3.10 ZÁKLADY UMĚLÉ INTELIGENCE A SYSTÉMŮ ZALOŽENÝCH NA ZNALOSTECH
Mgr. Jaroslav FIALA, Dr.
Učební cíl:
Seznámit posluchače se základy rozvíjejícího
se vědního oboru nazývaného "umělá
inteligence" (UI), jeho vznikem, historií, etapami
vývoje a současným stavem poznání.
Získat obecný přehled o úlohách,které
lze řešit na principech UI. Poznat základní
metody řešení úloh, způsoby a
metody získávání a prezentace znalostí
v systémech UI. Osvojit si základní znalosti
o architektuře systémů založených
na znalostech (ZS), expertních systémech (ES) a
možnostmi jejich aplikace v informační a knihovnické
praxi.
Cvičením na prázdném expertním
systému diagnostického typu se seznámit s
uživatelským rozhraním, způsoby konzultace
se systémem a tvorbou cvičných aplikací
(bází znalostí) založených na
výrocích a pravidlech.
Osnova:
- 1. Úvod
-
1.1 Základní charakteristiky umělé
inteligence
1.2 Stručná historie a vývoj UI, zdroje poznání,
základní principy a pojmy
-
2. Řešení úloh a využívání
znalostí
-
2.1 Stavový prostor
2.2 Prohledávání stavového prostoru
-
2.2.1 Neinformované metody prohledávání
2.2.2 Informované metody prohledávání
-
2.3 Reprezentace znalostí a logika
2.4 Jazyk predikátové logiky - základní
pojmy
2.5 Umělá inteligence a logika
-
3. Dílčí úlohy řešené
UI (aplikační oblasti)
-
3.1 Rozpoznávání
3.2 Řešení úloh
3.3 Adaptace a učení
3.4 Znalostní a expertní systémy
3.5 Porozumění přirozenému jazyku
3.6 Interakce člověk - stroj, programovací
jazyky UI
-
4. Reprezentace znalostí
-
4.1 Sémantika predikátové logiky a reprezentace
znalostí
4.2 Produkční systémy
4.3 Sémantické sítě
4.4 Rámce
-
5. Získávání znalostí -
základy znalostního inženýrství
-
5.1 Získávání znalostí od expertů
5.2 Získávání znalostí z dat
a textů
5.3 Data a znalosti
5.4 Prostředky pro automatizované získávání
znalostí
-
6. Znalostní a expertní systémy (ES)
-
6.1 Podstata a základní charakteristiky těchto
systémů
6.2 Možnosti a meze současných ES
6.3 Architektura ES
-
6.3.1 Báze znalostí, báze faktů
6.3.2 Inferenční mechanizmus a řízení
ES
6.3.3 Doplňkové moduly (komunikační,
vysvětlovací, generátor výsledků)
-
6.4 Práce s neurčitostí v ES
-
7. Aplikace ES - zaměření a příklady
-
7.1 Prázdné a problémově orientované
ES - stručný přehled
7.2 Systémy SAK, SAZE, KEX - stručné charakteristiky
7.3 Možnosti aplikací ES v knihovnické a informační
praxi
Literatura základní:
- BERKA, P. Vybrané znalostní systémy
SAK, SAZE, KEX. Praha : VŠE, 1993. 243 s.
- BERKA, P. Tvorba znalostních systémů.
Praha : VŠE, 1994. 190s.
- GOSMAN, S. (ed.) Umělá inteligence a expertní
systémy : výběr informací z organizační
a výpočetní techniky. Praha : Kan. stroje,
1990. 168 s.
- IVÁNEK, J., FERJENČÍK, J., STEJSKAL,
B., ŠVENDA, J. Základy matematické informatiky.
Díl 3. Znalostní inženýrství.
Praha : VŠE, 1988. 114 s.
- KELEMEN, J. Úvod do umelej inteligencie. Bratislava
: UK, 1981. 124 s.
- KEPKA, J., PSUTKA, J. Umělá inteligence :
expertní systémy. I. díl. Plzeň
: Západočeská univerzita, 1994. 113 s.
- MAŘÍK, V., ŠTĚPÁNKOVÁ,
O., LAŽANSKÝ, J. Umělá inteligence.
Díl I. Praha : Akademia, 1994. 215 s.
- MAŘÍK, V., ŠTĚPÁNKOVÁ,
O., LAŽANSKÝ, J. Umělá inteligence.
Díl II. Praha : Akademia, 1995. 195 s.
- MORRIS, A. (ed.) The application of expert systems in libraries
and informations centres. London : Bowker-Saur Ltd., 1992.
241 s.
- POPPER, M., KELEMEN, J. Expertné systémy.
Bratislava : Alfa, 1989. 360 s.
- PSUTKA, J., KEPKA, J. Umělá inteligence :
reprezentace znalostí. Plzeň : Západočeská
univerzita, 1994. 82 s.
Literatura doplňková:
- BENYOVSZKY, L., KUNCA, T. Úvod do logiky. Praha
: SNTL - VŠE, 1991. 104 s.
- HAJIČOVÁ, E., WICHST, T. Reprezentace znalostí
v systémech umělé inteligence. Praha
: Univerzita Karlova, 1984. 98 s.
- IVÁNEK, J., STEJSKAL, B., BERKA, P., FERJENČÍK,
J. Vybrané kapitoly z matematické informatiky
a znalostního inženýrství. Praha
: SNTL, 1990. 204 s.
- MAŘÍK, V. Umělá inteligence.
Liberec : VŠST, 1988. 70 s.
- Od dokumentace k expertním systémům.
Sborník z konference. Praha : DT ČSVTS, 1998.
128 s.
- ZVÁROVÁ, J. Lékařská
informatika IV. Expertní a konzultační systémy
v medicině. Praha: Univerzita Karlova, 1992. 118 s.
Zpět na osnovy