura:
• Ayer, Alfred: The Origins of Pragmatism. Studies in the Philosophy of Charles Sanders Pierce and William James. San Francisco: Freeman, Cooper & Co., 1968
• Barger, John: ”The Meaningful Character of Value-Language: A Critique of the Linguistic Foundations of Emotivism” J Value Inquiry 14 (1980): 77-91.
• Bird, Graham: William James, London and New York: Routledge & Kegan Paul, 1986
• Crosby, John F.: ”Refutation of Scepticism and General Relativism” in: Rehabilitierung der Philosophie. Festgabe für Balduin Schwarz zum 70. Geburtstag, Regensburg: Habbel, 1974
• Dilthey, Wilhelm: Gesammelte Schriften, Bd. XIII, Stuttgart: B.G. Teubner Verlagsgesellschaft 1960.
• Catherine Z. Elgin: ”The Relativity of Fact and the Objectivity of Value” in: Relativism. Interpretation and Confrontation, edited with an introduction by Michael Krauzs, 86-98.
• Hildebrand, Dietrich von: Was ist Philosophie?, aus dem englischen übers. von Fritz Wenisch, D. von Hildebrand, Gesammelte Werke, Bd. I., Regensburg-Stuttgart: Habbel-Kohlhammer, 1976
• --tent.: Ethik, 2. Auflage, D. von Hildebrand, Gesammelte Werke, Bd. II, Kohlhammer, Stuttgart 1976
• Husserl, Edmund: Prolegomena zur reinen Logik, HUA, Bd. XVIII, Hrsg. von E. Holenstein, The Hague: M. Nijhoff Publishers, 1975
• --tent.: Philosophie als strenge Wissenschaft, Klostermann, Frankfurt am Main, 1965
• James, William: Pragmatism and Four Essays from the Meaning of Truth, Cleveland and New York: Meridian Books, 1955.
• tent.: The Principles of Psychology. Bd. II. New York: Dover Publications, Henry Holt & CO., 1950.
• Johnson, Paul: Modern Times: The World from the Twenties to the Nineties, Harper Perennial 2001.
• Kelsen, Hans: ”Relativism and Absolutism in Politics and Philosophy”, What is Justice?, Berkeley: University of California Press, 1957.
• Margolis, Joseph: The Truth About Relativism, Oxford-Cambridge: Blackwell, 1991.
• May, Eduard: Am Abgrund des Relativismus, Berlin: Lüttke Verlag, 1941.
• Mill, John Stewart: Utilitarianism, London: J.M Dent & Sons Ltd., 1947
• Moore, G.E.: Philosophical Studies. London: Kegan Paul, Trench, Trubner & Co., 1922.
• Otto, Rudolf: Aufsätze zur Ethik, München: O. Beck, 1981
• Pfänder, Alexander: Logik. Tübingen: M. Niemayer, 1964; 4.vyd. (vyd. M. Crespo) Heidelberg: C. Winter, 2000.
• Platon: Theaitétos, Prótagoras, Praha: OIKOYMENH
• Reinach, Adolf: ”William James und der Pragmatismus” in: Adolf Reinach, Sämtliche Werke. Textkritische Ausgabe in zwei Bänden, vyd. Karl Schuhman a Barry Smith, sv. 1, Wien: Philosophia Verlag, 1989, 45-50.
• Putnam, R. Anna (vyd.): The Cambridge Companion to William James, Cambridge: Cambridge University Press, 1997.
• Seifert, Josef: Erkenntnis objektiver Wahrheit, Salzburg: A. Pustet, 1976
• Spengler, Oswald: Der Untergang des Abendlandes, München: O. Beck, 1920
• Smith, Barry: ”Logic and the Sachverhalt” The Monist 72 (1972): 53-69.
• Spiegelberg, Herbert: Antirelativismus, Zürich und Leipzig: M. Niehans, 1935
• Soffer, Gail: Husserl and the Question of Relativism, Phaenomenologica 122, Dordrecht: Kluwer Academic Publishers, 1991
• Thyssen, Johannes: Der philosophische Relativismus, Bonn: L. Röhrscheid Verlag, 1947.

Anotace:
Co se to s námi vlastně děje, když jednáme? Už sama otázka zní divně. Když jednáme, sami jsme původci toho, co se děje, a nelze tedy říci, že se něco děje s námi. Nebo snad ano?

Při snaze podat rozbor jednání naráží filosofie na celou řadu obtíží. Přistupuje k celé řadě rozlišení, jež se záhy ukáží jako problematická, a přece k pochopení jednání nezbytná. Jde například o rozlišení mezi událostí (která se děje) a jednáním (kdy sami způsobujeme, že se něco děje). Dále o rozlišení mezi příčinou (po níž nutně následuje událost jakožto její účinek) a motivem (o který se jednání může opírat, kterého se může dovolávat, který však není příčinou jednání).

Kromě těchto rozlišení, jimiž se snažíme odlišit jednání od dějů, které jako jednání neoznačíme, se ve filosofii setkáme i s rozlišeními, která vnitřně diferencují jednání. Nejdůležitější z nich odlišuje jednání, jehož smyslem je dosažení nějakého cíle, od jednání, jehož smyslem je ono samo. Svou činnost - například přípravu dobré večeře - můžeme pojímat jako směřování k cíli, který teprve jí dodává smysl. Stejně tak ji ale můžeme pojímat jako činnost, která má již nyní, ve svém průběhu svou hodnotu - můžeme si při ní například odpočinout a nemyslet na nic jiného. Domnívám se, že uvedená podvojnost pohledů na jednání má zásadní význam. Například vztah možné - skutečné se artikuluje pokaždé jinak. Stejně tak i čas dané činnosti je jinak členěn. Upíná-li se jednání k cíli, je přítomnost takříkajíc "průchozím bodem". Vnímáme-li naopak jednání samo jako smysl, pak přítomnost získává svébytnost a hodnotu, jakou v prvním případě neměla. Podobně i kritérium, jímž poznáme, zda se nám jednání daří, je pokaždé jiné.

V první části kursu budeme probírat ty analýzy jednání, které vycházejí z pojmu "úmysl" ("intence", "záměr"). Lze ukázat, že většinou pojímají jednání jako činnost směřující k danému cíli - tedy v prvním uvedeném smyslu. Poté se pokusíme ukázat oprávněnost a zároveň i meze těchto analýz.

Uvedené rozlišení lze pochopitelně nalézt již u Aristotela. Proto také připomeneme jeho rozlišení poiésis - praxis, jakož i jeho nauku o proairésis a fronésis (zejm. Etika Nikomachova, kn. I - III, VI). Pokusíme se ukázat, jak tuto problematiku přejímá filosofie 20. století. Nejprve si projdeme rozbory jednání vycházející z pojmu "úmysl" (Searle, Ricoeur, Wittgenstein, Anscombe), poté se pokusíme poukázat na meze takového východiska (s pomocí autorů jako Sartre a Merleau-Ponty) a nakonec se budeme věnovat renesanci pojmu praxis ve filosofii i sociologii 20. století (Heidegger, Garamer, Arendtová, pozdní Ricoeur, Weber, Bourdieu aj.). Od jednání pojatého jako uskutečňování předem daného cíle tak přejdeme k jednání jako ději, který má smysl již ve svém průběhu.

V průběhu celé přednášky se nám bude stále znovu klást otázka, jaká je souvislost mezi uvedenými dvěma typy jednání. Více informací zde.

Základní literatura:
• Aristoteles, Etika Nikomachova (zde doporučuji používat překlady - angl. H. Rackham, něm. Rolfes/Bien, fr. Tricot)
• P. Ricoeur, Filosofie vůle I - Fenomenologie svobody, Oikúmené, Praha 2001
• J. Searle, Mozek, mysl a věda, Mladá Fronta, Praha 1994, kap. IV (Struktura jednání) a VI (Svoboda vůle)
• J. Searle, Intentionality. An essay in the philosophy of mind, CUP 1983, kap. 3 a 4.
• L. Wittgenstein, Filosofická zkoumání, Fil ústav, Praha 1993, §§ 611 - 660
• G.E.M. Anscombe, Intention (1957), Harvard University Press 2000
• J-P Sartre, L'etre et le néant, Paris, Gallimard 1943, 1999, str. 477 - 526
• M. Merleau-Ponty, La phénoménologie de la perception, Paris, Gallimard 1945
• M. Heidegger, Bytí a čas, Oikúmené, Praha 1996
• H. Arendtová, Vita activa oder vom tätigen Leben, Piper, München 1967
• P. Ricoeur, Soi-meme comme un autre, Seuil, Paris 1990.
• M. Weber, Základní sociologické pojmy, in: Metodologie, sociologie a politika, Oikúmené, Praha 1998
• P. Bourdieu, Teorie jednání, Karolinum, Praha 1998

Sekundární literatura:
• P. Aubenque, La prudence chez Aristote, Paris, PUF 1963, 1997
• V. Descombes, L'action, in : Notions de philosophie II, Paris, Gallimard 1995
• J-L Petit, L'action dans la philosophie analytique, Paris, PUF 1991
• R. Spaeman, Štěstí a vůle k dobru, Oikúmené, Praha

Anotace:
Prvním textem, jímž se budeme podrobně zabývat, je část Wittgensteinových Logických zkoumání (611-660). Poté se budeme věnovat vybraným pasážím knihy Intention, jejíž autorkou je G. E. M. Anscombeová. Po těchto dnes již klasických analýzách úmyslu a záměrného jednání přejdeme ke zvolenému textu od von Wrighta." Více informací zde.

Anotace:
Jednu z nejsoustavnějších fenomenologických analýz záměrného jednání nalezneme v prvním svazku Ricoeurovy Filosofie vůle, který nese název Fenomenologie svobody (Le volontaire et l'involontaire). Nejprve se budeme věnovat vybraným částem této analýzy. Kniha vyšla v Oikúmené v roce 2001. Poté přejdeme k podobně zaměřené analýze Johna Searla, abychom se zamysleli nad odlišnostmi obou přístupů (fenomenologie a analytické filosofie). Půjde o dvě kapitoly z knihy Mozek, mysl a věda, Mladá Fronta, Praha 1994: kap. IV (Struktura jednání) a VI (Svoboda vůle). Až do této chvíle se budeme setkávat především s úvahami, které v jednání spatřují zacílenou činnost, jejíž smysl je "mimo ni" - v konečném stavu, k němuž směřuje. Je však třeba přejít ke druhému naznačenému rozměru jednání: jako činnosti, jež má svůj smysl v sobě samé. Proto se obrátíme k Heideggerovi (vybrané pasáže z Bytí a času), ale třeba i k Weberovi, který se v textu Základní sociologické pojmy snaží rozlišit základní významy pojmu "jednání". Více informací zde.

Petr DVOŘÁK: Středověk v zrcadle filozofické logiky
(Teorie predikace a srovnání aristotelské logiky termínů s dnešní formální logikou)

Anotace:
Náplní semináře bude společná četba a výklad středověkých textů, jejich současných interpretací a prací, jež rozvíjejí středověké dědictví v dnešní analytické filozofii. Předmětem studia budou dva náměty: (1) Teorie predikace Tomáše Akvinského a její interpretace u P.T. Geache a G. Klimy. (2) Srovnání aristotelské sylogistiky se současnou logikou (predikátovým počtem prvního řádu s identitou). Studován zde bude především revoluční pokus F. Sommerse rozšířit aristotelskou logiku termínů v systém srovnatelný s dnešní matematickou logikou, který by byl vhodnější pro filozofické účely zachycení argumentace v přirozeném jazyce. Smyslem kursu je vytěžení ontologických a epistemologických důsledků prostřednictvím studia logické problematiky.

Požadavky na studenta:
pasivní znalost angličtiny a latiny, absolutorium základního kursu logiky či elementární znalosti v tomto oboru.

Atestace:
zápočet bude udělen za pravidelnou aktivní účast v kursu (max. 3 absence).

Literatura:
• Akvinský, Sth I, q 13, a 12; I, q 85, a 5, aj.
• P.T. Geach, "Form and Existence", God and the Soul, Routledge, London 1969.
• G. Klima, "Aquinas's Theory of the Copula and the Analogy of Being", in: Logical Analysis and History of Philosophy, sv. 5, 2002.
• G. Klima, "The Semantic Principles Underlying Saint Thomas Aquinas's Metaphysics of Being", in: Medieval Philosophy and Theology (5), 1996, str. 87-141.
• Klimovy práce na internetu: http://www.fordham.edu/gsas/phil/klima/
• Weidemann, H. "The Logic of Being in Thomas Aquinas", in: The Logic of Being, vyd. Knuuttila, Hintikka, D. Reidel 1986.
• F. Sommers, The Logic of Natural Language, Clarendon Press, Oxford 1982.
• Texty G. Englebretsena (Three Logicians, aj.) vykládající a popularizující Sommersovu logiku.

Sylabus:
19.2. - Podstata Buddhova učení.
20.2. - Historický vývoj buddhismu. Tripitaka. Praxe.
21.2. - Mahájanový buddhismus.
26.2. - Základní mahájánové sútry. Šíření mahájánového buddhismu v Indii a na Dálném východě.
27.2. - Vývoj buddhismu v Koreji (1)—obdobi Tri kralovstvi, Sjednocenna Silla, kralovstvi Korjo. Vývoj buddhismu v Koreji (2)—dynastie Čoson, 28.2. - obdobi japonské koloniální nadvlády, Korejská republika.
5.3. - “SEN”: čtyřverší sonsi zenového mistra Hamho Tuktchonga (1376–1433)—téma “svět jako sen, iluze”—Diamantová sutra.
6.3. - Diamantová sútra – mistr Wonhjo (617-686).
7.3. - “PROBUZENÍ”: čtyřverší sonsi zenového mistra Naong Hjeguna (1320-1376)—téma “probuzení”—Sútra Srdce.
12.3. - Sútra Srdce—mistr Podžo Činul (1158-1210) a jeho teorie náhlého probuzení a postupného zdokonalování.
13.3. - “NEVYSLOVITELNOST ZKUŠENOSTI PROBUZENÍ”: čtyřverší sonsi zenového mistra Čingak Hjesima (1178–1234) – téma “mlčení”—Sútra naučení Vimalakírtiho.
14.3. - Sútra naučení Vimalakírtiho – mistr Čchongho Hjudžong (Sosan) (1520-1604).

Anotace:
Kurs probírá nejprve dějiny oboru a věnuje se myšlení zakladatelů oboru (James, Pratt, Wundt aj.), pak náboženství v pohledu hlubinné psychologie (Freud, Jung, Adler, Frankl aj.), a v pohledu novějších směrů (neoanalýza, humanistická psychologie, trnspersonální psychologie); poté se věnuje náboženství s hlediska jednotlivých psychologických disciplin (vývojová psychologie, psychologie osobnosti, psychopatologie aj.) a psychologické reflexi některých náboženských fenoménů (meditace, fanatismus aj.)

Literatura:
• Wulff, D.M., Psychology of Religion. New York, 1997
• Freud, S., Totem a tabu. Praha, 1991
• Freud,S., Nespokojenost v kultuře. Praha, 1998
• Jung, C.G., Gesammelte Werke, 11.Band. Zürich – Stuttgart, 1963 (nebo angl.: Collected Works, Vol. 11. Princeton, 1969)
• Vybraná díla W. Jamese, E. Ericsona, V. Frankla, E. Fromma aj.

Anotace:
Kurs se zabývá vývojem základních věroučných článků (christologie,Trojice, eklesiologie aj.), liturgie, spirituality a sociální etiky západního křesťanství od biblických a antických kořenů po současnost. Zabývá se též dějinnými proměnami místa křesťanské víry v evropské společnosti a kultuře a vztahem k ostatním náboženstvím.

Literatura:
• Mc Grath A.E., Christian Theology. An Introduction. Blackwell: Oxford 1984 (německy: Der Weg der christlichen Theologie, München 1997)
• Küng, H., Das Christentum, Münster-Zürich 1995 (existuje i angl.)
• Waldenfels, H., Kontextová fundamentální teologie. Praha,2000
• Pokorný, P., Literární a teologickýúvod do Nového Zákona. Praha 1993
• Gnilka, J., Ježíš Naratský - poselství a historie, Praha 2001
• Schierse, F.J., Biblická teologie. Christologie. Praha 1992
• Vouga,F., Dějiny ranného křesťanství, Praha - Brno, 1997
• Sociální encykliky. Praha: Zvon, 1996
• Kuschel K.J. (ed.): Teologie 20. století. Antologie. Praha 1995
• Filipi, P., Křesťanstvo. Brno 1996

Anotace:
První zkoumání obsahuje pronikavé argumenty, které podkopávají základy metafysiky, naboženství i vědy. Budeme se věnovat jak těmto pochybnostem samým, tak Humovým vlastním pokusům o jejich (částečné) překonání teorií "stálých a univerzálních principů lidské přirozenosti".

Primární literatura:
• HUME, DAVID. An enquiry concerning human understanding [v češtině: Zkoumání o lidském rozumu. Svoboda, 1996]

Sekundární literatura:
• MOURAL, JOSEF. Metafilosofie u Davida Huma : Zkoumání a přírozený svět. Kandidátská práce, 2001.
• HILL, JAMES. Humův Naturalismus ve Zkoumání. In Filosofický časopis, 1999.
• NOVOTNÝ, ZDENĚK. David Hume a jeho teorie vědění. 1999.

Výběrová literatura:
• STROUD, BARRY. Hume. Routledge, 1977.
• WRIGHT, JOHN P. The sceptical realism of David Hume. Manchester Univ. Press, 1983

Anotace:
We will use the writings of these three thinkers to explore a number of fundamental questions, including:

1. What is a passion?
2. Are there primary passions?
3. Can a passion be a source of knowledge?
4. What rôle do passions have in motivation?
5. What is the relation between desire and the will?

The central text will be Descartes' final work The Passions of the Soul (Les Passions de l'Ame). We will also have a close look at two chapters from Locke's Essay on Human Understanding (E.II.xx and E.II.xxi), and at Hume's Discourse on the Passions.

Secondary literature - especially:
• JAMES, SUSAN. Passion and action. OUP, 1997.

Secondary literature - also very useful:
• KAMBOUCHNER, DENIS. L'homme des passions. Paris, 1995.
• DE BZUON. Physique et psychologie dans la théorie cartésienne de l'amour. In SOBOTKOVÁ (ed.). Filosofické dílo René Descarta. Filosofia, 1998.
• CHAPPELL, VERE. Locke on the Freedom of the Will. In CHAPPELLl (ed.). Locke : Oxford readings in philosophy. OUP, 1998.
• AYERS, MICHAEL. Locke. Routledge, 1991. [esp. Vol. II, chap. 16]
• STROUD, BARRY. Hume. Routledge, 1977. [esp. chap. vii and viii]

Anotace:
Tento dvousemestrální kurs má za cíl uvést posluchače do rozsáhlé a komplexní tradice nazývané buddhismus, jak se rozvíjela ve třech hlavních kulturních oblastech Asie až po dnešek, včetně jejího příchodu na Západ a podoby v současném světě. Studenti budou seznámeni se základními rysy různých buddhistických nauk a buddhistického myšlení, zvláštní pozornost bude věnována praxi a filosofickým aspektům buddhismu. Kurs je koncipován jako úvod, nepředpokládají se tudíž žádné předběžné znalosti tématu.

Atestace:
Kurs je zakončen ústní zkouškou.

Sylabus:
Zimní semestr: Raný buddhismus - tři velké buddhistické tradice, "neúplnost" buddhismu, bohové a Bůh v buddhismu, postavení buddhismu v indickém kontextu, historický Buddha a jeho život, Buddhova střední cesta a její cíl, dharma, buddhistická písma, čtyři vznešené pravdy, buddhistická kritika jáství a jeho nauka o an-átmanu, odvislé vznikání (pratítjasamutpáda), koncept "osoby", znovuzrozování a karmanový zákon, ontologie abhidharmy, buddhistická obec (sangha), mnišská pravidla (vinaja), školy raného buddhismu (sarvástiváda, sautrántika, théraváda, pudgalaváda, mahásanghika), buddhistická meditace a etika.

Letní semestr: Mahájánový buddhismus - počátky mahájány, původ a charakter mahájánových súter, pradžňápáramitová literatura, postava bódhisattvy, mahájánové filosofické školy (madhjamaka, jógáčára, tathágatagarbha, Chua-jen), Lotosová sútra, pojetí Buddhy podle mahájány, cesta bódhisattvů, víra a uctívání v mahájáně (kulty buddhů a bódhisattvů), buddhismus v jižní, severní a východní Asii a na Západě.

Předepsaná literatura:
• BONDY, EGON, Indická filosofie, 2. opravené vyd., Praha: Vokno, 1997, s. 85-190
• Buddhovy rozpravy, sv. 1, z pálijštiny přel. M. ROZEHNAL, Praha: DharmaGaia a Sdružení přátel Indie, 1994, 38 S.
• Buddhovy rozpravy, sv. 2, přel. J. MARX, Praha: DharmaGaia a Sdružení přátel Indie, 1995, 102 S.
• Buddhovy rozpravy, sv. 4, Maháparinibbánasutta, z pálijštiny přel. M. ROZEHNAL, Praha: DharmaGaia, 1995, 166 s.
• Buddhovy rozpravy sv. 5, Lví řev (Dvě rozpravy o lvím řevu), přel. J. BARTOVSKÝ, Praha: DharmaGaia a Sdružení přátel Indie, 1996, 58 s.
• CARRITHERS, MICHAEL, Buddha, přel. S. POŠUSTOVÁ-MENŠÍKOVÁ, Praha: Odeon, 1994 (originál The Buddha, Oxford University Press, Oxford 1983), 104 s.
• Dhammapadam - Buddhistická sbírka průpovědí správného života, z jazyka páli přel. V. LESNÝ, Praha: Symposion, 1947, 95 s.
• Diamantová sútra, ze sanskrtu přel. J. HOLBA, 246 s. (vybrané části: k dispozici v knihovně ÚFaR)
• FIŠER, IVO, Filosofická koncepce nejstaršího buddhismu, 2. vyd., Praha: DharmaGaia, 1992, 59 s.
• KORNFIELD, JACK, Living Dharma: Teachings of Twelve Buddhist Masters, Boston: Shambala, 1996, 320 s. (vybrané pasáže - bude upřesněno)
• LOPEZ, DONALD S. JR. (ed.), Buddhism in Practice, Princeton: Princeton University Press, 1995 (nutno přečíst vybrané části, které budou upřesněny během kursu).
• Otázky Milindovy, přel. VLADIMÍR MILTNER, Praha: Supraphon/Lyra Pragensis, 1988, 100 s.
• Rozprava o ustavení pozornosti, Satipathána-sutta, přel. LIBOR VÁLEK, Praha: Dharma, 1995, 16 S.
• ŠÁNTIDÉVA, Bódhičarjávatára - Uvedení na cestu k probuzení, přel. BHIKKHU DHAMMADÍPA, Praha: DharmaGaia, 2000, 295 s.
• WALLACE, B. ALAN, Geše Rabten. Život a dílo tibetského mistra meditace, Praha: DharmaGaia, 1999, 199 s.

Anotace:
Kurz sa zameria na mapovanie problematiky súvisiacej so spájaním štandardných teórií významu s filozofiou psychológie. Bude nás zaujímať otázka, ako možno otázku po význame jazykových entít spojiť so súčasnou psychológiou, hlavne jej filozoficky a kognitivisticky orientovanou súčasťou. Od základných teórií významu sa presunieme k debatám o prijateľnosti akejkoľvek psychologickej teórie významu (Externalizmus vs. Internalizmus), podrobnejšie predstavíme Fodorovu koncepciu jazyka mysle, neskoršie modifikácie tejto teórie ako aj jej kritikov, ukážeme si štandardné psychologické teórie pojmov a tiež diskusie o konekconizme. Jadrom kurzu budú úvahy o naturalizácii významu a diskusie o povahe obsahov myslenia (wide and narrow content).

Kurz je podporený grantom CDC Open Society Fund a študenti dostanú k dispozícii všetku literatúru vo forme skrípt ako aj možnosť pracovať s knihami zakúpenými špeciálne pre túto príležitosť. Aspoň pasívna znalosť anglického jazyka je podmiekou úspešného zvládnutia semestrálneho kurzu.

Anotace:
Cílem kursu je nabídnout odlišné pojetí předmětu, který je v religionistickém studijním plánu označován jako filosofie náboženství. Ve své standardní podobě pohlíží tento předmět na náboženství z hlediska západní (zejména novověké) filosofie. Takovýto pohled je nicméně problematický, neboť vnáší do studovaných náboženství vlastní pojmy a předpoklady, které jsou těmto náboženstvím často cizí. Náš kurs bude proto postupovat opačným způsobem: bude vycházet z prostředí jednotlivých náboženství a bude si na každém z nich všímat, jak se zde pracuje s některými z témat, jež jsou na Západě tradičně chápána jako filosofická. Jde o témata jako osud, pojetí zla, vztah bohů a lidí, pojetí poznání, pohled na kosmos a tělesnost apod. Každé z těchto témat bude v řadě přednášek probíráno z hlediska různých náboženství, aby tak vyvstaly podobnosti a odlišnosti mezi nimi. V praxi to bude znamenat, že pro každý semestr budou zvolena zhruba dvě témata a organizátoři budou do kursu zvát odborníky z různých oblastí, kteří se pokusí shrnout způsob, jímž se v dotyčném náboženství se zvoleným tématem pracuje. Přednášky budou koncipovány především jako základní přehledy, které se pokusí vystihnou to nejcharakterističtější z dané náboženské oblasti. Dostatek prostoru bude ponechán pro diskusi, která by měla mimo jiné umožňovat konfrontaci mezi různými náboženskými koncepcemi, a tím i vyjasňování základních religionistických otázek.

V LS 2003 bude tématem osud a svobodná vůle. Přesnější rozpis přednášek bude zveřejněn do začátku semestru a bude průbežně aktualizován (vhledem k organizační náročnosti kursu je nutno počítat s jistou mírou improvizace). Aktuální verze bude vždy viset na vnějších dveřích místnosti 225.

Kurs bude uznáván jako filosofie náboženství II. Podmínkou k udělení zkoušky je odevzdání dvou písemných prací na témata probíraná v rámci kursu, přičemž alespoň jedna z nich musí být koncipována jako srovnávací. Alternativně je možno za každou práci získat jeden zápočet. Účast na kursu se doporučuje každému, kdo má v úmyslu skládat u SZZK zkoušku z filosofie náboženství. Zatímco u PZK bude tato zkouška sestávat z tradičněji chápané filosofie náboženství I (tj. z rozboru západních filosofických výkladů náboženství), u SZZK bude filosofie náboženství zkoušena právě tím způsobem, o nějž usiluje náš kurs: student obdrží filosofické téma a bude ukazovat, jak se s ním pracuje v různých náboženstvích, přičemž se bude opírat především o dobrou znalost dvou okruhů, jež si k SZZK zvolil.

Anotace:
Diplomní seminář by měl vytvářet prostor, v němž mohou studenti prezentovat výsledky své práce a vystavit je diskusi. Účast je vhodná nejen pro diplomanty, ale i pro studenty nižších ročníků, kteří se důkladně zabývají nějakým tématem (např. v rámci psaní postupové práce): má-li student stručně a srozumitelně shrnout své téma před plénem různě zaměřených posluchačů, nutí jej to k mnohem jasnější a přehlednější strukturaci vlastních myšlenek, než jakou by mu umožňovalo prosté psaní. Seminář by měl zároveň přispívat k formování oboru religionistiky; měl by umožnit setkávání rozličně zaměřených studentů i pedagogů a hledání průniků či odlišností mezi jednotlivými náboženskými oblastmi, které jsou na našem ústavu rozvíjeny.

Vzhledem k tomu, že pro většinu současných diplomantů není dosud diplomní seminář závaznou součástí studijního plánu, budou se jednotlivá sezení konat nejspíše ve čtrnáctidenních intervalech v závislosti na zájmu studentů. Konkrétní náplň bude specifikována průběžně, aktuální program bude vždy viset na vnějších dveřích místnosti 225. Zápočet v kategorii "volitelný kurs" bude udělován každému, kdo alespoň jednou vystoupí s prezentaci svého tématu.

Anotace:
Kurs má za cíl studenty seznámit s některými klíčovými otázkami religionistické metodologie. Náš postup nebude historický, nýbrž tematický: budeme postupně probírat řadu základních témat, jakými jsou např. definice náboženství, emický versus etický badatelský přístup, vztah náboženství a magie, vztah mezi západní a “primitivní” mentalitou apod. Rozsáhle se budeme zabývat různými způsoby interpretace rituálu a mýtu. Metodicky bude kladen důraz především na perspektivu sociální a strukturální antropologie, která – na rozdíl např. od fenomenologie či filosofie – nemá jinak ve studijním plánu religionistiky žádné samostatné místo.

Seminář bude sestávat z referátů, které budou účastníci připravovat na základě zadaných odborných článků. Několikrát za semestr budou studenti odevzdávat též písemné eseje, o nichž poté budeme na hodinách diskutovat. Podmínkou získání atestu je prezentace alespoň jednoho referátu a vypracování všech zadaných esejů. Se studenty, kteří by si kurs chtěli zapsat pouze jako volitelný, budou individuálně dohodnuta alternativní kritéria pro získání atestů (počet referátů je omezený na zhruba šestnáct účastníků).

Referáty a eseje budou vycházet mj. z následujících článků a knih:

• Worldview in the Old Testament”, American Anthropologist 75 (1973): 1657–69
• William E. Arnal, “Definition”, in W. Braun & R. T. McCutcheon (eds.), Guide to the Study of Religion, London – New York: Cassell, 2000, str. 21–34
• John Beattie, “Ritual and Social Change”, Man 1 (1966): 60–74
• Walter Burkert, The Structure and History in Greek Mythology and Ritual, Berkeley: University of California Press, 1979, kap. II: “The Persistence of Ritual”, str. 35–52
• Mary Douglas, Purity and Danger. An Analysis of Concept of Pollution and Taboo, London – New York: Routledge, 2002 (1st ed. 1966), kap. 2 (“Secular Defilement”) a kap. 4 (“Magic and Miracle”)
• Edward E. Evans-Pritchard, Witchcraft, Oracles, and Magic among the Azande, abridged with an introduction by Eva Gillies, Oxford: Oxford University Press, 1976
• Edward E. Evans-Pritchard, Theories of Primitive Religion, Oxford: Oxford University Press, 1965, kap. 4
• Edmund Leach, “Structuralism”, in M. Eliade (ed.), The Encyclopedia of Religion, New York, 1987, sv. XIV, str. 54–62
• Edmund Leach, Claude Lévi-Strauss, Chicago: The University of Chicago Press, 1989 (1st ed. 1970), kap. 4: “The Structure of Myth”, str. 57–91
• Godfrey Lienhardt, Divinity and Experience, Oxford: Oxford University Press, 1961
• Bronislaw Malinowski, “Myth in Primitive Psychology”, in Magic, Science and Religion and Other Essays, Prospect Heights: Waveland Press, 1992 (1st ed. 1948)
• Russell T. McCutcheon, “Myth”, in W. Braun & R. T. McCutcheon (eds.), Guide to the Study of Religion, London – New York: Cassell, 2000, str. 190–208
• Jonathan Z. Smith, “The Bare Facts of Ritual”, in Imagining Religion, Chicago: The University of Chicago Press, in Imagining religion, Chicago: The University of Chicago Press, 1982, str. 53–65
• Frits Staal, “The Meaninglessness of Ritual”, Numen 26 (1979): 2–22
• Victor Turner, “A Ndembu Doctor in Practice”, in The Forests of Symbols, Ithaca – London: Cornell University Press, 1967, str. 359–93
• H. S. Versnel, “Some Reflections on the Relationship Magic – Religion”, Numen 38 (1991): 177–97
• H. S. Versnel, Transition and Reversal in Myth and Ritual, Leiden: E. J. Brill, 1994, str. 6–13, 235–260, 274–88

Anotace:
Kurs je pojat jako úvod do sociálního a politického myšlení v novověku (od Hobbese po Hegela). Studenti se seznámí: s nejdůležitějšími teoriemi společenské smlouvy, s teoriemi vlastnictví, se počátky myšlenky lidských práv a náboženské tolerance. Přednášky sledují dvojí cíl: jednak v nich půjde o systematickou rekonstrukci klíčových problémů novověké sociální a politické filosofie a jednak v nich budou nastíněny různé metody, jimiž lze politickou filosofii studovat. Četba bude sestávat z textů probíraných na přednáškách. Kurs je vhodný pro studenty filosofie, politologie, historie a dalších oborů.

Rozvrh učiva:
1-2: Charakter politické filosofie v novověku (Vztah teorie a praxe, autonomie myšlení, ideál poznání, mechanistický způsob uvažování)
3-6: T. Hobbes: Leviathan (kritika politického aristotelismu, praktická antropologie, teorie práva a společenské smlouvy, teorie státu)
7-10: J. Locke: Druhé pojednání o vládě a Dopis o toleranci (zdůvodnění soukromého vlastnictví, společenská smlouva a stát, právo na odpor, náboženská tolerance)
11-14: J. J. Rousseau: Rozprava o příčinách nerovnosti mezi lidmi a O společenské smlouvě (kritika společnosti, rekonstrukce sociálního vývoje, konstrukce pojmu státu, pojem obecné vůle)
15-18: I. Kant: K věčnému míru a Odpověď na otázku: co je to osvícenství? (autonomie, republikanismus, věčný mír, požadavek svobody myšlení)
19-22: G. W. F. Hegel: Základy filosofie práva (spekulativní pojem svobody, mravnost, občanská společnost a stát)
23-24: H. Arendtová, L. Strauss a C. B. Macpherson o sociálním a politickém myšlení v novověku (nástin novějších trendů v sekundární literatuře)

Sekundární literatura (bude upřesněna na začátku semestru):
• Hampsher-Monk, I., A history of modern political thought: major political thinkers from Hobbes to Marx, Oxford 1992.
• Ryan, A., Property and Political Theory, Oxford 1984.
• Riley, P., Will and Political Legitimacy. A Critical Exposition of Social Contract Theory in Hobbes, Locke, Rousseau, Kant, and Hegel, Cambridge UP 1982.

Sylabus (English) :

1. Úvod
Logos. Co je logické a co není logické? Co je formální logika? Aristotelská tradice v logice. Tři základní otázky, které si klademe v logice: 1. Co je to pravda? (Koncept pravdy z hlediska formální logiky. To není otázka po tom, které výroky jsou pravdivé, je to spiš otázka po kriteriích pravdivosti.) 2. Co je odvoditelné z pravdivých sentencí? (Sémantický pojem pravdy a syntaktický pojem odvoditelnosti (dokazatelnosti) a jejich vzájemný vztah. 3. Jak složitá mohou byt odvození?

2. Jazyk výrokové logiky
Logická struktura výroku v přirozeném jazyce. Sentence (výroky). Dvouhodnotovost. Výrokové spojky (negace, konjunkce, disjunkce, implikace, ekvivalence). Pravdivostní tabulky. Vztah přirozeného jazyka k logické struktuře sentencí. Výroková forma, výrokové proměnné a jejich koreláty v přirozeném jazyce. Formule. Problém závorek. Prefixová, infixové a postfixová notace. Kombinatorika výrokových spojek: Jednoargumentové (negace, asserce, verum, falsum). Šestnáct dvouargumentových spojek a jejich vzájemná definovatelnost (Sheffer - neslucitelnost, Peirce - oboustranná negace). Víceargumentové spojky (if ... then ... else). Booleovsky úplná množina spojek.

3. Tautologie, kontradikce a splnitelné formule
Koncept logicky pravdivé a logicky nepravdivé sentence. Některé důležité principy elementární logiky: princip kontradikce, tercium non datur, princip dvojite negace. Další důlezite zákony dvouhodnotové výrokové logiky: De Morganovy zákony (dualita konjunkce a disjunkce vzhledem k negaci), reductio ad absurdum. Konjuktivní a disjunktivní normální forma.

4. Pojem logického důsledku
Semantický pojem vyplývání, model. Odvozovací pravidla (modus ponens, substituce, substituce podformulí za ekvivalentní formule), pojem důkazu, dokazatelnost, úplnost (Co je pravdivé je také dokazatelné a naopak, co je dokazatelné je i pravdivé), rozhodnutelnost. Dvouhodnotová výroková logika je bezesporná, úplná a rozhodnutelná.

5. Základní pojmy predikátové logiky
Jazyk predikatove logiky (individuové proměnné, predikátové symboly, funkční symboly, konstanty, kvantifikátory, logické symboly. Některé důležité tautologie predikátové logiky: De Morganovy zákony predikátové logiky (dualita existenčního a obecného kvantifikátoru vzhledem k negaci). Interpretace, modely (relační struktury). Axiomatizace teorii prvního řádu. Bezespornost, úplnost, nezávislost (Příklad: Problém pátého postulátu Euklidovy elementární geometrie a Lobačevského řešení.). Dvouhodnotová predikátová logika je bezesporná, úplné, ale není rozhodnutelná. Prenexní normální forma, Skolemizace. Automatizace dokazování teorémů: Herbrandův model.

6. Sylogismus
Aristotelská tradice. Subjekt, predikát. Kategorický sylogismus a problémy s nim spojené. Hypotetický sylogismus. Argument (důvod). Logicky čtverec, důsledky logického čtverce - vztah k predikátové logice. Polysylogismus - řetěz argumentu. Argument založený na analogii. Apagogický (nepřímý) důkaz.

7. O definici
Definiendum (to, co má být definováno) a definiens. Definice kruhem (circulus vitiosus). Axiomatická definice, analytická, arbitrární (významové postuláty), parciální, induktivní, kontextuální, metajazyková, nominální, operacionální, ostenzivní a rekurentní (rekursívní) definice. Definovatelnost.

8. Goedelovy výsledky o neúplnosti
Principiálně nerozhodnutelné sentence. Goedelova úloha z roku 1931 v jednoduchém jazyce. Nedokazatelnost bezespornosti ve formálnich systémech. Hilbertův program formalizace a jeho meze.

9. Vícehodnotové logiky
Trojhodnotová logika. Lukasiewicz, Kleene. Kombinatorické vlastnosti trojhodnotových spojek. Vzájemná definovatelnost. Axiomatizace (Wajsberg). Vícehodnotové logiky. Struktury pravdivostních hodnot: konečně mnoho pravdivostních hodnot, racionální interval, reálný interval. Pravděpodobnostní logika.

10. Modální logiky
Modality nutnosti a možnosti. Aristotelský přístup. C. Lewis. Kripkeho sémantika modálních logik (možné světy, relace alternativnosti, relace dosažitelnosti). Systémy K, D, T, S4, S5. Externí negace. Definice modalit ve trojhodnotové logice s externí negací.

11. Intuitionistická logika
Princip tercium non datur jako očekávání řešitelnosti. Konstruktivní důkazy, konstruktivní matematika. Browerova filosofie (Urintuicion). Heytingovy algeby. Vztah ke dvouhodnotové logice. Vztah ke trojhodnotove logice ( Heyting, Goedel). Topologická interpretace intuitionistické logiky ( Tarski).

12. Metodologické problémy deduktivních věd
Dedukce. Obecné vlastnosti operace logického důsledku (reflexivnost, monotónnost, tranzitivnost, kompaktnost). Deduktivní uzávěr. Deduktivní systémy. Perzistence, determinovanost, koherence, spolehlivost. Axiomatizace, axiomatizovatelnost.

13. Metodologické problémy induktivních věd
Indukce. Verifikace, falsifikace. Vídeňský kroužek, Rudolph Carnap, K. R. Popper, Thomas S. Kuhn. Revidovatelné teorie: logika defaultů, circumscription (omezení), autoepistemické logiky. Usuzování a dynamika epistemických stavů. Expanze, kontrakce, a revise teorii.

Literatura:
• BENDOVÁ, KAMILA. Sylogistika. Praha : Karolinum, 1998. 102 s. ISBN 80-7184-568-X.
• BERKA, KAREL. Úvod do dějin logiky. [skriptum]. Praha : Karlova univerzita, 1994. ISBN 80-7066-917-9.
• GAHÉR, FRANTIŠEK. Logika pre každého. Logic for everyone. Bratislava : IRIS, 995. ISBN 80-967013-9-8.
• JIRKŮ, PETR. Logika : neformální výklad formální logiky. Logic : informal approach to logic. [skriptum]. Praha : VŠE, 1995. 108 s. ISBN 80-7079-663-4. (dvi file) (ps file)
•JIRKŮ, P.; VEJNAROVÁ, J. Logika - Neformální výklad zakladu formální logiky. 2. dopl. a rozš. vyd. Praha : VŠE, 2000. (PS soubor možno prohlížet/tisknout např. prohlížečem GSView
• MLEZIVA, MIROSLAV. Neklasické logiky. Nonclassical logics. Praha : Svoboda, 1970.
• ŠTĚPÁN, JAN. Formální logika. Formal logic. Olomouc : FIN, 1995. 109 s.
• TARSKI, ALFRED. Introduction to logic and to methodology of deductive sciences. Paris : Gauthier-Villno, 1971. [český překlad: Praha : Academia, 1964].
• ZICH, OTAKAR [et al.]. Moderní logika. Modern logic. Praha, 1958.

Požadavky k atestaci:
Zápočet (po prvním semestru formou písemného testu). Budou testovány znalosti z výrokové logiky a §vodních témat z predikátové logiky, tj. schopnost rozeznat tautologie, kontradikce a splnitelné formule, schopnost využít je při vyhodnocování správnosti odvození a při řešení jednoduchých úloh v rozsahu cvičení publikace [5].

Zkouška Ústní zkouška, ve které student prokáže teoretické znalosti pojmů a hlavních tvrzení z témat 1 až 7 sylabu. Znalost ostatních témat se předpokladá informativní.

Anotace:
Cieľom našich stretnutí bude preniknúť do filozofického myslenia starej stoy (najmä do stoickej fyziky) a v jej širšom kontexte pochopiť stoické chápanie determinizmu a slobody ľudského indivídua. Na záver kurzu sa pokúsime rozhodnúť otázku, či dokázali stoici v prísne deterministickom systéme svojho (materialistického!) obrazu sveta obhájiť nejaký (pre nás zmysluplný) koncept slobody stoického mudrca. Aby bolo naše pochopenie stoického konceptu determinizmu a slobody komplexné, budeme sa počas semestra venovať tomuto širšiemu okruhu problémov:

1. Stoická fyzika živlov: živly, pneuma, Logos, kozmos (TO HOLON), svet (TO PÁN).
2. Stoická psychológia: riadiaca časť duše (TO HÉGEMONIKON) a jej funkcie, kvalita duše a jej stupne.
3. Stoická náuka o poznaní: stoická "fantázia" a jej členenie, katalepsia, pud (HORMÉ), súhlas (SYNKATATHESIS), stupne poznania, netelesné lekta.
4. Stoická teória príčin: stoické chápanie príčiny a kauzality, delenie a hierarchizácia stoických príčin na základe stúpajúcej tenzie ich konštitutívnej pneumy, Logos ako zvrchovaná príčina kozmu ako takého.
5. Modálne kategórie v stoickej koncepcii slobody: osud, nevyhnutnosť, náhoda, sloboda, možnosť.
6. Stoická teória slobodného rozhodovania a konania: vonkajšia a vnútorná determincia pri konaní, stupne sebestačnosti vnútornej príčiny, argument lenivého (ARGOS LOGOS), spoluosudovosť (confatalia).

Požadavky k atestaci:
kurz sa končí zápočtom, ktorého udelenie predpokladá študentovu zorientovanosť v preberanej problematike, ktorá je predmetom záverečného kolokvia.

Doporučená literatura:
• The Cambridge History of Hellenistic Philosophy. edited by ALGRA, K. BARNES, J.,MANSFELD, J., SCHOFIELD, M., Cambridge University Press 1999.
• CICERO: On fate (De Fato). Úvod, preklad, pozn. R. W. Sharples. Warminster 1991.
• DÍOGENES LAERTIOS: Životy, názory a výroky proslulých filosofú. prel. A. Kolář, Pelhřimov 1995.
• KALAŠ, A.: "Vzťah netelesných lekta k telesným procesom u stoikov." In: Organon F (2001), roč. VIII, č. 4.
• KALAŠ, A.: "Stoické chápanie kauzality a teória príčin." In: Brnianske prednášky. Brno 2002
• LONG,A.A.: Hellenistic Philosophy. Gerald Duckworth, London 1974
• LONG, A. A., SEDLEY, D. N. :The Hellenistic Philosophers I (preklad) - II(text a komentár). Cambridge University Press 1987.
• RIST, M. J.: Stoická filosofie. Praha, Oikúmené 1998.
• Stoicorum veterum fragmenta I-IV, collegit IOANNES AB ARNIM, Lipsiae in aedibus B. G. Teubneri 1921-1923 (skratka SVF).
• Zlomky starých stoikov. Prel.M. OKÁL, Pravda 1983.

Anotace:
Teorie poznání, teorie subjektivity, německá klasická filosofie, I. Kant

Po deseti letech mlčení uveřejňuje Immanuel Kant v roce 1781 své stěžejní dílo, Kritiku čistého rozumu, jehož epochální význam je srovnatelný jen s několika málo jinými díly celých dějin vývoje filosofického myšlení. Kant zde realizuje dvojí program: aby mohl provést kritiku racionalistické tzv. leibnizovsko-wolffovské metafyziky ve druhé části své knihy (Transcendentální dialektika), musí nejprve v její první části (Transcendentální estetika a Transcendentální analytika) rozvinout svou vlastní koncepci podmínek a možností poznávání předmětů. Ona druhá část Kantovy knihy je proto označována také jako "negativní", zatímco části první se dostalo označení "pozitivní".

Záměrem přednášek je jednak seznámit se základními argumenty, jejichž pomocí Kant svou novou teorii poznání zdůvodňuje, a jednak s argumenty, jejichž záměrem je vyvrátit domnělý nárok racionalistické metafyziky, že dokáže poznávat, tj. v platných soudech formulovat poznatky o nadsmyslových předmětech. V semináři, navazujícím na přednášky, bude čtena jedna z ústředních kapitol (a podle některých autorů snad kapitola ústřední) celého spisu, totiž kapitola o transcendentální dedukci čistých rozvažovacích pojmů, a to podle prvního vydání Kritiky čistého rozumu z roku 1781 s komentáři od W. Carla a R. P. Wolffa.

Literatura:
a) Jakékoliv německé vydání spisu, event. vydání české: OIKOYMENH 2001.
b) Sekundární literatura bude dána k dispozici v seminární přihrádce v knihovně

Anotace:
Středověká filosofie - skeletový pořad pro posluchače filosofie (může být zapsán i jako výběrový pořad pro posluchače filosofie nebo religionistiky). Kurs se dělí na dvě části:

1. část - Patristická a středověká filosofie (L. Karfíková): Pořad je věnován hlavním postavám křesťanské filosofické tradice s přihlédnutím k teologickému kontextu jejich díla (Řehoř z Nyssy, Marius Victorinus, Augustin, Dionysius Areopagita, Boethius, Eriugena, Anselm z Canterbury, škola v Chartres, příp. další). Stručně budou představeni též hlavní zástupci arabské a židovské filosofie Avicenna, Averroes a Maimonides (připraví D. Rukriglová). Kurs přináší úvod do myšlení těchto autorů a četbu ukázek z hlavních děl.
2. část - Aristotelská tradice (P. Dvořák)

Syllabus 1. části:
1. Řehoř z Nyssy Proti Eunomiovi II (teorie řeči a významu)
2. Marius Victorinus Proti Ariovi IB (trojina bytí-život-myšlní)
3. Augustin Vyznání IX (co je čas)
4. Boethius O Trojici (znamená Trojice mnohost?, užití aristotelských kategorií ve vypovídání o Bohu) O hebdomadách (zejm. esse a id quod est)
5. Dionysius Areopagita Božská jména
6. Jan Eriugena O rozdělení přiroznosti (Boží transcendence a imnence)
7. Anselm z Canterbury Proslogion 2-4, polemika s Gaunilonem
8. Thierry ze Chartres O stvoření světa
9. Avicenna, Averroes, Maimonides [Avicenna.pdf] (připraví D. Rukriglová)

Atestace:
Z, Z, Zk - studenti 1. a 2. ročníku, kteří chtějí absolvovat kurs Středověké filosofie, si musí zapsat obě části, v obou získat zápočet za seminární práci a podrobit se na konci kursu souborné zkoušce.

Z, Z, Kv, Kv - studenti vyšších ročníků, kteří chtějí absolvovat skeletový kurs, si musí rovněž zapsat obě části a v obou získat zápočet za seminární práci, poté absolvují na konci kursu ústní zkoušku.

Z - posluchači, kteří chtějí získat zápočet z jedné části (příp. obou částí) pořadu jako výběrového kursu, musí splnit požadavky k zápočtu v dané části (seminární práce).

Seznam a obsah souborů k semináři středověké filosofie 2002-2003:

1. Informace o semináři a požadavky [AnotaceEtc.pdf], 7 stran
- anotace kurzu
- program kurzu
- požadavky ke zkoušce (uvedená česká literatura ke zkoušce je povinná)
- doporučená literatura k seminárním pracem

2. Soubory k Řehořovi z Nyssy
[Contra Eunomium.pdf] - Řecký a český text (v překladu doc. L. Karfíkové) pasáže z Řehořova spisu Proti Eunomiovi (8 stran; zrcadlové vydání snadno pořídíte tak, že v nastavení tisku zadáte 2 strany na 1 papír)
[Členění.pdf] - Struktura spisu Proti Eunomiovi, 1 strana
[Encyclopaedie.pdf] - Heslo o Řehořovi z Encyclopaedia of Religion, 2 strany
[Routledge.pdf] - Heslo (velmi stručně) pojednávající o patristice z Routledge Encyclopaedia of Philosophy, 4 strany

3. Soubory k Victorinovi
[Victorinus.pdf] - Syllabus k přednášce dr. V. Němce, 8 stran
[Opus.pdf] - Přehled Victorinova díla, 2 strany

4. Soubory k Augustinovi
[Confessiones.pdf] - Vybrané pasáže z XI. knihy Augustinových Vyznání, latinsky a česky (v překladu M.Levého), 24 stran

Gregorii Nysseni opera, I-, ed.W. Jaeger e.a., Leiden 1960-.
Balhtasar, H. Urs von, Présence et pensée. Essai sur la philosophie religieuse de Grégoire de Nysse, Paris 1942
Daniélou, J., L'être et le temps chez Grégoire de Nysse, Leiden 1970.
Dörrie, H. - Altenburg, M. - Schramm, U. (vyd.), Gregor von Nyssa und die Philosophie (Zweites internationales Kolloquium über Gregor von Nyssa), Leiden 1976.
Karfíkova, L., Řehoř z Nyssy. Boží a lidská nekonečnost, Praha 1999 (další literatura).
Mateo-Seco, F. – Bastero, J. L. (vyd.), El Contra Eunomium I en la produccion literaria de Gregorio de Nisa (VI Coloquio Internacional sobre Gregorio de Nisa), Pamplona 1988.
Pottier, B., Dieu et le Christ selon Grégoire de Nysse. Étude systématique du “Contre Eunome” avec traduction inédite des extraits d'Eunome, Namur 1994.

Marius Victorinus, Adversus Arium, vyd. P. Henry, SC 68, Paris 1960.
Benz, E., Marius Victorinus und die Entwicklung der abendländischen Willensmetaphysik, Stuttgart 1932.
Hadot, P., úvod ke knize Christlicher Platonismus. Die theologischen Schriften des Marius Victorinus, übersetzt von P. Hadot - U. Brenke, Zürich - Stuttgart 1967, str. 5-71.
Hadot, P., Etre, vie, pensée chez Plotin et avant Plotin, in: Les sources de Plotin (Entretiens sur l'Antiquité classique, V), Gen‚ve 1960, str. 105-141.
Hadot, P., Marius Victorinus. Recherches sur sa vie et ses oeuvres, Paris 1971.
Hadot, P., Marius Victorinus. Traités théologiques sur la Trinité, II: Commentaire, SC 69, Paris 1960.
Hadot, P., Porphyre et Victorinus, I-II, Paris 1968.
Hadot, P., “Porphyre et Victorinus”. Questions et hypoth‚ses, in: Res Orientales, 9, 1996, str. 115-125.
Hadot, P., La structure de l'âme, image de la Trinité chez Victorinus et chez Augustin, in: Studia patristica, 6, 1962, str. 409-442.
Henry, P., The “Adversus Arium” of Marius Victorinus, the First Systematic Exposition of the Doctrine of the Trinity, in: Journal of Theological Studies, NS, 1, 1950, str. 41-55.
Majercik, R., The Existence - Life - Intellect Triad in Gnosticism and Neoplatonism, in: Classical Quarterly, 42, 1992, str. 475-488.
Němec, V., Duch svatý v trojičním konceptu Maria Victorina, in: L. Karfíková - Š. Špinka (vyd.), Pán a Dárce života. Setkání s Duchem svatým v Novém zákoně a křesťanské tradici, Brno 1999, str. 26-55.
Ziegenaus, A., Die trinitarische Ausprägung der göttlichen Seinsfülle nach Marius Victorinus, Bamberg 1972.

Augustin, Confessionum libri XIII, vyd. L. Verheijen, Corpus Christianorum, Series Latina, 27, Turnhout 1981.
Augustin, De civitate Dei libri XXII, vyd. B. Dombart – A. Kalb, Corpus Christianorum, Series Latina, 47-48, Turnhout 1955.
Augustin, De trinitate libri XV, vyd. W. J. Mountain – F. Glorie, Corpus Christianorum, Series Latina, 50-50A, Turnhout 1968.
Berlinger, R., Zeit und Zeitlichkeit bei Aurelius Augustinus, in: Zeitschrift für philosophische Forschung, 7, 1953, str. 493-510.
Brachtendorf, J., Gott und sein Bild, Paderborn 2000.
Brachtendorf, J., Die Struktur des menschlichen Geistes nach Augustinus, Hamburg 2000.
Brunner, P., Zur Auseinandersetzung zwischen antiken und christlichen Zeit- und Geschichtsverständnis bei Augustin, in: Zeitschrift für Theologie und Kirche, N. F., 14, 1933.
Callahan., Basil of Caesarea, a New Source for St. Augustine's Theory of Time, in: Harvard Studies in Classical Philology, 63, 1958, str. 437-454.
Corradini, R., Zeit und Text. Studien zum tempus-Begriff des Augustinus, Wien - München 1997.
Duchrow, U., Der sogenannte psychologische Zeitbegriff Augustins im Verhältnis zur physikalischen und geschichtlichen Zeit, in: Zeitschrift für Theologie und Kirche, 63, 1966, str. 267-288.
Flasch, K., Augustin. Einführung in sein Denken, Stuttgart 1980.
Flasch, K., Was ist Zeit? Augustinus von Hippo. Das XI. Buch der Confessiones (Text – Übersetzung – Kommentar), Frankfurt a.M. 1993.
Gilson, E., Introduction à l´étude de saint Augustin, Paris 1929.
Guitton, J., Le temps et l'éternité chez Plotin et saint Augustin, Paris 1971.
Herrmann, F.-W. von, Augustinus und die phänomenologische Frage nach der Zeit, Frankfurt a. M. 1992.
Hölscher, L., The Reality of Mind, London - New York 1986.
Müller, Ch., Geschichtsbewusstsein bei Augustinus. Ontologische, anthropologische und universalgeschichtlich/heilsgeschichtliche Elemente einer augustinischen “Geschichtstheorie”, Würzburg 1993.
O´Daly, G.,Augustine´s Philosophy of Mind, London 1987.
Roy, O. de, L´intelligence de la foi et la Trinité selon saint Augustin. Genèse de sa théologie trinitaire jusqu´en 391, Paris 1966.
Schulte-Klöcker, U., Das Verhältnis von Ewigkeit und Zeit als Widerspiegelung der Beziehung zwischen Schöpfer und Schöpfung. Eine textbegleitende Interpretation der Bücher XI-XIII der Confessiones des Augustinus, Bonn 2000.

Boethius, De consolatione philosophiae, Opuscula theologica, vyd. C. Moreschini. München – Leipzig, 2000 (Bibliotheca Teubneriana).
Boethius, Die Theologischen Traktate, překlad, komentář a úvodní studie M. Elsässer, Hamburg 1988.
Boethius, The Theological Tractates and the Consolation of Philosophy, vyd. a přel. H. F. Stewart, E.K. Rand, S. J. Tester, London 1973.
Boèce, Courts traités de théologie, Opuscula sacra, kom. a překl. H. Merle, Paris 1991.
Boëthius, Filosofie utěšitelka, přel. J. Hrůša, Praha 1942, Olomouc 1995.
Boëthius – poslední Říman, přel. V. Bahník, Praha 1981. (Obsahuje spisy: Filosofie utěšitelkou; Úvod do hudby I,1; [ pseudo-Boëthius,] Školská výchova; Ennodiův dopis Boëthiovi VIII,1; Cassiodorův dopis Boëthiovi psaný jménem krále Theodoricha.)
Andrews, R., Boethius on Relation in De Trinitate, in: Asztalos, M. (vyd.), The Editing of Theological and Philosophical Texts from the Middle Ages. Acts of the Conference Arranged by the Department of Classical Languages, University of Stockholm, Stockholm 1986, str. 281-292.
Beinhauer, R., Untersuchungen zu philosophisch-theologischen Termini in De trinitate des Boethius, dizertační práce, Wien 1990.
Courtine, J.-F., Note complémentaire pour l’historie du vocabulaire de l’être, in: P. Aubenque (vyd.), Concepts et catégories dans la pensée antique, Paris 1980, str. 33-87.
Crämer-Rugenberg, I., Die Substanzmetaphysik des Boethius in den Opuscula sacra, dizertační práce, Köln 1969.
Ebbesen, S., Boethius as an Aristotelian Scholar, in: J Wiesner (vyd.), Aristoteles, Werk und Wirkung, II, Berlin – New York – 1987, str. 286-311.
Hadot, P., La distinction de l’être et de l’étant dans le De hebdomadibus de Boèce, in: Miscellanea Mediaevalia, Berlin 1963, str. 147-153.
Hadot, P., Forma essendi. Interprétation philologique et interprétation philosophique d’une formule de Boèce, in: Les Études Classiques, 38, 1970, str. 143-156.
Chadwick, H., Boethius: the Consolations of Music, Logic, Theology and Philosophy, Oxford 1981.
Micaelli, C., Studi sui trattati teologici di Boezio, Napoli 1988, str. 99-124.
Obertello, L., Severino Boezio, I-II, Genova 1974.
Obertello, L. (vyd.), Atti: Congresso Internazionale Di Studi Boeziani, Roma 1981.
Obertello, L., L’Universo Boeziano, in: Obertello, L. (vyd.), Atti: Congresso Internazionale Di Studi Boeziani, Roma 1981, str. 157-168.
Pessin, S., Hebdomads: Boethius meets the Neopythagoreans, in: JHPh, 37 (1), 1999, str. 29-48.
Rijk, L. M. De, Boèce logicien et philosophe: Ses positions sémantiques et sa métaphysique de l’être, in: Obertello, L. (vyd.), Atti: Congresso Internazionale Di Studi Boeziani, Roma 1981, str. 141-156.
Schrimpf, G., Die Axiomenschrift des Boethius (De hebdomadibus) als philosophisches Lehrbuch des Mittelalters, Leiden 1966.
Wald, B., Aristoteles, Boethius und der Begriff der Person im Mittelalter, in: Archiv für Begriffsgeschichte, 39, 1996, str. 161-179.

Corpus Dionysiacum I-II, vyd. B. R. Suchla, G. Heil, A. M. Ritter, Berlin – New York 1990-1991.
Pseudo-Dionysius Areopagita, Die Namen Gottes, překlad, úvod, poznámky B. R. Suchla, Stuttgart 1988 (Bibliothek der griechischen Literatur, 26).
Pseudo-Dionysius Areopagite, The Divine Names and Mystical Theology, překlad, úvod, poznámky J. D. Jones, Milwaukee, Wisconsin 1980 (Mediaeval Philosophical Texts in Translation, 21).
Andia, Y. de, Henosis. L´union à Dieu chez Denys l´Aréopagite, Leiden 1996.
Corsini, Il trattato De divinis nominibus dello Pseudo-Dionigi e i commenti neoplatonici al Parmenide, Torino 1962.
Ninci, M., L´universo e il non-essere. Trascendenza di Dio e molteplicità del reale nel monismo Dionisiano, Roma 1980.
Roques, R., L´universe dionysien. Structure hiérarchique du monde selon le Pseudo-Denys, Paris 1983.

Jan Eriugena, Periphyseon, I-V, PL 122; I-IV, vyd. E. Jeauneau, Corpus Christianorum, Continuatio Mediaevalis, 161-164, Turnhout 1996, 1997, 1999, 2000; I-III, vyd. I. P. Sheldon-Williams - L. Bieler, Scriptores Latini Hiberniae, 7; 9; 11, Dublin 1978, 1983, 1981.
Beierwaltes, W., Eriugena. Grundzüge seines Denkens, Frankfurt a.M. 1994.
Cappuyns, M., Jean Scot Érigène. Sa vie, son oeuvre, sa pensée, Louvain - Paris 1933 (přetisk Bruxelles 1969).
Gregory, T., Vom Einen zum Vielen. Zur Metaphysik des Johannes Scotus Eriugena, in: W. Beierwaltes (vyd.), Platonismus in der Philosophie des Mittelalters, Darmstadt 1969, str. 343-365.
O´Meara, Eriugena, Oxford 1988.
Karfíková, L., Jan Eriugena: svět jako božské zjevení, in: F. Karfík - V. Němec - F. Vilím (vyd.), Křesťanství a filosofie. Postavy latinské tradice, Praha 1994, str. 42-78 (další literatura).
Schrimpf, G., Das Werk des Johannes Scottus Eriugena im Rahmen des Wissenschaftsverständnisses seiner Zeit. Eine Hinführung zu Periphyseon, München 1982, str. 72-131.

Anselm z Canterbury, Fides quaerens intellectum, Kalich, Praha 1990.
Becher, R., Anselm´s Argument. The Logic of Divine Existence, Hants – Vermont 1985.
Evans, Anselm and Talking about God, Oxford 1978.
Gersh, S., Anselm of Canterbury , in: P. Dronke (vyd.), A History of Twelfth-Century Western Philosophy, Cambridge 1988, str. 255-277.
Hick, J. – McGill, A. C., The Many.Faced Argument. Recent Studies on the Ontological Argument for the Existence of God, London – Melbourne 1968.
Kienzler, K., Glauben und Denken bei Anselm von Canterbury, Freiburg – Basel – Wien 1981.
Kohlenberger, Similitudo und Ratio. Überlegungen zur Methode bei Anselm von Canterbury, Bonn 1972.
Koyré, A., L´idée de Dieu dans la philosophie de saint Anselme, Paris 1923.
Vuillemin, J., Le Dieu d´Anselme et les apparences de la raison, Paris 1971.

Thierry ze Chartres, Tractatus de sex dierum operibus / O stvoření světa, Oikúmené, Praha 2000.
Häring, N. M. (vyd.), Commentaries on Boethius by Thierry of Chartres and his School, Toronto 1971.
N. Häring, Die Erschaffung der Welt und ihr Schöpfer nach Thierry von Chartres und Clarenbaldus von Arras, in: W. Beierwaltes (vyd.), Platonismus in der Philosophie des Mittelalters, Darmstadt 1969, str. 161-267.
Chenu, M.-D., La théologie au XII^e si‚cle, Paris 1976³.
Dronke, P., Theirry of Chartres, in: P. Dronke (vyd.), A History of Twelfth-Century Western Philosophy, Cambridge 1988, str. 358-385.
Gregory, T., Anima mundi. La filosofia di Guglielmo di Conches e la scuola di Chartres, Firenze 1955.
Jeauneau, E., “Lectio philosophorum”. Recherches sur l'Ecole de Chartres, Amsterdam 1973.
Maccagnolo, E., Rerum universitas. Saggio sulla filosofia di Teodorico di Chartres, Firenze 1976.
Paré, G. - Brunet, A. - Tremblay, P., La Renaissance du XII^e si‚cle. Les écoles et l'enseignement, Paris - Ottawa 1933.
Parent, La doctrine de la création dans l´école de Chartres. Étude et textes, Paris – Ottawa 1938.
Stollenwerk, A., Der Genesiskommentar Thierrys von Chartres und die Thierry von Chartres zugeschriebenen Kommentare zu Boethius De Trinitate, Köln 1971.

Osnovy přednášek:
1. Filosofie a její úkol (ke stažení ve formátu RTF a PDF)
2. Evropané ante verbum - (RTF a PDF)
3. Řecké filosofické základy - (RTF a PDF)

Stanislav KOMÁREK: Obraz lidské přirozenosti v dílech význačných biologů 19. a 20.století

Anotace:
Lidskou přirozenost reflektovala nejen filosofie, ale zejména v novověku stále častěji i biologie. Přednáška se věnuje jejímu obrazu v dílech Ch.Darwina, A.R.Wallace, A.Portmanna, K.Lorenze, I. Eibl-Eibesfeldta, E.O.Wilsona, R.Dawkinse a dalších, v celkovém společenském kontextu významných biologických myslitelů. Zabývá se akceptováním biologických koncepcí v oblasti filosofie a společenských nauk a jejich vzájemnou provázaností přes koncept sociomorfního modelování a zacyklením tohoto způsobu uvažování v oblasti etiky, která se nejčastěji na biologickou povahu "lidské přirozenosti" ptá. Rovněž jsou zohledněny sociální aplikace biologických dedukcí - sociální darwinismus, eugenika, pokusy takto aplikovat sociobiologické myšlení atd. Přednáška zahrnuje i určité nezbytné minimum biologických, zejména evolučních a etologických poznatků pro studenty filosofických a příbuzných disciplín.

Anotace:
Analytickou metafyzikou rozumím filosofická zkoumání, která se zabývají obecnými aspekty reality (jsoucna) s použitím metod analytické filosofie. K těmto metodám náležejí pojmová analýza, logická argumentace a logická analýza jazyka. Analytická metafyzika se soustřeďuje především na otázky existence věcí, struktury reality, modalit, příčinnosti, času, vztahu mysli a těla. Orientace na uvedené otázky poněkud zužuje původní aristotelovské vymezení metafyziky, ale to nám nebude vadit, neboť základy této tradiční disciplíny a alternativní pohledy na ni můžete získat v jiných kursech.

Struktura kursu:
1. Analytická metafyzika
2. Existence, neexistence, ontologický závazek
3. Jednotliviny
4. Nutnost a možné světy
5. Obecniny a abstraktní jednotliviny
6. Události
7. Identita a nerozlišitelnost
8. Kauzalita
9. Čas
10. Supervenience
11. Osobní identita
12. Pravda a neurčitost
(13. Bonusové téma v případě hladkého průběhu kursu: K některým důkazům existence )

Doporučená literatura k přednášce:
• Grayling,A. (ed.), Philosophy. A Guide through the Subject. Oxford University Press. Oxford 1995.
• Kim,J. – Sosa,E. (eds.), Metaphysics. An Anthology. Blackwell Publishers, Oxford 1999.
• Kolář,P., Argumenty filosofické logiky. Filosofia, Praha 1999.
• Kolář,P., Pravda a fakt. Filosofia, Praha – vyjde na podzim 2002.
• Kolář,P. – Svoboda,V.: Logika a etika. Filosofia, Praha 1997. (Kap. XIII - Supervenience a zevšeobecnitelnost)
• Laurence,S. – Macdonald,C., Contemporary Readings in the Foundations of Metaphysics. Blackwell Publishers, Oxford 1998.

Četba pro seminář:
(seznam může být modifikován, pouze některé texty vybereme k referátům; jedna kopie každého vybraného textu bude k dispozici v knihovně ÚFaR.)

Jde převážně o texty z antologií:
(KS) Kim,J. – Sosa,E. (eds.), Metaphysics. An Anthology. Blackwell Publishers, Oxford 1999.
(LM) Laurence,S. – Macdonald,C., Contemporary Readings in the Foundations of Metaphysics. Blackwell Publishers, Oxford 1998.

• Armstrong, D.: Universals as Attributes. (KS)
• Black, M.: The Identity of Indiscernibles. (KS)
• Bealer, G.: Universals and Properties. (LM)
• Campbell, K.: The Metaphysics of Abstract Particulars. (LM)
• Chisholm, R.M.: The Persistence of Persons. (KS)
• Davidson, D.: The Individuation of Events. (LM)
• Haack, S: Descriptive and Revisionary Metaphysics. (LM)
• Kim, J.: Supervenience as a Philosophical Concept. (KS)
• Kripke, S.A.: Identity and Necessity. (KS)
• Lewis, D.: New Work for a Theory of Universals. (KS)
• Lewis, D.: Possible Worlds. (LM)
• Lombard, L.B.: Ontologies of Events. (LM)
• Loux, M.J.: Beyond Substrata and Bundles: A Prolegomenon to a Substance Ontology. (LM)
• Lycan, W.G.: Possible Worlds and Possibilia. (LM)
• Macdonald, C.: Tropes and Other Things. (LM)
• Parfit, D.: Personal Identity. (KS)
• Plantinga, A.: Modalities: Basic Concepts and Distinctions. (KS)
• Quine, W.V.O.: On What There Is. (LM), (KS)
• Russell, B.: Existence and Description. (KS)
• Sainsbury, R.M.: Paradoxes. Cambridge University Press, Cambridge 1995.
• Shoemaker, S.: Causality and Properties. (KS)
• Simons, P.: Particulars in Particular clothing: Three Trope Theories of Substance. (LM)
• Stalnaker, R.: Possible worlds. (LM)
• Strawson,P.F., Individuals. An Essay in Descriptive Metaphysics. University Paperbacks, Methuen, London 1965. (Původně publikováno v r.1959, první publikace v University Paperpbacks v r.1964.)
• Swinburne, R.: Personal Identity: The Dualist Theory. (KS)
• Tichý: Jednotliviny a ich roly. (Překlad z německého Einzeldinge als Amtsinhaberz, anglického Things-to-be.) Organon F 1994, čísla 1 - 4.
• Tye, M.: Vague Objects. Mind, Vol. 99, 396, 1990.
• van Inwagen, P.: The Nature of Metaphysics. (LM) Williamson, T.: Vagueness. Routledge, London 1994.

Podmínky pro udělení atestací:
Přednáška/semestr: esej 50% - ústní pohovor 50%

Četba/semestr: aktivní účast 30% - referát nepřednesený 40% - přednesený 70% - ústní pohovor 30%
K získání atestace postačuje pouhých 100%.

Anotace:
Semestrální výběrový kurs věnovaný analýze Patočkově pojetí lidské existence v kratších klíčových textech z konce 60. let.

Hlavní tematické body:
- srovnání s vybranými koncepty "existencialistických" autorů
- význam pojetí pohybu (zejména Aristotelova) pro pojem existence
- Patočkovo vlastní pojetí existence jako pohybu

Texty:
• J. Patočka: 0 filosofickém významu Aristotelova pojetí pohybu (1964)
• J. Patočka: Přirozený svět a fenomenologie [RTF] (1967) ; Fenomenologie a metafyzika pohybu (1968)
• J. Patočka: Tělo, společenství, jazyk, svět [přednášky XVI-XX - RTF] (1968)
• J. Patočka: Co je existence (1969)

Určeno studentům nefilosofických oborů, včetně studentů religionistiky

Anotace:
Sledování vztahů filosofie a ne-filosofie (tedy různých náboženství, literárních žánrů i oborů vědy) na příkladech z různých dob a prostředí. Rozdělení přednášek je tematické, nikoliv chronologické, přesto časté odkazy na "dějiny filosofie" a na problém dějinnosti nebo evoluce i mimo filosofii. Co vlastně je filosofie? Může být filosofie výsadním polem pěstování bytostné moudrosti? Doporučeno pro studenty nefilosofických oborů FF a pro oborové studenty religionistiky jako splnění požadavku z filosofie. Způsob atestací stejný jako u kursu Z. Pince "Kořeny evropské tradice".

Podmínky atestace pro studenty

Sylabus:
Zimní semestr:

1) Proč filosofie? Co je to filosofie? Etymologický význam („láska k moudrosti", viz Porfyriova legenda o Pýthagorovi) a tradiční významy tohoto slova (zavedeného asi Platónem).
Není už v určení filosofie zakotven europocentrismus (dokonce graecocentrismus)? Řecká filosofie a jiné moudrostní tradice, zvl. neevropské. Jaké tradice vlastně považujeme za „evropské"?
Pavouček souvislostí: geograficky a chronologicky, orientační jména a základní pojmy.
Genealogická odvislost evropských filosofických tradic (vč. arabské a hebrejské) z řecké filosofie.
Mimo řecký vliv je jen Indie do 4. st. př.n.l. a vzdálenější kultury až do novověku.

2) Tradiční hrdost filosofie: zvláštní nárok na pravdu. Není vlastní jenom Evropě a jenom filosofii, ale v evropské filosofii a vědě dostává zvláštní podoby. Odkud se bere pravda a nárok filosofie na ni?
Zvláštnost filosofie: Možnost diskutovat vlastní předpoklady.
Je pravda, že „filosofie hledá pravdu"? Proč občas (a kdy?) stojíme o „pravdu" a co tím vlastně myslíme? Vzájemný soulad dvou výpovědí? Soulad výpovědi s věcí? Soulad věci s čímsi, o co v ní jde, nebo s jejím projevem? Zjevnost, neskrytost?
Filosofie bez problému pravdy (Hérakleitos nebo jinak zase postmoderna) a filosofie hledající pravdu.
Paradoxy vztahu celku a části. Paradoxy vědomí smrtelnosti.

3) Příklady pojetí filosofie a pravdy:
Tradiční metafyzika (např. Tomáš Akvinský, 13.st.):
Pravda výpovědi: Soulad výpovědi naší mysli s věcí, o které vypovídá. (Např. věta: „Toto zlato je pravé.")
Pravda věci: Soulad věci s myslí boží. (Např. pravost toho zlata.)
(Pravdivost výpovědi se zakládá na pravdivosti věci. Naše mysl dosahuje pravdy díky neklamnosti mysli boží.)

Zákon tří stadií (August Comte, „pozitivní filosofie", 1830, vzorem je přírodověda):
1. Stadium: Mýtické (náboženské, dětské); netáže se - nebo má neověřované hotové odpovědi na obecné otázky.
2. Stadium: Metafyzické (theologické, filosofie do Comtea, dospívání); táže se, ale spokojuje se s obecnými a ne vždy ověřitelnými odpověďmi.
3. Stadium: Pozitivní (vědecké, dospělost); táže se na objektivní fakta tak, aby to bylo užitečné - a za odpověď považuje pouze ověřitelná fakta. (K tomu se vrátíme při problémech vědy na konci kursu.)

Nauka o třech pohybech (Jan Patočka, 1970):
1. Pohyb přijímání
2. Pohyb reprodukce
3. Pohyb transcendence

Podobnosti, rozdíly a vliv těchto i jiných pojetí. Pro které se rozhodnout a proč?

4) Je pravda, že „filosofie hledá pravdu"? Proč občas a kdy stojíme o „pravdu" a co tím vlastně myslíme?
Antropocentrismus a antropomorfismus našeho myšlení a vnímání.
Co je „objektivní" a co je „subjektivní"?
Přirozenost, skutečnost, objekt a pravda.
Vztah pravdy a morálního hlediska.
Myšlení a řeč. Pravda v různých diskurzech a žánrech. Pluralita literárních žánrů užívaných pro filosofii - v chronologickém pořadí se objevují např.: poezie, satyra, moudrostní (sapienciální) výroky, parafráze náboženské řeči, logická argumentace, dialog, naučné pojednání, traktát, esej, vědecké zkoumání, román.
Vztah žánru (diskurzu) a pojetí pravdy - např. v matematickém důkazy a v pohádce.

5) Hledání životního tvaru: dá se najít jako hotový, nebo musí vyrůst, nebo je dán či vnucen? Vztahy svobody a mezí. Tradice jako opora nebo okovy. Svoboda a osudová moc (různá pojetí svobody a různá pojetí osudu).
Vztahy tradice a náboženství, náboženství a filosofie.
Hypotéza: Filosofie možná vyrůstá ze situace, kdy náboženství otevírá nějaké možnosti nebo nároky, které jsou čistě náboženskými prostředky obtížně uskutečnitelné.

6) Co je „náboženství" (EUSEBEIA, religio). „Úcta, vztah" (SEABS, opak k neglegere).
Jaká náboženství máme. Náboženství jako základ společenství nebo jako soukromá záležitost. Ateismus a jeho formy. Naivní rozlišování náboženství: podle počtu bohů, podle „pravdivosti", „zjevenosti"...
Rozlišování podle religionisticky podstatnějších hledisek: podle role rituálu, role mýtů, role základních textů (včetně jejich vnitřního pojetí jako např. zjevených - a jakým způsobem), existence a váhy nauky, životní praxe, existence a typu náboženských institucí, povaha umění (zobrazování, hudba...).

Křesťanství: Různá role ritu ve škále od pravoslaví (největší), katolické církve, luterských církví po liberální protestantismus; role mýtů většinou nepřiznávaná, historicismus; Bible jako zjevené Slovo boží, leč složité pojetí zjevenosti; vypracovaná náboženská nauka (maximum v katolické věrouce); důraz na životní praxi (eupraktičnost) v průměrné míře; vypracované církevní instituce (ve škále od katolické církve přes pravoslaví po evangelické církve); zobrazování ve škále od pravoslaví po kalvinismus značná role hudby, ale až na výjimky bez tance.

Řecké náboženství: Obvyklá role ritu (leč málo známá); mohutná role mýtů; malá role textů (na poměry gramotného prostředí); málo náboženské nauky (a nejednotné); eupraktičnost v základních věcech; téměř bez významných institucí (jen při některých kultech); mohutné zobrazování, hudba, zvláštní role divadla (tragédie).

Islám: Minimalizovaný ritus; krajní historicismus (mýty jen nepřiznaně); krajní role textu s jednoduchým pojetím jeho zjevení (Korán je božská skutečnost sestoupivší přímo k Prorokovi); vypracovaná nauka právního charakteru; církevní instituce jen v menšinách (hlavně Šía); zákaz zobrazování, téměř bez náboženské hudby, hudba a tanec v neortodoxním prostředí (dervišové).

7) Základní náboženské obrazy, přítomné často i ve filosofii (ať už přejaté, transformované nebo kritizované):
Kosmos (mundus), celek, tabu, mana, kult (cultus, ritus), mýtus, původ, počátek, vzor (pravzor)...
Různá určení mýtu:
Primordiální příběh, navazování vztahu k počátku jeho kultickým vyprávěním.
Zpřítomňující manifestace posvátna slovem.
Zpřítomnění prapůvodního děje slovem.
Slovní stránka rituálu.
Mýtus a cyklický čas: Obnovování, vztah k počátku, původu, který je jiného řádu.
Pravzor a jeho uskutečňující nápodoba rituálem i každou činností. Jeho zpřítomnění mýtem.
Evropská představa o lineárním čase, otevřeném filosofií, vědou, vírou.

8) Dědictví starých (předřeckých) náboženství:
Anatolie a egejská oblast: obrazy Bohyně, krocení Býka, pole a pěstování.
Mýtus o Gilgaméšovi. Transkulturní motivy a analogie: hledání nesmrtelnosti, potopa, had...
Mýtus knihy Genesis o Stvoření (Hexaemeron). Rozdíly od novodobého „kreacionismu". Zvláštnosti Boha Stvořitele v náboženství a ve filosofii.

9) Mudrci a filosofie (v Řecku: „7 mudrců").
Transkulturnost sapienciální vrstvy řady velkých náboženství:
Obraz „probuzení" (Indie: „Buddha", v Řecku: Xenofanés, Parmenidés, Hérakleitos, Sókratés, Platón... ). Dědictví ve filosofii: „vědomí", poznání sebe sama (gnóthi seuauton), záhada „Egó".
V Řecku jako dědictví Apollónova kultu v Delfách (Chilón, Sókratés, Plútarchos).
Emenace a koncentrace, mnohost a jednota, sestup (pád) a návrat, koloběh života, cyklus duše.
Obraz narušené rovnováhy - nebo spíše rovnováhy v cyklu vychýlení z ní.
Co míníme slovem duše? Pojetí filosofie jako péče o duši.

10) Řecké náboženství a jeho dopad ve filosofii:
Různé hypotézy o zrodu filosofie: negace mýtu, logizace mýtu, transformace...
Zeus (jedno, osud, světlo), Athéna (myšlenka), Apollón (řeč, osud, mysl, harmonie, světlo), Dionýsos (mnohost, emoce), Hermés (řeč, rozhraní, horizont), Hádés (Neviditelný, emoce), Artemis (fysis).
Epos, mytologie, lyrika, tragédie, moudrost, filosofie (ale i komedie, román).
Klasická (platónská) filosofie jako zásadní intelektuální reforma Apollónova kultu:
důraz na vědomí (koncentrace), vědění (poznání, epistémé); světelná metaforika poznání; etické souvislosti, politické souvislosti.

11) Fysis (příroda, přirozenost) a kultura:
Sofistické rozlišení: „od přírody" (přirozenosti, fysis) - „dohodou, zákonem" (nomó).
Proměnlivost, mnohovýznamovost a uplývavost fysis. Její uchopování a pěstování, ale i destrukce a zapomenutí.
Péče o přirozenost a péče o duši.
Přirozenost, tělesnost, duše.

12) Latinské náboženství a jeho dopad ve filosofii:
Velká role ritu (a rituálního práva); destrukce mýtu (fabula) už ve staré době (pak převzetí řeckých mýtů a nová tvorba vlastních verzí); tajné texty; právní náboženská nauka; výrazná eupraktičnost a moralismus; četné instituce; málo zobazování (hodně pak až pod řeckým vlivem), divadlo až převzaté z Řecka.
Dopad ve filosofii: pojmy „fundatio, institutio, actoritas, cultura, meritum (zásluha), poena (odplata, trest)".
Rozlišení „přirozený" (naturalis, původně ve významu „rodný") - „nadpřirozené" (nadpřirozený), původně v rámci Ciceronova učení o trojí theologii: „přirozené, politické a nadpřirozené".
Touha po jednoznačné jasnosti a zřetelnosti (clare et distincte) myšlenkového výrazu, ale samo převzetí řecké filosofie do jiného jazykového a kulturního prostředí je provázeno terminologickými zmatky, které chce napravit až scholastická metoda pojmových distinkcí.

13) Křesťanství a jeho dopad ve filosofii:
Víra (pistis), milost (charis, gratia), naděje (elpis); dávající láska (agapé).
Rozlišení „přirozenost (fysis)" - milost (charis)", zvl. Pavel z Tarsu a pak Aurelis Augustinus.
Zúžení významu slova „inspirace (eunthusiasmos, inspiratio)" na význam náboženský, resp. pak rozlišování mezi tímto striktním a širším obecným významem. (Zatímco pro řecké náboženství není rozdíl mezi inspirací náboženskou a třeba uměleckou, alespoň ne slovně.)
Zvláštní pojem „zjevení (epifania, revelatio)", užšší než v řeckém náboženství, analogicky k „inspiraci".
Problém různých významů slovního spojení „křesťanská filosofie":
biblické myšlení, nauka odkázaná Ježíšem (tak u prvních apologétu v raném 2. st.);
řecká filosofie provozovaná křesťany a také z křesťanské náboženské inspirace (tak poprvé u apologéty Justina kolem poloviny 2. st., navíc k předchozímu významu, podobně pak u Klémenta a Órigena).

Letní semestr:

1) Péče o duši a výchova, vzdělání (Platón, Patočka).
Vzdělání a působnost řeči (náboženské, filosofické, školní, poetické, politické - sofisté).
Paradoxy výchovy, vzdělání a učení (odkud se bere pravda a životní orientace).
Augustinův paradox učitele.
Scholastické pojetí vzdělání, založené na autoritě a její interpretaci.
Paradoxy knižní vzdělanosti (M. Ficino, 15.st.).

2) Sókratés - zakladatelská legendární postava filosofie nebo kverulant a ironický tazatel? „Porodnické umění" myšlenek.
Síla otázky. Kde se vynucuje odpověď: ve škole a při soudním šetření.
Hermeneutická otázka po předpokladech řečeného.
Platón - racionalista nebo mystik? Vztah myšlení (nazírání duchem) a vnímání (prožívání). Podobenství o jeskyni.
Různé interpretace jeskyně: svět, klenba lebeční, děloha ...
Různé interpretace vytahování: vtělení, porod, dospívání, smrt.
Co vytahuje z jeskyně?

3) Podobenství o úsečce:
Co je vnímatelné a co nazírané duchem.
Vnímatelné se dělí na zcela zdánlivé nápodoby a na běžně zakoušené věci.
Nazírané duchem se dělí na matematické entity a na skutečné ideje.
Čtyři stavy duše: napodobování, důvěra, rozum, duchovní nazírání.
Idea dobra je ještě i mimo toto dělení.
Anamnésis.
Idea a ideály, Erós a sublimace. Krása.
Role „dialektiky" a „důkazu".
Scholastická metoda dělení pojmů. Sic et non (Petr Abaelard).

4) Bůh, Dobro, smysl, účel. Výsostnost a problematičnost těchto výrazů, které vyslovujeme vždy jaksi „na dluh".
Myšlení analogií.
Příčina a následek (účinek). Řetězce příčin?
Kdy lze rozlišovat mezi smyslem a náhodou?
Osud a determinismus nebo svoboda (nahodilá nebo účelná)?
Paradoxy každého z těchto pojetí.

5) Jak se dělá tradiční věda do novověku (do zač.17.st.)?
Filosofie a vznik věd. Zvláštní postavení geometrie.
Aristotelés: Jak se dělá pojem a jak se s ním zachází. Abstrakce a dedukce.
Co je to „důkaz". Problémy empirismu; problémy experimentální metody.
Filosofie jako metafyzika: role logiky.
Rozklišení fyziky a theologie (Albert Velký).
Rozlišení filosofie a theologie (Tomáš Akvinský).

6) Proměna novověké filosofie a vědy. Cogito sum (Descartes), subjekt a objekt.
Pojem „redukce". Nárok vědy na platnou pravdu.
Kumulativní pojetí poznání (osvícenství, pozitivismus).
Pojem „paradigmatu" (Thomas Kuhn).
Pozitivistické a popperovské určení vědeckosti vědy (verifikace a falzifikace).

7) Problém statutu společenských věd:
Rozdělení na přírodní vědu a „duchovědu" (Geistwissenschaft), resp. „humanitní obory".
Novověká představa člověka jako jediného zdroje (nebo alespoň jediného měřítka) hodnot.
Možnosti formalizace (logizace, matematizace) společenských věd.
Společenské vědy a zrod ideologií.
Filosofie a politika: ústavnost, demokracie, utopie, „poradenství", „konstruktivismus". Ideologie.

8) Dějiny: Historická věda a vědomí dějin.
Dějiny filosofie a filosofie dějin (problematičnost obojího, Augustinus, Hegel, Patočka):
Vázanost dějin na vědomého člověka, kontinuita tradice.
Křesťanský mýtus o dějinách (Augustin) a jeho dědicové.
Dějiny nebo eschatologie - nebo pokrok (osvícenství) nebo evoluce?
Krize dějin nebo krize určitého mýtu o dějinách a krize latinské tradice?

9) Novodobé výzvy vědy filosofii:
Evoluce, astrofyzikální kosmologie, fyzika mikrosvěta, sociobiologie, kybernetika, média.

10) Jaké je „náboženství" dnešní doby?
Role různých náboženských tradic i ateismu, synkretismus.
Lze myslet životní orientaci v mediálním světě „informace" a reklamy?

Anotace:
Základní místa řeckého náboženství. Charakter míst. Památky výtvarného umění jako svědectví náboženského vnímání. Starší kontexty řeckého náboženství od neolitu. Pozdější vlivy a transformace: Řím, křesťanství po Byzanc. To vše s mnoha obrázky posvátných míst i muzejních věcí. Zápočet za zpracování literárních odkazů. Určeno pro studenty religionistiky i ostatní jako výběrový kurs. (Pro předběžnou představu obrázky.)

Sylabus:
1. Geografické poměry ("fraktálnost") a časová orientace - periodizace epoch.
Charakter hmotných (stavby, sochy, nádoby, obrazy) a písemných památek; problémy jejich vzájemné interpretace (archeologie a historie).
Vztah hmotných památek a místa. Lze mluvit o "geniu loci"?
Přehledné dějiny interpretací Řecka: křesťanská, latinská, renesanční, klasicistní ... a problémy rekonstrukcí (fyzických i myšlenkových).

2. Předřecké kultury východního Mediteránu:
Neolit: Sesklo na řecké pevnině; anatolské kultury, zvl. Catal Höyük.
Chalkolit a bronz v Malé Asii (anatolské kultury, vzl. Alacahöyük), na Kykladách, Krétě a pevninském Řecku (přehledně po konec Mykén).
Vlivy do historické doby:
Velká Bohyně (zvl. jako Paní zvěře nebo jako Kúrotrofos), býk, plodnost.

3. Kréta a Théra (Knóssos, Faistos a další paláce, Archeologické museum v Írákliu):
Předřecká (raný a střední bronz), achájská (pozdní bronz) a dórská (železo) kultura. Předřecké motivy: Býčí hry, oběti, "divadlo", "květinová kultura", lodě, hrobky.

4. Mykény (kraj Argolis) a další paláce Achájců, zvl. Tíryns:
Návaznost na předřecké motivy - "Pelasgové" (lýkové ?), Kréta.
"Rytířská" achájská kultura pozdního bronzu: hrady (akropole), brnění, hérojská privilegia, hrobky, palácová bohyně.
Oltáře před palácem. Palácové megaron jako předloha pozdějšího chrámu.
Všudypřítomné "ptačí bohyně". Extatické bohyně (museum v Naupliu). Mytologie, trójská válka (12. BC ?).

5. Théby a Tanagra (kraj Boiótie):
Hra pozdního bronzu na "krásný styl" pozdější epochy. Sarkofágy.
Kadmovský a oidipovský mýtus.
Selská kultura archaické a klasické doby. Rozjívená keramika (museum).
Dionýsos. Kabeiron (ozvěka Samothráky).

6. Eleúsis (Attika) - nejlépe známé místo mysterijního kultu (v režii Athén):
Kontinuita staveb a keramiky od bronzu, stratigrafie areálu, posvátné prostory, podoby bohyň (museum), dívčí iniciační kult (?).
Plúteion.

7. Athény (Attika): akropolis, agora, "Sókratovo vězení", Akadémie, Stoa (Poikilé = "stoická), Théseion.
Kontinuita od bronzu, brzký nástup archaické kultury (železa), rozkvět koncem archaické doby a slavná doba klasická. Vývoj keramiky: geometrická, orientalizující ("krásná"), černofigurová, červenofigurová...
Athéna Parthenos a Athéna Bojující, Apollón, Zeus, Poseidón.
Úpadek a pokus Hérodota Attika a renesanci.
Athénská musea: Národní archeologické, Akropole, Agory, Kerameiku, Kykladských kultur, Kanelopůlovo ... - Píreus (museum).

7a) Braurón (Attika): Artemidina svatyně s dívčím kultem. Podoby bohyně (museum).

8. Delfy (kraj Fókis): Věštírma Země a Apollónova. Apollón a Dionýsos. Návaznost na bronz.
"Propast" ("rozsedlina"), soutěska, skála Země, skála Sibylly, chrám, věštírna, Apollónovy podoby.
Parnássos: tance na vrcholech. Kórycká jeskyně (Dionýsova narození? - Kerényi).
Stadion pýthijských her. Zbytky rozkradených darů (museum).
Plútarchos z Chairóneie.

9. Olympie (kraj Élis): Kronův pahorek, Oltář a chrám Diův, Feidiás, stadion, Héraion.
Musejní sbírka darů.

10. Arkádie: Bássai - stojící Apollónův horský chrám
Lykaion - Diův horský chrám (lidské oběti ještě v historické době)
Kylléné - Hermovy rodné hory (s jeskyní - viz Homérský hymnus na Herma)
Feneos, Mantinea, Tripolis ...

11. Dódóna a Nekromanteion (kraje Epeiros a Thesprótie): Věštírna Diova (dub) a Věštírna mrtvých = Hádův palác na dalekém severozápadě. Museum v Ióannině.

14. Kyklady (Keos, Ténos, Délos, Mykonos, Folegandros, Paros, Naxos, Amorgos)

Základní literatura:
• PAUSANIÁS. Cesta po Řecku.
• další literatura na jednotlivých sezeních.

Anotace:
Čtyřsemestrální jazykový kurs pro studenty religionistiky, kteří si takto mohou splnit povinnost naučit se jeden orientální jazyk v rozsahu, vyžadovaném studijním plánem k interpretaci primárního textu zvoleného náboženského systému (v tomto případě judaismu) při SZZK. Cílem je dosáhnout takové pasívní znalosti staré (biblické) hebrejštiny, která umožní absolventovi kursu samostatně číst a překládat standardní (vokalizovaný) text hebrejské Bible (Tanachu). Standardní výuková jednotka se skládá ze dvou částí: V první přednášející vyloží novou látku a zadá úkoly ke studiu, druhá část je věnována intenzívním praktickým cvičením. Velký důraz se klade na samostatnou práci mimo rámec vyučování.

Atestace:
Studenti získají po prvním, druhém a třetím semestru zápočet a po čtvrtém semestru skládají zkoušku. Připuštění ke zkoušce je podmíněno získáním zápočtů, udělení zápočtu závisí na aktivní účasti na kursu a úspěšném absolvování kontrolního testu.

Povinná literatura:
• Jacob Weingreen, Učebnice biblické hebrejštiny (Karolinum, Praha 1997)
• Biblia Hebraica Stuttgartensia (Deutsche Bibelgesellschaft Stuttgart 1967/77 etc.)

Doporučená literatura:
• Otakar Klíma, Stanislav Segert, Mluvnice hebrejštiny a aramejštiny (Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1956)
• Martin Prudký, Cvičebnice biblické hebrejštiny (Scriptum, Praha 1992)
• Blahoslav Pípal, Hebrejsko-český slovník ke Starému zákonu (Kalich, Praha, 2. vyd 1974)
• Wolfgang Schneider, Grammatik des biblischen Hebräisch (Claudius Verlag, München, 6. vyd 1985)
• Wilhelm Gesenius, Hebräisches und Aramäisches Handwörterbuch über das Alte Testament (Springer-Verlag, Berlin/Göttingen/Heidelberg, 17. vyd. 1962)

Anotace:
Seminář je zaměřen na četbu a rozbor jednoho ze stěžejních děl fenomenologie náboženství. Studenti získají přehled o struktuře knihy, pojednávající o klíčovém pojmu religionistiky (posvátno), a budou vedeni k pochopení geneze a obsahu některých klíčových pojmů, které jsou přínosem Rudolfa Otto pro moderní religionistické bádání (např. mysterium tremendum).

Atestace:
Semestrální seminář je ukončen zápočtem. Zápočet je podmíněn aktivní účastí na semináři a vypracováním písemného referátu na téma zadané vedoucím semináře; v závislosti na postupu práce v semináři se může vyžadovat i jeho ústní prezentace.

Povinná literatura:
• Rudolf Otto, Posvátno. Iracionalita v ideji božství a její poměr k racionalitě (Vyšehrad, Praha 1998)

Doporučená literatura:
• Rudolf Otto, Aufsätze das Numinose betreffend (Verlag Friedrich Andreas Perthes A.-G., Stuttgart/Gotha 1923)
• Rudolf Otto, Posvátno, in: Souvislosti. Revue pro křesťanství a kulturu, 3/1994 (21), str. 25-35
• Milan Lyčka, Posvátno jako kategorie a priori, in: O posvátnu (Česká křesťanská akademie, Praha 1992), str. 87-91

Anotace:
Seminář se bude zabývat rozborem dvojice protikladných a komplementárních pojmů posvátné/profánní, jak je chápal jeden z největších moderních fenomenologů náboženství Mircea Eliade. Rozbor se bude opírat především o četbu díla Posvátné a profánní, s přihlédnutím k některým pasážím jiných Eliadeho děl, ve kterých se rovněž zabývá uvedenou problematikou.

Povinná literatura:
• Mircea Eliade, Posvátné a profánní (Česká křesťanská akademie, Praha 1994)

Doporučená literatura:
• Mircea Eliade, Mýtus o věčném návratu (Archetypy a opakování) (Oikúmené, Praha 1993)

Anotace:
Překladový seminář je určen pro studenty se znalostí anebo se zájmem o RJ. "VJECHI" - známý a historicky velmi význačný sborník, vydaný v Rusku na začátku tohoto století a orientovaný na problém inteligence ve XX. stol.

Anotace:
Kurs je určen pro mírně a středně pokročilé zájemce o fenomenologii. Dílčí absolvování možné. Schopnost číst německy vhodná, při určitých typech zápisu (především tzv. "diplomní seminář" podle studijného plánu staršího typu) nezbytná. Cílem kursu je jednak konsolidovat znalosti posluchačů o fenomenologii v jejím vrcholném (tj. zhruba meziválečném) stádiu, jednak prohloubit je v řadě částečně navzájem souvisejících sond věcného i historického zaměření. K jejich tématům by měly patřit: časovost a genetická fenomenologie, přirozený svět jako prostředí jednání, intersubjektivita a spolubytí, deskripce a normativita, vztah Husserl-Heidegger, Patočkovo chápání fenomenologie, Alfred Schütz (případně další podle zájmů účastníků a vývoje semináře). V semináři vyjdeme od shrnutí Heideggerovy pozice v Bytí a čas. Pak se podíváme na Heideggerův a Husserlův vývoj v meziválečném období a na takto připravené půdě se pustíme do studia vybraných (výše uvedených) problematik. Tématem podrobné četby budou Husserlovy Karteziánské meditace a texty související (mj. Šestá meditace Eugena Finka). Zájemci o absolvování v modu "diplomní seminář" staršího typu si budou muset přečíst také základní sekundární literaturu k tématu v rozsahu zhruba 1500 stran (Pöggeler, Tugendhat, Figal, Kisiel, případně podle vlastního výběru).

Milan MRÁZ: Aristotelova filosofie, její vznik, historická východiska a výkladové principy

Anotace:
Cílem přednášky je seznámit posluchače s hlavními myšlenkami Aristotelovy filosofie a její kategoriální výbavou. Pozornost je věnována především Aristotelově logice, přírodní filosofii a výkladům logicko-ontologické problematiky (soubor Metafysika). Posluchači se seznámí s Aristotelovým pojetím kategorií, subjekt-predikátových soudů, modálních funktorů, kategorického sylogismu, deduktivní výstavby vědy, dialektické metody, přírody a přirozenosti, příčin, pohybu, místa, času, kontinua, psychických procesů, první filosofie, podstaty, prvotního zdroje vesmírného pohybu a dobra. Výklad je koncipován tak, aby osvětlil i základní souvislosti mezi učením Aristotela a výsledky jeho předchůdců a současně umožnil orientaci v dalším vývoji aristotelismu. Každý rok jsou do výkladu zahrnuty informace o nových výsledcích aristotelského bádání.

Cílem semináře je poskytnout základní znalosti potřebné pro čtení řeckých filosofických v jazyce originálu. Při zahájení četby se nepředpokládá u účastníků znalost řečtiny, proto se v průběhu semináře postupně objasňují její gramatické kategorie a rozšiřuje slovní zásoba. Seminář směřuje k tomu, aby po jeho ukončení byli účastníci schopni se plně orientovat v přečteném textu, a to po obsahové i jazykové stránce, a současně aby získali předpoklady pro práci s dalšími řeckými filosofickými texty.

Povinná literatura:
• PATOČKA, J. Aristoteles : jeho předchůdci a dědicové. Praha, 1964 [vybrané kapitoly].
• GRAESER, A. Dějiny filosofie II. Praha, 2000 [kapitola o Aristotelovi].
• MACHOVEC, D. Skripta z dějin antické filosofie.
• Encyklopedie antiky. Praha, 1974 [relevantní hesla].

Výběrová literatura:
• 3 knihy z Aristotelových spisů.
• BERKA, K. Aristoteles. Praha, 1966.

Literatura pro seminář:
• MINIO-PALUELLO (ed.). Aristotelis Categoriae. Oxford,1949.
• ARISTOTELES. Kategorie. [přel. A. Kříž]. Praha, 1958.
• PRACH, V. Řecko-český slovník. Praha, 1942 [event. nová vydání].

Anotace:
Seminář je určen pro zájemce, kteří získali základní znalosti o řeckém jazyce a o četbě řeckých filosofických textů. Hlavním cílem semináře je další zdokonalení interpretačních schopností a prohloubení znalosti některých textů. Při četbě se využívá komentářové literatury a překladů daného textu do různých evropských jazyků. Texty pro četbu se volí podle dohody. Ve školním roce 2002-2003 se bude číst III. kniha Aristotelova spisu O duši, se zvláštním zřetelem k problematice poznání. Po přečtení této knihy se přejde k četbě doplňujících textů z Aristotelových Malých přírodovědných pojednání (O vnímání a vnímatelném, O paměti, O spánku a bdění, O snech)

Povinná literatura:
• Aristotelis De anima, ed. W.D. Ross, Oxford 1956;
• Aristoteles: O duši, př. A. Kříž, Praha 1942 (event. další vydání).

Výběrová literatura:
• Aristoteles: Über die Seele, übers. W. Theiler, Berlin 959 (event. další vydání);
• další monografie a studie podle dohody

Anotace:
Přednáškový kurs se zaměří na tvorbu nejvýznamnějšího ruského filosofa Vladimíra Solovjova (1853-1900). Solovjov ve svém díle završil myšlenkové úsilí XIX. století velkolepým pokusem o syntézu dosavadního evropského myšlení. Vlastním obsahem přednáškového cyklu bude postupné obeznámení s jednotlivými tématy filosofické tvorby autora. Prostor pro vlastní filosofování si Solovjov otevřel kritickým zamyšlením nad vývojem západní filosofie od scholastiky po tvorbu Schopenhauera a Hartmanna. Vývoj západního myšlení chápe jako završený a jako příznak slepé uličky uvádí filosofii Comtovu. Východ z této "krize západní filosofie" spatřuje v syntéze vědy, filosofie a náboženství, v "celistvém vědění", které je zároveň konceptem autorovy gnoseologie. Dále se seznámíme s ústředním Solovjovovým pojmem "všejednota" a s autorovou vizí metafyziky a kosmologie. Antropologické téma patří mezi ústřední témata Solovjovova myšlení, úzce souvisí s teologickým pojmem boholidství a s ústředním postavením člověka ve stvořeném světě. Hlavním tématem Solovjovovy činnosti v osmdesátých letech XIX. století je problematika sjednocení církví, která je v jeho tvorbě zasazena do širšího kontextu sjednocení lidstva a teokratické vize. Podrobně se v této souvislosti budeme věnovat i filosofii dějin, která z tohoto specifického vidění vyplývá. Nemůžeme se vyhnout ani Solovjovově konceptu sofiologie, který prostupuje všechny oblasti tvorby autora a patří mezi nejinspirativnější momenty jeho tvorby. Autorovu filosofickou tvorbu završíme etikou spisu Ospravedlnění dobra a jeho estetickými názory. Jako dovětek k dílu Vladimíra Solovjova se obeznámíme s posledním obdobím jeho tvorby a s autorovou vizí apokalypsy.

Doporučená literatura (upozornění: nejedná se o kritická vydání):
• Čtení o Boholidství. Velehrad, Refugium, 2000.
• Duchovní základy člověka. Velehrad, Refugium, 1996.
• Filosofické principy komplexního poznání. Velehrad, Refugium, 2002.
• Krize západní filosofie. Velehrad, Refugium, 2002.
• Tři rozhovory. Praha, Zvon, 1997.
• M. Tenace. Úvod do myšlení Vladimíra Solovjova. Velehrad, Refugium, 2000.

Anotace:
Cílem semináře je naučit studenty technice vědecké práce. Největší důraz bude kladen na heuristickou analýzu a sestavení rešerše. Studenti se seznámí se základními vědeckými pomůckami (všeobecné encyklopedie, bibliografie bibliografií, elektronické databáze, citační indexy), se specificky religionistickými pomůckami (slovníky, speciální encyklopedie, bibliografické souhrny) a s charakteristikou nejvýznamnějších religionistických časopisů. Nemalá část semináře se bude zabývat informacemi na internetu (on-line knihovny a databáze, elektronické časopisy, konference, organizace, religionistické metaindexy). Dále se studenti dozvědí o nejdůležitějších religionistických institucích, centrech studií, pravidelných konferencích apod. Závěr semináře bude věnován technice psaní seminárních, ročníkových, postupových či diplomních prací (výběr tématu, formální náležitosti, způsob bibliografických citací).

Seminář je ukončen zápočtem a je určen studentům prvního ročníku religionistiky, pro něž je povinný a započítává se jim jako "Úvod do religionistiky" (104, 204).

Sylabus:

1) Cíl a náplň semináře. Předpoklady. Požadavky na zápočet. Technika zpracování dat - práce s prameny. Osobní bibliografie. Způsoby jejího vedení. Poznámky z četby.
2) Knihovny. Národní knihovna. Městská knihovna. Knihovna AV ČR. Knihovny ústavů AV ČR. Knihovny na FF. Knihovny jiných fakult UK. Ostatní knihovny.
3) Průběh heuristické analýzy. Cíl rešerše. Postup při jejím vytváření. Všeobecné (národní) encyklopedie. Oborové encyklopedie (filosofie, sociologie, antropologie, literatura, umění).
4) Religionistické encyklopedie. Encyklopedie jednotlivých náboženství. Religionistické slovníky. Speciální religionistické slovníky a kompendia. Česká produkce.
5) Monografie. Referenční příručky. Bibliografie bibliografií. Speciální bibliografie. Národní Books in print. Databáze na CD. On-line databáze knihoven. Internetová knihkupectví a antikvariáty.
6) Religionistické časopisy. Ulrich's international periodicals directory. On-line databáze časopisů. Internetové stránky religionistických časopisů. Elektronické časopisy.
7) Citační indexy. Ostatní rešeršní pomůcky. Speciální indexy. ATLA Religious Database. Abstrakta a indexy disertací, konferencí a festschriftů. On-line databáze disertací.
8) Religionistické instituce a organizace. Universitní centra studií. Konference. Bibliografické pomůcky. Informace na Internetu (odkazy, metaindexy, slovníky, encyklopedie ...)
9) Práce s počítačem. Textové editory. Konverzní problémy. Tabulkové editory. Databázové programy. Internet (vyhledávače, prohlížeče, osobní záložky).
10) Způsob psaní seminárních, ročníkových, postupových a diplomových prací. Volba tématu. Výběr vedoucího práce. Tvorba osnovy. Formální členění.
11) Postup při psaní práce. Zpracování pramenů. Způsoby excerpce. Práce s osnovou. Dikce. Kdy citovat. Co do poznámek.
12) Formální náležitosti prací. ČSN ISO 690. Základní typografická pravidla. Poznámkový aparát. Bibliografické citace. Transliterace. Sestavení bibliografie.
13) Zakončení kursu. Debata nad vzniklými problémy. Kontrola a hodnocení dílčích či závěrečných výstupů.
14) Rezerva.

Literatura:
• The Chicago manual of style: for authors, editors, and copywriters. 13th ed., rev., exp. Chicago ; London : University of Chicago Press, 1982. ix, 738 p. ISBN 0-226-10390-0.
• ČMEJRKOVÁ, SVĚTLA ; FRANTIŠEK DANEŠ ; JINDRA SVĚTLÁ. Jak napsat odborný text. 1. vyd. Praha : Leda, 1999. 255 s. ISBN 80-85927-69-1.
• ČSN ISO 690. Bibliografické citace. Obsah forma a struktura. 1. vyd. Praha : Český normalizační institut, 1996. 32 s.
• ECO, UMBERTO. Jak napsat diplomovou práci. [Z ital. přel. IVAN SEIDL.] 1. vyd. Olomouc : Votobia, 1997. 271 s. (Velká řada, sv. 27.). ISBN 80-7198-173-7.
• HOLM, JEAN. Keyguide to Information Sources on World Religions. 1st ed. London: Mansell Publishing, 1991. xii, 259 p. ISBN 0-7201-2083-7.
• TURABIAN, KATE L. A Manual for Writers of Term Papers, Theses, and Dissertations. 6th ed., rev. by JOHN GROSSMAN and ALICE BENNETT. Chicago and London: University of Chicago Press, 1996. ix, 308 p. ISBN 0-226-81627-3.

1. Rešerše
Co nejobsáhlejší soupis úplných bibliografických údajů ke zvolenému tématu, zpracovaný podle zásad ČSN ISO 690. Předpokládá se využití všech probíraných cest k sestavení úplné rešerše. Nad touto rešerší proběhne stručná debata.

2. Dohledání pojmu
Vyhledat zadaný termín ve všeobecných, oborových či speciálních encyklopediích, v případě neúspěchu v dalších vědeckých příručkách. Stačí stručná definice, možno sestavit z více zdrojů, nutno uvést prameny.

3. Výskyty termínů
Vybrat pět termínů charakteristických pro zvolené téma rešerše a zjistit jejich výskyt v co největším počtu (alespoň však pěti) religionistických slovníků a encyklopedií. Výsledkem bude binární tabulka.

4. On-line databáze
Vybrat si jednu monografii, jeden pramenný text (v originálním jazyce) a jeden oborový časopis (nereligionistický) a k nim uvést jejich signatury zjištěné ve třech on-line databázových knihovnách (jedna z nich musí být "Kongresovka").

5. Citační index
Ke zvolené monografii dohledat v citačním indexu co nejvíce recenzí, případně citujících prací.

6. Časopisy
Na internetových stránkách religionistických časopisů zjistit obsahy jejich nejnovějších čísel a vybrat alespoň jeden oborový článek (seznam časopisů [XLS])

Anotace:
Jednosemestrová úvodní přednáška. Cílem kursu je podat základní, ale přitom celistvý pohled na tuto indickou náboženskou tradici. Témata jednotlivých přednášek: náboženská situace v Indii v době vzniku džinismu; dějiny (šíření) džinismu od počátků do současnosti; literatura a další prameny; nauka; etika; logika; kosmogonie a kosmografie; džinistická obec; pravidla pro život mnichů a laiků; poutní místa; náboženská praxe; svátky; rituály; současný stav a perspektivy džinistické obce.

Přednáška bude mít úvodní charakter a nepředpokládá tedy žádné předchozí znalosti. Je vhodná pro religionisty všech ročníků a to i pro ty, kteří se nehodlají specializovat na indická náboženství, neboť džinismus představuje z metodologického hlediska religionistickou raritu. Jde o relativně starou tradici, velmi dobře uchopitelnou a pochopitelnou, která po staletí neprodělává prakticky žádný vývoj. Pozoruhodné je, že džinističtí myslitelé věnovali značné úsilí tomu, aby dokázali neexistenci nějaké nejvyšší božské bytosti.

Standardním zakončením kursu je zkouška. Obsahem zkoušky bude odpřednášená látka. Je možné získat i zápočet, ten bude udílen za písemnou práci zpracovávající dohodnuté téma na základě pramenných džinistických textů (v anglických překladech). Studenti religionistiky si mohou tento kurs zapsat jako výběrový.

Doporučená literatura [k dispozici ve studovně ÚFaR]:
• Chatterjee, Asim Kumar. A Comprehensive History of Jainism, 2 vols. 2nd rev. ed. New Delhi: Munshiram Manoharlal, 2000. [P2-Chat-1]
• Cort, John E. Jains in the World: Religious Values and Ideology in India. New Delhi: Oxford University Press, 2001. [P2-Cor-1]
• Dundas, Paul. The Jains. 2nd ed. London: Routledge, 2002. [P2-Dun-1] (v xeroxu vlastníme též první vydání: [X-302]
• Glasenapp, Helmuth von. Jainism: An Indian Religion of Salvation. Delhi: Motilal Banarsidass, 1999. [P2-Gla-1] (v NK je německý originál)
• Huntington, Susan L. The Art of Ancient India: Buddhist, Hindu, Jain. 3rd print. New York: Weatherhill, 1999. [P17-Hun-1]
• Nyayavijaya, Muni Shri. Jaina: Pilosophy and Religion. Delhi: Motilal Banarsidass, 1998. [P2-Nya-1]
• Pertold, Otakar. Džinismus. Praha: SPN, 1966. [P2-Per-1,a,b]
• Schubring, Walther. The Doctrine of the Jainas: Described After the old Sources. Repr. Delhi: Motilal Banarsidass, 1995. [P2-Schu-1]
• Winternitz, Moritz. A History of Indian Literature. Vol. 2, Buddhist Literature and Jaina Literature. 3rd ed. New Delhi: Munshiram Manoharlal, 1991. [P18-Win-1/2]

Anotace:
Jednosemstrová četba textu v anglickém překladu. Spandakáriká je základní text tradice spanda kašmírského tantrického šivaismu. Samotný text je krátký (52 veršů) a hutný. Byl tedy bohatě komentován. Při četbě budeme užívat následující komentáře (všechny v anglickém překladu):

1/ Kšémarádža: Spandanirnaja
2/ Kšémarádža: Spandasandóha
3/ Kallatabhatta: Spandavrtti
4/ Rádžánaka Ráma: Spandavivrtti
5/ Bhagavadutpala: Spandapradípíká

Synopse textu je k dispozici na adrese: members.aol.com/trikshaiva/spandakarikas.html.

Účast na kursu předpokládá výbornou znalost angličtiny a solidní orientaci v terminologii a problematice indického náboženského prostoru. Alespoň základní znalost sanskrtu je vítaná, nikoliv však nezbytná. Četba je tedy určena zejména religionistům, kteří se specializují na indická náboženství.

Standardním zakončením kursu je zápočet. Přesná podoba četby bude dohodnuta až podle počtu zájemců. Úvodní dvě hodiny budou mít podobu přednášky, která studenty uvede do světa kašmírského šivaismu a do tradice spanda.

Literatura (v xeroxu bude k dispozici ve studovně ÚFaR):
• Dyczkowski, Mark S. G. The Stanzas of Vibration: The Spandakarika with Four Commentaries. Varanasi: Dilip Kumar Publishers, 1994.
• Singh, Jaideva. Spanda-Karikas: The Divine Creative Pulsation. Repr. Delhi: Motilal Banarsidass, 1994.

Miroslav PETŘÍČEK: Moderní a postmoderní myšlení 16.-18. století

Záměr:
hledání pramenů a inspirací současné filosofie v "krizi evropského vědomí" (Paul Hazard. Problém mathesis singularis.

Témata:
1. Michel de Montaigne a jeho Eseje. Dvojí reakce na zhroucení příkladnosti vzoru: metoda a paradigmatičnost jedinečného. Experientia a experimentum.
2. Filosofie - etika - lékařské vědění: antické tradice v 16.-18. století. Biologie (vitalismus) a filosofie života této doby. Novela a román v 17. a 18. století. Podstatné okolnosti.
3. Učení libertinové, podzemní literatura a "filosofická literatura" v 18. století. Materialita duše.
4. Causa immanens. Nutnost, aktuální nekonečnost a pojem limity. Tykverův film Lola běží o život.
5. Vědění a život: Georges Canguilhem a jiní.

Texty:
• Zlomky starých stoiků; Epiktétos, L.A. Seneca, M.T. Cicero;
• Michel de Montaigne, Eseje;
• Pierre Charron, De la sagesse;
• Les manuscrits philosophiques clandestins;
• B. Spinoza, Krátký traktát; Cogitata; Etika;
• G. Canguilhem, La connaissance de la vie (Paris, Vrin 1965)
• G. Canguilhem, Etudes d´histoire … (Paris, Vrin 1989)

Miroslav PETŘÍČEK a Pavel KOUBA: Diplomní seminář pro moderní a novověkou filosofii

Anotace:
Diplomní seminář pro závěrečné práce bakalářské i magisterské k novověké a moderní (současné) filosofii. Témata semináře budou blíže určena na základě jednotlivých prací. Společná práce nad texty má sloužit prohlubování zpracovávaných témat, případně rozvíjení jejich kontextu apod.

Anotace:
Co je filosofický text? Příklad: G. Deleuze a "geneze" jeho textů: původní "čtení" - Hume, Jean Hyppolite, Bergson v raných Deleuzových textech.
Témata a variace ve francouzské filosofii 20. století. Vztah tradice - aktualita - přítomnost.
Urstiftung a Nachstiftung.
Metastabilita.
Čtení filosofického textu: interpretace a "surinterprétation".

Texty:
• DELEUZE, G. ; HYPPOLYTE, J. Logique et existence ; Causes et raisons des îles désertes ; Hume. In LAPOUJADE, DAVID (ed.). L'île déserte et autres textes. Paris : Minuit, 2002.
• DELEUZE, G. Différence et répetition [vybraná místa].

Miroslav PETŘÍČEK: Umění a filosofie ve 20. stol. (Úvod do nefilosofie)

Anotace:
Filosofické základy evropského myšlení; jeho řecké a hebrejské kořeny, jeho motivy, vývoj, tradice péče o duši. Kurs probíhá formou hromadné přednášky i semináře. Proškolení je důkladné, ověřené několika písemnými pracemi studentů.

Podmínky atestace pro studenty

Anotace:
Cílem kursu je uvedení do problematiky fenomenologické filosofie na základě elementárního výkladu pojetí jejího zakladatele s výhledy na jeho kritiku u M. Heideggera. Kurs nepředpokládá žádné speciální znalosti, žádoucí je základní obeznámenost s dějinami filosofie.

Kurs bude doprovázen četbou vybraných textů.

Anotace:
Kurs je pojat jako úvod do Aristotelovy metafyziky. Výklad bude postupovat podle Aristotelových poznámek a instrukcí týkajících se vyučování a postupů poznávacích aktivit od samotného Aristotela v Metafyzice, i vjiných spisech (kupř. Aristotelés dobře ví, že ne každý posluchač přijme jakýkoli příklad). Oklikou přes Aristotelovu metodu bude zároveň podán úvod do základních témat spisu Metafyzika. Přednáška se tedy na jedné straně zaměří na strategii vyučování filosofie a na straně druhé nabízí témata, která již míří do vlastní Aristotelovy filosofie. Jednotlivá témata Metafyziky budou pojednávána jako příklady. V duchu Aristotelově se kurs snaží připoutat pozornost rozborem základních metafor, jež vedou přímo do centra Aristotelova myšení.

Sylabus:
1-2. Přesvědčivost výkladu v Metafyzice.
(První věta Metafyziky a obdobné věty; Met. I 1 a bitva v Apost. 19; přesvědčivost dle Rhet.)

3. Aristoteles citující.
(Aristotelés jako pramen; Aristotelovo schéma výkladů předchůdců; věrohodnost)

4. Výklad se řídí zvyklostmi posluchačů (Met. II 3).
(Zvyk, prostředky k získání zájmu posluchačů, Rhet. I 1-2; II 1)

5-6.Příklad a analogie v Metafyzice.
(Podobnost a názornost, Rhet. II 20; III 11)

7-9. Příměr jako metaforické vyjádření (Met. III 4).
(Metafora v Poet. a současná diskuse)

10-12. Epagogé a metafora; podobnost jako topos.
(Met. X 3; Top. I 18)

13. "Člověk plodí člověka" a eidos v Metafyzice.
(Met. XII 4, PA II 1)

14. Lékař a "lékařský" v Metafyzice": to on legetai pollachós.

15. Stavitel v Metafyzice, model učení: dynamis, energeiá; čtyři příčiny.

16. Aristotelés kritizuje teorii idejí a Platónovu nezapsanou nauku.

17-18. Logika jako organon a její východisko.
(Aristotelovy odkazy k vlastním logickým spisům)

19. Shodné pasáže v Metafyzice a Fyzice.

20. Obyčejné enthýméma a vtipný Aristotelés.
(Rhet. III 10; III 18)

21. "Člověk jako rostlina" - když neuznává základní zákony myšlení.

22-23. Shrnutí, otázky a výhledy: problematika podobnosti, metafory a analogie v současné filosofii

Vybrané pasáže z Aristotelovy Metafyziky

V semináři se navazuje na příklady probírané v přednášce. Tyto příklady se dále rozvinou tak, aby se ukázala vlastní problematika Aristotelových výkladů. Přitom meze zaměření semináře nejsou nijak dány, určují je účastníci semináře především svou schopností práce s primárním textem a se sekundární literaturou.

Anotace:
Tento kurs si klade za cíl seznámit posluchače s charakterem židovské filosofie - jakožto filosofie jinakosti - v průběhu posledních dvou tisíciletí. Účastníkům kursu nebude předkládána žádná definice jinakosti, ani filosofické ani náboženské, ale budou vyzýváni, aby se sami pokusili o formulování jinakosti v židovské filosofii (a jinakosti židovské filosofie) na základě bližšího seznámení se s vybranými texty.

V kursu se budou číst ukázky z děl těchto autorů: V zimním semestru: Filóna Alexandrijského, Sa´adji ga´ona, Šelomo ibn Gabirola, Bachji ibn Paqudy, Judy Haleviho, Moše ben Majmona a pražského Maharala. V letním semestru: Chatama Sofera, Barucha Spinozy, Karla Marxe, Franze Rosenzweiga, Martina Bubera a Emmanuela Lévinase.

Od posluchačů se očekává aktivní práce s texty v hodinách. Znalost hebrejštiny bude výhodou nikoli podmínkou.

Atestace:
Požadavky na zápočet - písemná práce v rozsahu cca 5 - 10 stran.
Požadavky na zkoušku - písemná práce a ústní pohovor.

Doporučená literatura:
• O. Leaman, The Jewish Philosophy Reader, Routledge
• O. Leaman, History of Jewish Philosophy, Routledge
• D. Rukriglová, Náčrt dějin židovské středověké filosofie, UK Bratislava 1999
• D. Rukriglová, Variace na téma židovské středověká filosofie, UK Bratislava 2001
• Fr. Kovář, Filosofické myšlení hellenistického židovstva, Herrmann & synové 1996
• J. B. Agus, Modern Philosophies of Judaism, New York
• Dále monografie o jednotlivých autorech a české, anglické, německé a francouzské překlady primárních textů židovských autorů (ve velké míře dostupné přímo v kihovně ÚfaRu).

Dita RUKRIGLOVÁ: Maimonides, Mišne Tóra I,1 (Kniha vědění, traktát Tajemství Tóry)

Anotace:
Četba, překlad a výklad hebrejského textu. Vokalizovaný hebrejský text bude k dispozici v knihovně ÚFaRu, první oddíl spisu je dostupný v českém překladu in: D. Rukriglová, Náčrt dějin židovské středověké filosofie, UK Bratislava 1999, ss. 112-118.

Cíl semináře je dvojí: a) chce posloužit jako úvod k "metafyzice monoteismu", a to v porovnání s některými metafyzickými systémy antiky, především s názory Aristotela, Platóna a stoiků; b) vytvoření - v mezích možností - svébytné hebrejsko české filosofické terminologie.

Znalost hebrejštiny bude nespornou výhodou.

Atestace:
Požadavky na zápočet - aktivní práce v semináři a písemná práce v rozsahu cca 5 stran.

Anotace:
Soustavný výklad Hegelova díla včetně kritického přehledu prací k tomuto dílu.

Anotace:
Cílem přednášky je uvedení do filosofického myšlení, resp. probouzení této schopnosti, a to nikoli cestou dějin filosofie, ale stručným obhlédnutím hlavních tématických oblastí, soustředěných kolem filosofie člověka: zkušenost a fenomén, prostor a čas, jazyk a řeč, pravda, vědění a věda, příroda a technika, společnost a instituce, já a ty, osoba a dějiny, náboženství, kultura a civilizace, člověk a svět.

Podmínky atestace pro studenty

Literatura:
• Sokol: Malá filosofie člověka.

Anotace:
Přednáška bude věnována přechodu severských zemí od pohanského náboženství ke křesťanství. Po krátkém historickém nástinu bude následovat rozbor některých aspektů tohoto pozoruhodného religionistického fenoménu. Zánik mytických představ, křesťanská interpretace, reinterpretace a desinterpretace pohanských rituálů, přerod básnictví a jeho chápání, křesťanské vlivy na pohanské náboženství před konversí stejně jako pohanské relikty v nejstarším křesťanství - to vše jsou momenty, které ukazují společnost v její zásadní proměně, která hluboce zasáhla nejen náboženské ale i navýsost profánní stránky lidského života.

Anotace:
Mezi témata přednáškového cyklu, vzniklého spoluprácí několika vědeckých pracovišť na Universitě Karlově i mimo ni, bude patřit celá řada písem evropských (mj. alfabeta, latinka, irský ogam, runy) i mimoevropských (hieroglyfy, klínové písmo). Jeho cílem však nebude ani tak mapovat historický vývoj písma, jako spíše ukázat obraz, jejž si ta která kultura o svém písmu vytvořila. Zvláštní důraz přitom bude kladen na mýty o původu písma a na filosofické, náboženské, mystické a magické výklady abecedy stejně jako jednotlivých liter.
Všechny přednášky se konají v Celetné 20 místnost 426 (Estetika), ve středu, v 17.00

Předběžný rozvrh:
13.11. Marek Rychtařík, neolitické písmo (začátek v 18.20!)
20.11. Tomáš Mařík, klínová písma
27.11. (program v jednání)
4.12. Petr Zemánek, stará semitská písma
11.12. Radek Chlup, řecká alfabeta
18.12. Renata Landgrafová, písma ve starověkém Egyptě
8.1. Petr Šourek, latinská abeceda
15.1. Jiří Starý, germánský futhark
22.1. Hana Maxová, anglosaský futhark
29.1. Daniel Řehák, irský ogam
5.2. Pavel Sládek, písmo v rabínském judaismu
12.2. Vladislav Knoll, spekulace Raimunda Lulla

Anotace
A) Platón: proměny Sókratova a Parmenidova dědictví v Platónově filosofii (přednáška)
Cílem přednášky je podat úvod do Platónovy filosofie. Hlavní důraz bude kladen na způsob, jímž se v Platónově díle setkávají motivy "sókratovské" (především forma sókratovského rozhovoru a otázka po dobru a areté) s motivy, které Platón přejímá ze starší filosofické (především parmenidovské) tradice. Přednáška se bude opírat především o tato Platónova díla: Obrana Sókrata, Prótagoras, Gorgias, Lysis, Symposion, Faidón, Ústava, Parmenidés, Theaitétos, Sofistés, Politikos, Faidros, Filébos, Timaios.

B) Platón: Filébos (četba)
Četba a interpretace Platónova dialogu Filébos se soustředí zejména na tyto otázky:

a) vztah ontologie, dialektiky a "etiky" ve Filébu a v Platónově filosofii;
b) vztah bytí a vznikání v Platónově díle, význam tohoto vztahu pro porozumění lidskému životu a otázka "překonání platónského dualismu" v dialogu Filébos;
c) problematika různých podob jednoty a mnohosti, vztah dobra, krásy a uměřenosti a význam prostředkovaného přístupu k dobru v Platónově filosofii a ve Filébu;
d) rozlišení různých podob slasti, otázka možné "rehabilitace" některých těchto podob v dialogu Filébos a role dialektiky v této případné rehabilitaci, rétorická a psychagogická role dialektiky ve Filébu;
e) platónská problematika slasti, dobra, poznání a jednání, bytí a vznikání ve světle předsókratovské a Aristotelovy filosofie.

Atestace pro studenty zapsané ve školním roce 2000/01 a dříve:
(Předpokládá se společné absolvování obou kursů)

I. Zápočet za zimní semestr:
Úspěšné převzetí “patronátu” nad jednou z určených pasáží dialogu Filébos v rámci semináře a předložení písemné práce o této pasáži. Práce musí obsahovat zpracování minimálně jednoho cizojazyčného článku vztahujícího se k této pasáži nebo příslušné kapitoly komentáře. V rámci “patronátu” nad danou pasáží je povinností studenta nastudovat k dané pasáži určenou sekundární literaturu, přednést ve vymezeném čase krátký referát shrnující tuto pasáž a být připraven čelit interpretačním problémům dané pasáže a odpovídat na otázky účastníků semináře.

II. Zápočet za letní semestr (předpokladem pro přistoupení k tomuto zápočtu je získání zápočtu za zimní semestr):
1) Písemná část: Je nutno nejméně týden před konáním ústní části předložit tematické členění dialogu Filébos vyhovující kritériím, která budou specifikována během kursu.
2) Ústní část: Interpretace pasáže dialogu Filébos. Pasáž si student volí na místě losem.

III. Kolokvia za zimní a letní semestr (konají se v jeden termín po závěru letního semestru, v optimálním případě v přímé návaznosti na zápočet za letní semestr; předpokladem pro přistoupení ke kolokviím je získání obou zápočtů):
1) Interpretace jedné pasáže z Platónových dialogů Faidón, Ústava, Faidros, Sofistés. Pasáž si student volí na místě losem.
2) Zodpovězení otázky týkající se témat, která byla probrána v rámci přednášky nebo jsou tématizována v předepsané literatuře. Seznam tematických okruhů bude oznámen na závěr kursu.

Atestace pro studenty zapsané ve školním roce 2001/02 a později:
Zápočet za zimní semestr:
Úspěšné převzetí "patronátu" nad jednou z určených pasáží dialogu Filébos v rámci semináře a předložení písemné práce o této pasáži. Práce musí obsahovat zpracování minimálně jednoho cizojazyčného článku vztahujícího se k této pasáži nebo příslušné kapitoly komentáře. V rámci "patronátu" nad danou pasáží je povinností studenta nastudovat k dané pasáži určenou sekundární literaturu, přednést ve vymezeném čase krátký referát shrnující tuto pasáž a být připraven čelit interpretačním problémům dané pasáže a odpovídat na otázky účastníků semináře.

Zápočet za letní semestr (předpokladem pro přistoupení k tomuto zápočtu je získání zápočtu za zimní semestr):
Předložení a úspěšná obhajoba tematického členění dialogu Filébos podle kritérií, která budou specifikována během kursu.

Literatura primární:
• Platón: Faidón, Ústava, Faidros, Sofistés, Filébos

Literatura sekundární (možno volit ze dvou následujících titulů):
• A. Graeser: Řecká filosofie klasického období, Praha 2000, část III. Platón, s. 163-269
• Ch. H. Kahn: Plato and the Socratic Dialogue, Cambridge 1996

Anotace:
Cílem semináře je vytvořit prostor, v němž by bylo možné v pracovní podobě prezentovat a pokud možno zevrubně diskutovat výsledky bádání pre- i postgraduálních studentů na poli antické filosofie. Seminář je určen především studentům, kteří hodlají psát či ji píší bakalářské, diplomové či disertační práce v oboru antické filosofie, srdečně zváni jsou však také další vážní zájemci.

Forma semináře předpokládá aktivní účast referenta a koreferenta určeného tématu a ostatních účastníků semináře. Témata semináře jsou (po dohodě s vedoucím kursu) navrhována samotnými účastníky semináře, každému zvolenému tématu je věnováno více seminárních sezení.

Úkolem referenta je především: a) nabídnout po konzultaci s vedoucím kursu téma, kterému bychom se měli věnovat; b) předložit písemně stručné teze týkající se tohoto tématu a odkazy na texty, o něž se bude při obhajobě těchto tezí opírat; c) navrhnout postup obhajoby svých tezí; d) hájit své teze a vést spolu s vedoucím kursu seminární sezení věnovaná jeho tématu.

Úkolem koreferenta je především: a) rekapitulovat a kriticky hodnotit předložené teze, jejich referentovu obhajobu i následující diskusi (minimálně na začátku každého seminárního sezení věnovaného danému tématu); b) formulovat otázky a problémy, které předložené teze, jejich obhajoba a následná diskuse vyvolávají; c) navrhovat svůj plán diskuse daného tématu; d) případně předložit své vlastní teze a referát k danému tématu.

Úkolem ostatních účastníků semináře je především: a) seznámit se s předloženými tezemi a texty navrženými referentem; b) moudře a aktivně se účastnit diskuse.

1.11. - úvodním tématem je "Zrození filosofie z ducha hudby" teze k tomuto tématu [RTF] bude hájit Ondřej Galuška jeho koreferentem bude Lukáš Novák
6.12. - seminář z důvodu nepřítomnosti referenta odpadá
13. 12. - na semináři bude zahájeno nové tema: "Lehkost u Lucretia" referent Matěj Král, koreferent Jan Bednář

Seminář z antické filosofie pokračuje v pátek 21. 2. 2003 od 14,20 v m. 225V tématem "Euthyfrón, neboli o zbožnosti" teze k tomuto tématu bude hájit Jiří Klouda (teze a další materiály k semináře budou od 19.2.2003 k dispozici v knihovně ÚFaR)

Karel THEIN: Slova a světy.
Třináct forem myšlení aneb Dějiny filosofie

Anotace:
Třináct seminářů zimního semestru bude postupně věnováno třinácti vzájemně nepřevoditelným autorům či stylům myšlení.

Platón, Aristotelés, stoa, atomismus, skepse, nominalismus, Hobbes, Descartes, Spinoza, Hume, Kant, Husserl, Wittgenstein.

Anotace:
Přednášky jsou určené pro všechny studijní obory na FF UK.

Podmínky atestace pro studenty: stanoví přednášející v rámci kursu

Literatura:
• TRETERA, I. Nástin dějin evropského myšlení.

Anotace:
Přednášky jsou určeny pro oborvé studenty filosofie, otevřeny jsou však i pro studenty jiných oborů. Na programu bude Bergson, Marcel, Sartre, Teilhard de Chardin, Ricoeur, Lévinas.

Anotace:
Obsahem dvousemestrového přednáškového kursu bude stručné seznámení s řeckým pantheonem a základními prvky, které ho charakterizují. Z velkého množství bohů se budu zabývat pouze některými, které jsem vybral jako reprezentanty specifických religiózních proudů, tendencí a perspektiv; nejedná se tedy o přehled bohů nejrozšířenějších, nejuctívanějších či nejdůležitějších. K bohům je možné přistupovat různými způsoby, osobně i vědecky, a proto se "medailony" jednotlivých bohů pokusím v rámci svých možností představit různými metodami a z různých úhlů.

Atestace:
Získání zápočtu podmiňuji odevzdáním zápočtového eseje (za každý semestr jeden), zájemci o zkoušku musí napsat práce za oba semestry. Ústně zkoušet budu pouze ty, jejichž písemné projevy vzbudí pochybnosti o úrovni jejich znalostí, ostatní dostanou zkoušku za oba akceptované zápočtové eseje. Zápočtové (zkouškové) eseje se musí věnovat alespoň zpoloviny řeckých bohů (je tedy možné provést komparaci s bohy jiných náboženství) a musí splňovat po stránce formální i obsahové akademická kritéria. Podrobnosti upřesním na první přednášce.

Sylabus:

Doporučená literatura:
• F. G. Welcker, Griechische Götterlehre I-III, Berlin 1857, 1860 a 1863.
• L. Preller - C. Robert, Theogonie und Götter, Berlin 18944.
• H. Usener, Götternamen, Versuch einer Lehre von der religiösen Begriffsbildung, Bonn 1895.
• L. R. Farnell, Cults of the Greek States I-V, Oxford 1896-1907.
• O. Gruppe, Griechische Mythologie I-II, München 1903, 1906.
• W. F. Otto, Die Götter Griechenlands, Bonn 1929.
• U. von Wilamowitz-Moellendorff, Der Glaube der Hellenen I-II, Berlin 1931-2.
• W. K. Guthrie, The Greek and Their Gods, Cambridge 1950.
• M. P. Nilsson, Geschichte der griechischen Religion I-II, München 1955, 1959.
• L. Séchan - P. Léveque, Les grandes divinités de la Grece, Paris 1966.
• W. Burkert, Greek Religion, transl. by J. Raffan, Harvard University Press 1985, p. 119 - 178.
• E. Simon, Die Götter der Griechen, Hirmer Verlag München 1998.

Zimní semestr:	Letní semestr:
1. Úranos 2. Gáia 3. Ókeanos a Téthys 4. Erós 5. Kronos 6. Hélios 7. Seléné 8. Héra 9. Zeus 10. Poseidón 11. Eileithyia	1. Hádés 2. Persefoné 3. Démétér 4. Hermés 5. Pan a nymfy 6. Létó 7. Afrodíté 8. Arés 9. Héfaistos 10. Hestia 11. Asklépios