A-I_anotace2003

• ELIADE, Mircea ; CULIANU, Ioan Petru [ve spolupráci s Hillary S. Wiesnerem]. Slovník náboženství. Praha : Český spisovatel, 1993.

• ELIADE, Mircea. Dějiny náboženského myšlení, sv. I-III. Praha : Oikúmené, 1995-97.
• BLEEKER, CLAAS JOUCO ; WIDENGREN, GEO (eds.). Historia religionum : handbook for the history of religions. Vol. 2. Leiden : Brill, 1969-1971.
• ASMUSSEN, JES PETER ; LAESSOE, JORGEN ; COLPE, CARSTEN (hrgs.). Handbuch der Religionsgeschichte. 3 Bdn. Göttingen : Vandenhoeck & Ruprecht, 1971-1975.
• LENOIR, FRÉDÉRIC ; MASQUELIER, YSÉ TARDAN (eds.). Encyclopédie des religions. 2 vol. Paris : Bayard, 1997.

Anotace:
V případě Spinozovy teorie afektů, tvořící třetí knihu Etiky, se jedná o víc než jen o psychologii. Síla vášní podle Spinozy představuje zároveň účinnou realitu přirozeného práva. Analýza vášní ozřejmuje zákonitosti lidského jednání v Hobbesově přírodním stavu a spolu s pravidly rozumu, které ovšem nemají v tomto stavu žádnou účinnost, nám umožňuje poznat lidskou přirozenost.

Spinoza ovšem není teoretikem přirozeného práva a společenské smlouvy v Hobbesově či Rousseauově stylu, nechce fikcí počáteční svobody legitimizovat faktickou nesvobodu, nesnaží se teorií přenosu práva zaměnit faktickou nerovnost za rovnost před transcendentálním zákonem a v souvislosti s tím politickou společnost za právní pojem státu. Přirozený stav, jak Spinoza říká v Politickém traktátu, nikdy reálně neexistuje. Tím se ovšem také smysl této části Etiky zásadně problematizuje. Existují dva nedávné pokusy o jeho objasnění.

První je Balibarův. Pro něho představuje analýza vášní a ctnosti antropologii, která odmítá postupovat v rámci opozic přirozeného a institucionálního, vášní a rozumu, individua a společnosti. Vášně a rozum jsou transindividuální síly či afekty, vlastně dva rozdílné mody komunikace, jejichž nezrušitelná propojenost konstituuje antropologickou diferenci. Každý z nich obsahuje jak procesy diferenciace a individualizace, tak procesy socializace, tj. konstituují jak jednotlivce, tak společnost. Dohromady vymezují lidskou přirozenost vně všech metafyzických opozic či abstraktní izolovanosti.

Negri naopak považuje teorii vášní a ctnosti nikoli za vymezení lidské přirozenosti, nýbrž za konstruktivní rozvedení nového určení bytí všeobecně. Bytí, určené jako potestas Dei, je podle něj na začátku třetí části Etiky nově vymezeno jako potentia multitudinis. Tento posun označuje Negri za zlomový a hovoří o „druhém založení“ Etiky. Spinozův antihumanismus, obsažený ve výroku, že člověk v přírodě není stát ve státě, nám podle Negriho nedovoluje mluvit o politické antropologii. Proto se jedná spíše o politickou ontologii konstitutivní moci, v níž vztahy soupeřících či spolupracujících sil tvoří esenci substance - nikoli jen přirozenost člověka.

Cílem tohoto semináře nebude rozbor toho, jak moderní filosofové interpretují artikulaci ontologie a politična. Ovšem hypotézu druhého založení lze příhodně využít jako možnost začít četbu jinak než obvykle a nepátrat po Spinozově panteismu, kartezianismu, teismu či ateismu pouze na základě první části Etiky, aniž bychom prozkoumali všechna určení radikálně imanentního bytí. Hlavně tedy půjde o podrobnou analýzu textu a o vymezení Spinozovy nauky o vášních a ctnosti zejména vzhledem k Descartovi a Hobbesovi, z nichž Spinoza hojně čerpá. Není však od věci si uvědomit, že právě Spinozovy pojmy jsou v centru dnešních diskuzí o ontologii, etice či politice.

Sylabus:
1) úvod
2) co je afekt (EIIIpref, def1-3, post1-2, gen.def.aff.)
3) teorie jednání (EIIIp1-3)
4) conatus aneb „touha je sama esence člověka“ (EIIIp4-11)
5) duševní konflikt: kolísání mysli (EIIIp12-20)
6) trojúhelníková touha: napodobování afektů (EIIIp21-34)
7) afektivní konflikty (EIIIp35-47)
8) rozmanitost afektivního života a aktivní afekty (EIIIp48-59)
9) nesvoboda (EIVpref, def1-8, ax1)
10) síla afektů (EIVp1-18)
11) základy rozumového života aneb o ctnosti (EIVp19-28)
12) přechod ke společnosti (EIVp29-37)

Základní literatura:
• G. Deleuze, Spinoza et le problème de l’expression, Ed. de Minuit, 1969
• S. Hampshire, Spinoza, Harmondsworth, 1951
• Y. Yovel (ed.), Desire and Affect. Spinoza as Psychologist, Little Room Press, 1999

Další doporučená literatura:
• E. Balibar, Spinoza et la politique, PUF, 1985
• A Matheron, Individu et communauté chez Spinoza, Ed. de Minuit, 1969
• W. Montag, T. Stolze (eds.), The New Spinoza, University of Minnesota Press, 1997
• A. Negri, The Savage Anomaly. The Power of Spinoza’s Metaphysics and Politics, přel. M. Hardt, University of Minnesota Press, 1991

Kurs je věnován četbě a interpretaci především Fichtova základního díla „Grundlage der gesamten Wissenschaftslehre“ (GdgW). Probíhá již po několik semestrů a přečten a interpretován byl Fichtův výklad zásad veškerého vědosloví (§§1 - 3) a výklad vědosloví teoretického (§4). Z důvodů úsilí po získání co nejkonkrétnější znalosti problematiky byla poté v ZS 2002/3 četba GdgW na tomto místě přerušena a zahájena četba „Nástinu vědosloví zvláštního“ ( Grundri3 des Eigentuemlichen der Wissenschaftslehre...(1795), čteno dle vyd. Meiner, Hamburg, 1975), kterým Fichte všeobecný výklad teoretického podaný v GdgW dovršuje. Četba a interpretace „Nástinu...“ dospěla na konci LS 2003 k §3., VI.A. (cit.v.s. 26), v ZS 2003/4 bude zahájena na místě §3, VI. (cv.s.24) s tím, že předpokládám dočtení §3. a vstup do problematiky časoprostorových ohledů čití (§4).

Vstup nových zájemců do kursu předpokládá z jejich strany samostatné zvládnutí doposud sledované problematiky „Nástinu...“, ohledně GdgW pak alespoň základní představu o schopnosti a činnosti obrazivosti („Nástin...“ její znalost předpokládá) a znalost „dedukce představy“. Vzhledem k tomu, že tato problematika není snadná, jsem v této věci každému případnému zájemci k dispozici o svých konzultačních hodinách a jsem i ochoten obstarat mu příslušný text.

Anotace:
Kurs spočívá v četbě a interpretaci Heideggerovy stati "Die Frage nach der Technik". Je součástí širšího programu sledujícího soustavněji Heideggerovy texty přelomu 40. a 50. let, jež jsou věnovány problému konce prvního počátku. V tomto smyslu navazuje na dva roky pokračující kurs "Einblick in das was ist", kde byly postupně přečteny a analyzovány přednášky Das Ding, Gestell, Gefahr a Kehre. "Die Frage nach der Technik" je přepracovanou přednáškou "das Gestell" a budeme číst jen pasáže, které autor přepracoval, aby byla představa o tématu úplná. Kurz má ovšem smysl i samostatně, a to pro každého, kdo chce získat konkrétnější povědomí o Heideggerově rozumění technice a moderní době, o němž koluje mnoho "mýtů". Musí ovšem počítat s tím, že kurs není snadný.V tomto semestru předpokládám doštení stati a vstup do dalšího textu sledovaného korpusu.

„Přírodu vysvětlujeme, duševnímu životu rozumíme.“ Slavná Diltheyova věta uchopila napětí, které se v 19. století vyhrotilo mezi přírodními a duchovními vědami. Čím se humanitní či duchovní vědy liší od věd přírodních? Oborem zkoumání? Lze říci, že přírodní vědy zkoumají hmotu, zatímco duchovní vědy ducha? Metodou? Přírodní vědy používají kauzální vysvětlení a v každém jednotlivém jevu spatřují instanci obecného zákona. Naopak vědy humanitní – například historie – zkoumají jednotlivé případy pro ně samy. Nesnaží se je redukovat na obecné, nýbrž je uchopit v jejich jedinečnosti, porozumět jim. Lze tedy říci, že rozdíl obou typů věd lze formulovat pomocí způsobu, jak uchopují vztah jednotlivé – obecné a zda považují vysvětlení kauzální za jediný skutečně vědecký typ vysvětlení? Naznačenou problematikou se intenzivně zabýval nejen W. Dilthey, ale i novokantovci Windelband a Rickert. Cílem kurzu bude nastínit vnitřní logiku sporu „vysvětlování versus rozumění“. Zároveň s tím si musíme klást otázku, zda je trvání na zásadní odlišnosti obou typů věd udržitelné a dodnes platné.

Kurs bude úvahou o metodologii humanitních věd. Dopady přemýšlení o metodě však budeme sledovat v konkrétních oblastech. Jednou z nich bude vztah k minulosti, tedy problematika na pomezí historie a filosofie. Další oblastí pak bude uvažování o lidském jednání. Budeme se zabývat zvláštním paradoxem, který se v různých podobách stále znovu objevuje: pokud jednání vysvětlíme, pak jednání jako svébytný fenomén zmizí. Třetí oblastí, pro niž je naše tázání velmi důležité, je četba a interpretace textů. I zde jako by model vysvětlování chtěl nahradit proces čtení. Zdá se, že vysvětlování a rozumění stojí v disjunktivním vztahu. Svět popsatelný modelem vysvětlování je světem, v němž lidé nemají minulost, jíž se snaží porozumět, nejednají, a v němž ani nečtou.

• Hermann von Helmholtz, Ueber das Verhältnis der Naturwissenschaften zur Gesamtheit der Wissenschaften. Akademische Festrede gehalten zu Heidelberg beim Antritt des Prorectorats 1862, In: Gesammelte Schriften, Bd. V.1, Vorträge und Reden, Erster Band, Olms-Wiedmann 2002,
Braunschweig, str. 159 – 185
• John Stuart Mill, On the logic of the moral sciences, vybrané pasáže (in: System of Logic. Ratiocinative and Inductive. Being connected view of the principles of evidence and the methods of scientific investigation, 1843)
• Wilhelm Windelband, Strassburger Rektoratsrede (Präludien II); slovensky in: Antológia z diel filozofov, sv. 7, str. 524 – 537.
• Heinrich Rickert, Kulturwissenschaft und Naturwissenschaft, vybrané pasáže ; slovensky in: Antológia z diel filozofov, sv. 7, str. 543 – 559.
•Wilhelm Dilthey, Einleitung in die Geisteswissenschaften, vybrané pasáže ; části přeloženy do slovenštiny: Antológia z diel filozofov, sv. 7, str. 565 - 606.

Sartrovy rané texty nabízejí pozoruhodné analýzy, které ani dnešní fenomenologie nemůže nechat bez povšimnutí.

První textem, jemuž se budeme podrobně věnovat, je Transcendence ego (1936). Sartre zde poprvé předkládá svou tezi, podle níž vědomí ve své primární podobě - jakožto vztah ke světu, jakožto vědomí něčeho – nemá subjektivní pól. Před-reflexivní vědomí je vědomím něčeho, avšak nikoli ještě vědomím něčím. Subjektivním pól vědomí, tedy ten, kdo si je zde něčeho vědom, se odhaluje postupně jako každý jiný předmět, který je vůči vědomí transcendentní. Nauka o před-osobním fenomenálním poli, o pre-reflexivním cogito se opět objeví v úvodních pasážích Bytí a nicoty (1943).

Dalším textem bude Nástin teorie emocí, kde Sartre vede debatu s psychoanalýzou. Z hlediska husserlovské fenomenologie, již zde Sartre hájí, je nauka o radikálním nevědomí nepřijatelná. V Sartrově fenomenologické analýze lidské emocionality se již projevují hlavní motivy jeho patetické filosofie svobody.

Oba základní texty budou k dispozici v pracovním překladu do češtiny (Transcendence ego – přel. M. Petříček).

Anotace:
Středověká filosofie - skeletový pořad pro posluchače filosofie (může být zapsán i jako výběrový pořad pro posluchače filosofie nebo religionistiky). Kurs se dělí na dvě části:

1. část - Patristická a středověká filosofie (letní semestr 2003/04 - D. Rukriglová ; V. Němec)
2. část - Aristotelská tradice (zimní semestr 2003/04 - P. Dvořák): pořad je věnován filosofickému dílu Tomáše Akvinského, Dunse Scota, Viléma Ockhama a autorům druhé scholastiky s hlavním zaměřením na jejich přínos v oblasti filosofie a logiky. Kurs přináší úvod do myšlení těchto autorů a četbu ukázek z hlavních děl.

Atestace:

Z, Z, Zk - studenti 1. a 2. ročníku, kteří chtějí absolvovat kurs Středověké filosofie, si musí zapsat obě části, v obou získat zápočet za seminární práci a podrobit se na konci kursu souborné zkoušce.

Z, Z, Kv, Kv - studenti vyšších ročníků, kteří chtějí absolvovat skeletový kurs, si musí rovněž zapsat obě části a v obou získat zápočet za seminární práci, poté absolvují na konci kursu ústní zkoušku.

Z - posluchači, kteří chtějí získat zápočet z jedné části (příp. obou částí) pořadu jako výběrového kursu, musí splnit požadavky k zápočtu v dané části (seminární práce).

Literatura k 2. části viz seznam literatury k souborné zkoušce ze Středověké filosofie

Zdroje ke studiu středověké filosofie a scholastiky

Témata seminárních prací:
1. Tomášova teorie vztahu duše a těla.
2. Rozdíl mezi esencí a aktem bytí u Tomáše Akvinského.
3. Pojmy kontingence a nutnosti u Tomáše Akvinského.
4. Důkaz Boží existence u Jana Dunse Scota (z De Primo principio).
5. Srovnání Tomášovy a novodobé, fregovské teorie predikace.
6. Problematika ontologické fundace možných jsoucen.
7. Problematika univerzálií.
8. Problematika vypovídání o Bohu u Tomáše.
9. Problém budoucích nahodilých událostí.
10. Tomášovy důkazy Boží existence.
11. Teorie příčinnosti ve scholastice.
12. Anselmův důkaz Boží existence a Tomášova kritika.
13. Pojetí separovaných forem u Tomáše.
14. Tomášova nauka o participaci.
15. Problém věčnosti světa.
16. Filozofická analýza pojmu stvoření.
17. Ockhamova teorie vědy
18. Ockhamova sémantika a aplikace supoziční teorie
19. Tomášova nauka o zákonech.
20. Přirozenoprávní teorie ve středověku.

Anotace:
Výběrový seminář uvádí do ústřední metafyzické problematiky středověku, jež měla důležitý vliv i v novověku (Leibniz…): do vztahu Božího předvědění a předurčení k svobodné lidské vůli a (budoucím) nahodilým událostem z ní plynoucím. Klíčovou otázkou samozřejmě je, zda je možné konzistentně sloučit 1. Boží předvědění s nahodilostí budoucích událostí, ale zvláště 2. tzv. predeterminaci každého lidského rozhodnutí s lidskou svobodou. Ve vztahu předvědění – nahodilost událostí a pravdivostní hodnota výroků o těchto událostech bude zkoumáno především Ockhamovo řešení, ve vztahu predeterminace – svoboda vůle pak řešení molinistické, jež došlo pozornosti i rozvoje u některých dnešních analytických filozofů. Kurs je otevřen též zájemcům bez orientace ve středověké filozofii, ovšem se zájmem o současnou analytickou metafyziku a analytickou filozofii obecně.

Požadavky a atestace:
Seminář nevyžaduje znalost latiny. Žádá se však alespoň pasivní znalost angličtiny. Zápočet udělován za účast – práci v semináři a orientaci v problematice (zjistí krátký pohovor na závěr kursu).

Cílem kursu, který je určen především pro religionisty a sociology, je podat v prvém semestru přehled dějin oboru od osvíceneckých prvopočátků až do 60-tých let 20. století s důrazem na díla hlavních představitelů a na nejzávažnější témata, přičemž největší pozornost bude věnována zakladatelům oboru (Comte, Durkheim, Weber). Značný důraz je kladen na filozofické předpoklady vzniku sociologie náboženství a filozofický i společensko-dějinný kontext jednotlivých sociologických teorií náboženství

Druhý semestr je zaměřen na autory, píšící od druhé poloviny dvacátého století do současnosti. Jejich teorie budou představeny jako hlasy do diskuse o nejzávažnějších tématických okruzích a stěžejních problémech moderní sociologie náboženství - debaty o sekularizaci, o měnící se roli náboženství v procesu globalizace, o náhražkách a proměnách tradičních náboženství (jako je „civil religion“ či nová náboženská hnutí), o vztahu náboženství a politiky a o budoucnosti náboženství v postmoderní společnosti.

Syllabus:
I. semestr

1. Úvod do sociologie náboženství: Encyklopedické heslo "sociologie náboženství": cíl, metody, vztah k příbuzným oborům apod. - Filosofické předpolí sociologie náboženství: Jak vzniklo pojetí náboženství, které je předmětem sociologické reflexe?

2. Počátky sociologie náboženství: Comte, Tocquille.

4. Úvod do soudobé sociologie náboženství - hlavní autoři, hlavní školy, hlavní tématické oblasti: Parsons a funkcionalisté ;Parsonsovi pokračovatelé: Yinger, O´Dea ; Berger a Luckmann ; Luhmann

II. semestr

Tématické okruhy soudobé sociologie náboženství:
Teorie sekularizace a debata o sekularizaci. - „Civil religion“. - Náboženství v politice. - Globalizace a náboženství. - Náboženství a nacionalismus. - Nová náboženská hnutí. - Teorie racionální volby. - Religiozita české společnosti očima sociologie. - Budoucnost náboženství

Literatura:

Povinná:
• BERGER, P. L. Vzdálená sláva. Brno, 1997.
• DURKHEIM, E. Elementární formy náboženského života. Praha : Oikoymneh, 2002.
• LUŽNÝ, D. Náboženství a moderní společnost. Brno : Masarykova univerzita, 1999.
• LUŽNÝ, D. Nová náboženská hnutí. Brno : Masarykova univerzita, 1997.
• KEPEL, G. Boží pomsta.
• WEBER, M. Sociologie náboženství. Praha : Vyšehrad, 1998.

Doporučená:
• BERGER, P. L. The rummors of angels.
• BERGER, P. L. The heretical imperative.
• FENN, R. K. Sociology of religion.
• HAMILTON, M. The sociology of religion.
• LUCKMANN T. The invisible religion. New York : MacMillan, 1967.

Kurs je určen pro studenty religionistiky a filosofie i vážné zájemce z jiných příbuzných oborů. Doporučeno pro studenty nefilosofických oborů FF jako splnění požadavku z filosofie v rámci společného základu. Po stručném představení oboru (zejména odlišení od religionistiky a teologie) podává dějinný přehled filosofie náboženství se zaměřením na malá monografická zastavení u díla klíčových osobností. Druhý semestr se věnuje spíše problémovým okruhům a trvajícím diskusím v soudobé filosofii náboženství.

Různá pojetí filosofie náboženství

1. Proměny vztahu filozofie a náboženství v evropských dějinách
2. Ateismus, kritika náboženství, negativní teologie
3. Karteziánský obrat a pojetí Boha v novověké filozofii
4. Alternativy: Pascal a mystická tradice
5. Osvícenství a Kantova filozofie náboženství
6. Hegel a první varianta myšlenky smrti Boha
7. Feuerbach
8. Schleiermacher
9. Kierkegaard a počátky existenciální interpretace víry
10. Nietzsche a „smrt Boha“
11. Heideggerův přínos pro filozofii náboženství a teologii
12. Odpověď křesťanských myslitelů (evangelická teologie XX.stol.)
13. Tillichova filozofie náboženství
14. Katolické myšlení XX. stol. (Rahner a Teilhard)
15. Existencialismus XX. století a náboženství (Sartre, Jaspers, Marcel)
16. Víra v moderním židovském myšlení (Rosenzweig, Buber, Jonas, Levinas)
17. Náboženství a jazyk (analytická filozofie)
18. Náboženství a hermeneutika (Ricoeur)
19. Náboženství v postmoderním myšlení

• PASCAL, B. Myšlenky. Praha : Odeon, 1973.
• FEUERBACH, F. Podstata náboženství. Praha, 1920.
• KIERKEGAARD, S. Bázeň a chvění ; Nemoc k smrti. Praha : Svoboda-Libertas, 1993
• NIETZSCHE, F. Radostná věda. Praha : Votobia, 1996 nebo Tak pravil Zarathustra nebo Antikrist
• RICOEUR, P. Život, pravda, symbol. Praha : Oikúmené, 1993.
• JASPERS, K. Filosofická víra. Praha : Oikúmené, 1994

Sekundární:
• WEISCHEDEL, W. Der Gott der Philosophen. Darmstadt, 1983.
• POLÁKOVÁ, J. Perspektiva naděje. Praha : Vyšehrad, 1994
• KÜNG, H. Existiert Gott? München : Zürich, 1978.
• PAVLINCOVÁ, H. ; HORYNA, B. Filozofie náboženství. Brno, 1999.
• GRABNER-HEIDER, A. Kritische Religionsphilosophie. Graz, 1993.
• KÜNG, H. Grosse christliche Denker. München, 1994.
• ZIRKER, H. Religionskritik. Düseldorf, 1982.

Cílem kursu je v řadě přednášek představit klasiky oboru, shrnout jejich přístup ke studiu náboženství a zhodnotit jejich význam z hlediska současné religionistiky. Studenti budou zároveň seznámeni se základní literaturou ke každému probíranému autorovi. Kurs je určen primárně pro studenty prvního ročníku, ale může být užitečný i pro studenty vyšších ročníků, kteří v minulosti neměli možnost žádný podobný kurs absolvovat. Zápočet bude možno získat formou klauzurní práce.

29. 9.    Edward Tylor a James Frazer (R. Chlup)
6. 10.    Rudolf Otto (M. Lyčka)
13. 10. Joachim Wach (M. Lyčka)
20. 10. William James (T. Halík)
27. 10. Émile Durkheim (R. Chlup)
3. 11.    Sigmund Freud (T. Halík)
10. 11. A. R. Radcliffe-Brown a Bronislaw Malinowski (R. Chlup)
17. 11. Státní svátek
24. 11. Max Weber (T. Halík)
1. 12.    Gerardus van der Leeuw (M. Lyčka)
8. 12.    Carl Gustav Jung (T. Halík)
15. 12. Lucien Lévy-Bruhl a Edward E. Evans-Pritchard (R. Chlup)
5. 1.      Mircea Eliade (M. Lyčka)

Atestace:
Zápočet bude možno získat napsáním klausurní práce na zadané téma vycházející z níže uvedené povinné četby k probíraným religionistům. Na psaní budou k dispozici dvě hodiny. Pro klausury budou každoročně vypsány tři termíny: v únoru, červnu a září. Pro každý termín klausur budou připravena dvě témata, z nichž si studenti budou moci vybrat. Úkolem bude o zadaném tématu pojednat tak, aby byl výklad naprosto srozumitelný pro začátečníka a mohl hypoteticky sloužit jako učební text k našemu kursu. Je proto třeba např. vysvětlit význam všech odborných termínů, které budou při výkladu použity. Bude-li úkolem vysvětlit u daného autora nějaké úzké téma (např. pojetí posvátna), bude často pro ozřejmění kontextu zapotřebí předestřít též obecnější nástin autorova pojetí náboženství. Jedno ze zadaných témat bude vždy koncipováno jako srovnání dvou různých religionistických koncepcí. Bude-li např. zadáno téma „Původ náboženství u Tylora a Frazera“, úkolem studenta bude: 1) vysvětlit Tylorovo pojetí, 2) vysvětlit Frazerovo pojetí a 3) vysvětlit, co mají obě koncepce společného a v čem se liší. Klausura bude hodnocena v rozmezí 0–30 bodů. K získání zápočtu je třeba dosáhnout výsledku minimálně 20 bodů.

1) Texty k W. Jamesovi, L. Lévy-Bruhlovi, R. Ottovi, C. G. Jungovi, A. R. Radcliffe-Brownovi, B. Malinowskému, G. van der Leeuwovi a J. Wachovi jsou shromážděny v interních skriptech ÚFaR Úvod do religionistiky [signatura F - I2-Ant-1,a,b]. Přesný seznam textů ve formátu pro Word je k dispozici zde.

2) Pramenem pro zbývající autory je Daniel L. Pals, Seven Theories of Religion, Oxford: Oxford University Press, 1996 [signatura F - I4-Pal-1,a-c], a to v následujícím rozsahu:

James HILL: Wittgenstein - Filosofická zkoumání

Anotace:
Záměrem tohoto jednosemestrálního kursu (ZS), je poskytnout úvod do hlavního díla pozdního Wittgensteina. V ohnisku naší pozornosti bude Wittgensteinovo odmítání možnosti „soukromého jazyka“. Toto téma budeme vnímat jako kritiku nejen Wittgensteinova vlastního myšlení v předchozím Traktátu, ale také celé postkarteziánské tradice. Dalšími doplňujícími tématy budou mj. definice významu jako použití, pojmy jazykové hry a formy života, řízení se pravidly, Wittgensteinova kontroverzní metafilosofie. K Wittgensteinově filosofii budeme kritičtí: pokusíme se posoudit, do jaké míry je tento odklon od tradice přínosný a jeho výsledky obhajitelné.

James HILL: Consciousness

Anotace:

Consciousness is a central, but frequently mystifying, concept in the philosophy of mind. In this course we will look at the development and understanding of consciousness in two different periods—the early modern and contemporary. As a result, the course divides into two one semester parts, each of which may be taken separately or which both may be taken together.

The first semester will deal with the concept of consciousness in the seventeenth and eighteenth centuries. We will study the ground-breaking views of Descartes, their development in Malebranche and Leibniz, we will consider a different conception of consciousness in Locke and Condillac, and finally we will study Kant’s view of the structure of consciousness.

In the second semester we will focus on the debate about consciousness in contemporary Anglo-American philosophy. We will study the work of Gilbert Ryle, Daniel Dennett, John Searle, Thomas Nagel, Colin McGinn, Owen Flanagan and Hilary Putnam, and we will attempt to decide firstly whether there is any agreement as to what consciousness is and secondly whether consciousness is explainable in naturalistic terms.

James HILL: Leibniz: Nové eseje

Anotace:

Leibnizovy Nové Eseje jsou polemickou reakcí na Lockův Esej o lidském rozumu. Jedná se o kritiku z pera brilantního myslitele, jehož způsob myšlení byl zcela odlišný od Lockova. Leibniz uvádí systematickou alternativu k empiricismu. V tomto kursu, který probíhá jen v letním semestru, budeme studovat Nové Eseje vedle původního Lockova textu (obě knihy budou přístupné v češtině). Vybereme si klíčové pasáže, např. o vrozených idejích, o povaze mysli, o substanci, o hmotě, o čase, prostoru a nekonečnu, o definici osoby, o jazyce a o poznání, a každý týden budeme srovnávat tyto dva odlišné přístupy k danému tématu.

Radek CHLUP: Religionistický seminář - Antropologie náboženství

Anotace:

Cílem semináře bude seznámení se základními metodologickými otázkami, které při studiu náboženství řeší moderní antropologie. Hlavním probíraným tématem budou různé přístupy k interpretaci symbolů a symbolického jednání; část kursu bude věnována vztahu sociální antropologie a psychoanalýzy. Kostru semináře budou tvořit zadané texty od předních antropologů, které budou všichni účastníci povinni si na každou hodinu přečíst a o nichž poté budeme diskutovat. Podmínkou získání zápočtu bude vedle aktivní účasti na semináři především prezentace referátu na některý z probíraných textů. Referent nebude mít za úkol shrnout obsah daného textu (ten již budou všichni znát z domácí přípravy), nýbrž tento text kriticky rozebrat (upozornit na jeho předpoklady, zproblematizovat základní argumenty a vztáhnout je k přístupu jiných probíraných autorů), a vytvářet tak půdu pro diskusi.

Sylabus:

1. 10.    Úvodní hodina

8. 10.    Edmund Leach, „Virgin Birth“, Proceedings of the Royal Anthropological Institute of Great Britain and Ireland 1966 (1967): 39–49 (přetištěno in Genesis as Myth and Other Essays, London: Jonathan Cape, 1969, s. 85–112)

15. 10.    R. M. W. Dixon, „Virgin Birth“, Man (New Series) 3 (1968): 653–4. - Mary Douglas, „Virgin Birth“, Man (New Series) 4 (1969): 133–4. - Melford Spiro, „Virgin Birth, Parthenogenesis and Physiological Paternity: An Essay in Cultural Interpretation“, Man (New Series) 3 (1968), sekce „Alternative Models of Culture and Cultural Interpretation“, s. 253–8. - Carol Delaney, „The Meaning of Paternity and the Virgin Birth Debate“, Man (New Series) 21 (1986), s. 494–6, 500–4

22. 10.    Edmund Leach, „Magical Hair“, Journal of the Royal Anthropological Institute 77 (1958): 147–64 (přetištěno in J. Middleton (ed.), Myth and Cosmos, Garden City, N. Y.: The Natural History Press, 1967, s. 77–108)

29. 10.    Christopher R. Hallpike, „Social Hair“, Man (New Series) 4 (1969): 256–64. - Mary Douglas, „Couvade and Menstruation: The Relevance of Tribal Studies“, in Implicit Meanings: Essays in Anthropology, London – New York: Routledge, 1975, s. 60–72

5. 11.    Victor Turner, „Symbols in Ndembu Ritual“, in The Forests of Symbols, Ithaca – London: Cornell University Press, 1967, s. 19–47

12. 11.    Gananath Obeyesekere, Medusa’s Hair: An Essay on Personal Symbols and Religious Experience, Chicago: The University of Chicago Press, 1981, kap. 1, s. 13–51 (zkrácená verze in Michael Lambek (ed.), A Reader in the Anthropology of Religion, Oxford: Blackwell, 2002, s. 383–97)

19. 11.    Seminář odpadá

26. 11.    Gananath Obeyesekere, Medusa’s Hair: An Essay on Personal Symbols and Religious Experience, s. (53–66), 76–89, 99–115

3. 12.    Claude Lévi-Strauss, „The Sorcerer and His Magic“ a „The Effectiveness of Symbols“, in Structural Anthropology, Garden City, N. Y.: Anchor Books, 1967, s. 161–201

10. 12.    Janice Boddy, „Spirits and Selves in Northern Sudan: The Cultural Therapeutics of Possession and Trance“, American Ethnologist 15 (1988): 4–27 (zkrácená verze in Michael Lambek (ed.), A Reader in the Anthropology of Religion, Oxford: Blackwell, 2002, s. 398–418)

17. 12.    Mary Douglas, „Jokes“, in Implicit Meanings: Essays in Anthropology, London – New York: Routledge, 1975, s. 90–114

7. 1. Victor Turner, Ritual Process: Structure and Antistructure, Chicago: Aldine Publishing, 1969, s. 94–113, 125–33

Radek CHLUP: Antropologie náboženství

V letním semestru bude mít seminář volnější strukturu. Četba na jednotlivé hodiny již nebude od začátku pevně stanovena, ale bude se domlouvat průběžně. Každý text budeme probírat tak dlouho, dokud bude o čem diskutovat, a podle výsledků diskuse budeme stanovovat i další četbu, která bude každý týden na webu aktualizována. V první polovině kursu budeme probírat dvě nejslavnější knihy Mary Douglas, Purity and Danger a Natural Symbols.

18. 2. Mary Douglas, Purity and Danger. An Analysis of Concept of Pollution and Taboo, London – New York: Routledge, 20022 (19661), s. 44–50 (v případě zájmu též s. 8–35)
Mary Douglas, „Pollution“, in Implicit Meanings: Essays in Anthropology, London – New York: Routledge, 1975, s. 90–114

25. 2. I) Doprobrání textů z minulé hodiny se zaměřením na následující otázky: Jaký je podle Mary Douglas rozdíl mezi "námi" a "nimi" (srov. článek "Pollution", str. 56-57)? Co z autorčina přístupu vyplývá pro koncept náboženství a pro vymezení posvátna? Máte ze svých náboženských okruhů zkušenost s prolínáním posvátného a nečistého?
II) Mary Douglas, Purity and Danger, kap. 6: "Powers and Dangers".

3. 3. Mary Douglas, Purity and Danger, kap. 6: "Powers and Dangers".

10. 3. Mary Douglas, Purity and Danger, kap. 7: "External Boundaries".

24. 3. Veikko Anttonen, "Sacred", in W. Braun & R. T. McCutcheon (eds.), Guide to the Study of Religion, London - New York: Cassell, 2000, s. 271-82.

31. 3. Mary Douglas, Purity and Danger, kap. 10: "The System Shattered and Renewed".

7. 4. I) Dokončení diskuse z minulé hodiny na téma "Kdo přesně je subjektem rituální reflexe, o níž Mary Douglas hovoří v kap. 10?"
II) Mary Douglas, Natural Symbols, kap. 1: "Away from Ritual".

14. 4. I) Dokončení rozboru kapitoly "Away From Ritual"
II) Mary Douglas, Natural Symbols, kap. 4: "Grid and Group"

Doplňkový text: James Spickard, "A Guide to Mary Douglas's Three Versions of Grid/Group Theory", Sociological Analysis 50 (1989), sekce "Natural Symbols:
The Beginnings", s. 155-6 (2 kopie pasáže jsou vloženy do Natural Symbols v aparátu).

21. 4. Seminář odpadá z důvodu zahraniční cesty.

28. 4. Mary Douglas, Natural Symbols, kap. 6: "Test Cases"

5. 5. Mary Douglas, Natural Symbols, kap. 7: "The Problem of Evil"

12. 5. Mary Douglas, Natural Symbols, kap. 8: "Impersonal Rules"

Radek CHLUP: Religionistický diplomní seminář

Anotace:

Diplomní seminář by měl vytvářet prostor, v němž mohou studenti prezentovat výsledky své práce a vystavit je diskusi. Účast je vhodná nejen pro diplomanty, ale i pro studenty nižších ročníků, kteří se důkladně zabývají nějakým tématem (např. v rámci psaní postupové práce): má-li student stručně a srozumitelně shrnout své téma před plénem různě zaměřených posluchačů, nutí jej to k mnohem jasnější a přehlednější strukturaci vlastních myšlenek, než jakou by mu umožňovalo prosté psaní. Seminář by měl zároveň přispívat k formování oboru religionistiky; měl by umožnit setkávání rozličně zaměřených studentů i pedagogů a hledání průniků či odlišností mezi jednotlivými náboženskými oblastmi, které jsou na našem ústavu rozvíjeny.

Vzhledem k tomu, že pro většinu současných diplomantů není dosud diplomní seminář závaznou součástí studijního plánu, budou se jednotlivá sezení konat nejspíše ve čtrnáctidenních intervalech v závislosti na zájmu studentů. Konkrétní náplň bude specifikována průběžně, aktuální program bude vždy viset na vnějších dveřích místnosti 225. Zápočet v kategorii "volitelný kurs" bude udělován každému, kdo alespoň jednou vystoupí s prezentaci svého tématu.

Radek CHLUP: Seminář k úvodu do religionistiky

Anotace:
Základní kurs určený primárně pro studenty prvního ročníku religionistiky. Kurs se skládá ze dvou odlišně koncipovaných částí, které se budou střídat ob týden. První část tvoří seminář, v jehož rámci budou účastníci pravidelně odevzdávat resumé ze zadaných religionistických článků. Tyto články budeme poté na hodinách rozebírat a diskutovat o základních problémech religionistické metodologie v nich nadnesených (vymezení náboženství, magie a mýtu, povaha náboženské zkušenosti, pojem posvátna apod.). Ve své druhé části bude mít kurs spíše přednáškový ráz a bude systematickým úvodem do základních technik religionistické práce: knihovny, religionistické příručky, bibliografie, vytváření rešerší, psaní odborných prací apod. Výstupem této části kursu bude na závěr vypracovaná rešerše k tématu dle vlastní volby.

Atestace:
Podmínkou získání atestu je 80% účast (povoleny jsou tři absence, pozdní příchod o více než deset minut bude počítán jako absence) a odevzdání všech písemných úkolů. Úkoly je třeba odevzdávat ve stanovených termínech, tj. každé resumé v pondělí týden před rozborem daného článku do 17:30, rešerši pak do pátku 11. června, 16:00. Tolerováno bude pozdní odevzdání dvou resumé (nikoli však rešerše). V případě vícenásobného opoždění ztrácí student na atest nárok a musí kurs v následujícím roce opakovat.

Sylabus:

16.2.   Cíl a náplň semináře. Požadavky na zápočet. Technika zpracování dat – práce s prameny.
23.2. Pražské knihovny. Vyhledávání v knihovních katalozích. Meziknihovní výpůjční služba. Internetová knihkupectví a antikvariáty.
1.3. William E. Arnal, „Definition“, in W. Braun and R. T. McCutcheon (eds.), Guide to the Study of Religion, London and New York: Cassell, 2000, s. 21–34

Úkoly pro resumé: Charakterizujte rozdíl mezi „substantivistickými“ a „funkcionalistickými“ definicemi náboženství. Charakterizujte definici náboženství Clifforda Geertze a vysvětlete, co má společného a čím se liší od „substantivistických“ a „funkcionalistických“ definic. Na základě poslední části článku vysvětlete, jaké řešení navrhuje sám autor článku. Pokuste se zaujmout vlastní stanovisko k celému problému.
        Rozsah: 300 slov.

8.3. Přehled základních postupů při vytváření rešerše. Všeobecné a oborové encyklopedie. Religionistické encyklopedie a příručky.
15.3. H. S. Versnel, „Some Reflections on the Relationship Magic – Religion“, Numen 38 (1991): 177–197

Úkoly pro resumé: Jaký je rozdíl mezi „esencialistickým“ a „funkcionalistickým“ pohledem na magii a jak se k oběma těmto přístupům staví Versnel? Jaký je rozdíl mezi emickým a etickým přístupem a jak se oba promítají do problematiky magie? Jaký je autorův přístup k definicím religionistických pojmových kategorií? Jakým způsobem mají příklady z antiky ilustrovat Versnelův metodologický přístup? [K protikladu etický/emický viz R. T. McCutcheon (ed.), The Insider/Outsider Problem in the Study of Religion, London – New York: Cassell, 1999, s. 15–17.]
        Rozsah:300 slov.

22.3. Časopisy a jejich on-line databáze. Internetové katalogy světových knihoven.
29.3. William E. Paden, „Sacred Order“, in Armin W. Geertz and Russel McCutcheon (eds.), Perspectives on Method and Theory in the Study of Religion: Adjunct Proceedings of the XVIIth Congress of the International Association for the History of Religions, Mexico City, 1995, Leiden: Brill, 2000, s. 207–223

Úkoly pro resumé: Jaký je rozdíl mezi „manickým“ modelem posvátna a modelem „posvátného řádu“ a jak se k sobě navzájem mají? Jaký je vztah posvátna a sociálního řádu v obou modelech? Jaký je vztah mezi posvátnem a náboženstvím? V jakém smyslu se Paden snaží posvátno „odteologizovat“? Je pro vás jeho pojetí přesvědčivé?
        Rozsah: 300 slov.

5.4. Bibliografické pomůcky. Citační index. Speciální indexy. ATLA Religious Database. Abstrakta a indexy disertací.
12.4. Velikonoce
19.4. Timothy Fitzgerald, „Experience“, in W. Braun and R. T. McCutcheon (eds.), Guide to the Study of Religion, London and New York: Cassell, 2000, s. 125–139

Úkoly pro resumé: Čím se liší „kontinuální“ a „diskontinuální“ náboženská zkušenost a jaký je mezi nimi vztah? Jaký je vztah náboženské zkušenosti k sociálnímu kontextu? Má smysl hovořit o individuální náboženské zkušenosti? Proč je podle autora problematické o náboženské zkušenosti hovořit jako o transkulturní kategorii? Lze hovořit o sekulární náboženské zkušenosti? Pokládá autor náboženskou zkušenost za přínosný religionistický koncept? Pokládáte ji za přínosný koncept vy sami?
        Rozsah: 400 slov.

26.4. Způsob psaní seminárních, ročníkových, postupových a diplomových prací. Volba tématu. Tvorba osnovy. Vedení osobní bibliografie. Způsoby četby a poznámky z četby. Zpracování pramenů.
3.5. Richard Rorty, „Cultural Politics and the Question of the Existence of God“, in Nancy Frankenberry (ed.), Radical Interpretation in Religion, Cambridge: Cambridge University Press, 2002, sekce 1–5, 8–9, s. 53–65, 70–77

Úkoly pro resumé: Jak Rorty interpretuje náboženskou zkušenost? Existuje podle něho Bůh? Co má na mysli tvrzením, že veškerá zkušenost je „lingvistickou záležitostí“? Jak chápe vztah mezi náboženskými a vědeckými výroky? Existují nějaká kritéria, podle nichž lze hodnotit jejich platnost? Lze některé z nich prohlásit za pravdivější? Jaký význam má pro Rortyho „pravda“? Proč odmítá rozlišovat mezi pravdou doslovnou a symbolickou? V jakém smyslu navazuje na pragmatismus Williama Jamese? Vidí pro náboženství nějaké místo v dnešní společnosti? Připadá vám jeho argumentace přijatelná? Pokud ne, pokuste se ji vyvrátit.
        Rozsah: 500 slov.

10.5. Dikce. Kdy citovat. Co do poznámek. Formální náležitosti prací. Základní typografická pravidla. Poznámkový aparát. Sestavení bibliografie.
17.5. Colloquium: Does Autonomy Entail Theology?
Daniel L. Pals, „Autonomy, Legitimacy, and the Study of Religion“, Religion 20 (1990): 1–14
Donald Wiebe, „Disciplinary Axioms, Boundary Conditions and the Academic Study of Religion: Comments on Pals and Dawson“, Religion 20 (1990): 17–28 (možno vynechat sekce „Questions of Interpretation“ a „’Humanistic Religious Explanation’ and Theology“)

Úkoly: Vysvětlete, v čem spočívá jádro sporu mezi Palsem a Wiebem. Na základě čeho obhajuje Pals autonomii náboženství a jaké jsou Wiebeho námitky? Jak chápou oba autoři „humanistický výklad“ náboženství? Jak se oba staví k otázce redukcionismu? Ukažte, jak svou pozici ilustrují na příkladu biologických věd. Na základě čeho Wiebe tvrdí, že „humanisticky“ koncipovaná religionistika musí být ve srovnání s náboženským výkladem vždy redukcionistická? Jaký má podle obou autorů otázka autonomie náboženství vztah k existenci religionistiky jako samostatné vědní disciplíny? V čem vidíte silné a slabé stránky obou autorů?
        Rozsah: 600 slov.

Užitečné webové adresy ke stažení ve formátu Excell nebo RTF.

Jiří CHOTAŠ: Osvícenství, revoluce a romantismus II.

Určeno pro studenty oboru filosofie, germanistiky, politologie, sociologie a příbuzných oborů. Konzultace: Čt 15.00-15.45 hod., místnost č. 221. Kontakt: Filozofický ústav AV ČR, Jilská 1, 110 00 Praha 1 (po předběžné domluvě), e-mail: chotas@terminal.cz .

Anotace:
Cílem kursu bude objasnit, jak události Francouzské revoluce proměnily a zpolitizovaly filosofii v Německu v letech 1790-1800 a zproblematizovaly i její hlavní zájem: autoritu a meze rozumu. Převratné události ve Francii měly za následek odvrat od osvícenských idejí a rozvíjení koncepce „poetického státu“, která posléze vyústila v příklon ke konzervatismu. Studenti se seznámí jak s texty nejdůležitějších politických myslitelů té doby (zvláště v Německu), tak se základy jednotlivých ideologií (osvícenský liberalismus - romantismus - konzervatismus).

Podmínky pro atestaci:
k zápočtu: klauzura nebo referát z probíraných textů;
ke zkoušce: písemná práce.

Rozvrh učiva:
I. zimní semestr:

1.-3. hodina. I. Kant: O obecném rčení: Je-li něco správné v teorii, nemusí se to ještě hodit pro praxi (ideál republiky, mezinárodní právo a světový mír, reformismus, filosofie dějin)

4.-7. hodina. J. G. Fichte: [texty budou upřesněny] (Fichte a Francouzská revoluce, demokratický nacionalismus, filosofie dějin)

8.-12. hodina. J. G. Herder: O charakteru lidskosti; Duch lidských dějin (kulturní protonacionalismus, role jazyka a básnictví v kolektivním životě lidí, pojetí Volksseele)

II. letní semestr:

1.-2. hodina. J. G. Herder: O původu řeči; Také jedna filosofie dějin k vzdělání lidstva [pouze výklad] - poznání fixované kolektivně v řeči, pokrok v dějinách jako pokrok humanity, kritika „papírové“ kultury, Herderův demokratismus

3.-5. hodina. E. Burke: Úvahy o revoluci ve Francii [četba v čj: výběr] - přirozená práva versus zvyk a tradice, vztah církve a státu

6.-7. hodina. F. Schlegel: Esej o pojmu republikanismu [četba v něm., angl.] - obrana demokracie, právo na odpor, revoluční diktatura

8.-9. hodina. Novalis: Víra a láska [četba v čj, něm., angl.] - etika lásky, koncept organického státu, sociální přirozenost člověka

10.-11. F. D. Schleiermacher: Monology II a III [četba v něm., angl.] - etika lásky, sociální přirozenost člověka, koncept organického státu, náboženství

12.-14. hodina. G. W. F. Hegel: Základy filosofie práva [četba v čj, výběr] - Hegel a Francouzská revoluce, kritika teorií přirozeného práva, kritika romantické teorie státu, stát a dějiny

Primární literatura (viz aparát ke kursu):
• Beiser, F. (ed.), The Early Political Writings of The German Romantics, Cambridge 1996.
• Burke, E., Úvahy o revoluci ve Francii, Brno 1997.
• Texty Novalise, Herdera, Schlegela a Schleiermachera budou dostupné v xerokopii)

Sekundární literatura:

• Beiser, F., Enlightenment, Revolution, and Romanticism. The Genesis of Modern German Political Thought 1790-1800, Cambridge (Mass.) 1992
• Beiser, F., Introduction, in: The Early Political Writings of The German Romantics, Cambridge 1996.

Rozvrh 2003/04

Další anotace

Aktualizováno: 15.4.2004