• Státní závěrečnou zkou‘ku v bakalářském studiu (dále BZK) je možné skládat až po splnění v‘ech studijních povinností daných studijním plánem a dosažení minimálně 180 kreditů, v případě dvouoborového studia minimálně 90 kreditů.
  
  
• Studenti, kteří nastoupili do studia v roce 2006 a později, mohou přistoupit k jednotlivým částem BZK (obhajoba práce a ústní část) zvlá‘ť v libovolném pořadí.
  
  
• BZK je vypisována během akademického roku třikrát v termínech předepsaných harmonogramem akademického roku na FF. Konkrétní termíny se zveřejňují s jedno až dvouměsíčním předstihem na nástěnce a na webové stránce ÚFaR.
  
  
• Ke zkou‘ce se student závazně přihla‘uje na sekretariátu ÚFaR v termínu stanoveném harmonogramem akademického roku na FF. Ve‘keré formality související s uzavíráním a kontrolou je studia třeba vyřizovat s dostatečnou časovou rezervou, jedině tak se lze vyhnout riziku nedodržení termínu pro podání přihlá‘ky (a tedy nepřipu‘tění ke zkou‘ce).
  
  
• Zároveň s přihlá‘kou k ústní části BZK odevzdává student seznam absolvovaných kursů z oboru filosofie (název kursu, rok, vyučující) a seznam témat v‘ech seminárních prací odevzdaných v rámci studia.
  
  
• Bakalářská práce se odevzdává ve dvou vázaných výtiscích a její elektronickou verzi je třeba vložit do SISu dle manuálu na stránkách FF UK. Práce musí splňovat formální náležitosti dle předpisů FF UK. Za shodu elektronické a listinné verze bakalářské práce odpovídá student.

A. Obhajoba bakalářské práce

B. Ústní část:

a) Klauzurní písemná zkou‘ka

Trvá 3 hodiny, koná se 1-7 dní před datem ústní zkou‘ky. Student zpracovává bez jakýchkoli pomůcek jedno téma ze seznamu, který obdrží na počátku zkou‘ky. Témata vycházejí ze skeletových kursů vypsaných v posledních čtyřech letech. Na průběh klauzury dohlíží pověřená osoba.

Student obdrží otázku spadající do jednoho z tématických okruhů (I-X) ve vztahu k některým (minimálně dvěma) z uvedených filosofů (1-18). Adept se musí pokusit o rozvinutí daného problému na základě konfrontace filosofických pozic zadaných autorů

I. Jsoucno a bytí - II. Poznání a věda - III. Řeč a my‘lení - IV. Du‘e, mysl, vědomí - V. Čas, prostor, svět - VI. Dobro, jednání, vůle - VII. Společnost, stát, právo - VIII. Bůh a náboženství - IX. Krása a umění - X. Dějiny a dějinnost

1. Platón - 2. Aristotelés - 3. stoa - 4. Augustinus - 5. Tomá‘ Akvinský - 6. Duns Scotus - 7. Occam - 8. Hobbes - 9. Descartes - 10. Locke - 11. Leibniz - 12. Hume - 13. Rousseau - 14. Kant - 15. Hegel - 16. Marx - 17. Nietzsche

1. Fenomenologická filosofie

Tematické okruhy:
– pojem fenoménu
– evidence, prázdné mínění a vyplnění
– epoché a fenomenologická redukce
– reflexe, přirozené a transcendentální já
– eidetický názor
– intencionalita
– časovost, retence, protence
– konstituce a geneze
– problém intersubjektivity
– přirozený svět
– Heideggerova fundamentální ontologie
– existence jako bytí na světě
– svět a nitrosvětské jsoucno
– spolubytí
– rozpoložení a rozumění
– pravda – Heideggerova kritika Husserlova kartesianismu
– existence jako životní pohyb (Patočka)
– hermeneutika

Literatura:
– E. Husserl, Karteziánské meditace, včetně doslovu Jana Patočky, Praha 1968, 1993.
– E. Husserl, Předná‘ky k fenomenologii vnitřního vědomí času, Praha 1996, zejm. §§ 8-12, 24.
– M. Heidegger, Bytí a čas (§§ 1-2, 4, 7, 9, 13, 15–18, 25-34, 41, 44, 83).
– J. Patočka, Co je existence, in: Filosofický časopis 17, 1969, č. 5-6, str. 682-702.
– H.-G. Gadamer, Problém dějinného vědomí, Filosofia (Parva philosophica 6), Praha 1994.
– P. Ricoeur, Existence a hermeneutika, in: P. Ricoeur, Život, pravda, symbol, OIKOYMENH, Praha 1993, str. 167-187.
– V. Descombes, Stejné a jiné, OIKOYMENH, Praha 1995.

2. Analytická filosofie

Tematické okruhy:
– teorie pravdy v analytické filosofii (redundanční, minimalistická, koherenční, korespondenční, pragmatická, Tarského sémantická) – teorie možných světů (modální platonismus, modální redukcionismus, aktualismus)
– Frege o smyslu a významu: Wittgensteinova obrázková teorie významu
– Russellova teorie určitých deskripcí a Strawsonova teorie reference (problém analýzy tvrzení “současný francouzský král je holohlavý”)
– Kripkova kritika deskriptivní teorie jmen
– metafyzické důsledky Leibnizova principu identity (kritika principu identity nerozli‘ených věcí)
– teorie řečového aktu u Austina a Searla
– rozdíl mezi konstatativní a performativní funkcí řeči u Austina – teorie významu u pozdního Wittgensteina
– postanalytické filosofie.

Literatura:
– P. Kolář, Argumenty filosofické logiky, Filosofia, Praha 1999.
– G. Frege, O smyslu a významu, in: Scientia a Philosophia, červen 1992
– P. Peregrin, Význam a struktura, OIKOYMENH, Praha 1999.
– P. Peregrin (ed.), Obrat k jazyku: druhé kolo: Jazyk, my‘lení a svět v názorech postanalytických filosofů, OIKOYMENH, Praha 1999.
– B. Russell, Problémy filosofie, Čin, 1927.
– L. Wittgenstein, L. Tractatus logico-philosophicus, OIKOYMENH, Praha 1993, části 1-4.0641; 6-7.
– L. Wittgenstein, Filosofická zkoumáni, Filosofia, Praha 1998 (část I).

d) Interpretace filosofického textu

Student obdrží k interpretaci krátký úryvek z významného filosofického díla v cizím jazyce. Jazyk si volí sám v přihlá‘ce ke zkou‘ce, a to z latiny, francouz‘tiny, angličtiny a němčiny.

Studenti dvouoborového studia v ústní části BZK předmět Interpretace filosofického textu nemají, tuto část zkou‘ky tedy neskládají.

© krolenka

Aktualizováno: 24.5.2011