ANOTACE A SEZNAMY LITERATURY K SEMINÁŘŮM

Rozvrh 2000/2001 Dal‘í anotace

 

Dalibor ANTALÍK: ÚVOD DO STUDIA RELIGIONISTIKY

Anotace:
Cílem kursu je podat základní vhled do problematiky vědeckého bádání o náboženství(ch). Po prolegomenální části (definice, terminologie, teorie vzniku a vývoje náboženství, typologie) bude následovaat výklad o metodách užívaných v diskursu religionistiky a o jejich nejvýznačněj‘ích protagonistech. Postupně bude jeho předmětem uvedení do historického, komparativního, kontextuálního (antropologie, sociologie a psychologie náboženství) a hermeneutického bádání religionistiky. Předná‘ka je povinným kursem pro posluchače religionistiky (atest: zápočet), ale její propedeutický charakter ji může zpřístupnit i studentům jiných oborů (etnologie, sociologie, ap...).

Literatura:
povinná:
  • Jan Heller & Milan Mrázek, Nástin religionistiky. (Uvedení do vědy o náboženstvích.) Kalich, Praha 1988.
  • Břetislav Horyna, Úvod do religionistiky. OIKÚMENÉ, Praha 1994.
  • Karel Skalický, Po stopách neznámého Boha: Náboženství a Bůh v novodobém religio-nistickém bádání. Studium 52; Aula & Křesťanská akademie v Římě, Praha 1994.
  • Jacques Waardenburg, Bohové zblízka: Systematický úvod do religionistiky. Ústav religio-nistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity & Nakladatelství Georgetown, Brno 1997.
doporučená:
  • Michel Meslin, Pour une science des religions. Éditions du Seuil, Paris 1973
  • Friedrich Stolz, Grundzüge der Religionswissenschaft. Vandenhśck & Ruprecht, Göttingen 1988
  • Frederick J. Streng, Understanding Religious Life. Wadsworth, Belmont 1985
Dalibor ANTALÍK: ÚVOD DO DĚJIN NÁBOŽENSTVÍ
Anotace:
Kurs je povinnou předná‘kou pro oborové religionisty ("dějiny náboženství"; atest: zkou‘ka). Jeho cílem je podat základní vhled do problematiky historického diskursu religionistiky a prostředkovat základní informace o náboženských kulturách Eurasie. V první řadě se bude výklad zabývat východisky, cíly a některými metodickými problémy historického přístupu k náboženství (problémem historické podmíněnosti náboženských daností, typy pramenného materiálu a jeho interpretace, ap.) Těži‘těm kursu v‘ak bude deskripce a charakterizování jednotlivých náboženských útvarů v eurasijském prostoru. V zimním semestru bude výklad systematicky probírat nejdůležitěj‘í náboženské kultury prejudaistického a preislámského Předního východu (Egypt, Mezopotámie, Syropalestina, Malá Asie) a předkřesťanské Evropy (Řekové, Římani, helénistické kulty, Keltové, Germáni, Slované). V letním semestru se pozornost soustředí na velké náboženské systémy jak monoteistické (mazdaismus, judaismus, křesťanství, islám) tak karmanové (hinduismus, buddhismus, džinismus) a primárně neteistické (konfucianismus, taoismus). Propedeutický charakter kursu jej může zpřístupnit i studentům jiných oborů (etnologie, historie, archeologie, ap...).

Literatura:
povinná:
  • Mircea Eliade & Ioan Petru Culianu ve spolupráci s Hillary S. Wiesnerem, Slovník náboženství. Český spisovatel, Praha 1993
doporučená:
  • Mircea Eliade, Dějiny náboženského my‘lení. I-III. OIKÚMENÉ, Praha 1995-97.
  • Samuel Noah Kramer (Ed.), Mytologie starověku. Orbis, Praha 1977
  • Světové mytologie: Nábožensko-mytologické systémy národů světa. Napsal kolektiv autorů pod vedením Zsuzsy Kulczárové. Orbis, Praha 1973
Dalibor ANTALÍK: NÁBOŽENSTVÍ ETRUSKŮ A ŘÍMANŮ
Anotace:
Z hlediska studijního programu religionistiky je předná‘ka zařazena do bloku „star‘í evropské náboženské tradice“. Podle semestrů bude rozdělena na dva víceméně samostatné celky. První část nabídne úvod do studia etruského náboženství: dějinný kontext, stopy po preindoevropských náboženských kulturách apeninského poloostrova, přehled pramenů, základní struktury etruského náboženství (panteon, nauka o zjevení, kosmologie a rituální domestikace prostoru, eschatologie, thanatologie, divinační techniky, atd...) a jejich romanizace. Druhá část poskytne prolegomena ke studiu dějin římského náboženství: přehled pramenů (archeologický, ikonografický a epigrafický materiál, písemné prameny literární povahy), panteon a jeho proměny v souvislosti s interpretatio graeca, otázka původní mytologie a její tzv. historizace, sacra publica (chrámy, kněžské instituce a kolégia, obětní praxe, svátky, divinace a profécie), sacra privata (kult předků, rity přechodu), orientální kulty a faktory jejich ‘íření v římském impériu za helénismu (Ísidina mystéria, Kybelina mystéria, mitraismus, atd.), císařský kult, konfrontace římského náboženství s křesťanstvím.

Literatura:
povinná:
  • Jan Burian & Bohumila Mouchová, Záhadní Etruskové. Mladá fronta, Praha 1966; 19742  ( hl. s.191-220).
  • Radislav Ho‘ek, Římské náboženství. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1968; 19862.
  • Luther H. Martin, Helénistická náboženství. Religionistika 4; Masarykova Univerzita, Brno 1997.
  • Eric Robertson Dodds, Pohané a křesťané ve věku úzkosti. Nakladatelství Petr Rezek, Praha 1997.
doporučená:
  • Růžena Dostálová & Radislav Ho‘ek, Antická mystéria. Vy‘ehrad, Praha 1997.
  • Ladislav Vidman, Od Olympu k Panteonu: Antické náboženství a morálka. Vy‘ehrad, Praha 1986.
  • Ambros Josef Pfiffig, Religio etrusca. Akademische Drucku. Verlagsanstalt, Graz 1975.
  • M. Beard, J. North & S. Price, Religions of Rome. 2 vols. Cambridge University Press, Cambridge 1998.
  • Jacqueline Champeaux, La religion romaine. Librairie Générale Française, Paris 1998.
  • Kurt Latte, Römische Religionsgeschichte. Beck, München 1960.
Dalibor ANTALÍK: KENAANSKÝ KULT PODLE PRIMÁRNÍCH PRAMENŮ II.
Anotace:
Tento výběrový kurs (atest: 2x kolokvium) je určen pro pokročilé zájemce o náboženské kultury starověkého Předního východu. Díky objevení starobylých městských států Ugaritu (1929), Mari (1933), Ebly (1964), Emaru (1972) a písemnictví z tamních archívů a skriptorií se podstatně roz‘ířily novodobé znalosti o náboženských představách a zvyklostech Kenaanců. Cílem tohoto kursu pak bude pokus o rekonstrukci těch kultických struktur severozápadních Semitů, jejichž studium umožňují archeologické nálezy a písemné prameny. Výklad se bude obírat třemi následujícími okruhy: 1) cultus deorum: posvátné úkony (kult božských soch a procesní praxe, oběť a její modality, modlitební a hymnická adorace, rituální gesta) a posvátné časy (svátky a jejich průběh podle liturgických „scénářů“ a ordines); 2) cultus parentalis: základní axiómy kultu předků a jeho koreláty v bohoslužbě, dynastický kult; 3) cultus sacrorum: konsekrace a purifikace, divinace a profécie, inkantace a terapeutická magie, rity přechodu (narození, otázka iniciace do dospělosti, manželství, pohřeb, adopce a její anulování). Kurs volně navazuje na stejnojmennou předná‘ku z ak. r. 1999/2000, která byla zaměřena na chrámové i nechrámové posvátné prostory, kultovní instalace a kněžské vrstvy. Je proto nutné, aby se posluchači v této problematice alespoň částečně orientovali.

Literatura:
doporučená:
  • Mark E. Cohen, The Cultic Calendars of the Ancient Near East. CDL Press, Bethesda 1993.
  • Cristiano Grottanelli & Nicola F. Parise (Eds.), Sacrificio e societe nel mondo antico. Laterza, Roma 1988.
  • Ann Jeffers, Magic and Divination in Ancient Palestine and Syria. E. J. Brill, Leiden 1996.
  • Jan Quaegebeur (vyd.), Ritual and Sacrifice in the Ancient Near East. Peeters, Leuven 1993.
  • Brian B. Schmidt, Israel’ Bene-ficient Dead: Ancestor Cult and Necromancy in Israelite Religion and Tradition. Forschungen zum Alten Testament 11; J. C. B. Mohr (Paul Siebeck), Tübingen 1994.
  • Karel van der Toorn, Family Religion in Babylonia, Syria and Israel: Continuity and Change in the Forms of Religious Life. E. J. Brill, Leiden 1996.
Jakub ČAPEK: SMÍŘENÍ S OSUDEM (RICOEUR, STOIKOVÉ A SARTRE)
Anotace:
Jaký je vztah mezi svobodným jednáním a omezující situací? Vyjdeme z prvního svazku Ricoeurovy filosofie vůle. V jeho třetí části se autor zabývá otázkou, jaký postoj může vůle zaujmout ke skutečnostem, které nemůže změnit a které jí přesto nejsou lhostejné. Tyto neměnné a přitom zneklidňující skutečnosti – charakter, nevědomí, tělesná konstituce, život vůbec (to, že žiji), narození, věk, stárnutí, smrt -  vytvářejí to, čemu Ricśur říká „absolutní ne-volní moment“ nebo také „situace“. Volní postoj, který k tomu v‘emu můžeme, ale nemusíme zaujmout, nazývá Ricoeur „svolení“ (consentement). Tím se již naznačuje souvislost mezi Ricoeurovou filosofií vůle a stoiky. Stoické smíření či svolení má v‘ak jiný charakter. V té míře, v níž situaci nemůžeme změnit, v níž „není v na‘í moci“, se nás netýká a tedy nás nemusí znepokojovat. Třetím přístupem, který chceme vztáhnout ke společnému tématu, je Sartrova filosofie z období Bytí a nicoty. I zde se setkáme s podrobným popisem situace (v části Liberté et facticité: La situation), který se zčásti zaměřuje na stejné fenomény, jako popis Ricoeurův ( „má smrt“), je zčásti orientován odli‘ně („mé místo“, „má minulost“, „mé okolí“, „můj bližní“). Je‘tě zajímavěj‘í je v‘ak sledovat, jaké pojetí svobody je v Sartrově líčení lidské situovanosti zahrnuto. Je svoboda u Sartra (tak, jak se rýsuje na pozadí popisu situace) svobodou omezenou, či svobodou v jistém smyslu absolutní, která se s ničím smiřovat nemusí?  
Z toho vyplývají úkoly na‘eho semináře:
1. Osvojit si argumentaci a vnitřní logiku úvah na‘ich autorů.
2. Srovnat tři různé popisy lidské situovanosti i pojetí svobody, která jsou v jejich pozadí.
3. Situovanost, jež se mezitím stala oblíbeným heslem řady filosofů 20. století, úzce souvisí s dal‘ím obtížným a zároveň veleúspě‘ným pojmem, s „konečností“ člověka. Tyto pojmy do značné míry charakterizují kontinentální filosofování 20. století. Pokusíme se porozumět, v čem tkví jejich význam. Ricoeurova a Sartrova filosofie, jež jsou vlastně fenomenologiemi lidské  situovanosti, by k tomu mohly být dobrým východiskem.

Literatura:
základní:
  • Ricoeur: Philosophie de la volonté I: Le volontaire et l’involontaire.
  • pracovní předklad do če‘tiny k dispozici v katedrové knihovně 
    text také ke stažení ve formátu Word 6.0/95 v 6 částech: ricoeur-1 (333 kB), ricoeur-2 (167 kB), ricoeur-4 (46 kB), ricoeur-5 (156 kB), ricoeur-6 (108 kB), ricoeur-7 (130 kB) a v‘e ve WinZipu (356 kB)
  • Ricoeur: Freedom and Nature: The Voluntary and the Involuntary, překlad a úvod  Erazim V. Kohák, Northwestern University Press 1966 ( k dispozici v katedrové knihovně)
  • Epiktétos, Rukojeť, Rozpravy, přel. R. Kuthan, Praha 1972
  • Marcus Aurelius, Hovory k sobě, přel. R. Kuthan, více vydání (např. Antická próza IV – O vlastním osudu, Praha 1973, nedávno vy‘ly Hovory i samostatně)
  • Sartre, L’etre et le néant, 1943 ; kapitola Liberté et facticité: La situation (str. 526 – 598) tato část Bytí a nicoty bude pro seminární účely k mání i v če‘tině
doporučená:
  • Ricoeur: Méthode et tâches d’une phénoménologie de la volonté (1951), in. A l’école de la    phénoménologie, Vrin, Paris 1986, str. 59 - 86.
  •  L’unité du volontaire et de l’involontaire comme idée-limite, Bulletin de la Société Française de Philosophie 45e Année, 1951, No 1
  • Rist, John M., Stoická filosofie, přel. K. Thein, Praha 1998
  • stručné shrnutí Sartrovy koncepce svobody a situace: Ilham Dilman, Freedom as something to which man is condemned, in: týž., Free Will, An historical and philosophical introduction, Routledge 1999, str. 190 – 205 (nebo také W. Janke, Filosofie existence, Mladá Fronta 1995, 95 – 139)
  • přehledná shrnutí najdeme i u Waldenfelse, Phänomenologie in Frankreich, Frankfurt, 1983, 1987.
Odkazy na podrobné studie až v semináři
    Petr DVOŘÁK: ÚVOD DO STŘEDOVĚKÉHO MYŠLENÍ
Anotace - předná‘ka:
Předná‘ka uvádí do základních pojmů středověké aristotelské scholastiky. Děje se tak převážně prostřednictvím díla Tomá‘e Akvinského. Předmětem zájmu je zejména problematika metafyzická a logicko-sémantická, ov‘em pozornosti neujdou ani závažná témata epistemologická a filozoficko-antropologická. Cílem je poukázat na trvalou hodnotu scholastického my‘lenkového dědictví i na možnost plodného navazování a rozvíjení tradičních témat v rámci soudobé analytické filozofie a filozofické logiky.

Anotace - četba:
Komentovaná četba vybraných pasáží z Theologické sumy a Tomá‘ova raného spisku De ente et essentia s diskusí ilustruje předná‘enou látku, učí základům samostatné práce se scholastickým textem a umožňuje hlub‘í průnik do problematiky.

Požadavky k atestacím:
Předná‘ka: orientace v dějinách středověké filozofie a znalost základního pojmosloví aristotelské scholastiky
Četba: referát, aktivní účast při četbě, znalost života a díla Tomá‘e Akvinského
 
Literatura:
povinná:
  • Pieper, J. Tomá‘ Akvinský, Vy‘ehrad, Praha 1997.
  • Sousedík, S. Jsoucno a bytí. Úvod  do četby sv. Tomá‘e Akvinského. ČKA, Praha 1992.
  • Steenberghen, F. Dějiny středověké filosofie. Trs, Praha 1990 nebo jiné standardní dějiny (de Libera, Copleston, aj.).
  • Tomá‘ Akvinský, De ente et essentia, in: Sousedík, Jsoucno a bytí. Úvod do četby sv. Tomá‘e Akvinského. ČKA, Praha 1992.
  • Tomá‘ Akvinský, Theologická suma. Vybrané pasáže čtené v semináři.
doporučená (úplný seznam viz seznam literatury k postupové a státní zkou‘ce k nahlédnutí na sekretariátě):
  • Kenny, A. Tomá‘ Akvinský, Oikúmené, Praha 1993.
  • Kluxen, W. "Tomá‘ Akvinský. Jsoucno a jeho principy", in: Křesťanství a filosofie. Postavy latinské tradice. ČKA, Praha 1994.
  • Kretzmann, N., Stump, E. (vyd.) The Cambridge Companion to Aquinas. Cambridge University Press, Cambridge 1993.
  • Pieper, J. Scholastika. Osobnosti a náměty středověké filosofie. Vy‘ehrad, Praha 1993.
Rozvrh 2000/2001 Dal‘í anotace
© Moskyt Domovská stránka Aktualizováno: 24.04.2001