Verze pro tisk

Rozvrh 2001/2002

Další anotace

Dalibor ANTALÍK: Pantheon a kult ve starověkém Emaru

Anotace:
Tento výběrový kurs (atest: kolokvium) je určen pro pokročilé zájemce o náboženské kultury starověkého Předního východu. Jeho cílem bude pokus o rekonstrukci těch náboženských struktur severozápadních Semitů, jejichž studium umožňují archeologické nálezy a písemné prameny objevené v Emaru (novodobé Meskene-Qadime) v severní Sýrii. Po prolegomenální části (přehled výsledků archeologického výzkumu, dějinný nástin, typy písemných pramenů) se bude výklad obírat především dvěma okruhy problematiky. V první řadě konkrétní podobou a uspořádáním místního panteonu. Zvláštní pozornost přitom bude věnována zjišťování konvergence, resp. divergence místní tradice vůči analogickým představám doložitelným pro další lokální náboženské kultury Syropalestiny. V druhé řadě bude probírán kultický rozměr náboženského života: 1) cultus deorum: bohoslužebné prostory (svatyně, chrámové zahrady), bohoslužební aktéři (kněžské funkce a vrstvy), bohoslužebné úkony (kult božských soch a procesní praxe, oběť a její modality, adorace, rituální gesta) a bohoslužebné slavnosti (svátky a jejich průběh podle liturgických "scénářů" a ordines); 2) cultus parentalis: základní axiómy kultu předků a jeho koreláty v bohoslužbě, dynastický kult; 3) cultus sacrorum: konsekrace a purifikace, divinace a profécie, inkantace a terapeutická magie, některé rity přechodu (adopce a její anulování, sňatek, rozvod, pohřeb). Vzhledem k povaze pramenů bude těžiště přednášky představovat právě analýza emarského kultu. Kurs volně navazuje na přednášku "Kenaanský kult I-II" z ak. r. 1999/2000 a 2000/2001, která se zabývala analogickými tématy v případě Ebly, Mari a Ugaritu. Je proto žádoucí, aby se posluchači v příslušné problematice alespoň částečně orientovali.

Doporučená literatura:
• BEYER, DOMINIQUE (ed.). Meskene-Emar : dix ans de travaux. Paris : Éditions Recherche sur les Civilisations, 1982.
• CHAVALAS, MARK WILLIAM (ed.). Emar : the history, religion and culture of a Syrian town in the late bronze age. Bethesda : CDL Press, 1996.
• FLEMING, DANIEL E. The instalation of Baal's priestess at Emar : a window of ancient Syrian religion. (Harvard Semitic Studies, 42). ATLANTA : Scholars Press, 1992.
• FLEMING, DANIEL E. Rituals from Emar. In HALLO, WILLIAM W. ; YOUNGER, K. LAESON (eds.). The context of scripture I : canonical compositions from the biblical world. Leiden : Brill, 1997. S. 427-443.

---

Dalibor ANTALÍK: Úvod do dějin náboženství

Anotace:
Kurs je povinnou přednáškou pro oborové religionisty ("dějiny náboženství"; atest: zkouška). Jeho cílem je podat základní vhled do problematiky historického diskurzu religionistiky a prostředkovat základní informace o náboženských kulturách Eurasie. V první řadě se bude výklad zabývat východisky, cíly a některými metodickými problémy historického přístupu k náboženství (otázkou historické podmíněnosti náboženských daností, typy pramenného materiálu a jeho interpretace, ap.) Těžištěm kursu však bude deskripce a charakterizování jednotlivých náboženských útvarů v eurasijském prostoru. V zimním semestru bude výklad systematicky probírat nejdůležitější náboženské kultury prejudaistického a preislámského Předního východu (Egypt, Mezopotámie, Syropalestina, Malá Asie) a předkřesťanské Evropy (Řekové, Římané, helénistické kulty, Keltové, Germáni, Slované). V letním semestru se pozornost soustředí na velké náboženské systémy jak monoteistické (mazdaismus, judaismus, křesťanství, islám), tak karmanové (hinduismus, buddhismus, džinismus) a primárně neteistické (konfucianismus, taoismus). Propedeutický charakter kursu jej může zpřístupnit i studentům jiných oborů (etnologie, historie, archeologie, ap...).

Literatura:
povinná:

• ELIADE, Mircea ; CULIANU, Ioan Petru [ve spolupráci s Hillary S. Wiesnerem]. Slovník náboženství. Praha : Český spisovatel, 1993.

• ELIADE, Mircea. Dějiny náboženského myšlení, sv. I-III. Praha : Oikúmené, 1995-97.
• BLEEKER, CLAAS JOUCO ; WIDENGREN, GEO (eds.). Historia religionum : handbook for the history of religions. Vol. 2. Leiden : Brill, 1969-1971.
• ASMUSSEN, JES PETER ; LAESSOE, JORGEN ; COLPE, CARSTEN (hrgs.). Handbuch der Religionsgeschichte. 3 Bdn. Göttingen : Vandenhoeck & Ruprecht, 1971-1975.
• PUECH, HENRI-CHARLES (ed.). Histoire des religions. 3 vol. Paris : Gallimard, 1970-1976 [1999].

Anotace:
Z hlediska studijního programu religionistiky je přednáška zařazena do bloku "Náboženství starého Blízkého východu" (atest: zkouška). Jejím cílem je zprostředkovat základní informace o semitské vrstvě náboženských kultur starověké Mezopotámie. U nesemitských (především sumerských) prvků se bude výklad zastavovat jen z kontextuálních důvodů a okrajově. K uvedení do problematiky poslouží stručné shrnutí výsledků dosavadního archeologického výzkumu, dějinný nástin (od prehistorického do helénistického období), charakteristika jazyka a písma (klínopisu), utřídění pramenů ke studiu a bibliografická orientace. Po prolegomenální části bude cca do konce zimního semestru pozornost věnována asyrsko-babylónskému panteonu, charakterizování jeho nejdůležitějších představitelů a problému jejich příležitostného identifikování se západosemitskými, sumerskými, chetito-churritskými, případně dalšími božstvy. Zhruba od začátku letního semestru se bude výklad postupně zastavovat u dílčích aspektů východosemitské teologie (systemizace panteonu, koncepce božství, antropomorfní, matematická a astrální symbolizace posvátného světa, emblémy šurinnu, monolatrické tendence, vtah lidí a bohů), kosmologie (vznik a zánik světa, osud jako kosmický řád, světoobraz) a antropologie (stvoření člověka, etika, hamartologie, thanatologie). Celý kurs bude ukončen přehledem asyrsko-babylónského kultu: bohoslužebné prostory (svatyně, zikkuraty), kněžské vrstvy a jejich kompetence, bohoslužebné symboly, obětní praxe, nejdůležitější svátky, věštebné techniky, magické rituály, přechodové rituály a kult předků.

Povinná literatura:
• HELLER, JAN. Starověká náboženství : náboženské systémy starého Egypta, Mezopotámie a Kenaanu. Praha : Kalich, 1978 [2. vyd. 1988]. S. 101-233 [= 2. část: "Mezopotámské náboženství"].
• Epos o Gilgamešovi. [Přel. Lubor Matouš]. (Živá díla minulosti, 20). Praha : Československý spisovatel, 1958.
• Epos o Gilgamešovi. [Přel. Lubor Matouš]. (Klasická knihovna, 5). Praha : Mladá fronta ; Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 4. vyd.
• Mýty staré Mezopotámie: sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách. [Přel. Blahoslav Hruška, Lubor Matouš, Jiří Prosecký a Jana Součková]. (Živá díla minulosti, 83). Praha : Odeon, 1977. S. 149-274 [= 2. část: "Akkadské mýty"].

Doporučená literatura:
• PROSECKÝ, JIŘÍ (vyd.). Encyklopedie starověkého Předního východu. Praha : Libri, 1999.
• OPPENHEIM, ADOLPH LEO. Starověká Mezopotámie : portrét zaniklé civilizace. Praha : Academia, 2001.
• BLACK, JEREMY ; GREEN, ANTHONY. Bohové, démoni a symboly starověké Mezopotámie : ilustrovaný slovník. Historia 1. Praha : Volvox Globator, 1999.
• BOTTÉRO, JEAN. La plus vieille religion : en Mésopotamie. Paris : Gallimard, 1998.
• RINGGREN, HELMER. Religions of the ancient Near East. London : SPCK, 1973. S. 49-123 [= 2. část: "Babylonian and Assyrian Religion"].
• RINGGREN, HELMER. Die Religionen des Alten Orients. Göttingen : Vandenhoeck & Ruprecht, 1979. [2. vyd., Berlin : Evangelische Verlagsanstalt, 1987].

Anotace:
Z hlediska studijního programu religionistiky je přednáška zařazena do bloku "Náboženství Keltů a Germánů" (atest: zkouška). Jejím cílem je poskytnout úvod do studia náboženských kultur Keltů jak kontinentálních (především Galie) tak ostrovních (především Wales a Irsko). Zimní semestr zahájí prolegomenální část: dějinný nástin (od období prehistorického do vrcholného středověku), dělení keltských jazyků a písemnictví, utřídění pramenů ke studiu (archeologický, ikonografický a epigrafický materiál, svědectví antických autorů, nápisy v ogamu, literární prameny velšské a irské), bibliografie. Valná část zimního semestru však bude věnována výkladu o třech lokálních keltských (sub)panteonech (galském, irském, velšském) a problematice dešifrování tzv. interpretatio romana (resp. graeca). Zhruba od začátku letního semestru se pozornost obrátí k pokusu o rekonstrukci některých teologických (zoomorfní a antropomorfní symbolika posvátna, pokusy o její překonávání, božstva a přírodní síly, božské metamorfózy), antropologických (observance tzv. gaesa, héroická etika, otázka průkaznosti či neprůkaznosti nauky o metempsychóze, koncepce tzv. sídu) a kosmologických struktur (Lebor Gabála Érenn jako "mýtus o stvoření", otázka historizace mýtů, fragmenty eschatologických představ, kosmický řád a jeho garance). V závěrečné fázi kursu se výklad zastaví u kultického rozměru náboženského života Keltů: typologie svatyní a kultiští, kněžské vrstvy a jejich kompetence, obětní praxe, posvátné časy (samain, imbolc, beltaine, lugnasad), věštebné techniky, magické úkony, přechodové rituály, atd.

Povinná literatura:
• GREENOVÁ, MIRANDA JANE. Keltské mýty. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1998.
• HEANEYOVÁ, MARIE. Za devíti vlnami : kniha irských mýtů a legend. Praha : Apsida, 1999.
• MABINOGI. Keltské pověsti. [Přel. Jan Vilikovský]. Brno : Atlantis, 1944. [Zvláštní 4. vyd., Praha, 1995]

Doporučená literatura:
• BOTHEROYD, SYLVIA ; BOTHEROYD, PAUL F. Lexikon keltské mytologie. Praha : Ivo Železný, 1998.
• GREEN, MIRANDA JANE. Dictionary of celtic myth and legend. London : Thames & Hudson, 1992.
• SJOESTEDZ, MARIE-LOUISE. Dieux et héros des Celtes. Paris : Leroux, 1940; [2. vyd., Rennes : Terre de brume, 1993; repr. 1998].
• SJOESTEDZ, MARIE-LOUISE. Gods and heroes of the Celts. London : Methuen, 1949. [Dublin : Lane & Blackrock; Portland : Four Courts Press, 1994 (reprint)] .
• DE VRIES, JAN. Keltische Religion. Stuttgart : Kohlhammer, 1962.
• DE VRIES, JAN. La religion des Celtes. Paris : Payot, 1963.
• MAC CANA, PROINSIAS. Celtic mythology. London : Newness Books, 1968. [2. vyd., 1983].

Anotace:
Kurs má za cíl představit latinské středověké myšlení, přičemž důraz je kladen na latinský scholastický aristotelismus. Kurs je koncipován jako (i) přednáška, jejímž smyslem je uvést studenty do základního scholastického pojmosloví především v logice a logické sémantice, epistemologii, přírodní filozofii, ontologii a filozofické antropologii a (ii) jako seminární četba ilustrativních textů z děl vybraných autorů, zejména Tomáše Akvinského, Jana Dunse Scota a Viléma Ockhama. Texty jsou čteny v latině a seminář slouží zároveň též jako úvod do latinské scholastické terminologie.
 
Literatura:
povinná:
• DE LIBERA, ALAIN. Středověká filosofie. Praha : Oikúmené, 2001.
• DUNS SCOTUS, Jan - ukázky z díla (základy metafyziky, o možnosti poznání nekonečného jsoucna, o existenci nekonečného jsoucna, o jedinosti nekonečného jsoucna). In: Sousedík, S. Jan Duns Scotus: doctor subtilis (a jeho čeští žáci). Praha: Vyšehrad, 1989.
• GILSON, E. Bytí a někteří filosofové. Praha: Oikúmené, 1997.
• PIEPER, J. Tomáš Akvinský : život a dílo.  Praha: Vyšehrad, 1997.
• SOUSEDÍK, S. Jan Duns Scotus : doctor subtilis (a jeho čeští žáci). Praha: Vyšehrad, 1989, [úvodní studie] s. 17-142.
• TOMÁŠ AKVINSKÝ. O jsoucnu a bytnosti. In: Sousedík, S.: Jsoucno a bytí. Praha: Křesťanská akademie, 1992.

Seznam literatury ke zkoušce ze skeletového semináře (pro 1.roč. FIL)

Zdroje ke studiu středověké filosofie a scholastiky.

Anotace:
Kurs je určen pro studenty religionistiky a filosofie i vážné zájemce z jiných příbuzných oborů. Po stručném představení oboru (zejména odlišení od religionistiky a teologie) podává dějinný přehled filosofie náboženství se zaměřením na malá monografická zastavení u díla klíčových osobností.

Různá pojetí filosofie náboženství
1. Osvícenské počátky filosofie náboženství (cambridgská skupina, Spinoza, Locke, Hume, Kant)
2. Schellingova a Hegelova filosofie náboženství
3. Teorie odcizení a projekce: Feuerbach, Marx a Freud
4. Kierkegaard
5. Nietzsche
6. Heidegger a Sartre
7. Reakce teologů na kritiku náboženství (protestantská teologie od Bartha po "teologii smrti Boha")
8. Schleiermacher a Tillich
9. Filosofie dialogu (Buber, Rosenzweieg, Ebner, Marcel)
10. Filosofie odpovědnosti: Jonas a Levinas
11. Filosofie jazyka a náboženství (Wittgenstein)
12. Hermeneutický a fenomenologický přístup (fenomenologie náboženství, Ricoeur)

Literatura:
• PAVLINCOVÁ, H. ; HORYNA, B. Filozofie náboženství. Brno, 1999.
• GRABNER-HEIDER, A. Kritische Religionsphilosophie. Graz, 1993.
• BUCARO, G. Filosofia della religione. Roma, 1996.
• KÜNG, H. Existiert Gott? München : Zürich, 1978.
• WEISCHEDEL, W. Der Gott der Philosophen. Darmstadt, 1983.

Anotace:

Cílem kursu, který je určen především pro religionisty a sociology, je podat přehled dějin oboru od osvíceneckých prvopočátků až po současnou dobu s důrazem na dílo hlavních představitelů a nejzávažnější témata. Přednášky budou kombinovány s referáty posluchačů, rozebírající ukázky textů klíčových autorů. Poměrně velký důraz je věnován jak filosofickým předpokladům vzniku sociologie náboženství, tak filosofickému kontextu jednotlivých sociologických teorií náboženství.

V prvním semestru budou po všeobecné informaci o oboru představeny dvě linie novověkého chápání náboženství (osvícenská a romantická) a největší pozornost bude věnována zakladatelům oboru (Comte, Durkheim, Weber).

Druhý semestr je zaměřen na autory druhé poloviny dvacátého století, jejichž teorie budou představeny jako hlasy do diskuze o nejzávažnějších tezích moderní sociologie náboženství - debata o sekularizaci, debata o integrační roli náboženství, o náhražkách a proměnách tradičních náboženství ("civil religion", nová náboženská hnutí) a o budoucnosti náboženství v globální moderní společnosti.

Syllabus:
I. semestr

1. Úvod do sociologie náboženství: Encyklopedické heslo "sociologie náboženství": cíl, metody, vztah k příbuzným oborům...

2. Filosofické předpolí sociologie náboženství: Jak vzniklo pojetí náboženství, které je předmětem sociologické reflexe? - Osvícenecká linie: Vico, Hume, Feuerbach, Marx, Spencer. - Romantická linie: Schleiermacherr, James, Bergson, Simmel, fenomenologie. - Pohled antropologů: Robertson-Smith, Malinowski, Radcliffe-Brown, Mauss

3. Počátky sociologie náboženství: Comte, Tocquille.

4. Klasikové sociologie náboženství: Durkheim; referát: text z Durkheima (R 42-54). - Weber referát z Webera (F 379-391). - Troeltsch; referát z Troeltsche (F 307-341).

II. semestr (soudobá sociologie náboženství)

1. Úvod do soudobé sociologie náboženství - hlavní autoři, hlavní školy, hlavní tématické oblasti.

2. Integrační funkce náboženství: Parsons; referát z Parsonse (R 55-60). - Parsonsovi pokračovatelé: Yinger, O'Dea. - Civilní náboženství: Bellah; referát: text z Bellaha

3. Typologie a dimenze religiozity: Stark, Glock aj. -

4. Debata o sekularizaci: Acquaviva, Martin, Wilson, Luckmann, Luhman, Davis aj. - Je postmoderní společnost ppostsekulární? (Berger).

5. Náboženství v postmoderním globálním světě: Nová náboženská hnutí. - Globalizace, náboženská pluralita, dialog náboženství. - Budoucnost náboženství.

Literatura:

Čítanky textů:
• GILL, R. (ed.). Theology and sociology. New York, 1987. [G]
• FÜRSTENBERG, F. (ed.). Religionssoziologie. Neuwith am R., 1964. [F]
• ROBERTSON, R. (ed.). Sociology of religion. Blatimor, 1969. [R]

Prameny běžně dostupné v češtině:
• BERGER, P. L. Vzdálená sláva. Brno, 1997.
• WEBER, M. Sociologie vědění. Praha, 1998.

Doporučená literatura:
• DAHM, K. H. ; DREHSEN, V. ; KEHRER, G. Das Jenseits der Gesellschaft. München.
• LUDWIG, K. Die Kirche im Prozess der gesellschaftlichen Differenzierung. München, 1976.
• KEHRER, G. Einführung in die Religionssoziologie. München, 1976.
• MARTELLI, S. La religione nella societa. Bologna, 1990.
• MATTHES, J. Religion und Gesellschaft. Hamburg, 1967.
• MÖRTH, I. Die gesellschftliche Wirklichkeit von Religion. Stuttgart, 1978.

Anotace:
Budeme číst Descartovy Principy jako úvod do jistých ústředních filosofických témat a Lockův Esej jako systematický a kritický komentář k Descartovým diskusím. V přednáškách budeme obvykle rozebírat postoje obou filosofů ke zvolenému tématu a pak tyto postoje srovnáme. Důraz budeme klást na celostní povahu Descartovy filosofie, která se snaží vysvětlit všechny jevy ve světě. Chápeme ji jako pokus o nový systém, který měl nahradit scholasticismus. Locke bude na druhé straně interpretován jako filosof, který vychází z myšlenky, že úplné pochopení světa není v našich silách. Důležitým tématem bude také Descartův a Lockův vztah ke skepticismu a jejich pochopení hmotného světa. Během kursu se budeme zabývat rovněž Descartovým spisem Meditace a Lockovým spisem Dopis o toleranci.

Hlavní témata:
1. Úvod do historického pozadí
2. Filosofické projekty Descarta a Locka
3. Scepticismus a metoda pochybnosti
4. Cogito: myšlení, idea, vědomí
5. Res cogitans
6. Já a osoba
7. Vrozené ideje: pro a proti
8. Lockův empirismus
9. Bůh: důkazy existence
10. Nekonečnost
11. Jasné a zřetelné ideje
12. Substance
13. Res extensa: prostor a hmota
14. Atomy, prázdno a dělitelnost tělesa
15. Primární a sekundární kvality
16. Teologický základ Descartovy fysiky
17. Mechanismus
18. Živočichové a stroje
19. Poznání
20. Příčiny omylů
21. Hypotéza a jistota
22. Tolerance a Lockova epistemologie

Hlavní texty:
• DESCARTES. Principy filosofie
• LOCKE. Esej o lidském rozumu.

Další primární texty:
• DESCARTES. Meditace.
• LOCKE. Dopis o toleranci.

Výběr sekundární literatury (úplnější seznam bude k dispozici na začátku semestru):
• AYERS, MICHAEL. Locke : epistemology and ontology.
• CHAPPELL, VERE(ed.). The Cambridge companion to Locke.
• GARBER, DANIEL. Descartes' metaphysical physics.
• GUEROULT, M. Descartes selon l'ordre des raisons.
• LENNON, THOMAS. The battle of the gods and giants.
• WILLIAMS, BERNARD. Descartes : the project of pure enquiry.

Course Description:
This course will investigate the world-view of mechanism in the philosophy of the seventeenth and eighteenth centuries. We will examine the key figures who developed forms of the mechanical philosophy: Descartes, Hobbes, Boyle and Leibniz. We shall also look at development and critique of mechanism in the thought of Locke, Berkeley and Newton. The course aims to understand the philosophical reasons for the popularity and compellingness of the mechanical view-these include reflection on the nature of matter, causation and force. We will also attempt to appreciate philosophical problems the mechanical view itself created, particularly in the areas of mind, sensation and animal life, but also in the material world that it attempted to explain. The continuing influence of mechanism in later thought will be traced.

Students who attend the course can expect to gain an insight into the thinking of several major philosophers in both the rationalist and empirical traditions by approaching their work from an angle that is all too rarely chosen.

We will look at passages from the following books during the course:
DESCARTES. Principles of philosophy.
BOYLE. The origin of forms and qualities.
LEIBNIZ. Monadology.
LOCKE. An essay concerning human understanding.
BERKELEY. The principles of human knowledge.
NEWTON. Principia mathematica.

Anotace:
Cílem kursu je podat systematický (z velké části chronologický) přehled o pojetích osudu v antice, Homérem počínaje a pozdním novoplatonismem konče. Kurs bude zčásti spočívat v přednáškách, kde to však bude možné, budeme dávat přednost seminární formě, při níž budou studenti referovat zadané články či antické texty. Ve druhém semestru bude množství hodin spočívat v četbě a rozboru pozdně antických textů. Kurs je určen pro mírně pokročilé, předpokládají se základní znalosti antické filosofie. Znalost řečtiny je vítána, ale není podmínkou. Zápočet bude udělován za dva referáty, případný druhý zápočet za další dva referáty. Alternativně je možno za celkem čtyři referáty získat zkoušku (známka bude v takovém případě stanovena podle kvality referátů). Kurs bude religionistům uznáván jako filosofie náboženství II.

Předběžný sylabus (rozdělení témat je přibližné a neodpovídá rozsahu jednotlivých hodin):
1. Obrazy spojené s osudem u řeckých básníků
2. Závislost lidí na bozích u Homéra
3. Osud v tragédiích
4. Mechanická versus inteligibilní nutnost u Platóna
5. Stoický monismus a jeho kauzální důsledky; osud a stoická etika
6. Středoplatónské pojetí osudu (Pseudo-Plútarchos, Calcidius)
7. Aristotelské pojetí osudu (Alexandros, De fato)
8. Svoboda a determinismus u Órigena
9. Plútarchos, O pozdních trestech božích
10. Osud v hermetikách
11. Antická astrologie
12. Plótínos, O osudu, O prozřetelnosti
13. Novoplatónské pojetí vůle (Plótínos, O svobodné vůli a vůli Jedna)
14. Proklovo pojetí osudu (De providentia et fato)
15. Různá pojetí boží prozřetelnosti
16. Proklův výklad Érova mýtu z Ústavy

Literatura:
Žádný uspokojivý obecný přehled antických pojetí osudu neexistuje. Budeme se proto opírat pouze o větší množství dílčích studií a článků, které budou v předstihu specifikovány na hodinách a dávány k dispozici pro referáty.

Anotace:
Kurs navazuje v LS na Techniku religionistické práce L. Ondračky a klade si za cíl naučit studenty 1. ročníku religionistiky základům písemného projevu. Zatímco Technika religionistické práce je zaměřena především teoreticky, Technika psaní bude kursem ryze praktickým. Studenti budou pravidelně dostávat domácí úkoly, které budou v typickém případě sestávat z psaní kratších textů v určitém žánru na přesně vymezené téma (např. recenze či anotace zadaného článku). Výsledné texty pak budeme na semináři rozebírat a ukazovat si na nich problémy, které se při psaní vyskytují. Ve druhé části kursu budou studenti v omezeném rozsahu zpracovávat vlastní téma, po něž si připravili rešerši v rámci Techniky religionistické práce. Kurs bude uznáván jako Seminář k úvodu do religionistiky. Podmínkou k udělení zápočtu je odevzdání všech úkolů.

Anotace:
Cílem kursu je nabídnout odlišné pojetí předmětu, který je v religionistickém studijním plánu označován jako filosofie náboženství. Ve své standardní podobě pohlíží tento předmět na náboženství z hlediska západní (zejména novověké) filosofie. Takovýto pohled je nicméně problematický, neboť vnáší do studovaných náboženství vlastní pojmy a předpoklady, které jsou těmto náboženstvím často cizí. Náš kurs bude proto postupovat opačným způsobem: bude vycházet z prostředí jednotlivých náboženství a bude si na každém z nich všímat, jak se zde pracuje s některými z témat, jež jsou na Západě tradičně chápána jako filosofická. Jde o témata jako osud, pojetí zla, vztah bohů a lidí, pojetí poznání, pohled na kosmos a tělesnost apod. Každé z těchto témat bude v řadě přednášek probíráno z hlediska různých náboženství, aby tak vyvstaly podobnosti a odlišnosti mezi nimi. V praxi to bude znamenat, že pro každý semestr budou zvolena zhruba dvě témata a organizátoři budou do kursu zvát odborníky z různých oblastí, kteří se pokusí shrnout způsob, jímž se v dotyčném náboženství se zvoleným tématem pracuje. Přednášky budou koncipovány především jako základní přehledy, které se pokusí vystihnou to nejcharakterističtější z dané náboženské oblasti. Dostatek prostoru bude ponechán pro diskusi, která by měla mimo jiné umožňovat konfrontaci mezi různými náboženskými koncepcemi, a tím i vyjasňování základních religionistických otázek. Z tohoto hlediska by se mělo jednat o religionistický kurs par excellence, jehož absolvování bude užitečné pro každého zájemce o obor.

Pro ZS 2001 bylo zvoleno nejprve téma pojetí božství, po jeho vyčerpání pak přejdeme k pojetí duše. Přednášky z jednotlivých oblastí budou zajišťovat následující odborníci: Radek Chlup (řecké náboženství), Lubomír Ondračka (indická náboženství), Jiří Holba (buddhismus), Milan Lyčka a Dita Rukriglová (judaismus), Dalibor Antalík (starověký Přední východ), Matyáš Havrda a Zdeněk Kratochvíl (křesťanství) a Luboš Kropáček (islám). Přesnější rozpis přednášek bude zveřejněn do začátku semestru, vzhledem k organizační náročnosti kursu však může i poté podléhat dílčím změnám. Aktuální verze bude vždy viset na vnějších dveřích místnosti 225.

Kurs bude uznáván jako filosofie náboženství II. Podmínkou k udělení zkoušky je odevzdání dvou písemných prací na témata probíraná v rámci kursu, přičemž alespoň jedna z nich musí být koncipována jako srovnávací. Alternativně je možno za každou práci získat jeden zápočet. Účast na kursu se doporučuje každému, kdo má v úmyslu skládat u SZZK zkoušku z filosofie náboženství. Zatímco u PZK bude tato zkouška sestávat z tradičněji chápané filosofie náboženství I (tj. z rozboru západních filosofických výkladů náboženství), u SZZK bude filosofie náboženství zkoušena právě tím způsobem, o nějž usiluje náš kurs: student obdrží filosofické téma a bude ukazovat, jak se s ním pracuje v různých náboženstvích, přičemž se bude opírat především o dobrou znalost dvou okruhů, jež si k SZZK zvolil.

Anotace:
Diplomní seminář by měl vytvářet prostor, v němž mohou studenti prezentovat výsledky své práce a vystavit je diskusi. Účast je vhodná nejen pro diplomanty, ale i pro studenty nižších ročníků, kteří se důkladně zabývají nějakým tématem (např. v rámci psaní postupové práce): má-li student stručně a srozumitelně shrnout své téma před plénem různě zaměřených posluchačů, nutí jej to k mnohem jasnější a přehlednější strukturaci vlastních myšlenek, než jakou by mu umožňovalo prosté psaní. Seminář by měl zároveň přispívat k formování oboru religionistiky; měl by umožnit setkávání rozličně zaměřených studentů i pedagogů a hledání průniků či odlišností mezi jednotlivými náboženskými oblastmi, které jsou na našem ústavu rozvíjeny.

Vzhledem k tomu, že pro většinu současných diplomantů není dosud diplomní seminář závaznou součástí studijního plánu, budou se jednotlivá sezení konat nejspíše ve čtrnáctidenních intervalech v závislosti na zájmu studentů. Konkrétní náplň bude specifikována průběžně, aktuální program bude vždy viset na vnějších dveřích místnosti 225. Zápočet v kategorii "volitelný kurs" bude udělován každému, kdo alespoň jednou vystoupí s prezentaci svého tématu.

Určeno pro studenty magisterského studia oboru filosofie (jako volitelný).
Kontakt: Filosofický ústav AV ČR, Jilská 1, 110 00 Praha 1 (po předběžné domluvě), e-mail: chotas@terminal.cz.
Podmínky pro složení zkoušky: písemná práce.

Anotace:
Kurs v rozsahu jednoho semestru nabídne přehled o hlavních tématech Hegelovy politické filosofie. Jsou jimi: právo, svoboda, předpolitické instituce (rodina, občanská společnost), moderní stát, válka, stát a dějiny. Výklad na přednáškách se bude dít po jednotlivých tématech a bude se opírat o pasáže ze spisu Základy filosofie práva (=ZFP). Četba bude sestávat z textů probíraných na přednáškách. Výklad jednotlivých témat bude doprovázen rozmanitými exkursy do dějin antické a novověké politické filosofie. Kurs je vhodný jako úvod do dějin politického myšlení. Na závěr kursu se v Praze uskuteční společný česko-německý seminář s doc. Klausem Viewegem a jeho studenty z Univerzity Friedricha Schillera v Jeně.

Rozvrh učiva:
1. Pojem státu ve spisu Die Verfassung Deutschlands (1802), četba: "I. Begriff des Staates"
2. Lze Německo modernizovat?, četba: pokračování
3. Anatomie Hegelova projektu ZFP, četba: odstavec 13-19 předmluvy k ZFP, str. 29-32
4. Svobodná vůle, četba § 21-28 ZFP
5. Pojem práva, četba: § 1-3, 29-32 ZFP
6. Sociální svoboda jako mravní soustava (Sittlichkeit), četba: § 142-157 ZFP
7. Rodina, četba: § 158-163 ZFP
8. Občanská společnost, četba § 182-188, 241-245 ZFP
9. Pojem státu, četba § 257-258, 260-262 ZFP
10. Instituce státu, četba § 271-274 ZFP
11. Válka, četba § 334-339 ZFP
12. Stát a dějiny, četba § 340-360 ZFP

Primární text:
• HEGEL, G. W. F. Základy filosofie práva. Praha : Academia, 1992. [jakékoli německé vydání spisu]

Výběr sekundární literatury:
• AVINERI, SHLOMO. Hegel's theory of the modern state. Cambridge : Cambridge UP, 1972.
• HARDIMON, MICHAEL O. Hegel's social philosophy : the project of reconciliation. Cambridge : Cambridge UP, 1994.
• SCHNÄDELBACH, HERBERT. Hegels praktische Philosophie : ein Kommentar der Texte in der Reihenfolge ihrer Entstehung. Frankfurt : Suhrkamp, 2000.
• SIEP, LUDWIG [vyd.]. G. W. F. Hegel : Grundlinien der Philosophie des Rechts. Berlin : Akademie Verlag, 1997.
• WOOD, ALLEN W. Hegel's ethical thought. Cambridge : Cambridge UP, 1990.

Anotace:
Interpretace a překlad Aristotelova pojednání o bytí a jsoucnu, známého jako VII. kniha (Z) Metafyziky, za pomoci překladu a interpretace doktorské disertace Rudolfa Boehma (BOEHME, R.: Das Grundlegende und das Wesentliche. Den Haag : Nijhoff, 1965). Interpretační a překladatelský kurs k základním pojmům Aristotelské filosofie z hlediska post-heideggerovské hermeneutiky.

Předpokládá se znalost němčiny, vítána je znalost staré řečtiny, latiny, angličtiny, francouzštiny.

Verze pro tisk

Rozvrh 2001/2002

Další anotace

© Moskyt

Aktualizováno: 02.09.2002