Self-efficacy / Vnímaná osobní účinnost u předškolních dětí

Grant MŠMT: "Lidský činitel a jeho potenciály, rozvoj a adaptace v sociálních souvislostech proměn společnosti." MSM0021620841

Nyní budete přesměrování na nové aktualizované stránky, které tyto nahrazují. Pokud se tak nestane, klinkěte zde.

Co je self-efficacy (vnman osobn innost)?

Psychická odolnost osobnosti je aktuálním tématem současnosti. Psychická zátěž a její zvládání či nezvládání se podílí na vzniku mnoha nežádoucích jevů, se kterými se ve své praxi setkávají nejen psychologové. Při vysvětlování mechanismů vývoje psychicky odolné osobnosti se ukazuje jako užitečný koncept vnímané osobní účinnosti (self-efficacy).

Vnímání osobní účinnost se vztahuje k přesvědčení individua o kontrole nad událostmi, o možnosti ovlivňovat svůj život. Pocit, že jsem schopen řídit chod dění, je spojován s představou lepšího zvládání životních těžkostí. Vysoké očekávání vlastní účinnosti působí na tvorbu optimistických postojů, přispívá k interpretaci těžkých úkolů jako výzev a koreluje s kvalitou života. Lze říci, že tam, kde se lidé domnívají, že jsou sto kontrolovat chod dění, lépe zvládají vlastní emocionální stav a také se staví čelem nepříznivým životním událostem.

Oproti tomu nízká vnímaná osobní účinnost je považována za osobnostní rys, který zakládá psychickou zranitelnost – tendenci k depresím a k podléhání stresu. Tito lidé trpí sebeobviňováním za vlastní špatnost, ztrácejí víru v sebe, snadno všechno vzdávají. Žijí s pocitem beznaděje, stávají se oběťmi, zaměřují se na pochybnosti a přicházejí postupně také o sociální podporu. Často se tyto příznaky v bludných kruzích ještě zesilují. Čím méně člověk věří, že svou činností může dosáhnout nějakého výsledku, tím menší má podnět, aby něco udělal.

Lidé s vyšším odhadem osobní účinnosti též aspirují na vyšší cíle, jsou vytrvalejší ve svém snažení a celkově odolnější vůči neúspěchům. Sečteno a podtrženo je vnímaná osobní účinnost v našem kulturním okruhu důležitou podmínkou spokojeného prožití života.

Ve vývoji dítěte se nemění pouze jeho vnímání osobní účinnosti. Mění se i vnímání jeho schopností rodiči a později širším sociálním okolím. Rodiče podporující aktivitu dítěte zvyšují jeho kompetence a naopak získané dovednosti dítěte zpětně způsobí, že je rodiči vnímáno jako schopnější. Dítě se širší zkušeností přitom chápe lépe sebe a své běžné prostředí. Tato znalost mu umožňuje realističtěji posoudit svou účinnost v dílčích oblastech činnosti.

Self-efficacy a sociálně-kognitivní teorie

Albert Bandura představil ve svém díle Social Foundations of Thought and Action z roku 1986 teorii lidského fungování, která zdůrazňuje roli přesvědčení o sobě. V jeho sociálně-kognitivní perspektivě jsou lidé vnímáni jako proaktivní a seberegulující organismy schopné vlastní organizace a sebenáhledu, nejen jako reaktivní celky tvarované prostředím nebo ovládané skrytými vnitřními impulsy. Lidské myšlení a lidské činy jsou pojímány jako produkt dynamické souhry vlivů osobnosti, chování a prostředí. Způsob, jakým lidé interpretují výsledky vlastních činů, jim dává informaci, pozměňuje jejich prostředí a mění jejich osobní vlastnosti, což ve svém důsledku přináší informace pro pozdější použití a pozměňuje budoucí jednání. To je základ Bandurova recipročního determinismu, tedy pohledu, že interakci, která má podobu triadické (trojúhelníkové) reciprocity, vytvářejí a) osobní faktory ve formě kognitivních, afektivních a biologických jevů, b) chování a c) vlivy prostředí.

Reciproční podstata zdrojů lidského fungování podle sociálně kognitivní teorie umožňuje věnovat se osobním, environmentálním nebo behaviorálním procesům. Je tedy možné působit na well-being zlepšováním emocionálních, kognitivních nebo motivačních procesů, které tvoří hlavní skupinu osobních faktorů (personal factors) mladých lidí. Well-being může být také podpořeno zlepšením dovedností mladých lidí nebo změnou sociálních podmínek, ve kterých žijí. Ve školách se učitelé snaží zvýšit dovednosti a sebejistotu svých studentů a žáků. Toho lze dosáhnout zlepšováním emočních vztahů studentů, opravováním chybných přesvědčení o sobě a návyků v myšlení (osobní faktory), zlepšovat akademické dovednosti studentů a metody seberegulace (behaviorální faktory), případně pozměnit struktury ve škole nebo ve třídě, které znesnadňují studentům úspěch (faktory prostředí).

chování

faktory osobnosti faktory prostředí

Obr.- Model zobrazující vztahy mezi determinantami v triadickém recipročním kauzálním vztahu

Self-efficacy a akademický úspěch

Empirické poznatky dokládají Bandurovo tvrzení, že přesvědčení o vlastní šanci na úspěch se týká prakticky každého aspektu lidského života - jestli jedinec myslí produktivně, nebo neefektivně; pesimisticky nebo optimisticky; kolik námahy vynaloží na aktivitu; nakolik se dokáže motivovat a vydržet, když se objeví překážky; jak pracují se svým myšlením a chováním; jejich odolnost vůči stresu a depresi. Jako důsledek dokážou tato přesvědčení výrazně ovlivnit, kolik ze svých plánů a předsevzetí lidé doopravdy uskuteční. Self-efficacy také podstatně určuje, jakým směrem se lidé vydají v důležitých rozhodnutích svého života. Lidé se obvykle zapojí do činností, ve kterých se cítí schopni a vyhýbají se těm, ve kterých si nevěří. To je obzvláště důležité na střední a vysoké škole, kdy se před mladými lidmi neustále otevírá široká nabídka možností a alternativ.

Znalosti a dovednosti, které člověk zvládá, nepochybně hrají velkou roli v tom, do jaké činnosti se pustí a do jaké ne. Ale je třeba zdůraznit, že lidé musí také interpretovat své výsledky a úspěchy, stejně jako musí uvažovat o tom, jak velké mají znalosti a dovednosti. Představte si například dva studenty, kteří dostanou dvojku z důležité zkoušky (testu). Sama o sobě nemá dvojka žádný význam ani schopnost něco ovlivnit. Co se tedy stane, když ji nějaký adolescent dostane? Student, který je zvyklý dostávat v tomto předmětu z testů jedničky, bude tuto dvojku vnímat určitě jinak, než student, který je zvyklý na trojky (a který se učil úplně stejně). Pro prvního bude dvojka zdrojem stresu a mrzutosti, pro druhého to bude radost a odměna za práci. Jedničkář se musí vypořádat s lehce pošramocenou sebedůvěrou ve své schopnosti, trojkaři naopak sebedůvěra vzroste. Ani znalost kontextu sice není všechno, ale může nám řadu věcí osvětlit.

Self-efficacy by se neměla zaměňovat s odhadem následků nějakého chování. Přesvědčení o self-efficacy obvykle podpoří výsledek, který člověk očekává, a to je základem sebenaplňující se předpovědi (self-fulfilling prophecy). Sebejistí lidé očekávají dobré výsledky. Studenti přesvědčení o svých sociálních schopnostech očekávají úspěšná společenská setkání. Ti, kteří věří ve své studijní schopnosti, očekávají dobré známky a to, že budou mít výhody plynoucí z kvality jejich práce. A přesný opak platí o těch, kteří si nevěří. Mladí lidé, kteří pochybují o svých sociálních dovednostech, často očekávají odmítnutí nebo zesměšnění ještě než se pokusí o kontakt. Ti, kteří nevěří svým akademickým schopnostem, si představují jako svůj výsledek špatnou známku - a to ještě před zkouškou nebo zápisem do předmětu.

Když se od sebe liší přesvědčení o vlastní úspěšnosti (self-efficacy) a přesvědčení o výsledku nějaké akce (perceived outcome), může self-efficacy snadno předurčit chování. Student si může být naprosto vědom toho, že dobré akademické schopnosti jsou nutné pro dobrý výsledek ve zkouškách potřebných pro přijetí na kvalitní vysokou školu (SAT), což může v budoucnosti zajistit vyšší životní úroveň. Ale pokud nemá důvěru ve své akademické schopnosti, může se vyhnout náročnějším kurzům, ke zkouškám půjde s obavami a pochybami o sobě, nakonec může i začít váhat, jestli vůbec jít na univerzitu. V sociální oblasti si zase může být mladý muž vědom, že bude potřebovat fyzickou přitažlivost a atraktivní sociální vystupování, aby upoutal dívku, která se mu zalíbila, to může vést k romantickému vztahu, který může mít i delší trvání. Pokud má ale malou důvěru ve své sociální schopnosti a pochybuje o svém fyzickém vzhledu, pravděpodobně se bude stydět, ani se o kontakt nepokusí a přijde tak o zajímavou příležitost seznámit se. Ve všech těchto případech platí postřeh Henryho Forda:"Ať už si myslíte, že to zvládnete, nebo ne, většinou budete mít pravdu."

Protože lidé hodnotí výsledky svých činů úplně automaticky, můžeme obvykle lépe předpovědět jejich rozhodnutí, chování a schopnosti, když známe jejich přesvědčení, že mohou uspět, než když známe jejich skutečný potenciál. To samozřejmě neznamená, že by bylo možné uspět v úkolu, který je za hranicemi možností, jen kvůli tomu, že pevně věří ve svůj úspěch. úspěšné fungování vyžaduje harmonii mezi přesvědčeními o sobě a skutečnými znalostmi a dovednostmi. Přesvědčení o self-efficacy nám spíše pomůže určit, jak lidé naloží se znalostmi a dovednostmi, které už mají. Tato myšlenka je v souladu s předpokladem, kterým jsem začal tuto kapitolu, a to že přesvědčení člověka o sobě je klíčovou silou v motivaci a dosahování úspěchu ve všech oblastech života mladých lidí. Přesvědčení o sobě také zásadně určuje, jak kvalitně (a jestli vůbec) si člověk tyto znalosti a dovednosti osvojí.

Do roku 2005 bylo napsáno více než tři tisíce článků, které pracovaly s konceptem self-efficacy. V běžném vyhledávači na internetu se objeví na tento dotaz více než půl milionu stránek. Self-efficacy je tématem výzkumu v různorodých oblastech jako je psychologie, psychiatrie, mezinárodní vztahy, obchod, atletika, medicína a zdravotnictví, mediální studia, studium společenských a politických změn, studium morálního vývoje. Zvlášť výrazně se self-efficacy uplatňuje ve vzdělávání. Badatelé ukazují, že nezávisle na předchozích úspěších nebo schopnostech pracují studenti s vysokou úrovní self-efficacy více, déle vydrží, nevzdávají se, když se ukáže obtíž, jsou optimističtější, méně úzkostní a mají více úspěchů. Studenti, kteří věří, že jsou schopni zvládat akademické úkoly, také na rozdíl od ostatních studentů častěji používají kognitivní a metakognitivní strategie. Přesvědčení o svých studijních schopnostech ovlivňuje míru využití kognitivních strategií a seberegulaci za použití metakognitivních strategií. Self-efficacy je také spojena s kvalitou práce v hodinách a domácími úkoly, zkouškami, testy, esejemi a jinými pracemi. V psychologii se za nejsilnější kognitivní prediktor studijních úspěchů obecně považuje inteligence (měřená IQ testy). Ale když výzkumníci sledovali společný vztah self-efficacy a inteligence na předpovídání úspěchu, zjistili, že přesvědčení o vlastních schopnostech k předpovědi akademického úspěchu také výrazně a nezávisle přispělo. Je zřejmé, že nejde jen o to, jak schopní jsme, ale také o to, jak si myslíme, že jsme schopni. Self-efficacy vysvětluje zhruba čtvrtinu rozptylu v předpovědi akademického výkonu. Mohlo by se zdát, že je to málo, ale je třeba si uvědomit velké množství všech faktorů, které mohou ovlivnit práci studenta. Jakýkoli psychologický faktor schopný vysvětlit 25% variance studijních ukazatelů, si zasluhuje pozornost a dokonce i trochu respektu. V další sekci chci předvést některé závěry, které vycházejí z poznatků studií o self-efficacy. .

Podle Pajares, Frank: Self-efficacy during childhood and adolescence. Implications for Teachers and Parents In: Pajares, Frank, Urdan Tim: Self-Efficacy Beliefs of Adolescents, Adolescence and Education, Volume V Information Age Publishing, Greenwich, CT, 2006, strana 342-343

 
simona.hoskovcova@ff.cuni.cz Vytisknout stránku