3.12 ÚVOD DO RÉTORIKY

PhDr. Lidmila VÁŠOVÁ


Učební cíl:
Poskytnout teoretické vědomosti o základech řečnictví a prakticky pěstovat dovednosti mluveného projevu.

Osnova:

1. Vymezení pojmu rétorika. Řeč jako komunikační proces
1.1 Počátky řečnického umění v antice - Gorgias, Empedokles, Protagoras, Sokrates, Demosthenes, Demokritos, Platon, Aristoteles; Cicero, Seneca, Tacitus, Quintilianus
1.2 Rétorika ve středověku - homilie, apologie, trivium
1.3 Rétorika v novověku - J. Blahoslav, J. A. Komenský, B. Balbín

2. Výchova hlasu a řeči
2.1 Fyziologické základy mluveného projevu
2.1.1 Ústrojí respirační, fonační, artikulační
2.1.2 Hlas a jeho vlastnosti - výška, síla, barva (tembr)
2.1.3 Hlasová hygiena, prevence hlasových vad
2.2 Česká spisovná výslovnost
2.2.1 Ortopepie a ortofonie
2.2.2 Odchylky od spisovné podoby samohlásek (v kvalitě a kvantitě)
2.2.3 Odchylky od spisovné podoby souhlásek
2.2.4 Výslovnostní styly
2.3 Zvuková osnova české věty. Slovní a větný přízvuk
2.3.1 Významové a formální členění věty - frázování
2.3.2 Intonace a mluvní tempo

3. Příprava mluveného projevu
3.1 Rozdíly mezi projevy mluvenými a psanými
3.1.1 Útvary mluvených projevů - zpráva, oznámení, referát, vyprávění, výklad, přednáška, proslov, diskuse
3.1.2 Výběr jazykových prostředků v mluveném projevu
3.1.3 Vliv prostředí na kvalitu mluveného projevu
3.2 Umělecký přednes - reprodukce a interpretace
3.2.1 Analýza obsahu a formy textu jako základní předpoklad pro jeho hlasovou interpretaci

4. Osobnost řečníka
4.1 Složky osobnosti a jejich vliv na řečníkův projev (zejména temperament, charakter, schopnosti, dovednosti, vědomosti)
4.1.1 Navázání kontaktu s posluchači, motivace ke spolupráci
4.1.2 Oscilace pozornosti - vnější a vnitřní podmínky pozornosti při mluvených projevech (včetně předčítání, zejména pro děti)
 4.2 Vliv psychofyziologického stavu řečníka na úroveň jeho projevu. Tréma a jak ji překonat
4.3 Mimojazykové výrazové prostředky - nonverbální komunikace sílu slova umocňuje nebo ruší
4.3.1 Mimika, gestika, pohyby těla
4.3.2 Názorné pomůcky

5. Praktická cvičení - předčítání, příprava a přednesení různých mluvních útvarů, mluvení spatra na dané téma


Literatura základní:

  1. ARISTOTELES. Rétorika : nauka o řečnictví a slohu. Praha : Leichter, 1948. 321 s.
  2. CARNEGIE, Dale. Jak získávati přátele a působit na lidi. 9. vyd. Praha : Talpress, 1993. 262 s.
  3. HÁLA, Bohuslav, SOVÁK, Miloš. Hlas - řeč - sluch : základy fonetiky a logopedie. 4., přeprac. a dopl. vyd. Praha : SPN, 1962. 327 s.
  4. HŮRKOVÁ-NOVOTNÁ, Jiřina, ŠRÁMKOVÁ, Vítězslava. Mluvený projev a přednes. Praha : SPN, 1984. 300 s. Kap. I.-V.
  5. KING, Larry. Nebojte se mluvit v soukromí, ve společnosti, na veřejnosti, před kamerou, na mikrofon. Praha : J. Železný, 1996. 138 s.
  6. KOHOUT, Jaroslav. Rétorika : umění mluvit a jednat s lidmi. Praha : Management Press, 1996. 124 s.
  7. TOMAN, Jiří. Jak dobře mluvit. 3., uprav. vyd. Praha : Svoboda, 1981. 353 s.

Literatura doporučená:

  1. ARISTOTELES. O vyjadřování. Praha : ČSAV, 1959. 63 s.
  2. PLATÓN. Georgias - o síle slova a mravnosti. Praha : Leichter, 1944. 145 s.
  3. ČAPEK, Karel. Marsyas čili na okraj literatury (1919-1931). Praha : Fr. Borový, 1941. 259 s.
  4. Čeština za školou. Red. K. Hausenblas a J. Kuchař. Praha : Orbis, 1974. 486 s. Kap. 19-23, 47-48.
  5. DISMAN, Miloslav. Receptář dramatické výchovy. Praha : SPN, 1984. 144 s.
  6. EISNER, Pavel. Chrám i tvrz. Praha : Podroužek, 1946. 666 s.
  7. HYHLÍK, František. Kapitoly z rétoriky. Bratislava : Obzor, 1972. 146 s.
  8. LANGER, Antonín. Úspěch veřejné promluvy : kapitoly z rétoriky pro střední školy. Praha : Fortuna, 1993. 103 s.
  9. Mluvím, mluvíš, mluvíme : kapitoly z moderní rétoriky. Red. Marie Dohalská. Praha : Horizont, 1985. 124 s.
  10. TUPÝ, Karel. ABC začínajícího řečníka. Praha : Ústav pro KVČ, 1973. 81 s.
Zpět na osnovy