Předchozí
anotaceANOTACE A SEZNAMY LITERATURY K SEMINÁŘŮM
| Předchozí
anotace |
Rozvrh 2000/2001 |
|
Doporučená literatura:
Úvod do filosofické četby. - Úvod do antické filosofie, křesťanství, filosofie novověku, české filosofie. - Úvod do současné filosofické problematiky. - Úvod do feminismu. - Úvod do planetárního dialogu 21. století. Předná‘ka po I. ročníky a začátečníky v‘ech oborů. Podmínky atestace pro studenty: viz vývěska ve 2. patře na hlavní chodbě hl. budovy FFUK (lze zakoupit také v Knihovně filosofie). Četba: Doporučená literatura:
Anotace: Zvlá‘tnosti ruského filosofického vnímání skutečnosti : propojení filosofie s literaturou a kulturou v obecném slova smyslu. Výjimku tvoří filosofie Solovjevova, kterou lze označit za pokus o filosofické uvažování na základě ruského pravoslaví. Kurs je orientován na studenty se zájmem o východní my‘lení a bude zaměřen na základní literární a filosofická díla od vý‘e jmenovaných autorů. Anotace: Překladový seminář je určen pro studenty se znalostí anebo se zájmem o RJ. "VJECHI" - známý a historicky velmi význačný sborník, vydaný v Rusku na začátku tohoto století a orientovaný na problém inteligence ve XX. stol. Anotace: dvousemestrový kurs dějin ruské filosofie v ruském jazyce, určený předev‘ím studentům rusistiky a studentům ostatních oborů se znalostí ru‘tiny. Historicky pojatý výklad seznamuje s ruskou filosofií počínaje středověkem Literatura: povinná:
Základní oborový kurs, který, protože je určen pro začátečníky, má zároveň některé rysy úvodu do filosofie. V předná‘ce budou v prvním semestru probírány základní etické pojmy, problémy a koncepce (jednání a rozhodování, svoboda, lep‘í a hor‘í pro mě, morální povinnost atd.). Bude kombinován přístup historický a topografický s cílem vytvořit spolehlivý základ k dal‘ímu studiu. Ve druhém semestru naváže souvislý výklad jedné z významných dne‘ních koncepcí, etiky E. Tugendhata. V semináři bude na podzim čten výběr ze skripta Jana Patočky Sokrates (1947), na jaře Základy metafyziky mravů Immanuela Kanta (1785). Vzhledem ke svému úvodnímu rázu může být kurs vhodný i pro posluchače jiných oborů. Literatura:
Anotace: Předná‘ka pro orientalisty a religionisty, 2 semestry po 2 hodinách. Zabývá se islámem 19. a 20. století: reflexí stagnace, typologií reformních směrů, rozrůzněním podle kulturních oblastí, výraznými myslitelskými osobnostmi a názory. Zvlá‘tní pozornost je věnována analýze soudobého fundamentalismu a islámským přístupům k demokracii, lidským právům a mezináboženskému dialogu. Anotace: Cílem semináře je naučit studenty technice vědecké práce. Největ‘í důraz bude kladen na heuristickou analýzu a sestavení re‘er‘e. Studenti se seznámí se základními vědeckými pomůckami (v‘eobecné encyklopedie, bibliografie bibliografií, citační indexy), se specificky religionistickými pomůckami (slovníky, speciální encyklopedie, bibliografické souhrny) a s charakteristikou nejvýznamněj‘ích religionistických časopisů. Nemalá část semináře se bude zabývat informacemi na internetu (on-line knihovny, elektronické časopisy, konference, organizace, religionistické metaindexy). Dále se studenti dozvědí o nejdůležitěj‘ích religionistických institucích, centrech studií, pravidelných konferencích apod. Závěr semináře bude věnován technice psaní seminárních, ročníkových, postupových či diplomových prací. Seminář je zakončen zápočtem a je povinný pro studenty prvních ročníků religionistiky, jimž se započítává jako "Seminář k úvodu do religionistiky". Sylabus:
Co nejobsáhlej‘í soupis úplných bibliografických údajů ke zvolenému tématu, zpracovaný podle zásad ČSN ISO 690. Předpokládá se využití v‘ech probíraných cest k sestavení úplné re‘er‘e. Nad touto re‘er‘í proběhne stručná debata. Vyhledat zadaný termín ve v‘eobecných, oborových či speciálních encyklopediích, v případě neúspěchu v dal‘ích vědeckých příručkách. Stačí stručná definice, možno sestavit z více zdrojů, nutno uvést prameny. Vybrat pět termínů charakteristických pro zvolené téma re‘er‘e a zjistit jejich výskyt v co největ‘ím počtu (alespoň v‘ak pěti) religionistických slovníků a encyklopedií. Výsledkem bude binární tabulka. Vybrat si jednu monografii, jeden pramenný text (v originálním jazyce) a jeden oborový časopis (nereligionistický) a k nim uvést jejich signatury zji‘těné ve třech on-line databázových knihovnách (jedna z nich musí být "Kongresovka"). Ke zvolené monografii dohledat v citačním indexu co nejvíce recenzí, případně citujících prací. Na internetových stránkách religionistických časopisů zjistit obsahy jejich nejnověj‘ích čísel a vybrat alespoň jeden oborový článek (seznam časopisů) Anotace: Vyjasnění vztahů mezi Leibnizovou logikou a metafysikou je jedním z klíčových kroků pro pochopení jeho my‘lenkové posice a ústředních argumentačních postupů vedoucích k výsledné systematické syntéze, jíž dominuje komplexní teorie jednoduchých substancí (monád) implikující metafysický vzorec universální harmonie nekonečně mnoha absolutně autonomních individuí. Připisuje-li Leibniz aplikaci logiky ve smyslu nauky o strukturách platné argumentace zásadní instrumentální význam, chápe logiku v ‘ir‘ím smyslu teorie pravdy v její provázanosti s teorií povahy výroků / proposic jako relevantní bázi pro identifikaci a rozvinutí fundamentálních struktur reality: intensionálně interpretovaný vztah mezi logickým subjektem a predikátem („praedicatum subiecto inest“) je přijat za rozhodující (ač nikoli výlučný) zdroj významu pojmu substance a jejích určení („modificationes sunt suppositorum“), a tato korelace se stává základem a úběžníkem ústředních Leibnizových metafysických tezí. Primárním cílem kursu je zevrubné rozpracování naznačené problematiky, které lze tematicky strukturovat zhruba následovně: (A) Leibnizova logika v ‘ir‘ím smyslu: (i) teorie výroků / proposic; (ii) teorie pravdy; (B) Metafysické implikace Leibnizovy logiky: (i) kladení a rozvinutí pojmu substance; (ii) komplexní problematika nutnosti a kontingence (possibilia, možné světy, svoboda...); (C) Implikace Leibnizovy logiky pro ontologii aktuálního světa: pojem monády, ontologický status matérie, předzjednaná harmonie du‘e a těla, prostor a čas. Výkladový rámec bude ustaven četbou ústředních pasáží spisů Rozprava o metafysice a První pravdy a jednotlivé tematické okruhy budou poté prohlubovány s pomocí dal‘ích textů. Výklad bude orientován předev‘ím na věcnou stránku problematiky: záměrem je číst Leibnize jako exemplárního představitele přesvědčení o ontologické adekvátnosti klasické aristotelské logiky a jejím ústředním postavení v metafysickém rozvrhu, a takového druhu my‘lení, které, slovy H.Putnama, „udělá cokoli, aby zachovalo to, co považuje za ústřední metafysický princip“; na pozadí kritické exposice Leibnizova stanoviska tak má jít alespoň o implicitní příspěvek k obecněj‘ímu zkoumání udržitelnosti a mezí takového přístupu, a ‘ířeji ke zkoumání koherentnosti přesvědčení o existenci privilegovaných pojmových schémat adekvátně artikulujících realitu vůbec. Jedná se o výběrový kurs bez vstupních požadavků. Orientace v příslu‘ných oblastech aristotelsko-scholastické tradice a v novověkých kontextech a pasivní znalost latiny a/nebo francouz‘tiny jsou vítány. - Požadavky na zápočet: krátký ústní referát v rámci kursu nebo ústní pohovor. Požadavky na zkou‘ku: krat‘í písemná práce na zadané nebo schválené téma a ústní pohovor. Literatura: primární:
Anotace: Předná‘ky navazují na Majestát zákona (1999/2000) i na seminář Aktuální my‘lení (non-aristotelská ontologie ve filosofii 20. století). Základní problém: může vůbec existovat přelom či hranice v rámci filosofie imanence, lze propojit do ‘ir‘ích souvislostí, například s pojetím diference v současné francouzské filosofie, ale rovněž tak i s pojetím "kritiky". Derridovu "dekonstrukci" je možné chápat jako svého druhu kritickou filosofii, která v‘ak nepřistupuje k filosofickým textům zvněj‘ku (a v tomto smyslu dokumentuje směřování k "imanenentnímu" nahlížení, jež je vlastní nejen filosofii, nýbrž i literární vědě). Je to "kritika", která je sice inspirována pojetím reflexe v druhém stupni (Adorno a kritika hegelovské dialektiky na straně jedné; Merleau-Ponty a kritika husserlovského transcendentalismu na straně druhé), ale nepřejímá již souvislost s "dialektikou". Slovo "kritika", které se vyskytuje u pozdního Derridy (v signifikantní souvislosti s W. Benjaminem) lze chápat jako jiné jméno dekonstrukce jakožto snahy o záchranu filosofického my‘lení - jeho původnosti. Základní otázka: je vůbec takové pojetí "kritiky" slučitelné s filosofií imanence, jejímž předním zastáncem je explicitně G. Deleuze? Je vůbec nějaká souvislost mezi Deleuzem, Derridou a Lyotardem? Aby bylo možné na tuto otázku odpovědět, je nutné blíže se zabývat právě možnostmi, které pojem "imanence" implikuje. A to nejen ve filosofii, nýbrž i v ‘ir‘ích souvislostech. Témata a literatura:
Hlavní text: H. Bergson, Vývoj tvořivý. K tomu texty doplňující: A. N. Whitehead, Dobrodružství idejí a Proces a realita. Texty k ‘ir‘ím souvislostem: kvantová fyzika ve filosofickém my‘lení (I. Prigogine, F. Capra, F. Varela aj.). Hlavní text: G. Deleuze, Film I. Obraz-pohyb.
Pojem, obraz, my‘lenka. - Ve II. semestru: film a filosofie. Literatura:
|
| Rozvrh 2000/2001 | Dal‘í
anotace |
| © Moskyt |  |
Aktualizováno: 24.04.2001 |