ANOTACE A SEZNAMY LITERATURY K SEMINÁŘŮM

Předchozí anotace Rozvrh 2000/2001

Tomá‘ HALÍK: KŘESŤANSTVÍ II

Anotace:
Dvousemestrový kurs je určen předev‘ím pro religionisty, ale i pro zájemce z jiných oborů (druhý semestr je vhodný zejména též pro studenty politologie). (Volně navazuje na Křesťanství I.- christologie, absolvování prvního kursu v‘ak není podmínkou). První semestr bude věnován historickému přehledu hlavních směrů, etap a postav křesťanské  spirituality od biblických kořenů po současnost. Zvlá‘tní pozornost bude věnována křesťanské mystice. Druhý semestr bude zaměřen na dějiny křesťanského sociálního my‘lení – stručně o biblických zdrojích a „předdějinách“ křesťanského sociálního učení ve starověku a středověku, podrobněji o katolické sociální nauce (1891-1991) a jejích alternativách a paralelách (teologie osvobození a neokonzervativní  křesťan‘tí političtí myslitelé v současných USA ).

Literatura:
  • Aumann J., Křesťanská spiritualita v katolické tradici. Praha: Karolinum, 2000
  • Sudbrack, J., Mystika. Kostelní Vydří, 1995
  • Mistr Eckhard a středověká mystika. (ed. Sokol, J.) Praha,1993.
  • Vybraná díla sv. Augustina, Eckharta, Jana od Kříže, Terezie z Avily apod.
  • Sociální encykliky. Praha: Zvon, 1996
  • Novak M., Filosofie svobody. Praha: Vy‘ehrad,1998

    •  
Tomá‘ HALÍK: PSYCHOLOGIE NÁBOŽENSTVÍ

Anotace:
Dvousemestrový kurs nabízí pro religionisty, psychology a zájemce z jiných oborů předev‘ím historický přehled hlavních směrů, postav a tématických oblastí psychologie náboženství od jejího vzniku (resp. „předdějin“) po současnost. Zvlá‘tní pozornost bude věnována pojetí náboženství v hlubinné psychologii – u S. Freuda a C.G. Junga.

Literatura:
  • Wulff, D.M., Psychology of Religion. New York, 1997
  •  Freud, S., Totem a tabu. Praha, 1991
  •  Freud,S., Nespokojenost v kultuře. Praha, 1998
  •  Jung, C.G., Gesammelte Werke, 11.Band. Zürich – Stuttgart, 1963 (nebo angl.: Collected Works, Vol. 11. Princeton, 1969)
  • Vybraná díla W. Jamese, E. Ericsona, V. Frankla, E. Fromma aj.
Tomá‘ HALÍK, M. C. PUTNA: NÁBOŽENSTVÍ  V ČESKÉ KULTUŘE XIX. a  XX.STOLETÍ

Anotace:
Semestrový kurs vhodný pro studenty religionistiky, komparatistiky a zájemce z jiných oborů.
Zabývá se postojem významných postav českého my‘lení k náboženství – od Bolzana a  Havlíčka přes Masaryka po Patočku a Havla. Klade si otázku, zda lze vystopovat určité charakteristické rysy „české spirituality“, případně proudy tradice nábožensko-filozofického my‘lení.

Literatura:
  • Spor o smysl českých dějin 1895-1938. (ed. Havelka, M.).Praha: Torst, 1995
  • Putna M., Česká katolická literatura 1848- 1918. Praha: Torst, 1998
  • Příslu‘né ukázky z děl B. Bolzana, K. Havlíčka, T. G. Masaryka, K. Čapka, F. X. Šaldy, J. L. Hromádky, J. Durycha, M. Martena, V. Černého, J. Patočky, J. Zvěřiny, V. Havla aj.
    James HILL(ZS) a Josef MOURAL(LS): ÚVOD DO EMPIRISMU
Zimní semestr:
Anotace:
V zimním semestru se budeme zabývat filosofií Johna Locka a Georga Berkeleyho. Následující plán není vyčerpávající, ale poskytuje přehled hlavních témat:
1. Úvod a historický kontext
2. Lockův Esej a jeho cíle
3. Vrozené ideje
4. Vněj‘í smysl a reflexe
5. Osobní identita
6. Primární a sekundarní kvality: Lockovo rozli‘ení
7. Entuziasmus a sná‘enlivost
8. Berkeleyho imaterialismus
9. Abstraktní ideje
10. Čas, kauzalita a Já
11. Berkeley a nová věda
12. Berkeley proti skepticismu

Literatura:
hlavní texty:
  • Locke, Esej o lidském rozumu (An Essay concerning Human Understanding)
  • Locke, Dopis o toleranci (Letter on Toleration)
  • Berkeley, Pojednání o základech lidského poznání (Treatise concerning the Principles of Human Knowledge)
  • Berkelely, Tři dialogy mezi Hylantem a Filonúem (Three Dialogues between Hylas and Philonous)
dal‘í četba:
  • Bacon, Nové organon (první kniha)
  • Descartes, Meditace o první filosofii
  • Gassendi, Páté námitky k Descartesovým Meditaciím.
  • Hobbes, Leviathan (1-5, 34)
krátký výběr sekundární literatury:
  • Priest, Stephen, The British Empiricists
  • Woolhouse, R.S. The Empiricists
  • Ayers, M.R. Locke: Epistemology and Ontology
  • Chappell, Vere (ed.), The Cambridge Companion to Locke
  • Yolton, John,  A Locke Dictionary
  • Ayers, M.R., Introduction to George Berkeley: Philosophical Works
  • Luce, A.A., Berkeley’s Immaterialism
  • G.J. Warnock, Berkeley
Letní semestr:
Anotace:
Tématem předná‘ek bude filosofie Davida Huma (1711-1776). Zvlá‘tní pozornost bude věnována celkovému rázu jeho pozice, skepticismu, filosofii mysli a filosofii náboženství. Budou též diskutovány některé nověj‘í interpretace Huma a jeho začlenění do vývoje novověké filosofie s přihlédnutím k problematice osvícenství a protiosvícenství.
Předmětem seminární četby bude Humovo Zkoumání o lidském rozumu (1748), krásný, důležitý a v mnohém dosud záhadný spis.

Literatura:
  • David Hume, Zkoumání o lidském rozumu = An Enquiry concerning Human Understanding
  • David Hume, Dialogues concerning Natural Religion (= Rozmluvy o náboženství přirozeném)
    Juraj HVORECKÝ: FILOZOFIA MYSLE
Anotace:
Cieľ predmetu: Oboznámiť sa so základnými stratégiami rie‘enia problému myseľ - telo v analytickej filozofii a priblížiť niekoľko ‘pecifických problémov z tejto oblasti. Témami predná‘ok v prvej polovici semestra budú jednotlivé teórie, ktoré sa pokú‘ajú rie‘iť psychofyzický problém, najmä dualizmus, behaviorizmus, teória identity, eliminativizmus, funkcionalizmus a post-funkcionálne rie‘enia. V druhej časti sa bliž‘ie pozrieme na dva základné druhy mentálnych stavov (propozičné postoje a pocity). Pokúsime sa odpovedať na otázku ako propozičné postoje získavajú svoje obsahy a pozrieme sa na diskusiu o externalizme a internalizme obsahov mentálnych stavov. Záver semestra budeme venovať problému vedomia a debate o mieste fenomenálnych aspektov mentálnych stavov v materialistickej koncepcii mysle.
Predpoklady na zvládnutie predmetu: pasívna angličtina je nevyhnutná, aktívna je výhodou; výhodou je aj orientácia v základných pojmoch analytickej filozofie.
Predpoklady udelenia zápočtu: aktívna účasť, vedenie jedného seminára, oponentúra jedného seminára a záverečná esej. Esej v če‘tine rozsah 10 strán, v angličtine 8.

Literatura:
Predná‘ajúci zaistí v‘etky texty v origináloch a/alebo prekladoch do slovenčiny a če‘tiny. povinná
  • Descartes, R., 6. meditácia. Meditácie o prvej filozofii.
  • Ryle, G., Concept of Mind. New York: Barnes & Noble, 1949. Vybrané časti.
  • Smart, J.C. Zmyslové vnemy a procesy mozgu.
  • Davidson, D., Mentálne udalosti, in Čin, myseľ, jazyk, Bratislava: Archa, 1997. Anglicky Mental Events, in Essays on Actions and Events, Oxford: OUP, 1980.
  • Dennett, D., Intencionálna stratégia a jej fungovanie. Anglicky True Believers, in Intentional Stance, Cambridge: MIT Press, 1990.
  • Putnam, H. The Nature of Mental States, in Beakly, B. a Ludlow, P., Philosophy of Mind, Cambridge: MIT Press, 1992.
  • Searle, J., Mohou počítače myslet?, in Mysl, mozek a věda, Praha: Mladá Fronta, 1994, s. 28-43.
  • Fodor, J., Fodor's Guide to Mental Representation, in Theory of Content and Other Essays, Cambridge: MIT, 1992.
  • Nagel, T., Aké je to byť netopierom? Anglicky How is it like to be a bat?, in Mortal Questions, Cambridge: CUP 1979.
  • Jackson, F., Epiphenomenal Qualia, Philosophical Quaterly 32: 127-132 + Churchland, P., Knowing qualia, in Matter and Consciousness, Cambridge: MIT Press, 1984.
  • Tye, M., Inverted Earth, Swampman, and Representationism, nepublik. manuskript
  • Dennett, D., Toward a cognitive theory of consciousness, in Brainstorms, Cambridge: MIT Press, 1981.
doplnková
  • Rey, G., Contemporary Philosophy of Mind, Oxford: Blackwell, 1997.
  • Hannan, B., Subjectivity and Reduction, Boulder: Westview, 1994.
  • Nosek, J., Mysl a tělo v analitycké filosofii, Praha: Filosofia 1997.
    • Radek CHLUP: BOZI A LIDÉ V ÍLIADĚ
Anotace:
Kurz bude religionistickou četbou Homérovy Íliady. Cílem je důkladně rozebrat v‘echny pasáže, které se týkají vztahu bohů a lidí, popř. v nějakém jiném smyslu vypovídají o homérském náboženství. Zároveň budeme věnovat pozornost i základním otázkám literárním a kompozičním, a půjde tedy i o celkový úvod do četby homérských eposů. Při četbě budeme používat Vaňorného překlad (jehož obstarání se v‘ech účastníkům silně doporučuje), nejzajímavěj‘í pasáže pak budeme číst přímo řecky. Znalost řečtiny nicméně není podmínkou – neřečtináři mohou i zde sledovat text v překladu a účastnit se až diskuse.
    Radek CHLUP: PŘEKLADATELSKÝ SEMINÁŘ ŘECKÝCH TEXTŮ
Anotace:
Kurz je určen pro každého, kdo má v úmyslu se pustit do překládání z řečtiny. Na seminářích budeme překládat vybrané řecké texty (Platón, Plútarchos aj.), budeme diskutovat o různých překladových možnostech a upozorňovat na základní chyby, kterých se začátečníci dopou‘tějí. Slu‘ná znalost řečtiny je podmínkou.
    Ivan CHVATÍK: INTERPRETACE A PŘEKLAD ARISTOTELOVY VII. KNIHY METAFYZIKY (POJEDNÁNÍ O BYTÍ A JSOUCNU)
Anotace:
Interpretace a překlad Aristotelova pojednání o bytí a jsoucnu, známého jako VII. kniha (Z) Metafyziky, za pomoci překladu a interpretace doktorské disertace Rudolfa Boehma: Das Grundlegende und das Wesentliche, Den Haag, Nijhoff 1965. Interpretační a překladatelský kurs k základním pojmům Aristotelské filosofie z hlediska post-heideggerovské hermeneutiky.
Předpokládá se znalost němčiny, vítána je znalost staré řečtiny, latiny, angličtiny, francouz‘tiny.
    Jindřich KARÁSEK a Jiří CHOTAŠ: KANTOVA TEORIE ESTETIKY
Charakterizace:
Filosofie 18. století, Kant, filosofie estetiky, filosofie přírody

Anotace:
K nejtypičtěj‘ím znakům Kantovy teorie estetiky patří skutečnost, že problematiku  krásna Kant rozvíjí na pozadí analýzy soudů, které o fenoménech krásna resp. krásných předmětech vypovídáme. Tak jako je v Kritice čistého rozumu ústředním problémem  otázka "Jak jsou možné syntetické soudy a priori?", v Kritice praktického rozumu  otázka "Jak jsou možné praktické soudy čistého rozumu?", je tedy ústředním  problémem Kritiky soudnosti otázka "Jak jsou možné obecně platné estetické  soudy?". Ře‘ením této otázky, které Kanta vedlo k formulaci estetické teorie, otevírající  nové porozumění krásnu a vzne‘enu, nebyl ov‘em je‘tě zdaleka vyčerpán systematicko- historicky potenciál "Kritiky soudnosti". Neméně významnou a historicky podnětnou  součástí tzv. "Třetí kritiky" se stala analýza teleologické soudnosti, v níž se Kant  pokusil o pojetí přírody jako organismu a o teoretické uchopení fenoménů,  poukazujících na přítomnost rozumových účelů resp. "rozumu" v přírodě.  Záměrem kurzu je seznámit studenty se základními problémy Kritiky  soudnosti a jejich interpretačními možnostmi. Předpokladem zápočtu bude aktivní  účast v semináři a napsání klauzurní práce.

Literatura:
primární:
  • Jakékoliv německé vydání "Kritiky soudnosti" resp. vydání české
sekundární:
  • J. Kulenkampf (vyd.), Materialien zur Kants "Kritik der Urteilskraft",    Frankfurt a.M. 1974.
  • P. Guyer, Kant and the Claims of Taste, Cambridge (Mass.)/London    (Engl.) 1979.
  • W. Bartuschat, Zum systematischen Ort von Kants Kritik der Urteilskraft, Frankfurt a.M. 1972.
  • E. Shaper, Taste, sublimity, and genius: The aesthetics of nature and    art, in: The Cambridge Companion to Kant, Cambridge 1989, 367-393.
    Jindřich KARÁSEK: SEBEVĚDOMÍ A MYŠLENÍ II
Charakterizace:
Filosofie 18. a 19. století, Fichte, transcendentální filosofie, teorie  poznání. Anotace: Kurz systematicky navazuje na výběrový seminář "Sebevědomí a my‘lení I" (ZS  1999/LS 2000), jehož východisko tvořila interpretace Descartovy 2. Meditace. Na tuto  interpretaci navazoval výklad Kantových analýz sebevědomí a jeho funkce při  konstituci zku‘enosti, provedených v tzv. "Transcendentální dedukci kategorií" Kritiky  čistého rozumu. Funkce sebevědomí při konstituci na‘eho poznání objektů je tématem  rovněž Fichtových analýz fenoménu sebevědomí. Jak ov‘em upozornil D. Henrich  ("Fichtes ursprüngliche Einsicht"), jde v těchto analýzách Fichte "za" Kanta, protože  mu na rozdíl od Kanta nejde o vysvětlení fenoménu sebevědomí na základě analýzy  kategoriálně zaji‘těné syntetické jednoty rozmanitosti názoru, nýbrž o jeho vysvětlení  na základě analýz sebevztahu Já. Descartovo metafyzické pojetí Já jako "res cogitans"  Kant překonal tím, že z něj učinil funkci poznání. Fichte zde jde je‘tě dál v tom ohledu,  že soustřeďuje metodickou pozornost na Já samotné a jeho akt sebevztahu, k jehož  popisu volí v pozdní fázi svého my‘lení metaforu vidění. Zdá se, že tím Fichte skutečně  zavr‘uje ideu kantovského "nezvěcňujícího", funkcionálního či transcendentálního  pojetí sebevědomí.  Záměrem kurzu je prostřednictvím detailního výkladu Fichtových textů uvést  studenty do základních problémů Fichtovy filosofie a problematiky konstituce  sebevědomí.

Literatura:
primární:
  • Fichtes Werke, vyd. I. H. Fichte, Berlin 1971
sekundární:
  • D. Henrich, Fichtes ursprüngliche Einsicht, in: Subjektivität und  Metaphysik, Festschrift für Wolfgang Cramer, vyd. D. Henrich/H. Wagner, Frankfurt  a.M. 1966, s. 188-232.
  • J. Stolzenberg, Fichtes Begriff der intellektuellen Anschauung. Die Entwicklung in den Wissenschaftslehren von 1793/94 bis 1801/02, Stuttgart 1986
  • F. Neuhouser, Fichte´s Theory of Subjectivity, Cambridge 1990
  • J.-P. Mittmann, Das Prinzip der Selbstgewißheit: Fichte und die Entwicklung der nachkantischen Grundsatzphilosophie, Bodenheim 1993
  • J. Brachtendorf, Fichtes Lehre vom Sein. Eine kritische Darstellung der Wissenschaftslehren von 1794, 1798/99 und 1812, Paderborn 1995
  • G. Zöller, Fichte´s Transcendental Philosophy. The Original Duplicity of Inteligence and Will, Cambridge 1998
      Filip KARFÍK: SVĚT A ČLOVĚK V PLATÓNOVĚ TIMAIU
(č. 402, resp. 502 Seznamu předná‘ek FF UK 2000/2001)
Anotace:
Předná‘ka a seminář věnované soustavnému výkladu Platonova dialogu Timaios. Podkladem pro seminář bude připravovaný nový překlad dialogu.

Přehled témat:
1. Obec a dějiny    17a1-27d4
2. Prolog: vzor, obraz, demiurg  27d5-29d6
3. Dobro, intelekt, du‘e, živá bytost  29d7-31b3
4. Tělo světa     31b4-34a7
5. Du‘e světa     34a8-36d7
6. Logos světa     36d8-37c5
7. Čas světa     37c6-39e2
8. Čtvero živých bytostí. Kosmická teologie 39e3-41a6
9. Antropogeneze: dílo otce   41a7-42e4
10. Antropogeneze: dílo dětí   42e4-45b2
11. Fyziologie a teleologie zraku a sluchu 45b2-47e2
12. Intelekt a nutnost. ‘Třetí rod’  47e3-53c2
13. Struktura a transmutace živlů  53c4-57c6
14. Pohyb, klid a diferenciace živlů  57c7-61c1
15. Teorie smyslového vnímání  61c2-68d7
16. Rekapitulace    68e1-69d6
17. Smrtelné části du‘e   69c8-73a8
18. Z čeho je utkáno lidské tělo    73b1-76e6
19. Vegetativní život. Metabolismus. Smrt 76e7-81e5
20.  Nemoci těla    81e6-86a8
21.  Nemoci du‘e    86b1-89d1
22.  Péče o du‘i    89d2-90d7
23.  Koloběh životů    90e1-92c3
24.  Epilog     92c4-9

Literatura:
řecký text:
  • in: Platonis opera, rec. I. Burnet, tomus IV, Oxford 1902 a dal‘í vydání.
český překlad:
  • Platon, Timaios a Kritias, přel. F. Novotný, Laichter, Praha 1919, Oikúmené Praha 19962.
základní moderní literatura k Platónovu Timaiu:
  • Th.H.Martin, Études sur le Timée de Platon, I-II, Paris 1841, 19812.
  • R.D.Archer-Hind, The Timaeus of Plato, London - New York 1888, 19732.
  • A.E.Taylor, A Commentary on Plato’s Timaeus, Oxford 1928.
  • F.M.Cornford, Plato’s Cosmology, London 1937 a dal‘í vydání.
  • L.Brisson, Le meme et l’autre dans la structure ontologique du Timée, Paris 1974, Sankt Augustin 19942.
Požadavky k atestacím:
kolokvium ZS
Znalost Platónova Timaia v rozsahu probraném v ZS.
Znalost komentáře F.M.Cornforda, Plato’s Cosmology, v témže rozsahu.
Zku‘ební otázky odpovídají vý‘e uvedeným tématům.
Kolokvium se koná formou ústního pohovoru.

Zápočet ZS
Povinná četba:
  • Platón, Ústava, Zákony X
  • E. Hussey, Presokratici, Rezek, Praha 1997
  • P. Rezek (vyd.), Kosmos a živly, OIKOYMENH, Praha 1992
Zápočet se koná formou ústního pohovoru.

Kolokvium LS
Znalost Platónova Timaia v rozsahu probraném v LS.
Znalost komentáře F.M.Cornforda, Plato’s Cosmology, v témže rozsahu.
Zku‘ební otázky odpovídají vý‘e uvedeným tématům.
Kolokvium se koná formou ústního pohovoru.

Zápočet LS
Povinná četba:
  • Platón, Symposion, Faidón, Faidros
  • D. Ross, Plato’s Theory of Ideas, Oxford 1951, nebo Ch. Kahn, Plato and the Socratic Dialogue, Cambridge 1996, nebo jiná cizojazyčná monografie o Platónovi podle domluvy s vyučujícím.
Písemná práce k interpretaci Platónova Timaia v rozsahu cca 10 stran; téma práce nutno stanovit dohodou s vyučujícím.
Petr KOLÁŘ: PRAVDA A FAKT

Anotace:
Jedním z centrálních témat analytické filosofie je otázka, zda je možno pojem pravdy explikovat či definovat pomocí nějakých jiných, základněj‘ích pojmů. Tato otázka má dvě stránky: jednak je to obecný problém možnosti, formy a obsahu takové analýzy (viz např. Frege, Blackburn, Davidson) a jednak jde o "technický" problém, spočívající v tom, že jsou jistá principiální omezení formální definice pojmu pravdivosti (viz např. Tarski). Teorie pravdy jsou zaměřeny buď na
  • definování samotného pojmu pravdy pomocí nějakých základněj‘ích pojmů (např. korespondenční teorie pomocí pojmu korespondence nebo Tarského sémantická koncepce pomocí pojmu splňování), anebo na
  • stanovení kritérií pravdivosti (např. koherenční teorie pomocí pojmu koherence), anebo na
  • prokázání, že samotný pojem pravdy je nadbytečný (např. redundanční či minimalistická teorie)
Seminář je zaměřen na vývoj názorů na povahu pravdy v analytické filosofii; podrobněji se budeme zabývat předev‘ím moderními formami korespondenční teorie pravdy a souvisejícími teoriemi faktů. Slogan korespondenční teorie pravdy zní: Tvrzení je pravdivé, právě když koresponduje s fakty. Ale co je to "tvrzení", "fakt"a "korespondovat"? Při četbě a interpretaci textů budeme pracovat předev‘ím s vybranou "standardní" primární literaturou (Austin, Davidson, Frege, Russell, Tarski), novodobými provokativními texty (Blackburn, Horwich) a respektovanými přehledovými texty (Haack, Kirkham). Kurs předpokládá alespoň pasívní znalost anglického jazyka a elementární znalost moderní logiky (tj. cokoli si pamatujete - pokud vůbec něco - ze základního kursu výrokového a predikátového počtu). Výhodou je předchozí absolvování kursu "Filosofie a logika".

Hlavní témata
  1. Intuitivní obsah pojmu pravdy.
  2. Je pravda analyzovatelná?
  3. Přehled 'tradičních' teorií pravdy: redundanční (minimalistická teorie), korespondenční teorie, koherenční teorie, pragmatická teorie, Tarského sémantická koncepce.
  4. Teorie faktů: dvě základní pojetí faktů: fakty jazykové a ontologické.
  5. Korespondenční teorie pravdy založená na pojmu faktu: logické a filosofické problémy.
  6. Vztah Tarského sémantické koncepce a korespondenční teorie.
Literatura:
  • Austin,J.L. (1964), Truth. In: Pitcher, G. (ed.), Truth. Prentice-Hall, New York.
  • Davidson,D. (1969), True to The Facts. The Journal of Philosophy, 66.
  • Davidson, D. (1990), The Structure and Content of Truth. The Journal of Philosophy, No.6.
  • Blackburn,S. (1984), Spreading the Word. Oxford University Press.
  • Frege,G. (1956), The Thought: A Logical Enquiry. Mind, Vol. LXV, No. 259. (Též slovensky v překladu I.Hanzela, My‘lienka: Logické skúmanie. Organon F, III/3 (1996). Též česky v překladu J. Fialy, My‘lenka. Logické zkoumání. Scientia & Philosophia, 6/1994.)
  • Haack,S. (1978), Philosophy of Logics. Cambridge University Press.
  • Horwich,P. (1990), Truth. Basil Blackwell.
  • Kirkham,R.L. (1992), Theories of Truth: A Critical Introduction. MIT Press, Cambridge, Mass.
  • Kolář,P. (1994a), Řeč faktů a logika. Filosofický časopis , 6/1994.
  • Kolář,P. (1997), Indirect Correspondence and Tarskian Truth. In: Peregrin,J. (ed.), The Nature of Truth (If Any). Filosofia, Praha.
  • Kolář, P.: Argumenty filosofické logiky. Filosofia, Praha 1999.
  • Pendlebury,M.: Facts as Truthmakers. Monist, 69/1986.
  • Russell, B. (1906-7), On the Nature of Truth. Proceedings of the Aristotelian Society, Vol.VII.
  • Russell,B. (1912), The Problems of Philosophy. Oxford University Press, Oxford - New York (Seventeenth impression 1991).
  • Russell,B. (1956), Logic and Knowledge. Edited by Marsh,R.Ch., Allen & Unwin, London.
  • Tarski, A.: The Concept of Truth in Formalized Languages. In: Tarski, A.: Logic, Semantics, Metamathematics. Oxford, Clarendon Press 1956.

    • Tarski, A. (1944), The Semantic Conception of Truth and the Foundations of Semantics. In: F.Zabeeh & A.Jacobson (ed.), Readings in Semantics. Univ. of Illionis Press, Urbana - Chicago - London, 1974. Původně publikováno v Philosophy and Phenomenological Research, IV, 3. (Též slovensky v překladu A. Ri‘ky, Sémantická koncepcia pravdy a základy sémantiky. Organon F, 1/1995.)
      Pavel KOUBA a Filip KARFÍK : MÍSTO, PRÁZDNO, ČAS:
      ARISTOTELES, PHYS.IV
Anotace:
Četba a interpretace klíčových kapitol knih III a IV Aristotelovy Fyziky, zejm. III 1-3 (pohyb), IV 1-5 (místo) a IV 10-14 (čas). Seminář bude veden otázkou tematizace času a prostoru (místa) u Aristotela.

Literatura:
text:
  • Aristotelis Physica, recognovit brevique adnotatione critica instruxit W.D.Ross, Oxford 19562 a dal‘í vydání.
překlady:
  • Český: A. Kříž. Anglický: R.P.Hardie - R.K.Gaye.
  • Německý: H. Wagner. Francouzský:  H.Carteron; P.Pellegrin.
  • Ruský: V.P.Karpnov.
komentáře:
  • W.D.Ross, Arostotle's Physics. A revised text with introduction and commentary, Oxford 1936.
  • Wagner, Aristoteles. Physikvorlesung, Berlin 1967.
základní monografie:
  • W.D.Ross, Aristotle, Fifth edition, revised  1949 a dal‘í vydání.
  •  I.Düring, Aristoteles. Darstellung und Interpretation seines Denkens, Heidelberg 1966.
  • A.Mansion, Introduction a la physique de Platon, Louvain - Paris2 1946.
  • F.Solmsen, Aristotle's System of the Physical World, Cornell Univ. Press 1960.
  • W.Wieland, Die Aristotelische Physik, Göttingen 1962.
  • J.Patočka, Aristoteles, jeho předchůdci a dědicové, Praha 1964.
Odkazy na dal‘í literaturu v průběhu semináře.
      Pavel KOUBA a Tomá‘ DIMTER : ROZUM, ŘEČ A KRITIKA
       (Filosofie XIX. století)
Anotace:
Dvousemestrový kurs, rozdělený na předná‘ku a četbu (celkem 4 hod. týdně). Jde o kurs středně náročný, který předpokládá elementární znalost problematiky německého idealismu, zejména Kantova kriticismu. Ze ‘irokého spektra my‘lení minulého století, jehož východiskem je kritika hegelovské metafyziky sebe-poznávajícího absolutna, se kurs soustředí “na předehru” tohoto vývoje, na kritiku osvícenského pojetí racionality v tzv. “době Goethově”, kdy je – předev‘ím v polemické návaznosti na Kanta – poprvé samostatně tematizována dějinnost a řečový charakter my‘lení. Tematickým těži‘těm kursu bude tedy vztah rozumu a jazyka, který se manifestuje jako základní problem rané hermeneutiky. Hlavními postavami jsou zde F. Schlegel, F. D. E. Schleiermacher, J. G. Hamann a J. G. Herder. V letním semestru se kurs soustředí na problém dějinnosti mezi Herderem a Diltheyem.

Literatura:
sekundární:
  • J. Grondin: Úvod do hermeneutiky. Praha, Oikúmené  1997
  • H.-G. Gadamer: Problém dějinného vědomí. Praha, Filosofia 1994.
  • H. Ineichen: Philosophische Hermeneutik. Freiburg/München, Verlag Karl Alber 1991.
  • R. S. Leventhal: The Disciplines of Interpretation. Lessing, Herder, Schlegel and Hermeneutics in Germany 1750-1800. Berlin/New York, Walter de Gruyter 1994.
  • R. Huch: Die Romantik I, II. Leipzig 19082.
  • J. Wach: Das Verstehen. Grundzüge einer Geschichte der hermenutischen Theorie im 19. Jahrhundert, Bd 1-3, Tübingen, Mohr 1926, 1929, 1933.
  • W. Dilthey: Vznik hermeneutiky (Život a dejinné vedomie, Ba, Pravda 1980)
četba ZS 2000/01:
  • J. G. Hamann: Aesthetica in nuce, dostupné v Reclam jun., Stuttgart 1968.
  • F. Schlegel: Über die Unverständlichkeit, Athenäum, Bd. 3, 1800.
  • F. Schlegel: Philosophische Lehrjahre 1798-1806, I. Teil, KA XVIII, Abt. II, München 1963.
  • F.D.E. Schleiermacher:  „Allgemeine Hermeneutik“ von 1809/10, Berlin/New York, Walter  de Gruyter 1984.
  • F.D.E. Schleiermacher:  Über den Stil (1790/91), in: F.D.E: Schleiermacher, Jugend-schriften 1787-1796, KGA, Hg. Von G. Meckenstock, Berlin/New York, Walter de Gruyter 1984.
  • F. Ast: Grundlinien der Gramatik, Hermenutik und Kritik, Landshut, Thoman 1808.
  • J. G. Herder: O původu řeči (český překlad - strojopis)
  • Novalis: Monolog
četba  obecně [v hranatých závorkách jsou díla doporučená]:
  • Jacobi:  [O Spinozově učení]
  • J. W. Schelling: Filosofická zkoumání o bytnosti lidské svobody - 80 s.
  • J. W. Schelling: [Einleitung in die Philosophie der Offenbarung oder Begründung der positiven Philosophie (4. Vorlesung)]
  • A. Schopenhauer: [Svět jako vůle a představa.]
  • L. Feuerbach: Ke kritice Hegelovy filosofie
  • L. Feuerbach: Prozatímní these k reformě filosofie
  • L. Feuerbach: Zásady filosofie budoucnosti
  • K. Marx:  Úvod ke kritice Hegelovy filosofie práva
  • K. Marx:  Ekonomicko-filosofické rukpisy
  • K. Marx:  Teze o Feuerbachovi
  • S. Kierkegaard: Bázeň a chvění
  • S. Kierkegaard: Nemoc k smrti
  • S. Kierkegaard: [Filosofické drobty]
  • F. Nietzsche:  Radostná věda
  • F. Nietzsche:  Mimo dobro a zlo
  • F. Nietzsche:  [Zrození tragédie, Tak pravil Zarathustra, Ecce homo]
  • A. Comte:  Výbor z díla (1967) [Zákon tří stadií]
  • J. Mill:  O individualitě
  • J. Mill:  Systém deduktívnej a induktívnej logiky (Antológia z diel filozofov VII, Bratislava) [O svobodě]
  • Cohen:  Kantova teória skúsenosti (Ant. VII, Ba)
  • P. Natorp:  Logické základy exaktných vied (Ant. VII, Ba)
  • Windelband:   Normy a prírodné zákony
  • Windelband:   Dejiny a prírodné vedy [obojí: Preludiá, Ant. VII, Ba]
  • P. Rickert:  Kultúrna veda a prírodna veda (In: Ant. VII, Ba)
  • P. Rickert:  [Úvod do vědy duchovní, Úvod do duchových vied]
  • H. Bergson:  O bezprostředních datech vědomí (Čas a svoboda)
  • W. James:  Pragmatizmus (Ant. VIII, Ba)
pomůcky:
  • Totok, Wilhelm: Handbuch der Geschichte der Philosophie (bibliografie)
  • HISTORISCHES WÖRTERBUCH DER PHILOSOPHIE (výkladový slovník pojmů)
přehledy:
  • LÖWITH, K.:  Von Hegel zu Nietzsche.
  • FELLMANN, F.(Hg.) Geschichte der Philosophie im 19. Jahrhundert
  • ÜBERWEG   Geschichte der Ph., sv. 4: Das 19. Jahrhundert.
  • COPLESTON, F. A History of Philosophy, vol. 7 and 8.
  • HEINE, H.:  Zur Geschichte der Religion und Philosophie in Deutschland.
  • POPELOVÁ:  Rozpad klasické filosofie
  • KORFF, H. A.: Geist der Goethezeit. Versuch einer ideellen Entwicklung der klassisch-romantischen Literaturgeschichte. (1914-54)

Rozvrh 2000/2001 Dal‘í anotace
© Moskyt Domovská stránka Aktualizováno: 24.04.2001