1.05 SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE

Peter PÁLKA

Učební cíl:
Seznámit posluchače s postoji a výsledky věd o sociální komunikaci a vybavit je teoretickými základy i praktickými dovednostmi k analýze komunikačních procesů pro pochopení složitosti společenského informačního procesu. Vyložit komplexní povahu fenoménu sociální informace a umožnit získání vhodných postojů pro optimální interakci s uživateli informačních a knihovnických systémů.

Osnova:

1. Komunikace, jedinec, společnost

1.1 Sociální komunikace jako jedna ze základních složek lidské interakce. Analýza struktury a funkce
1.2 Základní přístupy z hlediska:

a) teorie přenosu informace
b) teorií interakce
c) sémantiky
d) teorie systémů
e) sociologie
f) informačních studií

1.3 Prvky sociální komunikace (komunikační proces, komunikační situace, účastníci komunikace, prostředky komunikace, obsah a směr komunikace, komunikační kanály, cíl a efekt komunikace...)
1.4 Komunikační modely, specifika sociální komunikace
1.5 Vývoj a druhy sociální komunikace
1.6 Komunikační systém společnosti

1.6.1 Formalizace a institucionalizace komunikace
1.6.2 Technika jako prostředek komunikace
1.6.3 Komunikace v automatizovaných systémech, distribuované systémy, otevřené systémy, komunikační formáty

2. Komunikační bariéry jejich druhy a překonávání

2.1 Fyziologické
2.2 Psychologické
2.3 Jazykové
2.4 Prostorové
2.5 Technické
2.6 Sociální

3. Jazyk jako komunikační nástroj a předmět výzkumu

3.1 Zkušenost, jednání, znaky
3.2 Jazykové konstrukce v každodenním životě
3.3 Struktura a funkce
3.4 Metody lingvistického a informačního výzkumu komunikace

4. Komunikace jako základ kultury

4.1 Vazby, formy a vrstvy nabývání smyslu
4.2 Znakové soustavy, symbolické formy
4.3 Komunikace a kreativita
4.4 Komunikace a věda. Analýza jazyka vědy

5. Sociální normy a komunikace

5.1 Komunikativní etika, komunikativní jednání, validita, porozumění
5.2 Projev dynamiky společenských hodnot ve vztahu k morálním i legálním normám v oblasti komunikace

Literatura základní:

1. LAMSER, V. Komunikace a společmost. Praha : Academia, 1969.
2. JANOUŠEK, J. Společná činnost a komunikace. Praha : Svoboda, 1984.
3. MERTEN, K. Kommunikation : eine Begriffs- und Prozeßanalyse. Opladen : Westdeutscher Verlag, 1977. 286 s.
4. ŽIBRITOVÁ, G. Sociálna komunikácia. Bratislava : SPN, 1984. 153 s.
5. KŘIVOHLAVÝ, J. Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha : Svoboda, 1988. 235 s.
6. MAC LUHAN, M. Jak rozumět médiím : Extenze člověka. Praha : Odeon, 1991. 348 s.
7. MERTEN, K. Inhaltsanalyse : Einführung in Theorie, Methode und Praxis. 2. verbess. Aufl. Opladen : Westdeutscher Verlag, 1995. 406 s.
8. MERTEN, K., SCHMIDT, S., WEISCHENBERG, S.(eds.) Die Wirklichkeit der Medien : eine Einführung in die Kommunikationswissenschaft. Opladen : Westdeutscher Verlag, 1994. 690 s.
9. de SAUSSURE, F. Kurs obecné lingvistiky. Praha : Odeon, 1989. 483 s.
10. ECO, U. Theory of semiotics. Bloomingtom : Indiana University Press, 1967. 437 s.
11. PALEK, B. Základy obecné jazykovědy. Praha : SPN, 1989. 236 s.
12. VOIGT, Vilmos. Úvod do semiotiky. Bratislava : Tatran, 1981. 255 s.
13. HUIZINGA, J. Homo ludens. Praha : Mladá fronta, 1971. 226 s.
14. LEVÝ, J. Umění překladu. Praha : Čs. spisovatel, 1969. Edice Dílna. Sv. 10. 2. vyd. Praha : Panorama, 1983. 396 s.
15. BENSE, M. Teorie textu. Praha : Odeon, 1967. 133 s.
16. GRIFFIN, E. A first look at communication theory. New York : McGraw-Hill, 1991. 412 s.

Zpět na osnovy